Existuje
tisíce
způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak
ho vzkřísit. Tento Einsteinův citát
stále vyvolává
hlubší zamyšlení nad
tím, co stojí v pozadí za touto
všeovlivňující a hlavně nesmrtelnou
veličinou času? Je nepochybné, že
veškeré změny zde na Zemi
probíhající, jsou
kontinuálně řízeny časovou jednotkou,
která je esencí zrodu života, ale také
kapkou jedu ohlašující jeho
zánik.
Čas
je relativní pojem!
Podle
mnohých lidových mouder se čas nedá
zastavit ani vrátit, ovšem dnes se
někteří vědci domnívají, alespoň co se
týče zastavení času, že to nemusí
být tak zcela pravda! S takovýmto
převratným tvrzením dokonce přišla
skupina vědců z University of the Basque Country in Bilbao a z Spain's
University of Salamanca, která na základě
prováděného výzkumu dospěla k
názoru, že se čas ve vesmíru zpomaluje.
Vědecká teorie publikovaná v časopise New
Sciencist, se opírá o strunovou teorii,
která je doposud považovaná za pouhou spekulaci,
to ale nemění nic na faktu, že jde o zcela
převratný vědecký pohled! Tato teorie
vnímá náš Vesmír
za součást multidimenzionálních
vrstev, které skrz kosmos pronikají do tzv.
vyšších dimenzí, jenž
nedokážeme prozatím zachytit.
Pokud se čas zpomaluje, mohl by se v průběhu biliónů let
úplně zastavit, sdělil časopisu „New
Scientist“ profesor José Senovilla z University of
the Basque Country. Následky takového průběhu,
mohou být jednou pro kosmos naprosto
fatální, toho jsou si dobře vědomi nejen vědci.
Jak plyne čas?
Vesmír
v jeho nekonečném prostoru od svého
zrození neustále expanduje, tvrdí
nám současní astronomové v souladu s
jejich pozorováním. Tahle expanze
vesmírného světa, by měla být
také tím důvodem k akceleraci času. Z
neznámých příčin však k
tomuto časovému zrychlování
nedochází, což je velice podivné,
ne-li tajemné!
Určitě lze namítnout, že v této
hektické době, vnímáme konstantu času
na této planetě intenzivněji, alespoň někteří
citlivý lidé mají tento pocit, jakoby
snad čas plynul s předstihem než kdy dříve. Jenomže, jak
známo, zdání klame! Tento
zvláštní dojem zapříčinily
pouze moderní technologie (internet, mobilní
telefony, atp.), které vyvolávají u
většiny lidí, mylný pocit
urychleného časového toku. Ve skutečnosti dnes
může čas plynout pomaleji, signalizují nám
některé indície, o kterých se chci zde
zmínit.
V minulosti plynul čas poněkud rychlejším tempem,
to naznačuje současná délka lidského
života. V 17. století se člověk dožíval
průměrného stáří 35 let,
zatímco dnes je tato věková hranice
výrazněji vyšší, a
díky tomu se můžeme radovat z delšího
života – cca 76 let. Jak lze vysvětlit tento
věkový rozdíl, mezi minulou a touto současnou
dobou? V minulosti se zřejmě kosmos nepřetržitě zvětšoval,
tudíž i čas působil rychleji, než v této době 21.
století! Teorie o zpomalování
vesmírného času, nemusí být
daleko od pravdy.
Porovnání
dokazuje značné odchylky!
Určitě
lze oponovat tím, že v dobách
středověkých, úmrtnost byla oproti
dnešku podstatně vyšší,
zejména kvůli tvrdším
podmínkám k životu, na rozdíl od
pohodlnějšího a hlavně
snadnějšího způsobu současného
žití.
Tento náhled na minulost je ale velice
zavádějící, protože minulé
generace měly na rozdíl od tohoto našeho
pokolení - čistější vzduch, vodu,
potravu a mnoho jiného, o čem si můžeme nechat jen
zdát. Nalézt možnou příčinu v tomto
nepoměru lidského stáří, mezi
středověkem a dneškem, lze vypátrat v
diametrálně jinak plynoucím čase.
Nemůžeme vyloučit, že Universum pozvolna stagnuje, neexpanduje
dřívější rychlostí, a
právě tohle zpomaluje vesmírný čas,
včetně toho pozemského. Podstatně
delší věk nynějšího
člověka, bezprostředně souvisí s touto kosmologickou
proměnou, která avizuje novou epochu začátku,
nebo též blížícího se konce!
Náš
pohled k nebesům se
upíná do minulosti
Nejvýkonnější
vesmírné teleskopy, nám sice mohou
zprostředkovat viditelné vzdalování
pozorovatelných galaxií, ačkoliv to nepotvrzuje
předchozí hypotézu o
zpomalování času, ale musíme si
uvědomit, že jde v tomto směru o zjevný optický
klam. Naše dalekohledy nahlížejí pouze
do dávné minulosti, obraz
reálného Universa může vypadat
odlišněji, než nám poskytují
současné astronomické instituce a
kosmické agentury.
S jistotou lze konstatovat, že dnešní
pozorování hvězdné oblohy, je
pouhý pohled oka do dávné minulosti.
Laikům nejznámější
souhvězdí Velkého vozu, které lze
sledovat celoročně bez astronomického vybavení,
nemusí už vůbec existovat! To samé
platí o expanzi vesmíru, ten se již
nemusí rozpínat, a to i navzdory tomu, že
nám např.
Hubbleův teleskop, přináší ty
nejúžasnější snímky z
hloubi tohoto nekonečna. I Hubbleův vesmírný
dalekohled, nejvýkonnější
lidský nástroj v pozorování
vesmírných dálek, je
bariérou času omezen, zachycuje pozůstatek světla z
minulosti, tedy světelné paprsky z vyhořelých a
dnes již neexistujících hvězd.
Zatímco v takzvané přítomnosti, tedy
teď a tady, sledujeme vývoj růstu kosmického
prostoru, jako by se to odehrávalo v
přímém TV- přenosu, v reálu
zatím může docházet k opaku této
vesmírné expanze, čili k Velkému
krachu (smršťování vesmíru)
aniž bychom o tom měli sebemenšího
tušení!
Pokud by však nedocházelo k tomuto
Velkému krachu –
smršťování, celé Universum
by mohlo rázem ustrnout, přesněji řečeno zamrznout. Nastal
by jistý konec času, zánik Zrodu i Smrti v
neustále se opakujícím cyklu,
vše by rázem podléhalo stavu
věčné nehybnosti. Tento stav bych přirovnal k
černé díře, která má
natolik silné gravitační pole, že
žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast
opustit.
Nejzajímavější na této
úvaze je určitá možnost, která
nevylučuje neskutečnou představu o tom, že se v této
nevědomé situaci již nalézáme.
Připustímeli takovouto nepravděpodobnou spekulaci, to
jediné, co nám může v tomto nehybném
bezčasovém prostředí připomínat
projevy života, jsou pouze naše vlastní
myšlenky, které se v této
sféře černé díry nemusely nutně
rozplynout, ale spíše virtuálně do
různých představ zhmotnit. Možná je nakonec
náš život, jedna nehmotná představa
uvnitř velké nepropustné černé
díry!
Čas je
nástroj vesmírného
systému!
Zpomalování
času nám může zásadně prodloužit délku
života, avšak s jistými otazníky?
Jakmile jednou dojde k zástavě času, vše
hmotné i nehmotné, živé či
neživé, přestane v okamžiku existovat.
Vymizí planety, hvězdy, dokonce i celé galaxie,
protože bytí je reálné pouze za
předpokladu, že ho někdo jiný může pozorovat, a to bez
plynoucího času není možné! Kdyby se
například čas zastavil v celém
vesmíru, kromě naší planety, ihned by
nás obklopila nepropustná černo černá
tma.
Hvězdná obloha již více by nebyla vidět, protože
lze sledovat jen to, co podléhá této
časové konstituci. Co se ve skutečnosti
odehrává tam na hoře v kosmických
výšinách, i přes
veškeré naše dosavadní
znalosti, člověk nemůže nikdy pochopit. V tomto
vesmírném vzduchoprázdnu se
musíme řídit hermetickým
zákonem, který vychází z
předpokladu: „Jak na hoře, tak i dole!“
Nezapomeňme
prosím: „Nic na světě netrvá věčně, o
Vesmíru to platí dvojnásobně, neboť
čas je jen prodlouženou rukou Stvořitelova záměru, nad
kterým rozmýšlel nejeden
zvídavě
smýšlející
člověk!“
KONEC
REKLAMA