HROZÍ ČESKU NEDOSTATEK ZÁKLADNÍCH
POTRAVIN?
14.04.2012
Josef Čáp
V posledních
dnech
slýcháváme, že v obchodech
chybí ta či ona
základní potravina. Tento trend jakoby
náhodou se
rozmáhal po celé Evropě, dokonce i v těch
relativně
nejbohatších státech. Třeba v Norsku
byl
přednedávnem nedostatek másla, což způsobilo, že
obyčejné máslo bylo předražené a
prodávalo
se v této zemi dokonce na příděl. V
České
republice jsme naproti tomu zaznamenali nedostatek vajec,
které
se tak v mnoha případech zdražily až o
neskutečných 100
procent. Kvůli těmto cenovým šokům (skokům), se
začínají dříve běžně
dostupné potraviny
stávat luxusním zbožím. Obdobnou
situaci s
potravinami zažili už jen naši předkové, a to
ještě v dobách druhé
světové války,
kdy kvůli tomuto zničujícímu konfliktu byl
nedostatek
čehokoliv.
Dnes ale nejsme ve
válce, jsme součástí velké
rodiny
evropských národů (EU) a tento volný
obchodní prostor, jak naši ekonomové
rádi
říkávají, by nás měl proti
takovýmto
náhlým cenovým výkyvům
ochránit! Je
tomu skutečně tak? Před vstupem do Evropské unie jsme
všichni oprávněně očekávali, že
situace na
potravinovém trhu bude po přijetí ČR do EU mnohem
lepší, aspoň jsme o tom byli někým
neustále
ujišťováni! Mnohdy u nás
neznámé
potraviny se měly českým spotřebitelům představit ve
své
nepoznané nádheře, čili chuti. To se doopravdy
stalo,
francouzská vína, řecký
olivový olej,
holandské sýry, německé uzeniny nebo
originální italské těstoviny, jsou
dnes běžně
používané suroviny mnohých
českých
kuchyní, což před rokem 1989 bylo absolutně
nemyslitelné!
Jenomže tento na
první
pohled pozitivní trend, se začal postupem času měnit v
nevýhody nám již dnes dobře
známé.
Tradiční české zemědělské produkty se
začaly
pomalu a nenápadně vytrácet, až nadobro zmizely z
dosahu
obchodních pultů a regálů. Vzpomeňme na
proslulý
český česnek, s tímto našim česnekem
se nedal
jiný importovaný vůbec srovnávat. Kdo
dává stále přednost
domácímu
česneku, tedy pokud ho vůbec někde seženete, tak dobře ví,
že za
vyšší cenu dostane požadovanou
kvalitu, oproti
hybridním zmetkům, bůh ví odkud
dovezených!
Nakonec z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že
tuzemský česnek vydrží vždy mnohem
déle, neboť k
ochucování jej není tolik
zapotřebí, jako u
importovaných kultivarů. Tato skutečnost
odbourává
ten nesprávný postoj českých
konzumentů, že
zahraniční česnek je lacinější, než
ten
náš domácí, neboť dle
mého
názoru, jakostnější
koncentrát vyjde vždy
laciněji, než-li naředěný a taky méně
kvalitní
sirup.
Místo
toho, aby se do
naší země dovážely výhradně
jen ty
netradiční (nepěstované) zemědělské
plodiny
(olivy, pomeranče, banány, exotické
koření atd),
začalo se sem nekontrolovatelně importovat téměř cokoliv, a
navíc za ceny, kterým nemůže méně
dotovaný
český sedlák (zemědělec) konkurovat. Argument, že
toto
umožňuje evropský zemědělský trh, je zcela
scestný
nebo lépe řečeno nepravdivý názor,
podívejme se proto, jak to vypadá v
jiných
členských zemích EU. Vy co máte
možnost nakupovat
potraviny též za hranicemi naší
republiky,
konkrétně tedy v Rakousku, mohli jste vypozorovat, že na
rakouských pultech vesměs až na pár
výjimek,
nenajdete zbytečné dovozy základních
potravin,
jako je tomu právě u nás! Většinu
rakouských potravin tvoří pro nás
neskutečných 75 procent národní
produkce.
Rakouskou
obchodní
síť totiž tvoří z 90 procent
tuzemští
podnikatelé, majitelé těchto obchodů
(vlastenecky)
nevpustí na tento trh, pokud není
jiného
zbytí, jiné a lacinější
zahraniční
výrobky (produkty). U nás je tento stav
diametrálně odlišný, jediný
velkometrážní obchod není v
domácí
državě, nemá českého majitele. Proto nelze v
tomto ohledu
nikterak napodobit tento dobrý rakouský
příklad.
Mnozí experti se domnívají, že
příčinou
tohoto malého zastoupení tuzemských
zemědělců na
vlastním potravinovém trhu, tkví
oproti
jiným státům, ve špatném,
přímo
macešském chování
(mentalitě)
českých zákazníků, kteří
raději
upřednostňují ty lacinější
(zahraniční)
produkty před těmi kvalitnějšími
českými
výrobky.
Takovýto
názor
byl by pravdou jen za předpokladu, kdyby se např. české
ovoce a
zelenina, bez potíží dostalo do
velkometrážních obchodů. Jenomže
domácí
zelenina a ovoce, není dlouhá léta
nikde v
nabídce českých hypermarketů. Cibule i
zmiňovaný
česnek není prostě na skladě, jak máme
být potom
uvědomělí a podporovat ty naše zemědělce??
Nezapomeňme na
různé triky některých obchodníků,
zahraniční prodejci totiž zjistili, že český
zákazník není zas tak
slabomyslný, a ve
skutečnosti podporuje tuzemské výrobce, tedy
produkty co
pocházejí z této země! Penny Market
přistoupil ke
kampani „Nakupujte hezky česky“, poté co
si tato
společnost uvědomila, zájmu českých spotřebitelů
o
domácí potraviny, tak se v této
prodejní
síti začaly označovat ne-tuzemské
výrobky, českou
vlaječkou nebo štítkem. U spotřebitelů byl
vyvolán
mylný pocit, že kupují potravinu vyrobenou v ČR,
přitom
nápis či označení výrobku
„Česká
kvalita“ byl jen klamavý nápis.
Čeští
zákazníci pak v nevědomosti a dobré
víře,
nakupují tyto produkty - (selský chléb
původem z
Německa, sunar z Velké Británie, jogurty z
Francie,
víno z Itálie, mražená zelenina z
Rakouska) v
domnění, že se jedná o
domácí potraviny.
Omezením dovozu zahraničních potravin, by
nám dnes
za této situace přineslo jen hladomor! Ačkoliv je tohle
tvrzení poněkud přehnané, tak přesto
není daleko
od pravdy, protože poprvé v historii ztratila
naše země
důležitou potravinovou nezávislost. Ano, je tomu tak, nejsme
v
dodávkách potravin již více
soběstační, a
stali jsme se záhy chudou africkou zemí,
která je
závislá výhradně na cizí
pomoci, na
zahraničních potravinových
dodávkách!!
Připomenu a zároveň musím velmi znepokojivě
zdůraznit, že
nejchudší státy světa, jsou
právě ty země,
které jsou závislé na
přímých
dodávkách potravin ze zahraničí!!
Kdyby ve světě
náhodou propukla potravinová krize, což se může
kdykoliv
stát (příčina - války,
požáry, sucha,
nedostatek laciné ropy) dotované
zemědělské
(potraviny) přebytky, co se sem do ČR tak úspěšně
importují, přestaly by se náhle z důvodu
nedostatku sem
dovážet.
Každý
jednotlivý
stát by se pak musel spolehnout pouze na vlastní
zdroje,
produkci, na vlastní zemědělství a zemědělce, při
nedostatku potravin se zemědělské plodiny
nevyvážejí tak intenzivně, jako je tomu teď v
době
zdánlivého blahobytu. Otázkou
zůstává, o jaké zemědělství
a zemědělce se
může opřít naše republika, když už skoro
žádné nemáme?! Statistiky
nám jasně
dokazují, že dřívější
zelinářská velmoc (bývalé
Československo)
je v současnosti nestoudně závislá na dovozu
ovoce a
zeleniny ze zahraničí. Podle zveřejněných
statistik už
není žádných plodin,
kterých není
zapotřebí do ČR dovážet. Je to
neskutečné, ale
okurky se k nám dováží z 83 procent,
mrkev z 61
procent, cibule z 60 procent. Česko už není
soběstačné
vůbec v ničem, ani v produkci mléka, másla,
drůbežího i vepřového masa, což se projevuje
šizením polotovarů. Například
párky jsou ve
většině případech nahrazené
– směsí
rostlinných bílkovin, cukru a škrobu.
To na sebe
váže
více vodu a tuk, tím se snižují
náklady na
výrobu a výsledkem je
příznivější
cena. Tuto zdánlivě
výhodnější cenu pak
nevědomě dotujeme našim vlastním
zdravím.
Alarmující zprávy nám
oznamují, že
náš stát patří mezi země s
nejvyšším výskytem rakoviny
tlustého
střeva a konečníku. Jak překvapivé, když
místo
plnohodnotných potravin dostáváme k
jídlu
směs různorodých chemikálií.
Tuzemští zemědělci pěstují
stále
méně významných plodin, což
ještě
více zvyšuje naši závislost
na importu
základních potravin. Před vstupem do
Evropské unie
bylo v Česku přes 800 pěstitelů zeleniny, dnes zde působí
462
společností, a tento počet stále
klesá. Jak se
právě toto projevuje v reálném životě
obyčejných Čechů, si pojďme v tomto článku trochu
podrobněji ozřejmit. Rád bych ještě připomněl, že
v
českých mediích často
používané slovo
„České“ např. banky,
pojišťovny,
hypermarkety, pivovary, rafinérie, telefonní
společnosti
atd., nemají dávno s tímto
názvoslovím nic co společného.
Celá
naše země skončila téměř v cizích
rukou, nedivme
se potom, že v uvozovkách české automobily
(škodovky), jsou kdekoliv jinde po světě laciněji
prodávané, než tady u nás v tuzemsku!
Omlouvám
se za tuto
vsuvku, ale za nedlouho sami dobře pochopíte, že i toto
patří bohužel k tomuto tématu. Kvůli
nekontrolovatelnému boomu (rozmachu)
vznikajících
''Hypermarketů'' ztratil náš
domácí
maloobchod vliv na skladbu a složení
prodávaných
potravin. Síť hypermarketů pokryla už většinu
území České republiky a v jejich
spádové oblasti podle údajů žije
takřka 90 procent
české populace. Maloobchodníci vždy
vytvářeli
životadárný prostor našim
domácím
výrobcům (firmám), k výrobě těch
nejkvalitnějších potravin, které byly
svou
nezaměnitelností (vysokou kvalitou)
konkurenceschopné
téměř kdekoliv na světě. Českými ekonomy do nebe
vychvalované zahraniční hypermarkety,
které
dokonce dostaly tu nálepku ''garanta'' trvale
nízkých cen, i v dobách
zvyšujících se daní,
odstranily tuto
důležitou maloobchodní síť, která
ztratila ten
dřívější vliv na složení a
kvalitu
dnešních potravin! Proto se
tuzemští
producenti museli přeorientovat na kladené požadavky
zahraničních Hypermarketových řetězců, jenž ve
snaze
udržet si na našem trhu (vysoké marže)
dominantní
postavení, nutí české
potravináře k
dodržení nereálných
nízkých cen, což
se logicky odráží na jakosti tady
vyráběných potravin.
Tohle
přeorientování je příčinou
četných
problémů, které způsobilo již
avizované
zhoršení kvality českých potravin, ale
i
nekonkurenceschopnost domácích producentů na
evropském trhu. V západní
části Evropy,
nemají čeští výrobci
potravin s
tímto zadáním od hypermarketů, tu
nejmenší šanci na úspěch,
prosadit se na
tomto trhu, neboť náhražkové a
nekvalitní
výrobky (potraviny), by na západ od
nás nikdo
nekupoval, a ani tam nenabízel. Není proto divu,
když se
v německých či rakouských obchodech, kromě piva,
vůbec
nesetkáte s žádnou českou potravinou
(výrobkem).
Ovšem obráceně je tomu naopak, němečtí
ale i
jiní zahraniční obchodníci, velmi
zdárně
podporují na úkor našich firem, ve
svých
tady u nás zřízených obchodech
(hypermarketech)
bravurně své výrobce i zemědělce. Neviňme
však za
tuto nehoráznou situaci jenom zmiňované
německé
obchodníky nebo i samotnou EU, všechny
zahraniční
subjekty zde podnikající,
využívají totiž
našich slabých zákonů,
korupčního
prostředí a neúčinných
sankcí.
Nikdo proto
nebude překvapen
tím, když většina Čechů už asi správně
tuší, že se k nám ze západu
může beztrestně
expedovat méně jakostní zboží, ale i
potraviny. V
některých případech se
spíše jedná v
uvozovkách o odpad, než-li o potraviny či zboží,
a
ještě navíc dovezené za
dvojnásobek
původní prodávané ceny! Nezapomeňme
taktéž,
že naše legislativa toto obchodním řetězcům
umožňuje!!
Tento neutěšitelný stav došel už tak
daleko, že
sám státní aparát
nemá ty
účinné mechanismy, kterak tento
nelichotivý běh
času změnit či napravit. V letošním roce se totiž
kvůli
vejcím, mohla celá státní
správa
přesvědčit o tom, co znamená doslova, když se řekne
potravinová nesoběstačnost! Díky tomu, že
čeští farmáři dodrželi Evropskou
vyhlášku (normu)
ustanovující
minimální velikost klecí pro nosnice,
se paradoxně
zvýšily ceny vajec u tuzemských
obchodníků.
Příčinou
tohoto
nevídaného nárůstu cen vajec mohla
být
skutečně čistá vypočítavost, jak chovatelů, tak i
obchodních spekulantů, kteří chtěli na nedostatku
vajec
jen vydělat. Za nárůstem cen stály, ale zcela
jiné
důvody, než jen pouhý obchodní kalkul. Ministr
zemědělství Petr Bendl, zareagoval správně na
obavy
našich chovatelů, kteří vycítili
nebezpečí
dovozů těch laciných vajec, které
nesplňují to
nové (EU) nařízení, jenž
naši
chovatelé museli striktně dodržet. Proto vejce, co
nesplňovala
tuto vyhlášku se musela stahovat z obchodů,
polská
i jiná vejce nebyla rázem vpuštěna na
český
trh.
V minulosti
náš
stát, naši politici, nechránili
dostatečně
tuzemský trh s potravinami, nikdo nezabránil
(dumpingovému) dovozu zemědělských produktů, i
proto jsme
ztratili potravinovou samostatnost. Pokud nyní zavedeme
jakákoliv protiopatření např. na vejce jenž
nesplňují onu nařízenou evropskou směrnici,
výsledkem bude vždy nedostatek a razantní
zdražování čehokoliv! Po tomto
výprasku do
vlastních řad, pochopili náhle naši
státní úředníci, že ani
technickou
solí kontaminované potraviny k nám do
republiky z
Polska dovezené, není možné zcela
zastavit či
omezit. Zákaz jakýchkoliv sem
importovaných
potravin, by totiž spustil něco obdobného jako u vajec, a to
je
v časech ekonomické recese nepřijatelné!
Z tohoto důvodu
lze
očekávat, že se situace na domácím
trhu s
potravinami bude i nadále zhoršovat. Tuto pro
nás
již tak neveselou skutečnost, může navíc ještě
zkomplikovat, (ne)očekávaná
globální krize,
ať už ta finanční, nebo nějaká jiná
budoucí. Základní potraviny budou (již
jsou) na
českém trhu, proti jiným (sousedním)
zemím,
nehorázně drahé a pro mnoho
sociálních
skupin dokonce nedostupné, o kvalitě ani nemluvě!!!
Jediným východiskem, jak lze tento
špatný
stav napravit (změnit), je skutečná podpora
českého
rolníka, státem i námi
samotnými
konzumenty. Požadujme od našich
zákonodárců mnohem
větší podporu (nikoliv sliby) pro
tuzemské
pěstitele, zpracovatele, farmáře i družstva. Vězte, že takto
vynaložené úsilí se nám
všem
mnohonásobně-krát vrátí
zpět, a to v podobě
menších daní,
zdravějšího
obyvatelstva, kvalitnějších a hlavně
lacinějších potravin!!
-konec-