JAK DNES FUNGUJÍ KOSMICKÉ HODINY?
14.06.2013  Josef Čáp     

Existuje tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak ho vzkřísit. Tento Einsteinův citát stále vyvolává hlubší zamyšlení nad tím, co stojí v pozadí za touto všeovlivňující a hlavně nesmrtelnou veličinou času? Je nepochybné, že veškeré změny zde na Zemi probíhající, jsou kontinuálně řízeny časovou jednotkou, která je esencí zrodu života, ale také kapkou jedu ohlašující jeho zánik.

Čas je relativní pojem!

Podle mnohých lidových mouder se čas nedá zastavit ani vrátit, ovšem dnes se někteří vědci domnívají, alespoň co se týče zastavení času, že to nemusí být tak zcela pravda! S takovýmto převratným tvrzením dokonce přišla skupina vědců z University of the Basque Country in Bilbao a z Spain's University of Salamanca, která na základě prováděného výzkumu dospěla k názoru, že se čas ve vesmíru zpomaluje. Vědecká teorie publikovaná v časopise New Sciencist, se opírá o strunovou teorii, která je doposud považovaná za pouhou spekulaci, to ale nemění nic na faktu, že jde o zcela převratný vědecký pohled! Tato teorie vnímá náš Vesmír za součást multidimenzionálních vrstev, které skrz kosmos pronikají do tzv. vyšších dimenzí, jenž nedokážeme prozatím zachytit. Pokud se čas zpomaluje, mohl by se v průběhu biliónů let úplně zastavit, sdělil časopisu „New Scientist“ profesor José Senovilla z University of the Basque Country. Následky takového průběhu, mohou být jednou pro kosmos naprosto fatální, toho jsou si dobře vědomi nejen vědci.

Jak plyne čas?

Vesmír v jeho nekonečném prostoru od svého zrození neustále expanduje, tvrdí nám současní astronomové v souladu s jejich pozorováním. Tahle expanze vesmírného světa, by měla být také tím důvodem k akceleraci času. Z neznámých příčin, však k tomuto časovému zrychlování nedochází, což je velice podivné, ne-li tajemné! Určitě lze namítnout, že v této hektické době, vnímáme konstantu času na této planetě intenzivněji, alespoň někteří citlivý lidé mají tento pocit, jakoby snad čas plynul s předstihem než kdy dříve. Jenomže, jak známo, zdání klame! Tento zvláštní dojem zapříčinily pouze moderní technologie (internet, mobilní telefony, atp.), které vyvolávají u většiny lidí, mylný pocit urychleného časového toku. Ve skutečnosti dnes může čas plynout pomaleji, signalizují nám některé indície, o kterých se chci zde zmínit. V minulosti plynul čas poněkud rychlejším tempem, to naznačuje současná délka lidského života. V 17. století se člověk dožíval průměrného stáří 35 let, zatímco dnes je tato věková hranice výrazněji vyšší, a díky tomu se můžeme radovat z delšího života – cca 76 let. Jak lze vysvětlit tento věkový rozdíl, mezi minulou a touto současnou dobou? V minulosti se zřejmě kosmos nepřetržitě zvětšoval, tudíž i čas působil rychleji, než v této době 21. století! Teorie o zpomalování vesmírného času, nemusí být daleko od pravdy.

Porovnání dokazuje značné odchylky!

Určitě lze oponovat tím, že v dobách středověkých, úmrtnost byla oproti dnešku podstatně vyšší, zejména kvůli tvrdším podmínkám k životu, na rozdíl od pohodlnějšího a hlavně snadnějšího způsobu současného žití. Tento náhled na minulost je ale velice zavádějící, protože minulé generace měly na rozdíl od tohoto našeho pokolení - čistější vzduch, vodu, potravu a mnoho jiného, o čem si můžeme nechat jen zdát. Nalézt možnou příčinu v tomto nepoměru lidského stáří, mezi středověkem a dneškem, lze vypátrat v diametrálně jinak plynoucím čase. Nemůžeme vyloučit, že Universum pozvolna stagnuje, neexpanduje dřívější rychlostí, a právě tohle zpomaluje vesmírný čas, včetně toho pozemského. Podstatně delší věk nynějšího člověka, bezprostředně souvisí s touto kosmologickou proměnou, která avizuje novou epochu začátku, nebo též blížícího se konce!

Náš pohled k nebesům se upíná do minulosti

Nejvýkonnější vesmírné teleskopy, nám sice mohou zprostředkovat viditelné vzdalování pozorovatelných galaxií, ačkoliv to nepotvrzuje předchozí hypotézu o zpomalování času, ale musíme si uvědomit, že jde v tomto směru o zjevný optický klam. Naše dalekohledy nahlížejí pouze do dávné minulosti, obraz reálného Universa může vypadat odlišněji, než nám poskytují současné astronomické instituce a kosmické agentury. S jistotou lze konstatovat, že dnešní pozorování hvězdné oblohy, je pouhý pohled oka do dávné minulosti. Laikům nejznámější souhvězdí Velkého vozu, které lze sledovat celoročně bez astronomického vybavení, nemusí už vůbec existovat! To samé platí o expanzi vesmíru, ten se již nemusí rozpínat, a to i navzdory tomu, že nám např. Hubbleův teleskop, přináší ty nejúžasnější snímky z hloubi tohoto nekonečna. I Hubbleův vesmírný dalekohled, nejvýkonnější lidský nástroj v pozorování vesmírných dálek, je bariérou času omezen, zachycuje pozůstatek světla z minulosti, tedy světelné paprsky z vyhořelých a dnes již neexistujících hvězd. Zatímco v takzvané přítomnosti, tedy teď a tady, sledujeme vývoj růstu kosmického prostoru, jako by se to odehrávalo v přímém TV- přenosu, v reálu zatím může docházet k opaku této vesmírné expanze, čili k Velkému krachu (smršťování vesmíru) aniž bychom o tom měli sebemenšího tušení! Pokud by však nedocházelo k tomuto Velkému krachu – smršťování, celé Universum by mohlo rázem ustrnout, přesněji řečeno zamrznout. Nastal by jistý konec času, zánik Zrodu i Smrti v neustále se opakujícím cyklu, vše by rázem podléhalo stavu věčné nehybnosti. Tento stav bych přirovnal k černé díře, která má natolik silné gravitační pole, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit. Nejzajímavější na této úvaze je určitá možnost, která nevylučuje neskutečnou představu o tom, že se v této nevědomé situaci již nalézáme. Připustíme-li takovouto nepravděpodobnou spekulaci, to jediné, co nám může v tomto nehybném bezčasovém prostředí připomínat projevy života, jsou pouze naše vlastní myšlenky, které se v této sféře černé díry nemusely nutně rozplynout, ale spíše virtuálně do různých představ zhmotnit. Možná je nakonec náš život, jedna nehmotná představa uvnitř velké nepropustné černé díry!

Čas je nástroj vesmírného systému!

Zpomalování času nám může zásadně prodloužit délku života, avšak s jistými otazníky? Jakmile jednou dojde k zástavě času, vše hmotné i nehmotné, živé či neživé, přestane v okamžiku existovat. Vymizí planety, hvězdy, dokonce i celé galaxie, protože bytí je reálné pouze za předpokladu, že ho někdo jiný může pozorovat, a to bez plynoucího času není možné! Kdyby se například čas zastavil v celém vesmíru, kromě naší planety, ihned by nás obklopila nepropustná černo černá tma. Hvězdná obloha již více by nebyla vidět, protože lze sledovat jen to, co podléhá této časové konstituci. Co se ve skutečnosti odehrává tam na hoře v kosmických výšinách, i přes veškeré naše dosavadní znalosti, člověk nemůže nikdy pochopit. V tomto vesmírném vzduchoprázdnu se musíme řídit hermetickým zákonem, který vychází z předpokladu: „Jak na hoře, tak i dole!

Nezapomeňme prosím: „Nic na světě netrvá věčně, o Vesmíru to platí dvojnásobně, neboť čas je jen prodlouženou rukou Stvořitelova záměru, nad kterým rozmýšlel nejeden zvídavě smýšlející člověk!“

_______________________________________________________________________________



-konec-