JAK NA EBOLU?  
20.10.2014  Josef Čáp     
Tento obrázek vytvořil Josef Čáp

V těchto dnech se novinové titulky plní zprávami o šířícím se viru ebola, který už má víc jak 4000 obětí. Situace v epicentru s výskytem eboly je nepřehledná, výstižněji řečeno dramatická, neboť v podmínkách s nedostatečnou hygienou, je rozmach viru eboly téměř nezastavitelný! Hrozí nám snad pandemie nedozírných následků? Mohou v léčbě eboly pomoci třeba starověké byliny, jestliže to nedokáží dnešní farmaceutická léčiva? Nebyl vývoj vakcín proti ebole záměrně podceněn, když tento vražedný virus ohrožuje lidstvo již od 70 letech minulého století, a doposud proti němu nemáme účinného léku? Jde o náhodu, že právě letos došlo k nárůstu a šíření eboly, když po celém světě propukly lokální ozbrojené konflikty, náboženské rozepře, spory velmocí, narušení rovnováhy a úpadku morálky? Tyto vzniklé otázky zavánějí konspirací, tudíž si zasluhují mnohem větší pozornost, ale i obavy nás všech. 


Virům se neměří stejným metrem!

Odborníci již bijí na poplach, prý se může nakazit až 20 tisíc lidí, nebo ještě hůře, hrozí propuknutí celosvětové pandemie! Přestože je tento alarmující scénář prozatím nepravděpodobný, potenciál této virové nákazy nemůžeme jakkoliv podcenit, zvlášť když nemáme proti virům eboly, účinných medikamentů.


Opomenu-li různé spiklenecké teorie, které se objevily na internetu (např. Ebola může být spojena s výnosným obchodem, jež se týká prodeje budoucích očkovacích látek. Slouží k odpoutání pozornosti: kvůli energetické krizi, konfliktu na Ukrajině, Afghánistánu, Iráku, atd. Byla záměrně vytvořena v laboratořích, aby redukovala přemnoženou lidskou populaci, proto ji lze považovat za biologickou zbraň.), je až s podivem, že proti ebole nebyly dosud podniknuty razantnější kroky, které by zamezily jejímu šíření do všech částí světa. Někdo zodpovědný zřejmě zaspal, pakliže nešlo o úmysl? Vzpomeňme, jaká mimořádná opatření jsme zažili třeba u prasečí chřipky, nebo o jak monstrózní zásahy šlo v případě viru H5N1, takzvané ptačí chřipky! 

Mám stále živě před očima, to nechutné vybíjení ubohých ptáků z drůbežáren, především usmrcování infikované drůbeže v kontejnerech se smrtícím plynem. Nejvíce odporné bylo zbytečné zabití korely (papouška), kterou majitelka chovala 20 let v kleci. Přesto ji veterináři nemilosrdně usmrtili, aniž by k tomu měli sebemenší důvod. Některá opatření na potlačení prasečí či ptačí chřipky, připomínala spíše akční filmy v hollywoodském stylu, nežli realitu všedního dne, která byla navíc hrůzou mediální kampaně takto dotvořena. Nelze se divit tomu, že takováto blamáž vyvrcholila stupidním nařízením, čili povinným očkováním českých vojáků. Zatímco s mnohem zákeřnější krvácivou horečkou, je tomu naopak, do této chvíle nebyla přijata žádná mimořádná opatření, která by bránila kmenům eboly v expanzi. Jsme doposavad ujišťováni, že se nemáme ničeho obávat, že Evropské „vyspělé“ zdravotnictví si dokáže s tímto virem poradit. Jenže, lze této proklamaci uvěřit? To se dozvíte níže v článku...

Něco málo o Ebole

Krvácivá horečka, neboli ebola, dala poprvé o sobě vědět v roce 1976. Tento virus byl prvně lokalizován v afrických zemích, především v Demokratické republice Kongo, Gabonu, Ugandě a Súdánu. Ebola byla pojmenována podle řeky, kde se prvně tato nákaza objevila. Do této chvíle známe 5 kmenů eboly, z nichž pouze tři napadají člověka. Nejnebezpečnější kmen je „Ebola-Zaire“ s 90 procentní mortalitou. Jde vůbec o nejzákeřnější kmen, jež se vyskytl ve vesnici Yambuku. Zdroj nemoci není zatím znám, v podezření jsou však různí živočichové, zejména netopýři. Ovšem laboratorní testy zavrhly jednoznačně takovouto spekulaci.

K přenosu viru dochází přímým dotykem s infikovanými tělesnými tekutinami, to jest krví nebo slinami. Onemocnění se projevuje vysokými horečkami, únavou, svalovými i kloubními bolestmi, křečemi v oblasti břicha, úpornou bolestí hlavy. Tento druh nákazy je často doprovázen zvracením, průjmem, zánětem spojivek, vnitřním i vnějším krvácením, v posledním stádiu krvácením ze všech tělesných otvorů. Doba inkubace se pohybuje v rozmezí dvou dnů až tří týdnů. Uzdravení nebo smrt nastává v průběhu 6-10 dnů. Léčení eboly není snadnou záležitostí, neboť virus nereaguje na žádné známé léky. Většinou přežívají pacienti s dostatečně vyvinutou imunitou, nicméně ani tohle neposkytuje záruku úspěšného uzdravení!

Při léčbě se osvědčily vysoké dávky virostatik, séra v kombinaci s vitamíny, případně nově testovaná a doposud neschválená léčiva. Problém s ebolou tkví v tom, že se velmi špatně diagnostikuje, často se zaměňuje za úplavici či tyfus, protože vykazuje shodné symptomy. Mnohdy se vážně nakažený pacient, dostane do nemocnice, anebo do domácího léčení, aniž by byl od jiných členů rodiny, případně pacientů ležících v nemocnici, kvůli vysokému riziku nakažení, bezpodmínečně izolován. Ebola je nebezpečná také v tom, že se jí mohou infikovat domácí mazlíčci, jako psi a kočky, prasata a jiná chovná zvířata. Ačkoliv je onemocnění ebolou velice nakažlivé, největší potíž spatřuji v tom, že nemáme o tomto viru mnoho dostupných informací, zejména zdravotní personál. Konkrétně není známo, zdali virem ebola po sobě dvakrát nakažený pacient, onemocnění ebolou přežije či nikoliv, aby bylo jasné, zda u takového postiženého jedince, vznikne imunita vůči všem druhům a mutacím eboly.

Nepropukla v Africe laboratorní Ebola?

Dočetl jsem se o nehorázných testech a pokusech s tímto virem. Některé státy se snažily dokonce z eboly vytvořit biologickou zbraň. Doktor Kanatjan Alibekov, informoval své západní kolegy o pokusech v tehdejším SSSR s virem eboly, ve kterých následně pokračovala i Ruská federace. Údajně byly vynaloženy obrovské finance na výzkum s ebolou, kterou se pokoušeli ruští genetičtí inženýři zkřížit s virem neštovic a virem machupo. Tyto pokusy však nebyly do roku 1992 úspěšné, to ovšem neznamená, že se v tajných laboratořích přestalo s virem eboly experimentovat. Náhlé vzplanutí krvácivé horečky, mohlo být tak zapříčiněno lidským faktorem. Místo toho, abychom se snažili proti ebole vyvinout účinnou vakcínu, ztrácíme čas nad vojenskými šílenostmi! Mezi tím umírají v Africe na ebolu nevinní lidé, což se jednou může obrátit vůči všem obyvatelům tohoto světa! Proč je člověk zainteresován do vývoje ničivých zbraní, jež ohrožují existenční podstatu lidského stvoření??

Ebola se plíží pomalu, ale jistě!

Ebola se rozšiřuje po celém světě, toho si nelze nevšimnout, zejména když víme, o jak nakažlivý virus se jedná. To, že je ebola vysoce infekčním onemocněním, dokazuje i poslední případ, který se stal v americkém Texasu. Dvě zdravotnice, které pečovaly o nemocného pacienta s ebolou, se záhadně nakazily tímto smrtícím virem. Nepochybuji o tom, že nebyla porušena bezpečnostní opatření, pakliže nešlo o sebevraždu!? Když v březnu tohoto roku (2014) vypukla epidemie eboly v Guinei a odtud pronikla do Libérie, Nigérie a Sierra Leone, byli jsme v médiích ujišťováni, že západní svět není touto infekcí ohrožen. A jaká je situace dnes?

WHO (Světová zdravotnická organizace) varuje! Ebolou se může týdně infikovat deset tisíc lidí, přičemž se mortalita z dřívějších 50 procent, zvýšila na 70 procentní úmrtnost. Záludné je na této epidemii také její načasování. Za pár měsíců přijde chřipkové období (sezóna), ta může shodou nechtěných okolností, přispět k mutaci viru eboly s chřipkovými kmeny. Virologové něco podobného možná zamítnou, ale kdo může zodpovědně prohlásit, že k přirozené transformaci viru nemůže takto dojít, když se o to samé snaží vědci z vojenských výzkumných center, odkud vzešly např. ideje na křížení viru eboly s virem neštovic.

Pokud by se tento černý scénář nedej pánbůh vyplnil, měli bychom pak zaděláno na pořádný problém, protože doposud nemáme proti ebole účinného léku, ba ani vakcín, které mohou poskytnout ochranu před tímto rizikovým a hlavně neléčitelným infekčním onemocněním. Vezmeme-li v úvahu, že v Evropě kvůli černé smrti (moru), zemřelo mezi roky 541 až 1912, přes 102 milionů lidí, jsou obavy z krvácivé horečky zcela na místě. Infekční apokalypsa může totiž nastat kdykoliv, neboť z historického hlediska nejde o nic neobvyklého. V tuhle chvíli se lze obdobným úvahám ještě vysmát, ale obavy jsou mnohdy účinnější prevencí, nežli optimistická lhostejnost ke všem převratným událostem.

Lze na ebolu nalézt účinného léku?

Na tuhle otázku odpovím asi takhle: „Člověk musí nejprve vyléčit člověka, teprve až pak ebolu!

Vážení čtenáři, nesčetněkrát jsem psal o tom, jak tahle planeta umírá, hyne v důsledku ziskuchtivosti, podvodu a bezbožnosti, což se projevuje i zvýšenou nemocností u všech obyvatel. Tím jak odlesňujeme naši planetu, dostáváme do plic méně kyslíku. To je nezbytný plyn pro existenci života, naším tělem je využíván při přeměně potravy na energii a teplo. Nedostatečné prokrvení mozku vyvolává celou řadu duševních onemocnění, kupříkladu Alzheimerovou chorobu. S kyslíkem bezprostředně souvisí také naše imunita, stručně řečeno, čím méně kyslíku dodáme našim svalům a mozku, tím slabší bude imunitní reakce lidského organismu vůči všem infekčním chorobám, včetně obávané infekce eboly.

Domnívám se, že není nutné znovu připomínat, co jsem psal na počátku tohoto článku; ebolu mohou pokořit pouze jedinci s dostatečně silným imunitním systémem! Takže nemusím zdůrazňovat, že příroda je nejspolehlivější ochranou před všemi nemocemi. Procházka lesem poskytuje lidskému organismu blahodárný kyslík, nehybridní ovoce a zelenina nezbytné živiny, sluneční svit vitamin D. Tyto tři jednoduché kroky posilují imunitní systém, a to takovým způsobem, že smrtelné viry i bakterie nemohou udeřit v plné své síle, aby došlo k usmrcení člověka.

Samozřejmě, jenom tohle nás nemůže před ebolou a jinými infekcemi ochránit, nicméně posílená imunita skýtá větší možnost na přežití, v případě jakéhokoliv nakažení virem. Ačkoliv nám moderní farmacie zatím neposkytuje potřebná léčiva proti ebole, kupodivu existují alternativní prostředky, které by mohly krvácivé horečce účinně vzdorovat, tj. koloidní stříbro, česnek, propolis nebo vysoké dávky vitaminu C. V neposlední řadě neopomíjejme léčivé byliny, třeba takového druhu, co v dávné minulosti plnily úlohu dnešních antibiotik. Staří Egypťané používali jednu léčivku, která zřejmě ochraňovala faraónův svět před smrtícími epidemiemi. Podařilo se nám v tomto směru odkrýt tajemství starověkého Egypta? Pokud ano, tak si dobře zapamatujte název této léčivé byliny...

Černý kmín - Černucha setá...

Semena černuchy byly nalezeny v Tutanchamonově hrobce, což svědčí o významu této byliny, kterou evidentně využíval sám faraón, čili jako všestrannou léčivku. Věřte tomu, že k faraónově trůnu se nedostaly ledajaké byliny, pokud nevykazovaly výjimečné léčivé vlastnosti, neboť faraón jako vládce egyptské země, v očích svého lidu vždy ztělesňoval samotného Boha. Nelze tudíž pochybovat o tom, že „Černucha setá“ v časech starověkého Egypta, vyčnívala mezi ostatními léčivými rostlinami, když ji využíval panovník této mocné říše. O černém kmínu a jeho léčivém využití psali mnozí významní lékaři dávného starověku, např. Hippokrates, Paracelsus, Diskorides a jiní velcí léčitelé. V čínských spisech se rovněž setkáváme s touto královskou bylinnou, v ajurvédě na ni také narazíme. Avšak v těchto přetechnizovaných časech, upadla tato kdysi slavná léčivka do absolutního zapomnění.

Nic jiného kromě syntetických farmaceutik vám dnes bohužel nikdo nenabídne! A to je pochopitelně hned z mnoha důvodů velká škoda, poněvadž černucha obsahuje tolik důležitých látek, které mohou pomoci a přinést úlevu u celého spektra zdravotních potíží. O této rostlině se dočteme, že její výtažek působí jako širokospektrální antibiotikum při bakteriologických a virových nemocech. To potvrzují spisy ze starého Egypta, ve kterých nenalezneme ani jednu zmínku o tom, že by tento svět někdy postihla taková epidemie, jaká zasáhla středověkou Evropu s dýmějovým morem. Důkazy sice nemáme, ale tahle  nenápadná rostlinka může i dnes poskytnout lidstvu nevídanou ochranu před nejhoršími viry, jež v této době nebývale ohrožují člověka. Léčivou ochranu, například před smrtící ebolou, může tak lidstvu  poskytnout „Černucha setá!“


Ať tak či tak, až nám bude nejhůř, vzpomeňme si prosím na černuchu, protože nám v těžkých chvílích může podat pomocnou „uzdravující“ ruku. Možná tomu nebude v historii poprvé? Kdo ví? Každopádně již víme, že existuje, a to je nutný předpoklad k tomu, abychom přežili!

Tento obrázek vytvořil Josef Čáp


-konec-