Existence vskutku cosi dokazuje, především s ní můžeme rozluštit mnohé záhady, jenž se týkají mysteriozního života, ba i vesmíru, s nímž souvisí vše, co se dotýká neskutečného z něhož povstává skutečné, čímž je tohle zamyšlení nad podstatou takzvané VŠE-EXISTENCE. Proč je existence úzce spjatá s vesmírným prostředím, jehož jsme nedílnou součástí? To se postupně v tomto článku budete dovídat, což vám umožní pochopit, že naším životním prostředím není jen klimatický systém planety Země, ale také nehostinný kosmický prostor.

Původcem života je totiž vesmír, v jehož středu se vyskytuje nadpřirozená inteligence, kterou můžeme nazvat – Stvořitel. Tvůrce kosmu v tomto duchu představuje nejmarkantnější existenci, která se komukoliv stala cestou k povznesení a východiskem z temnot absurdní nicoty. Proto vám vytane na mysli, proč máme blíže k „vesmířanům“, nežli k pozemšťanům? Ale i o tom je tohle téma týkající se nepochopitelné - EXISTENCE. Ostatně posuďte sami, viz níže...

Jaký pozitivní nebo negativní dopad má existence na život?

Jaký smysl v tomto prostředí kosmické nekonečnosti hraje život, pokud o vlastní existenci nemáme dostatečné povědomí, vzhledem k tomu, že jsme zaneprázdněni vyskytujícími se problémy a starostmi, jenž odvádějí naši pozornost od spirituálních záležitostí, které jsou přímo před našima očima. Ani se nedivím tomu, že z této zaneprázdněnosti je vyživován stávající ekonomický systém, v němž úspěšně raší sobectví, arogance či hamižnost, ale i neutuchající militarismus, zatímco skutečná láska, empatie, anebo  solidárnost, tímto egoistickým zřízením je odsunuta na druhou kolej.  Tohle se děje kvůli tomu, aby přirozená lidskost neposkytovala altruistickým sklonům, ani slechu ani dechu.

Cožpak jsme se narodili kvůli tomu, abychom museli vzájemně mezi sebou soupeřit, aniž bychom rozuměli světu, jenž nám všem nabízí přírodu a její fantastickou krásu? Pouhá radost z této skutečnosti, nestačí?! Jak máme potom dospět k tomu, co je skutečným posláním člověka v jeho pozemské pouti, která skončí dřív než si myslíme! Kdyby mise zvaná život, měla skončit bez poznání účelu, nemuseli bychom se rodit, a to by nedávalo žádný smysl, že.

Lidská bytost je v tomto směru jako rostlina! Dokud semínko z něhož má vyrůst nebetyčná rostlina si neuvědomí, anebo nepocítí popud k růstu, nedojde u něho k potřebné aktivaci, čímž je v tomto případě růst a přeměna, kdy se z malého semínka zrodí květina. Podnětem k tomuto rozvoji není nic jiného, než sám - ŽIVOT! Co se přihodí rostlinnému zárodku (semenu), pakliže z nějakého důvodu neobdrží onen potřebný instinkt k růstu? Nevyroste z něho to, k čemu je takové semínko předurčené, čímž je rostlina.

Člověk, který ještě obrazně řečeno nepochopil, že není semínkem ale rostlinou, dokud nevyklíčí, zahnije a nevzejde z něho kvetoucí rostlina, a to není účel a smysl žádné květiny, neboť růst a přerod v rostlinu, je z tohoto úhlu pohledu nevyhnutelný následek, což je ve skutečnosti vesmírný program, který působí na všechny možné formy života. Co tedy potřebujeme, abychom v sobě pocítili rostlinu, která neochvějně touží po růstu? Kvalitní růst zajišťuje příznivé prostředí, taktéž vhodný substrát k pěstění rostlin, jenž v tomto případě představuje civilizační řád a systém, v němž se světová společnost vyvíjí a současně skomírá!

Jakmile se nám nedostane vhodné zeminy, čímž je v tomto směru myšleno nové civilizační zřízení, nemůže za takového nevlídného stavu z nikoho vyrůst předurčená rostlina, která poskytuje účel a smysl samotné existenci.   Doufám, že jste tedy pochopili,  že existence představuje jakousi elementární výplň v prázdnotě nekonečného kosmu, tudíž se musí nějakým způsobem projevit, zejména svou nezkreslenou přítomností.

Kdyby tomu tak nebylo, pak by EXISTENCE postrádala jakoukoliv logiku a význam. Za takových okolností by se ve vesmíru nic zásadního neodehrávalo, nastalo by kosmické zamrznutí, a to je atomární nehybnost rezonující se stavem smrti, což není případ námi pozorovaného vesmíru, v němž se podle astronomů pořád cosi odehrává.

Jde o to, že existence je podmíněna trvalým vývojem vytvářející změnu, s tím koresponduje tento citát: „Změna je život.“ Kdyby k těmto projevům transformace nedocházelo, nepochybně by došlo ke zhroucení kosmického prostředí. Vše je totiž o pohybu, protože lokomoce (pohyb v prostoru) dominuje kometám, planetám, hvězdám či galaxiím, ale i atomům, z nichž je stvořena veškerá hmota, z níž jsme stvořeni a také obklopeni. Pohyb je jakousi pohonnou hmotou existence, což znamená, že existence je na krouživém pohybu závislá.

Geometrický tvar kruhu cosi vypovídá o pohybu, proto je kruh podstatou všeho. Asi bychom si měli položit otázku - proč tomu tak je? V kontextu s pohybem a akcelerací bude platit základní pravidlo; čím menší je kruh, tím rychlejší pohyb lze uvnitř ohraničeného kruhu detekovat.

Nicméně, jak mohou tyto nepodložené teze podporovat smysluplnost existence? Vše výše popisované jsem uvedl, abyste porozuměli tomu, že všechno souvisí se vším, i když to překračuje naše znalosti. Ano, aby se existence mohla vyobrazit, tak musí nejprve existovat. Tudíž se dostáváme do samotného nitra tohoto vysvětlení, z něhož lze vyčíst, že existence představuje související skutečnost se vznikem a zánikem bytí. Existenci můžeme považovat za konsekvenci vyšší vůle, jež stála za stvořením vesmíru, též za vznikem života, který také zakotvil na této rajské planetární zahradě - ZEMI.

Co je na existenci pozoruhodné?

Když jsem se nad touto vyřčenou otázkou pozastavil, hned jsem si uvědomil, že existence je nesmírně zranitelná, poněvadž během několika málo vteřin může zaniknout. Kdyby naše planeta měla čelit spršce kosmického záření z blízké hypernovy, smrtící gama paprsky a proudy elektronů za pouhých deset vteřin, dokázaly by zničit polovinu ochranné ozónové vrstvy v atmosféře. Nastal by konec světa, a rovněž zánik lidstva! Kdyby tady nežili inteligentní tvorové, čímž jsou na této planetě lidé, kdo by potom mohl tuhle stvořenou nádheru přírodního bohatství, obdivovat? Co tím bylo vlastně míněno?

Veškerá fauna a flóra byla na této planetě stvořena, aby existence mohla lidstvu poskytnout významný důkaz a podnět k zamyšlení, z něhož lze usoudit, že člověk v této sféře bytí, bez těchto výše vyjmenovaných zástupců života,  nemůže existovat! Vymřou-li zvířata a rostliny, což je jinými slovy řečeno - fundament existence a taktéž života, musí také zaniknout náš živočišný druh, tedy člověk. Tohle můžeme považovat za jakousi vazbu, která vytvořila spojení mezi naším bytím a touto všudypřítomnou existencí.

V tomto uvedeném hledejme propojenost, která je pupeční šňůrou spjata s podstatou existence. Všechno, co se na Zemi vyskytuje, vše zapadá do sebe přesně, tak jak má. Do tohoto biologického soustrojí kromě pozemské přírody, nepochybně patří vesmírná tělesa, čímž je kupříkladu Slunce nebo Měsíc, protože tyto kosmické objekty náleží do námi pozorovaného vesmírného - okolního prostředí. Abychom pochopili,  že existence nevzešla z náhody, ale ze záměru, jehož je sama existence důkazem.

Proč tomu tak je? Odpověď na tuto otázku je nasnadě: kdybychom nemohli pozorovat vesmír, respektive  kosmická tělesa a veškeré děje v tomto prostoru nekonečna, pak bychom naše bytí považovali za obyčejnou náhodu, zároveň bychom ztratili potřebu se povznést ke hvězdám, neboť právě ty usvědčují vesmír z projevů inteligence, nikoliv náhody. A proč bychom se měli domnívat, že je celý kosmický prostor inteligentní? Posuďte ve stručnosti sami! Naše Slunce se zřejmě zrodilo ve velké mlhovině v rovině naší Galaxie, spolu se stovkami dalších hvězd. Aby se splnila podmínka pro vznik hvězd, musela být mlhovina:

a)  stlačována

b)  musela ztratit nadbytečnou tepelnou energii

c)  musela snížit rotaci

Jinak formulováno, aby se splnila podmínka pro vznik hvězd, muselo nejprve cosi mlhovinu stlačit, poté to něco u ní vyvolalo ztrátu nadbytečné tepelné energie, a také to snížilo její rotaci. Pakliže tohle hypotetické schéma astrofyziků odpovídá skutečnosti, o to víc se můžeme přiklonit k názoru, že je vesmír vzhledem ke své kompaktnosti, inteligentní rozhodující entitou. Jestliže existujeme my a vesmír, pak je v tomto pojetí existence faktickým svědectvím s vypovídající hodnotou, popisující realitu a sféru transcendentálního všehomíra.