Kolikrát
se
musí historie lidstva opakovat, abychom se z ní
dokázali poučit a nedopustili se stejných chyb
jako naši předkové? Podle odhadů OSN, je ve světě
rekordní počet uprchlíků, který
vystoupal na 60 milionů běženců. Bohužel, tohle již tak
varující číslo se bude v
následujících letech dramaticky
zvyšovat. Z toho lze jednoznačně usoudit, že
současná vlna uprchlíků
směřující do Evropy, je jen kapkou toho, co může
ještě nastat. A pokud někdo nepřijde s okamžitým
řešením a účinnou pomocí
migrujícím národům,
následky budou pro tuhle civilizaci
nedozírné!
To, co nyní zažíváme v souvislosti s
uprchlíky zde v Evropě, jsem ve svých
článcích dávno předpověděl,
nepřetržitě jsem varoval před úskalími
nezastavitelného civilizačního růstu,
který se nemůže obejít bez duchovních
atributů a hodnot, neboť právě mystika
vytváří ochranné mantinely před
negativními rozmary člověka, v opačném
případě nastává pád do
temnoty.
Tento výstižněji
řečeno úpadek, postihl v minulosti každou na svém
vrcholu působící civilizaci. Vzpomeňme na
zánik starých Sumerů, Egyptskou nebo Mayskou
říši, úpadek
Římského či Mongolského
impéria a tak dále. Ta doba už tady je, proto se
celé národy vydaly na cestu, která
směřuje přímo tam, kde se jejich utrpení zrodilo,
čili sem k nám na Západ. Pravdivost
mých slov dokazuje např. tento
související článek: http://odrazy-tajemna.wz.cz/Svet-Umira2.html
Přichází
zlatý věk, nebo doba temna?
Abychom
se vyvarovali omylů a chyb, které stojí v cestě
skutečnému civilizačnímu vzestupu,
musíme si neustále připomínat dějiny
lidstva, neboť ty jsou učitelkou života. Proto je zapotřebí
si nejprve uvědomit, co je to vlastně civilizační vzestup?
Materialistický pohled vnímá
civilizační rozvoj pouze v rovině ekonomické,
jako kdyby nic jiného kromě ceny a zisku neexistovalo!
Cožpak kultura a vědění, pocit štěstí
a láska člověka, nemají ve
srovnání s tímto uvedeným
žádnou důležitost? Není člověk sám
sobě nejvyšším cílem,
též hodnotou? Není lidský život
nejvyšším možným
bohatstvím?
V
tomto
směru asi nebude náhodou, že veškeré
artefakty či zmínky o tzv. ZLATÉM VĚKU, jsou
dodnes cílevědomě ničeny, aby tahle civilizace
nedošla k podstatné pravdě o tom, že
všechna náboženství světa
pocházejí ze stejného zdroje
vědění. Pravdou je, že lidstvo o pramen
poznání z nějakého důvodu
přišlo, nikoliv však
hledající jednotlivci.
Kolik historických památek bylo zcela
záměrně zničeno, dejme tomu občanskou válkou ve
zmítaném Iráku, ale i jinde na světě.
Jde v tomto případě o náhodu? Nejde
namátkou o plán, jehož úmyslem je
rozeštvávat světové církve
mezi sebou, abychom se přestali zajímat o
největší tajemství, smysl a
účel lidského života, čímž je
znovunalezení – BOHA, OTCE
VŠEMOHOUCÍHO, STVOŘITELE NEBE I ZEMĚ, což je
nejpodstatnějším poznáním
náboženské víry. Z této
nejednotnosti potom vznikají krvavé střety mezi
jednotlivými duchovními směry.
Špatně interpretovaná slova
nejvýznamnějších proroků
(Mojžíše, Ježíše, Mohameda)
jsou tak výsledkem dnešních i
minulých konfliktů. Světu totiž nikdy nevládl
feudální ani kapitalistický či
jiný otrokářský systém,
nýbrž nesprávně pochopený dualismus, o
kterém se zmiňuje nejedno teologické
učení. Bůh vládne i když se panovníkům
zdá, že vládnou oni!
Dualita je prostředek k pochopení jednoty, neboť se
pokouší vysvětlit příčinu
veškerého Zla i Dobra kolem nás, tj.
např. světlo a tma, chlad či teplo, bohatství i chudoba,
makrokosmos nebo mikrokosmos. Jedno nemůže být bez
druhého, to však neznamená, že
musíme podle tohoto archetypu existovat a strádat.
Dokud nepřijmeme a nepochopíme tento princip, tedy že
musíme žít vedle sebe v dokonalé
rovnováze a souladu s vesmírnou
hierarchií, zákony duality budou pro
náš biologický druh trvale
nadřazené. Za časů Zlatého věku, tomu tak nebylo!
Pozn.
Zlatý věk je popisován jako období
blaženosti a nevinnosti na počátku lidstva, kdy
lidé nepracovali, nestárli a neubližovali si
navzájem.
Měl bych připomenout, že za éry zlatého věku,
byly vybudovány na této planetě ty
nejokázalejší stavby, které
jsou připomenutím zapomenuté epochy, kterou
symbolizují času-vzdorné pyramidy. Ty jsou
nepřehlédnutelným otiskem vytraceného
ducha onoho mimořádně šťastného
období.
Proto jsou pyramidy exaktním vědcům, ale i
přívržencům duálního řádu,
nepříjemným trnem v oku. Tyto stavby se
nacházejí na všech kontinentech, a tak
se materialisté rozhodli monumenty dávnověku
mystifikovat, nebo jejich existenci po celém světě
zatajovat. Například pyramidy v Číně jsou pod
absolutním informačním embargem, i když by se
mohly v tomto koutě světa, stát tím
nejvyhledávanějším lákadlem
turistického ruchu.
Pozn.
současná archeologie považuje pyramidy za hrobky faraonů,
jenomže podle mnohých badatelů neexistují
dostatečné důkazy pro tohle tvrzení.
Ne náhodou se většina pyramid
nachází pod masou zeminy (např. v Bosně, Mexiku,
Rusku atd.), aby nevzbuzovaly otazníky nad jejich skutečnou
existencí, která též
souvisí se zlatým věkem. Proč?
Starověká díla minulosti mohou dovést
současnou civilizaci k jakémusi
osvícení, neboli jinak řečeno k
nápravě, kde světlo a tma, nebudou spolu více
soupeřit o nadvládu tohoto světa, poněvadž jedno i
druhé na konci věku - jedno jest!
Kdybychom
věděli, kolik času nám přesně zbývá do
konce života, více bychom si ho vážili!
Abychom
tuhle skrytou pravdu nemohli odhalit, jsme drženi v zajetí
falešného domnění, že
moderní technologie jsou spásou pro
celé lidstvo, poskytnou mu svobodu, blahobyt a perspektivu
do budoucích časů. Díky této vidině
světu vládne scestný názor, že
výhradně materialistický individualismus je cesta
po níž lze jít a uspět, a to v
kterékoliv oblasti lidské činnosti. Jenomže, když
se rozhlédneme po zbytku světa, co spatříme?
Pravý opak toho, co nám takovýto
sebestředný postoj přináší.
Shrneme-li počínání člověka během
posledních 50 let, s překvapením
zjistíme, že ve jménu civilizace jsme v
oceánech vyhubili téměř všechny ryby,
což v zaostalých zemích zapříčiňuje
hlad, nemoci a občanské války. Kvůli
odlesňování dochází k
úbytku kyslíku, tudíž se
zvětšují plochy nehostinných
pouští, kolektivní imunita populace je
dnes na bodě nula, čímž dochází ke
vzniku nových nemocí, připomněl bych Ebolu, SARS
či MERS, přičemž větší nárůst
ještě smrtelnějších
virových epidemií lze do budoucna
očekávat.
Moderní zemědělství spojované s velkou
produktivitou, vytlačilo nejen v rozvojových
zemích tradiční zemědělce, kteří na
svých polích hospodařili šetrně a
ekologicky, přičemž úbytek drobných zemědělců
způsobuje na venkově nedostatek pracovních míst,
zejména z tohoto důvodu potom dochází
k hromadnému přesunu vesnických obyvatel do měst.
Přistěhovalectvím
předimenzovaná města, jsou zjevnou příčinou
současné populační exploze. Podle
amerického úřadu pro
sčítání lidu žije k 15.2. 2015 na Zemi
7,295 miliard lidí. Některé odhady
počítají s tím, že v roce 2050 bude na
této planetě žít cca 10,5 miliardy obyvatel.
Až nás Matička Země kvůli neúnosnému
počtu obyvatel, nebude moct nasytit, nastane
nepředstavitelné strádání a
hněv Hospodinův. Vše výše
uvedené, je tak z toho úhlu pohledu
jakýmsi popisem hniloby, proto by mohla nastat
včasná (velká) sklizeň, aby planeta Země byla
očištěna a zavládla zde tolik potřebná
rovnováha. Tohle
není fráze, nýbrž holý
fakt, který by nás měl vskutku znepokojovat!
Nemusíme být přívrženci
depopulačních plánů, přesto bychom měli pochopit
vážnost této situace a učinit taková
rozhodnutí, která nás mohou
ochránit před zcela neznámou nadpřirozenou silou.
Jak lze dospět k takovému bizarnímu
závěru? Intuicí, tedy vnitřním hlasem,
každopádně měli bychom učinit vše pro to, aby k
této sklizni nikdy nedošlo!
Jak zanikla Římská říše a
mělo by nás to zajímat?
Napjaté
vztahy mezi Ruskem a Západem, finanční krize v
Řecku, uprchlický exodus po celém světě, jenom
zesilují domněnku o tom, že to, co se teď děje,
není náhoda, nýbrž dlouhodobě
připravovaný záměr. Máme se nač
připravit, pokud taková epocha skutečně
přichází. Ovšem všechno
může být i jinak, poněvadž se ve světě
odehrávají pořád nějaké
podivnosti.
S tím, jak vše mizí, čisté
životní prostředí, voda a včely,
rovnováha světa, zanikají též
národní prvky naší
svébytnosti, a bez silných kulturních
hodnot není národní bytí
vůbec zabezpečeno. Aby nedošlo k úpadku
evropské kultury, je zapotřebí
nahlédnout do minulosti, konkrétně do
starověkého Říma.
O tomto vytraceném impériu se dočteme, že jeho
zánik byl zapříčiněn politickým i
ekonomickým rozkladem. Tento pokles přišel
nečekaně v dobách, kdy hranice této
říše nebyly dostatečně
chráněné! Do prostoru antického světa
pronikaly ve velkém počtu barbarské
národy, které zde získávaly
snadnou kořist a novou půdu, ale také prestiž u
svého kmene. Tohle hledisko jak jsem se dočetl v
odborné literatuře, patřilo mezi
fundamentální příčiny rozpadu
starověkého Říma.
Domnívám
se, že současná uprchlická dramata
tisíců běženců pronikajících
nekontrolovaně do EU, jsou určitou paralelou toho, co se kdysi
odehrálo v římském impériu.
Samozřejmě to neznamená, že nemáme běžencům
pomáhat, zvlášť když za jejich
žalostný osud mohou většinou
západní nadnárodní
koncerny, které se v zemích Třetího
světa chovají takřka beztrestně,
vydělávají v chudých zemích
na čemkoliv, nejvíce však na těžbě
nerostných surovin, uskladňování
toxického odpadu, prodeji zbraní, obchodu s
lidskou prací, atp.
Musíme
si ale na rovinu přiznat, že když budeme přijímat
uprchlíky, ať už se jedná o
sociální či válkou
postižené běžence, vůbec nic se tím
nevyřeší. Na tomto obchodu s utečenci budou
vydělávat leda pašeráci
lidí, eventuálně
náboženští fundamentalisté,
jejichž úmyslem je rozvrat našich
celoevropských kulturních hodnot.
Vzpomeňme na řeckou mytologii, na bájného
trojského koně, v němž byli ukryti elitní
bojovníci, kteří ošálili
nic netušící obránce
nedobytné Tróji. Je těžké někoho v
nouzi odmítat, nicméně trojského koně
v podobě nastrčených běženců, nesmíme jakkoliv
podcenit. To by se nemuselo Evropanům vyplatit!
Naše
pomoc by měla směřovat především do těch
míst, kde je to nejvíc zapotřebí, tj.
ohnisko konfliktu. Lépe řečeno, bohaté
západní státy by se neměly nikdy
vměšovat do vnitřních
záležitostí kulturně a nábožensky
odlišných zemí. Otázkou
tedy stále zůstává, máme se
řídit tímto výstižným
citátem: „Minulost není třeba milovat,
stačí jí rozumět a nezapomenout, že
končí v budoucnosti.“