Historie je
něco,
co se nikdy neudálo, sepsané někým,
kdo přitom nebyl. Tento citát nás nutí
zamyslet se nad tím, jaký smysl má
bytí člověka, který o sobě hledá
vše, co se mu kdysi vytratilo neznámo kam, aby
dnes mohlo být znovu objeveno. Jestliže lidstvo v tomto
pátrání po své minulosti
nedej pán bůh selže, skončíme pak navždy v
propadlišti dějin, odkud již není
návratu! Opravdu je velká škoda, že
náš zájem o pochopení
tajemné minulosti není
příliš velký, neboť podle
lidové moudrosti: „kdo nezná
vlastní minulost, je odsouzen ji opakovat.“
V tomto článku se vám proto pokusím
nastínit úvahu o zaniklé civilizaci,
která může vnést do naší
nejasné epochy, trochu světla v podobě
osvobozující pravdy. Jak asi správně
tušíte, tohle téma bude
pojednávat o bájné Atlantidě, o
mýtu, který v jistém smyslu může
přetrvávat po celá
tisíciletí, až do dnešních
časů. Skutečnost je někdy šokující,
zvlášť když je na dosah ruky, proč bychom tedy
měli před ní zavírat oči...?
Mýty a
fakta o Atlantidě
Jediná
zmínka o tomto bájném kontinentě
(Atlantida), kde měla sídlit vysoce rozvinutá
civilizace, pochází z roku 360 př. n. l, kdy o
ní vůbec poprvé napsal Platón,
řecký filosof, matematik a učitel. Atlantida měla
být z Platónova popisu velice
úrodná a hustě zalidněná země.
V
této
části světa žila vyspělá společnost
ovládající nadpřirozené
schopnosti tj. telekinezi, telepatii, atd., která zřejmě
převyšovala mentálního ducha
současného člověka. Její obyvatelé
čerpali své znalosti z nashromážděných
životních zkušeností,
tisíciletého pozorování
nekonečného vesmíru, jehož procesy
stále ovlivňují viditelné, ale i
neviditelné energetické toky, které
mají bezprostřední dopad na jakoukoliv
sféru biologického života.
Nepřetržitým
studováním planet a hvězd, Atlantiďané
zjistili, že lidstvo žije v jednotě mezi Nebem a Zemí, že
hvězdy přímo působí na naše životy,
charakterizují temperament člověka, předurčují
budoucnost a upozorňují též na stále
se opakující minulost. Podle Platóna
žili původně Atlantiďané v souladu s
přírodními zákony, uctívali
své bohy a věnovali se výhradně
duchovním záležitostem.
Později
však zatoužili po větším
bohatství, moci a přepychu, což prý popudilo
jejich nejvyššího boha,
který ve zlobě nechal tento kontinent vymazat z povrchu
zemského, tak alespoň praví legendy. Podle
mnohých badatelů, celá Atlantida mohla skončit
pod nánosy popela z obří
explodující sopky, nebo také na
mořském dně po kontinentálním
zemětřesení.
Ovšem
jsou tací historici, co se přiklánějí
k názoru, že tento mýtický svět
společně s celou touto bájnou civilizací, nikdy
neexistoval, protože prý šlo o výplod
Platónovy spisovatelské fantazie. Kromě jeho
spisů nejsou totiž k dispozici žádné
jiné písemnosti, které by potvrdily
pravdivost jeho slov.
Ať tak či tak,
archeologické nálezy
odkrývají mnohem častěji předměty
nejasného původu, které svým
neobvyklým účelem, upozorňují na
některé nesrovnalosti v naší
zahalené minulosti. K těmto nepochopitelným
archeologickým nálezům patří
bezesporu, nejstarší galvanický
článek na světě, tzv. ''Bagdádská
baterie'', která byla vyrobena v roce 140 př.n.l.
Samozřejmě, že byly objeveny i jiné
fascinující artefakty tajemné
minulosti, ale to není hlavní jádro
tohoto článku.
Je něco
takového vůbec možné?
Představte
si čistě hypoteticky, že se píše rok 10.000 let
před naším letopočtem, v oněch časech
této epochy, zde na zemi vznikla jedna z
nejvyspělejších civilizací
všech dob. Šlo o mimořádně vyspělou
světlem osvícenou společnost, která z
dnešního pohledu žila na jiné
frekvenční úrovni. Tito lidé,
říkejme jim přesněji nadbytosti, převyšovali ve
všech svých činnostech současného
člověka.
Znali
tajemství dlouhověkosti, ovládali podstatu hmoty,
apod. Jenomže i v dobách naprosté pohody,
prosperity a kulturně duchovního rozmachu, se může
znenadání něco zlého přihodit.
Vesmír prostě byl a vždycky bude pro jakoukoliv, ať už
pozemskou či nepozemskou civilizaci, nevyzpytatelným
prostorem zrodu a zániku, který dokáže
i tu nejvyspělejší společnost, přivést
k jistému konci existence.
Nelze totiž
vůbec
vyloučit, že v oněch časech rozkvětu Atlantidy, došlo k
náhlé kosmické katastrofě,
která měla obyvatelům tohoto
pohádkového světa způsobit jistou smrt.
Astronomové či kněží, mohli v této
době s předstihem narazit na smrtelné nebezpečí,
a to v podobě gama paprsků postupujících pozvolna
k planetě Zemi, které by usmrtily
veškerý život na buněčné
úrovni.
Něco
takového mohla například vyvolat
explodující hvězda, která se mohla
kdykoliv proměnit na tzv. Hypernovu. Současná astronomie
popisuje vznik hypernovy, jako kosmickou událost,
která stonásobně překračuje energii supernov. Jde
o vesmírný záblesk, života
devastujícího gama záření,
před kterým není záchrany ani
úniku!
Toho si byli
dobře
vědomi i moudří atlantští
kněží, kteří správně pochopili, že
paprskům smrti může vzdorovat pouze nehmotná bytost, nikoliv
organická tkáň lidského těla.
Apokalyptická nálada musela logicky
zachvátit i tento legendární svět,
který čekal na spásu v podobě
kýžené záchrany, která
odnikud nepřicházela! Nakonec to byli zřejmě
kněží z Atlantidy, kterým se povedlo
nalézt řešení tohoto
přetěžkého problému s těmito
smrtonosnými paprsky.
Existenci života
nelze vyloučit v jakékoliv formě!
Jediné
východisko, které přicházelo v
úvahu, byl transfer lidského vědomí do
spirituální dimenze, kde by bylo možné
se před paprsky gama záření bezpečně
ukrýt. Kdo chtěl přežít, musel dobrovolně
vstoupit do tohoto stvořeného úkrytu, kam
posléze přišli všichni
obyvatelé z hmotné Atlantidy.
Pokud je
pravda, že
informace jako taková je nezničitelná, což
připouští i soudobá
racionální věda, není pak tato teze z
pohledu zasvěceného odborníka úplně
nemožná! V historii lidstva se tak poprvé mohl
odehrát největší exodus
informací, přenesených z vědomí
člověka do zřízeného interaktivního
prostředí, ukrytého kdesi v hlubokém
podzemí této zkoušené
planety. Život na Zemi se rázem ocitl v
nakopírovaném paměťovém krystalu,
který sloužil jako centrální
datová úschovna, myšlenek či
vzpomínek asimilovaného lidstva.
Dnes
se
někteří vědci domnívají, že krystaly
jsou paměťovým médiem budoucnosti, a to s
neomezenou úložnou kapacitou. I proto nelze vyloučit vznik
této životaschopné
myšlenkové dimenze, která kompletně
přetransformovala dřívější
hmotný život do této
spirituální podoby, jenž obdržela
pracovní název – ATLANTIDA!
Čím
byla
a stále ještě může být pro
nás Atlantida, je snad každému jasné,
nejde o ledabylý sen, ale o unikátní
prostředí, zrealizované na
virtuálních pilířích
reality a mysli vědomí, uvnitř kterého
probíhají simultánně
řízené procesy.
Pokud je
realita
tedy taková, jak zde naznačuji, znamenalo by to pro
nás ohromující sdělení či
objev! Veškerý život na této planetě,
může být součástí této
nehmotné vidiny, která je nám
stále zatajená. Jestli je něco
takového vůbec možné, aniž bychom o tom měli
sebemenšího tušení, to je
velká záhada, které musíme
teprve přijít na kloub!
Mýtus,
který překonal věky!
Nikdo
z
nás nemůže kategoricky vyloučit, že Atlantida zanikla na dně
oceánu, neboť jsme dost možná
součástí jejího uceleného
vědomí. Odkaz Atlantidy je víceméně
jasný, povznést se do
nejvyšší možné
vibrační úrovně, kde porazíme
vlastního ducha nad paradoxem
všeobklopující hmoty.
Atlantida je proto v
jistém slova smyslu, druhem zkoušky
naší povahy a chování,
počátku a konce jednoho životního cyklu,
odehrávajícího se v
iluzorním působišti člověka.
Nabádá nás neustále k
lepšímu celoživotnímu
předsevzetí, nejvíce k empatii a lásce
vůči všemu, což je nakonec to
nejpodstatnější sdělení,
které lze na samotný závěr tohoto
článku s radostí konstatovat!
KONEC
REKLAMA