Kdo by si
kdy
pomyslel, že léčiva, která nás doposud
chránila před nejrůznějšími chorobami,
budou někdy v budoucnu představovat ještě
větší rizika, než nemoci samotné?!
Člověk
míní, život mění!
Všechno
se vším souvisí, to lze
také tvrdit o penicilinu, který nepochybně po
jeho zavedení do lékařské praxe
ovlivnil pokrok lidstva. Léčivá látka,
která zachraňuje miliony lidí před jistou
smrtí, je dnes příčinou mnohých
problémů. Na Zemi žije 7 miliard lidí,
většina obyvatel z tohoto počtu, je více či
méně závislá na ochraně antibiotik.
S nadměrným užíváním těchto
léků nám ale vzniklo nečekané
nebezpečí, které je vyvoláno takzvanou
antibiotickou rezistencí. V tomto případě jde o
odolnost vůči antibiotikům, kterým se
začíná vytrácet jejich
věhlasná účinnost, na
všudypřítomné
zabijácké bakterie. Jestliže nám
selhává spolehlivá a hlavně doposud
účinná obrana vůči této
mikrobiální hrozbě, pak jde bezpochyby o
varující signál, který
bychom neměli lehkomyslně přejít bez
povšimnutí.
Tuhle
znepokojující skutečnost bych přirovnal k tomu,
jako bychom ztráceli pevnou půdu pod nohama. Kdybychom
náhodou přišli o úplnou ochranu
současných antibiotik, pokud to nějak nepřeženu, hrozil by
nám zřejmě pád do středověkých časů.
Na konci tohoto článku možná
pochopíte, jaký význam mají
pro společnost současná antibiotika, co lze od nich
očekávat, a proč jsou tím
strašákem pro 21. století,
který může zapříčinit zánik lidstva!
Historie antibiotik
Za
vznik penicilinu, respektive antibiotik, vděčíme
skotskému lékaři siru Alexandru Flemingovi,
který tuto léčivou sloučeninu objevil
víceméně náhodou.
Zapříčinila to kultivační miska, kterou
neumístil Fleming do inkubátoru, jenž udržuje
ideální teplotu pro růst bakterií.
Místo toho, aby naočkovaná nádobka s
bakteriemi ležela v mikrobiální líhni
při teplotě 37 °C, tak zůstala na několik týdnů mimo
tento kultivační prostor. Plíseň,
která později přerušila růst bakterií
určených k laboratornímu pokusu, zaujala natolik
Fleminga, že se začal ihned této neobvyklé
plísni věnovat. Z tohoto vzorku vytvořil filtrát
plísňové šťávy, kterou
poté pojmenoval jako penicilin!
První
účinné antibiotikum se tak záhy
představilo nepřímo světu, aby poskytlo za několik let
účinnou ochranu před smrtelnými infekcemi. Tolik
ve stručnosti o této epizodě, která měla
zásadní vliv na celé lidstvo, ať už v
tom pozitivním nebo negativním smyslu.
Jako zajímavost uvedu, že stopy antibiotik byly dokonce
nalezeny v kosterních pozůstatcích
starověkých Egypťanů a Núbijců. Také
ve staré Číně, 2500 let před
naším letopočtem, používali k
léčbě infekcí obklady z plesnivého
sojového mléka. Ve středověku se zas
údajně na hnisající rány
přikládal plesnivý chléb.
Jsou
základem naší existence!
Zatímco
naši předkové se museli s nachlazením
či virózou, vypořádat vždy po svém
(třeba fytofarmaky), tak současná civilizace
řeší sebemenší
náznaky nachlazení, bez rozmyslu se
silnými léčivy antibiotického
charakteru. Takovéto chování
však zbavuje tuhle společnost, odpovědnosti za
své vlastní zdraví, neboť
řádně vyléčená nemoc s dostatečnou
rekonvalescencí, přispívá k
posílení imunity, toho či onoho
vícebuněčného organismu.
Vždyť nadarmo se neříká: „Co tě
nezabije, to tě posílí!“ O
našem zdravotním stavu to platí
dvojnásobně, to mohou potvrdit zejména ti
lidé, co v raném věku nikdy nestonali, aby v
dospělosti neočekávaně trpěli
nejrůznějšími zdravotními neduhy!
V
tomto
směru lze hovořit o zdravotním
otužování, které nás
později na bázi buněčné paměti, lépe
ochraňuje před virózami či
bakteriálními riziky. Je pravdou, že
pravidelné očkování zbavilo tuto
civilizaci mnohých závažných chorob,
avšak ani tohle by se nemělo přehánět, protože
očkovací látky, potlačují
právě to přirozené
otužování vůči nemocem.
Čím více budeme očkováni na
banální nemoci, konkrétně na
chřipkové viry, tím silněji nám bude
slábnout imunita, což je z pohledu
příštích generací, velice
špatný vzkaz do budoucnosti.
Není
divu, že v posledních letech
slýcháváme zprávy o
nových bakteriálních nemocech,
které způsobují nečekaná
úmrtí. Za zmínku stojí
bakterie legionelly, která v roce 1976 na kongresu
vysloužilých legionářů ve Philadelphii, skrz
špatně udržovanou klimatizaci, usmrtila 36
účastníků tohoto
shromáždění.
Také v minulosti žili s námi, bok po boku
nebezpečné bakterie, které rovněž ohrožovaly
životy tisíců lidí, nikoliv v té
míře dnešního ohrožení.
Současné populaci totiž z mnohých
příčin (tj. chemizace potravin,
znečištěné životní
prostředí, nedostatek slunečního svitu, atd.)
slábne ochrana důležitého imunitního
systému.
Jak
vidno, tato situace je z roku na rok
dramatičtější, ne-li
katastrofální. A pokud nenabudeme
funkční ochranu, dříve
fungujícího imunitního
systému, což nelze v těchto překotných časech
očekávat, nepochybně dojde k rapidnímu
vyústění tohoto
doutnajícího stavu, jenž může za nedlouho dospět
až k celosvětové pandemii.
Není
náhodou, že zdravotní organizace po
celém světě bijí na poplach, neboť se
obávají zdrcující pandemie,
která by v době globálně propojeného
světa, měla daleko fatálnější
následky než v minulosti. Takže je nutné se proti
nebezpečným bakteriím, vyzbrojit těmi
nejsilnějšími, leč již
dosluhujícími antibiotickými
přípravky.
Nedávno zveřejněné informace o původci
tuberkulózy (Mycobacterium tuberculosis), která
vykazuje rezistenci vůči všem antibiotikům a
chemoterapeutikům, je pro tento globalizující
svět naprosto šokující
sdělení, poněvadž každý
desátý případ plicní
tuberkulózy je smrtelný, jak
uvádí WHO (Světová
zdravotnická organizace).
Infekční
kapavka, pohlavně přenášená nemoc, je
překvapivě odolná vůči penicilinu, tetracyklinu, chinolonům
a cefalosporinu. Rezistence je vskutku závažný
problém, který se zatím
řeší vynalézáním
nových a ještě silnějších
typů antibiotik. Jak dlouho, to takhle ale bude fungovat, to je
otázka?
Proč jsou bakterie
vůči antibiotikům rezistentní?
Podobně
jako se člověk dokáže přizpůsobit
nepříznivým podmínkám k
životu, zvládají mikroby to samé,
akorát s vyšší efektivitou,
což z nich dělá dokonalou formu života, jenž může vzdorovat
všem možným nástrahám a
překážkám, omezující jejich
reprodukční vývin.
Tyto jednobuněčné organismy nelze tudíž
ničím pokořit, snad i proto, že nejde v tomto směru o
škůdce života jako takového, ale
spíše o určitou entitu
dohlížející na kvalitu
jiných organismů. Jejich účel musíme
posuzovat podle absolutně jiných kriterií než
dosud, jedině tak překonáme jejich nesporné
nebezpečenství.
Abychom to paradoxně bakteriím, co nejvíce v
jejich konání ulehčili, tak
podáváme antibiotika pacientům častěji než
povolují platné směrnice
zdravotnických organizací, a tento fakt vede k
této nebezpečné rezistenci.
Dlouhodobé
podávání antibiotik potlačuje
podstatně zmiňovaný imunitní systém,
který se skrz tuhle neuváženost,
dostává leckdy do chronického
stádia. V akutních případech, kdy je
potom nutné, co nejrychleji podat antibiotika, tyto
léky selhávají.
Díky této odolnosti, rezistenci
bakterií, jsou všichni nemocní
pacienti v ohrožení života. Uvědomují si tuto
skutečnost lékaři? Jakmile budeme s rozumem
využívat antibiotika, rezistence na tato léčiva
se sníží, což každému z nás
v případě úderu
agresivnějších bakterií, nepochybně
může zachránit život!
Hrozí
nám bakteriální holocaust?
V
této uspěchané době, plné stresů a
jiných negativních vlivů, je
náš zdravotní aparát
doopravdy přetížen, což vyvolává
únavu a nemoci dnes neznámé.
Žádné onemocnění, byť by
šlo jen o triviální
nachlazení, pokud se poctivě a svědomitě
neléčí, není nikdy
banální!
Jenomže ze strachu o své pracovní
místo, jsou dnes mnozí zaměstnanci přinuceni
chodit s chřipkou do práce. Jak známo,
přechozená chřipka, může vést až k transplantaci
srdce. Každé nedostatečně vyléčené
nachlazení, způsobuje navíc
šíření virových
infekcí, ze kterých mohou později vznikat
epidemie.
O
zdravotních nákladech spojených s
následky každoročních chřipkových
epidemií, nemá smysl ani hovořit! Ačkoliv se může
na první pohled zdát, že většina
států k tomuto problému přistupuje zodpovědně, ve
skutečnosti je pravda na hony daleko.
Místo toho, aby se státní instituce
soustředily na prevenci, hygienu a příčiny
podlomeného zdraví obyvatel, jsou nám
beztrestně do úst vkládány potraviny,
které lze klidně označit za původce vysoké
nemocnosti.
Musím
připomenout, že kvalitní strava je základem
pevného zdraví, o to víc je
trestuhodné, že jsme syceni jídlem,
které je chudé na minerály,
vitamíny, vlákninu, ale zase obohacené
o antibiotika, které podněcují tu
nežádoucí rezistenci bakterií.
Bohužel,
mnoho lidí těmto výtkám vůbec
nedůvěřuje, neboť většina z nás nemá
ani tu nejmenší potuchu, co všechno je
nám do potravy vkládáno?! Opomenuli,
nebezpečná éčka a různé
chemické přísady, které jsou
součástí našich
zpracovaných potravin, tak je dnešní
výživa úplně kontaminovaná
(otrávená), potravinářským
průmyslem využívajících služeb
antibiotik, třeba při léčbě
hospodářských zvířat.
Nedávný
skandál s polskými kuřaty, ve kterých
byly nalezeny stopy zatím neznámých
antibiotik, předchozí domněnku jen potvrzuje!
Znečištění těmito a jinými
léky, je víc než tristní!
I když jsme státní
veterinární správou veřejně
ujišťováni, že konkrétně
masné produkty neobsahují nadlimitní
koncentrace antibiotik, vzhledem k nárůstu
rezistentních bakterií, lze tomuto
tvrzení dost těžko uvěřit! Polští, ale
nakonec i tuzemští farmáři jsou
živým důkazem toho, že současný systém
velkochovu zvířat, se bez použití těchto
antimikrobiálních léčiv prakticky
neobejde!
Krmné
směsi mají poměrně krátkou trvanlivost,
ohrožují je zhoubné plísně, z tohoto
důvodu se musí tato živočišná potrava,
obohacovat o tyto zmiňované medikamenty. S tímto
ochranným opatřením krmiv se též
setkáváme u drůbeže, ale také u včel.
Obdobná, ne-li ještě horší
situace, panuje u chovných ryb, kde koncentrace antibiotik,
např. u lososa převyšuje všechny
bezpečné limity. Takový 4 kilogramy
těžký losos, během svého života dostane do sebe
bezmála 400 gramů antibiotických
léčiv!
Musíme si uvědomit, že rezistence vzniká
také u všech hospodářských
zvířat, z této příčiny
vznikají nové a především
rezistentní bakterie, které ohrožují
posléze samotného člověka. Ve Skotsku se již o
rozruch postaral nový virus
šířící se mezi lososy,
zatímco Kanadu ohrožoval nový kmen
agresivních bakterií.
Ovšem
antibiotika se do našeho potravního řetězce,
dostávají prostřednictvím
pitné vody. Nadužívané léky
totiž odcházejí do vody, buď to močí
nebo stolicí, tím pádem jsou tyto
léky zdrojem poměrně velkého
znečištění. Penicilinové sloučeniny
pronikají do organismu člověka nejen formou tablet, ale
také skrz životní prostředí a stravu,
což je velice znepokojující skutečnost!
Vzhledem ke všem možným civilizačním
projevům této doby (tj. poškozené
životní prostředí, narušená
imunita obyvatel, atd.) lze téměř s jistotou
očekávat černý den v dějinách lidstva,
který pravděpodobně vyvrcholí
hrůznější katastrofou, nežli byla ve středověku
černá smrt – Mor! Pokud tedy nezměníme
náš stávající
přístup k této lidstvo
ohrožující problematice.
Antibiotika nejsou
jen léky, ale také jedy!
Třebaže
nás léčí, zachraňují před
smrtelnými infekcemi, jsou medikamenty na
penicilinové bázi pouhými jedy,
které podporují růst plísní
v těle. Přítomnost kvasinky v organismu lze rozpoznat
chutí na sladké. Kvasinky, čili
plísně, potřebují nutně ke svému růstu
cukry.
Například kvasinky rodu Candida, se
dávají do souvislosti se vznikem
rakovinových onemocnění. Některá
antibiotika jsou rovněž genotoxická, to znamená,
že zatěžují epigenetické prostředí a
působí na funkci genů, čímž může dojít
k narušení mnohých funkcí v
těle.
Neměli
bychom brát vedlejší účinky
antibiotik na lehkou váhu, mohou narušit funkci
ledvin, jater, kostní dřeně nebo jiných
orgánů. Tyto medikamenty někdy také
vyvolávají alergické reakce od těch
nejlehčích forem, jako jsou vyrážky,
svědění až po anafylaktický šok.
O skutečné alergii na antibiotika však nelze
hovořit, protože se vždy jedná o
vedlejší účinky na tato
léčiva. Bylo by dobré ještě vědět, že
antibiotika na chřipku či běžné nachlazení
nepomohou!
Chřipku
vyvolávají viry, zatímco
zánět středního ucha, angínu a
jiné nemoci, na které antibiotika
účinkují, způsobují pouze bakterie.
Když sečteme všechna pozitiva i negativa antibiotik, je
naprosto zřejmé, že jde o jedovatý lék
ničící ty nejnebezpečnější
bakterie, ohrožující život člověka.
Nesmíme ale zapomenout na to, že antibiotika jsou
lékem i jedem, a podle toho se s nimi musí
zacházet!
Jelikož
většina
lidí, negativní zprávy a
úvahy o tom, co se děje, nechce ani slyšet,
nemohu očekávat, že bude následovat
pochvalná reakce na tento článek.
Vyvstává však otázka:
„Má smysl zavírat oči před
tím, co lze ještě nějakým způsobem
ovlivnit?!“
KONEC
REKLAMA