EXODUS - HISTORIE SE OPAKUJE  
23.06.2015  Josef Čáp 
Tento obrázek vytvořil Josef Čáp

Kolikrát se musí historie lidstva opakovat, abychom se z ní dokázali poučit a nedopustili se stejných chyb jako naši předkové? Podle odhadů OSN, je ve světě rekordní počet uprchlíků, který vystoupal na 60 milionů běženců. Bohužel, tohle již tak varující číslo se bude v následujících letech dramaticky zvyšovat. Z toho lze jednoznačně usoudit, že současná vlna uprchlíků směřující do Evropy, je jen kapkou toho, co může ještě nastat. A pokud někdo nepřijde s okamžitým řešením a účinnou pomocí migrujícím národům, následky budou pro tuhle civilizaci nedozírné! To, co nyní zažíváme v souvislosti s uprchlíky zde v Evropě, jsem ve svých článcích dávno předpověděl, nepřetržitě jsem varoval před úskalími nezastavitelného civilizačního růstu, který se nemůže obejít bez duchovních atributů a hodnot, neboť právě mystika vytváří ochranné mantinely před negativními rozmary člověka, v opačném případě nastává pád do temnoty. Tento výstižněji řečeno úpadek, postihl v minulosti každou na svém vrcholu působící civilizaci. Vzpomeňme na zánik starých Sumerů, Egyptskou nebo Mayskou říši, úpadek Římského či Mongolského impéria a tak dále. Ta doba už tady je, proto se celé národy vydaly na cestu, která směřuje přímo tam, kde se jejich utrpení zrodilo, čili sem k nám na Západ. Pravdivost mých slov dokazuje např. tento související článek: http://odrazy-tajemna.wz.cz/Svet-Umira2.html 


Přichází zlatý věk, nebo doba temna?

Abychom se vyvarovali omylů a chyb, které stojí v cestě skutečnému civilizačnímu vzestupu, musíme si neustále připomínat dějiny lidstva, neboť ty jsou učitelkou života. Proto je zapotřebí si nejprve uvědomit, co je to vlastně civilizační vzestup? Materialistický pohled vnímá civilizační rozvoj pouze v rovině ekonomické, jako kdyby nic jiného kromě ceny a zisku neexistovalo! Cožpak kultura a vědění, pocit štěstí a láska člověka, nemají ve srovnání s tímto uvedeným žádnou důležitost? Není člověk sám sobě nejvyšším cílem, též hodnotou? Není lidský život nejvyšším možným bohatstvím?

V tomto směru asi nebude náhodou, že veškeré artefakty či zmínky o tzv. ZLATÉM VĚKU, jsou dodnes cílevědomě ničeny, aby tahle civilizace nedošla k podstatné pravdě o tom, že všechna náboženství světa pocházejí ze stejného zdroje vědění. Pravdou je, že lidstvo o pramen poznání z nějakého důvodu přišlo, nikoliv však hledající jednotlivci.

Kolik historických památek bylo zcela záměrně zničeno, dejme tomu občanskou válkou ve zmítaném Iráku, ale i jinde na světě. Jde v tomto případě o náhodu? Nejde namátkou o plán, jehož úmyslem je rozeštvávat světové církve mezi sebou, abychom se přestali zajímat o největší tajemství, smysl a účel lidského života, čímž je znovunalezení – BOHA, OTCE VŠEMOHOUCÍHO, STVOŘITELE NEBE I ZEMĚ, což je nejpodstatnějším poznáním náboženské víry. Z této nejednotnosti potom vznikají krvavé střety mezi jednotlivými duchovními směry.

Špatně interpretovaná slova nejvýznamnějších proroků (Mojžíše, Ježíše, Mohameda) jsou tak výsledkem dnešních i minulých konfliktů. Světu totiž nikdy nevládl feudální ani kapitalistický či jiný otrokářský systém, nýbrž nesprávně pochopený dualismus, o kterém se zmiňuje nejedno teologické učení. Bůh vládne i když se panovníkům zdá, že vládnou oni!

Dualita je prostředek k pochopení jednoty, neboť se pokouší vysvětlit příčinu veškerého Zla i Dobra kolem nás, tj. např. světlo a tma, chlad či teplo, bohatství i chudoba, makrokosmos nebo mikrokosmos. Jedno nemůže být bez druhého, to však neznamená, že musíme podle tohoto archetypu existovat a strádat.

Dokud nepřijmeme a nepochopíme tento princip, tedy že musíme žít vedle sebe v dokonalé rovnováze a souladu s vesmírnou hierarchií, zákony duality budou pro náš biologický druh trvale nadřazené. Za časů Zlatého věku, tomu tak nebylo!

(Pozn. Zlatý věk je popisován jako období blaženosti a nevinnosti na počátku lidstva, kdy lidé nepracovali, nestárli a neubližovali si navzájem.)

Měl bych připomenout, že za éry zlatého věku, byly vybudovány na této planetě ty nejokázalejší stavby, které jsou připomenutím zapomenuté epochy, kterou symbolizují času-vzdorné pyramidy. Ty jsou nepřehlédnutelným otiskem vytraceného ducha onoho mimořádně šťastného období.

Proto jsou pyramidy exaktním vědcům, ale i přívržencům duálního řádu, nepříjemným trnem v oku. Tyto stavby se nacházejí na všech kontinentech, a tak se materialisté rozhodli monumenty dávnověku mystifikovat, nebo jejich existenci po celém světě zatajovat. Například pyramidy v Číně jsou pod absolutním informačním embargem, i když by se mohly v tomto koutě světa, stát tím nejvyhledávanějším lákadlem turistického ruchu.

(Pozn. současná archeologie považuje pyramidy za hrobky faraonů, jenomže podle mnohých badatelů neexistují dostatečné důkazy pro tohle tvrzení.)

Ne náhodou se většina pyramid nachází pod masou zeminy (např. v Bosně, Mexiku, Rusku atd.), aby nevzbuzovaly otazníky nad jejich skutečnou existencí, která též souvisí se zlatým věkem. Proč? Starověká díla minulosti mohou dovést současnou civilizaci k jakémusi osvícení, neboli jinak řečeno k nápravě, kde světlo a tma, nebudou spolu více soupeřit o nadvládu tohoto světa, poněvadž jedno i druhé na konci věku - jedno jest!

Kdybychom věděli, kolik času nám přesně zbývá do konce života, více bychom si ho vážili! 

Abychom tuhle skrytou pravdu nemohli odhalit, jsme drženi v zajetí falešného domnění, že moderní technologie jsou spásou pro celé lidstvo, poskytnou mu svobodu, blahobyt a perspektivu do budoucích časů. Díky této vidině světu vládne scestný názor, že výhradně materialistický individualismus je cesta po níž lze jít a uspět, a to v kterékoliv oblasti lidské činnosti. Jenomže, když se rozhlédneme po zbytku světa, co spatříme? Pravý opak toho, co nám takovýto sebestředný postoj přináší.

Shrneme-li počínání člověka během posledních 50 let, s překvapením zjistíme, že ve jménu civilizace jsme v oceánech vyhubili téměř všechny ryby, což v zaostalých zemích zapříčiňuje hlad, nemoci a občanské války. Kvůli odlesňování dochází k úbytku kyslíku, tudíž se zvětšují plochy nehostinných pouští, kolektivní imunita populace je dnes na bodě nula, čímž dochází ke vzniku nových nemocí, připomněl bych Ebolu, SARS či MERS, přičemž větší nárůst ještě smrtelnějších virových epidemií lze do budoucna očekávat. Moderní zemědělství spojované s velkou produktivitou, vytlačilo nejen v rozvojových zemích tradiční zemědělce, kteří na svých polích hospodařili šetrně a ekologicky, přičemž úbytek drobných zemědělců způsobuje na venkově nedostatek pracovních míst, zejména z tohoto důvodu potom dochází k hromadnému přesunu vesnických obyvatel do měst.

Přistěhovalectvím předimenzovaná města, jsou zjevnou příčinou současné populační exploze. Podle amerického úřadu pro sčítání lidu žije k 15.2. 2015 na Zemi 7,295 miliard lidí. Některé odhady počítají s tím, že v roce 2050 bude na této planetě žít cca 10,5 miliardy obyvatel.

Až nás Matička Země kvůli neúnosnému počtu obyvatel, nebude moct nasytit, nastane nepředstavitelné strádání a hněv Hospodinův. Vše výše uvedené, je tak z toho úhlu pohledu jakýmsi popisem hniloby, proto by mohla nastat včasná (velká) sklizeň, aby planeta Země byla očištěna a zavládla zde tolik potřebná rovnováha.

Tohle není fráze, nýbrž holý fakt, který by nás měl vskutku znepokojovat! Nemusíme být přívrženci depopulačních plánů, přesto bychom měli pochopit vážnost této situace a učinit taková rozhodnutí, která nás mohou ochránit před zcela neznámou nadpřirozenou silou.

Jak lze dospět k takovému bizarnímu závěru? Intuicí, tedy vnitřním hlasem, každopádně měli bychom učinit vše pro to, aby k této sklizni nikdy nedošlo!


Jak zanikla Římská říše a mělo by nás to zajímat?


Napjaté vztahy mezi Ruskem a Západem, finanční krize v Řecku, uprchlický exodus po celém světě, jenom zesilují domněnku o tom, že to, co se teď děje, není náhoda, nýbrž dlouhodobě připravovaný záměr. Máme se nač připravit, pokud taková epocha skutečně přichází. Ovšem všechno může být i jinak, poněvadž se ve světě odehrávají pořád nějaké podivnosti.

S tím, jak vše mizí, čisté životní prostředí, voda a včely, rovnováha světa, zanikají též národní prvky naší svébytnosti, a bez silných kulturních hodnot není národní bytí vůbec zabezpečeno. Aby nedošlo k úpadku evropské kultury, je zapotřebí nahlédnout do minulosti, konkrétně do starověkého Říma.

O tomto vytraceném impériu se dočteme, že jeho zánik byl zapříčiněn politickým i ekonomickým rozkladem. Tento pokles přišel nečekaně v dobách, kdy hranice této říše nebyly dostatečně chráněné! Do prostoru antického světa pronikaly ve velkém počtu barbarské národy, které zde získávaly snadnou kořist a novou půdu, ale také prestiž u svého kmene. Tohle hledisko jak jsem se dočetl v odborné literatuře, patřilo mezi fundamentální příčiny rozpadu starověkého Říma.

Domnívám se, že současná uprchlická dramata tisíců běženců pronikajících nekontrolovaně do EU, jsou určitou paralelou toho, co se kdysi odehrálo v římském impériu. Samozřejmě to neznamená, že nemáme běžencům pomáhat, zvlášť když za jejich žalostný osud mohou většinou západní nadnárodní koncerny, které se v zemích Třetího světa chovají takřka beztrestně, vydělávají v chudých zemích na čemkoliv, nejvíce však na těžbě nerostných surovin, uskladňování toxického odpadu, prodeji zbraní, obchodu s lidskou prací, atp.


Musíme si ale na rovinu přiznat, že když budeme přijímat uprchlíky, ať už se jedná o sociální či válkou postižené běžence, vůbec nic se tím nevyřeší. Na tomto obchodu s utečenci budou vydělávat leda pašeráci lidí, eventuálně náboženští fundamentalisté, jejichž úmyslem je rozvrat našich celoevropských kulturních hodnot.

Vzpomeňme na řeckou mytologii, na bájného trojského koně, v němž byli ukryti elitní bojovníci, kteří ošálili nic netušící obránce nedobytné Tróji. Je těžké někoho v nouzi odmítat, nicméně trojského koně v podobě nastrčených běženců, nesmíme jakkoliv podcenit. To by se nemuselo Evropanům vyplatit!


Naše pomoc by měla směřovat především do těch míst, kde je to nejvíc zapotřebí, tj. ohnisko konfliktu. Lépe řečeno, bohaté západní státy by se neměly nikdy vměšovat do vnitřních záležitostí kulturně a nábožensky odlišných zemí. Otázkou tedy stále zůstává, máme se řídit tímto výstižným citátem: Minulost není třeba milovat, stačí jí rozumět a nezapomenout, že končí v budoucnosti.“  



 Tento obrázek vytvořil Josef Čáp



-konec-