JIŽNÍ ČECHY A MÝTUS O ROŽMBERSKÉ BÍLÉ PANÍ 
13.12.2012   Josef Čáp
Současné jižní Čechy jsou v rámci naší země, takřka nejméně postiženým regionem, co není vystaven znečišťujícímu průmyslu, který poškozuje životní prostředí, ale i dřívější ráz nedotknutelné krajiny. Pokud se náhodou vypravíte sem na jih, do těchto ještě civilizací nenarušených končin, obklopených šumavskými pralesy a hlubokými tůněmi třeboňských rybníků, spatříte právě tady na vlastní oči, to nepopsatelné kouzlo nespoutané přírody a ducha dávno minulých časů. V každém případě lze na tuto půvabnou oblast stále nahlížet, jako na unikátní skanzen, který k nám promlouvá zapomenutou řečí našich moudrých předků. 

Kraj rybníků a jezer

V jižních Čechách si každý přijde na své, neboť zde nalezneme velký počet rozmanitých rybníků vhodných k té nejúžasnější rekreaci, ale i největší vodní plochu v ČR - Lipenskou údolní nádrž, která poskytuje všestranné využití sportovního či rybářského charakteru. Plešné a Černé jezero stojí rovněž za zmínku, neboť jde o pozůstatek dávného ledovce vyskytujícího se kdysi na našem území. Čistý vzduch vanoucí se z horských luk a strání zelené Šumavy, poskytuje lidským plicím dokonalou úlevu od jedovatých zplodin, které zatěžují nejvíce dýchací soustavu člověka v prašném prostředí městského ruchu. Nádherné jižní Čechy toho ovšem nabízejí mnohem víc, než jen čistý vzduch nebo ledajakou dovolenou, kterou nakonec můžete zažít kdekoliv jinde ve světě. V následujících řádcích sami dobře pochopíte, proč je jih našeho území, tak neobyčejně krásným a hlavně přitažlivým kusem země, že má smysl se sem stále vracet!

Tady se zastavil čas!

Tam kde není civilizace přítomná na každém kroku, je možné pozorovat tento měnící se svět, jak já říkávám „z jiného úhlu pohledu“. Důležité hodnoty dneška jsou v těchto dobách úplně jiné, než tomu bylo kdysi v dávné minulosti. Lidé byli dříve blíže k přírodě, proto si nesmírně vážili půdy živitelky, vody, lesů, a vůbec všeho co souviselo s lidským životem.

I když se ve středověku dožíval člověk průměrného věku – 35 let (dnes je to cca 72 let), tak přesto lidé v těchto dobách ve své mysli, nestárli rychleji než my dnes! Jak asi ve středověku plynul čas, lze si za pomoci naší fantazie docela snadno představit. Noci bez elektrického osvětlení byly tehdy nepředstavitelně dlouhé a hodiny se táhly až do nekonečna. V dnešním spěchu nerozlišujeme onu podstatu mezi dnem a nocí, tak jako naši předkové, kteří vcházeli do spánkové fáze hned se západem slunce. Tuhle dávno zapomenutou dobu minula, mohou i dnes připomínat některá místa u nás v ČR, zejména jde o ty lokality, kde není dostupná síť mobilních operátorů. Na jihu Čech a to především v odlehlých částech Šumavy, je stále ještě možné nalézt takováto neobvyklá místa.

Dědictví naší minulosti

Jihočeský kraj není u turistů v oblibě jenom kvůli přírodním krásám, ale také pro nemalý počet pozoruhodných památek pocházejících z éry středověku. Ačkoliv jsme sice malá země, tak máme v poměru s jinými sousedními státy, nejvíce cenných pamětihodností, které nám mají neustále připomínat dnes se vytrácející hrdost tohoto národa. V tomto kontextu jsou jižní Čechy tím absolutně nejbohatším krajem, kde se nalézá jak kulturní, tak i přírodní bohatství nevyčíslitelných hodnot. Návštěvníci ze všech koutů světa, mohou právě tady objevit památky, které lze právem srovnávat s jinými evropskými skvosty středověkého stavitelství. Kdo například z japonských turistů dnes nezná historickou část Českého Krumlova, zámek Hlubokou, nebo pohádkovou vodní tvrz Červenou Lhotu?

Báje a mýty, fikce nebo realita?

Na jihu Čech jsou historické památky doopravdy impozantní, jde o odrazy dnes neexistujícího světa, který se nám čas od času, připomene svými jedinečnými monumenty, které u nás na jihu potkáváme téměř na každém rohu. Citelně do krajiny vsazené kostely, kapličky nebo boží muka, jsou důkazem naprosté pokory a důvtipu, tehdejších stavebních mistrů. Nesmírně tvrdé podmínky panující v oněch časech, byly možnou příčinou vzniku mnohých mýtů a pověr, které nám dodnes připomínají tuhle pro člověka nelehkou epochu. Každopádně některé pověsti z těchto pradávných časů, dokonce překročily svůj vlastní stín existenční osamělosti a přesunuly se až do této reality dneška. Mezi tyhle tajemné stíny minulosti, co dokázaly překročit sami sebe, jsou různé duchařské historky vyprávějící o podivných esoterických bytostech, působících většinou na starých hradech a zámcích! Mnoho hradů je totiž opředeno různými pověrami, hrůzou nahánějícími příběhy o bezhlavých rytířích, čertech a neznámých astrálních tvorech atp. 

Je pravdou, že se většinou jedná o výplod lidské fantazie, neboť strach z určitých nevysvětlitelných jevů (zatmění Slunce, bouřka, meteoritický roj atd.), zavdával ve středověku důvod k vymýšlení různých báchorek, které později zlidověly. Nicméně musíme uznat i ten fakt, že některé fantaskní pověsti z těchto dob, nelze ani dnes uspokojivě vysvětlit. Navíc v současnosti po celém světě rovněž pozorujeme, paranormální aktivity neznámého původu. Potíž je pouze v tom, že se o nevysvětlitelných fenoménech, často nemluví ani nepíše. Avšak průmyslové kamery v obchodních domech, kancelářských objektech, vlastně kdekoliv jinde, dokazují skutečnou existenci duchů a tomu podobných zjevení. Každý se tak může sám přesvědčit, že internet je doslova přeplněn těmito videi s duchy či strašidly. Mnohdy se sice jedná o evidentní podvrh, jenomže záznamy z průmyslových kamer, nelze pokaždé označit za padělky matoucí své diváky.

Hrad Rožmberk

Turisté při svých toulkách po jižních Čechách, určitě by neměli vynechat návštěvu starobylého hradu Rožmberk. Tento nad řekou Vltavou směrem dolů vzhlížející hrad z 13.století, je zrovna tím místem, kde se každému hostu pozastaví jeho nezadržitelný faktor času, protože právě tady na Rožmberku mohou návštěvníci na vlastní kůži okusit něco nevídaného, vzrušení a půvab středověkých časů. Okolní svět nás může totiž svým zevnějškem v ledasčem klamat, ale opracovaný kámen z 13 století vložený do tohoto hradu nikoli. Je to udivující, ale historie tohoto prastarého hradu k nám dodnes promlouvá, a to prostřednictvím obrazů, písemností, či dobovým inventářem z těchto dob.

Dokud hrad Rožmberk svým nezdolným pohledem bude na nás stále vzhlížet, duch jeho památky nikdy nezanikne! Tento nejstarší hrad v jižních Čechách, je proslaven nejen mocným rodem Rožmberků, který někdy vzdoroval i samotnému českému králi, ale také kvůli jeho pověsti o Bílé paní, co zde byla údajně pozorována i v tomto současném moderním věku!

Bílá paní z Rožmberka

Ačkoliv exaktní věda nepřipouští existenci duchů, nehmotných bytostí atd., tak přesto si nelze nevzpomenout na nejslavnější český přízrak „Bílou paní – Perchtu“. O této postavě bylo toho mnohé napsáno, dokonce v roce 1965 byl o ní natočen film, a to slavným českým režisérem - Zdeňkem Podskalským. Co ale víme o Perchtě? Mnoho lidí pokládá Bílou paní, za smyšlené rožmberské strašidlo, ale jen málo kdo ví, že Perchta nebyla vždycky tím mystickým přízrakem. Abychom lépe pochopili vznik této pověsti o duchu ženy v bílé róbě, musíme se nejprve vrátit do dávno minulých časů. Perchta se narodila roku 1430 Oldřichu z Rožmberka, a i když pocházela z nejvlivnějšího šlechtického rodu, svého postavení nikterak nezneužívala, bylo tomu právě naopak! Již od útlého věku kvůli její dobrotivé povaze, ji všichni velmi milovali. Byl to citlivý člověk, co nebyl lhostejný k lidskému utrpení a chudobě, proto byla Perchta u podaného lidu v tak velké oblibě, na rozdíl od jejího otce Oldřicha! Snad i kvůli této její laskavé povaze, se do ní zamiloval urozený rytíř Petr ze Šternberka. Byl podobné mysli i charakteru jako Perchta, proto jejich lásce nestálo nic v cestě. Věřili tomu, že si dají před oltářem svatební slib a navždy stanou jeden vedle druhého, bok po boku v manželském svazku až do jejich smrti. 

Lakotný otec však změnil Perchtino vyhlídky na blažený život, když ubohou chuděrku, vlastní dceru zaprodal manželským příslibem s proslulým opilcem a hulvátem Janem z Lichtenštejna. Marné byly prosby Perchtiny, aby otec pozměnil tohle pro ni strašlivé rozhodnutí, které bylo motivováno pouze bohatstvím a posílením rožmberského rodu s mocnými Lichtenštejny. Bohužel ani Perchtino puklé srdce neobměkčilo otcovu vůli, proto se 9 listopadu roku 1449 provdala z donucení za Lichtenštejna, aby po sléze započal její přetěžký život. Hned pár dní po svatbě 13. listopadu, odjela nešťastná Perchta se svým manželem na jeho panství na hrad Mikulov. Tady na Mikulově Perchta totiž prožila neskutečné peklo! Janova matka s jejími dcerami se k ní chovaly velice zle, jako k té nejubožejší děvečce. Dokonce jí nedávali do sytosti najíst, přestože se na hradě prohýbaly stoly pod tíhou jídla. Byla odkázána na Lichtenštejnovu milost a nemilost.

Zbožňovaná Perchta

Životní příběh Perchty nyní zkrátím do doby, kdy se dočkala vytouženého osvobození z hradu hrůzy na Mikulově. To se ovšem přihodilo teprve až po manželově smrti, zrovna v ten čas se Perchta s radostí a po dlouhé době, mohla opět vrátit na otcovský hrad. Až po návratu domů se jí dostavil dávno vytracený úsměv z tváře a rysy utrpení odešly jako mávnutím kouzelného proutku, navždy pryč v zapomnění. Mír a štěstí, který opět prožívala doma na Krumlově, oplácela prostému lidu dobrým slovem, ale i hmotnými dary. Vždy ve sváteční dny se oblékala do okouzlujících bílých šatů, proto si ji celé služebnictvo, ale i veškerý lid z okolí hradu navždy zapamatoval, jako šlechtičnu v bílé róbě s milou a laskavou povahou. Perchta zemřela ve čtyřicátém devátém roce jejího života, roku páně 1476. Její smrt byla bolestivou ranou nejen pro rožmberské pány, ale i pro celý lid z tohoto kraje! Byla nesmírně všemi milována, snad i proto její duch nikdy neupadl v zapomnění.

Přízrak s přívlastkem ochránce!

Po smrti Perchty se začalo vyprávět, že její duch se zjevuje na zámku v Českém Krumlově, na hradě Rožmberk, ale i na ostatních panstvích Rožmberků. V bílém šatu a s klíči za pasem, nepozorovaně se procházela po chodbách starých hradů a zámků, aby dohlížela vstříc budoucím událostem. Legendy nám líčí fantaskní příběhy, jak duch paní Perchty ochraňoval potomky Rožmberků před veškerým nebezpečenstvím. Za třicetileté války měla prý podle kronik pronásledovat švédské vojáky, jako přízrak jim totiž škodila různými způsoby – shazovala je z postelí, ze schodů, nebo jim uštědřila nějakou tu nečekanou ránu do tváře, což dokonale podkopávalo pevnou morálku jejich vojska. Snad i proto se krutí švédové v tomto Rožmberském regionu a jeho blízkém okolí, nechovali k místnímu obyvatelstvu tak neurvale, jako v jiných částech jimi okupovaného území. Přízrak Perchty nikdy nezapomněl ani na chudé, když je šlechtici nevzpomněli za včas obdarovat teplou polévkou či chlebem, rámusila po hradě velmi nepříjemným způsobem, až tento její duch nakonec dosáhl vždy svého! Za druhé světové války byl hrad Rožmberk obsazen nacistickou organizací „Bund Deutscher Mädel“ a zrovna tehdy se Bílá paní okázale připomněla. 

Jednoho rána totiž vztyčovaly dvě německé dívky na dolním hradě vlajku s hákovým křížem, a z ničeho nic spatřily na protilehlé věži zvaná Jakobínka, povznášející se bílou postavu, co na ně prstem hrozila. Zjevení později uviděly i ostatní dívky, včetně jejich vedoucí a správce hradu. Toto varování Bílé paní prý zapříčinilo, že se po této události nacistická zástava nad hradem již více neobjevovala. Kvůli tomuto incidentu sem dorazilo i tehdejší obávané gestapo, které tuto nevysvětlitelnou událost rovněž vyšetřovalo. Poslední významné setkání s duchem paní Perchty, se přihodilo na Rožmberku v roce 1996. Jistý lakýrník údajně spatřil za oknem hradu, vznášející se ženskou postavu oděnou do bílého šatu. Jestli se tehdy skutečně jednalo o Bílou paní, nelze dnes s jistotou potvrdit ani vyvrátit, jedno je však jisté, kult Bílé paní (Perchty) je vpravdě neotřesitelný!

Zakódovaný obraz?
Bílá paníPo celém světě se stále vynořují nové záhady či nezodpovězená tajemství, co čekají na odhalení. Myslím si, že není zapotřebí kvůli tomu vyhledávat různá nevysvětlitelná tajemna ( tj. UFO, kruhy v obilí, přízraky atd.) někde daleko za hranicemi našeho státu, neboť celá česká kotlina je jedna velká záhada sama o sobě, uprostřed tohoto rozmanitého evropského kontinentu. Hrad Rožmberk v tomto směru zajistě patří k těm pozoruhodným pamětihodnostem středověké existence, kde je možné zřít na vlastní oči, dnes všudy chybějící romantiku, klid z ustáleného času, nebo záhadnou legendu o Bílé paní. V tomto roce (2012) taktéž započala oprava nejstaršího objektu na hradě Rožmberk „věž Jakobínka“, i proto lze očekávat zvědavost starobylého ducha dobrotivé Perchty, která jako jindy v minulosti se díky této rekonstrukci, může opět zjevit každému návštěvníku tohoto tajemného hradu. Na Rožmberku je dodnes vystaven podivný obraz vykreslující tuto bílou pani  - Perchtu, která ukazuje na tajemné znaky kolem sebe, jsou to prý jakési kabalistické kódy, které mají podle pověstí určovat polohu Perchtina pokladu. Jiné mysteriózní teorie se přiklánějí k verzi, že jde o návod k vyvolání Bílé paní ze záhrobí. Jisté je pouze to, že tato tajemná hádanka stále čeká na své rozluštění, a není vůbec vyloučené, že ten kdo vyřeší tohle tajemství Rožmberského hradu, může být vlastně kdokoliv z nás!




-konec-