Zkázu chceme spatřit vždy v lepším světle
Jde o to, že současný svět se nevyvíjí příliš dobře, ba co víc, on vyloženě upadá, a to je katastrofa, kterou za nedlouho pocítíme my všichni! Obdobná konstatování nejsou ve společnosti příliš kladně hodnocena, protože lidský druh je nastaven výhradně na pozitivně laděné zprávy, které mohou být lživé a zavádějící, hlavně když vyzní optimisticky, že.
A tak není divu, že většinová společnost se raději nechá mazat med kolem pusy, což nelze kritizovat, protože tohle podmíněné chování nám bylo přidáno do vínku jako genetická výbava, tudíž lze o něm hovořit, jako o jednom z mnohých obranných prostředků, který v těžkých časech potlačuje u člověka jeho přirozené a pragmatické chování, čímž je nevůle k rozmnožování, jinak by v těžkých dobách náš živočišný druh nejspíš vymřel.
Kdyby tomu tak nebylo, člověk by nepřežil dobu ledovou, nedokázal by se na nepříznívé životní a klimatické podmínky ani adaptovat, nedocházelo by k reprodukci (rozmnožování), což se naštěstí díky této popisované genetické ochraně (výbavě) nestalo.
Pozn.
Doba ledová,
to bylo
značně prašné, studeně suché
klimatické období, kdy docházelo ve
čtvrtohorách k masivnímu
rozšíření ledovců a poklesu hladiny
mořské.
Ačkoliv tento článek vyznívá beznadějně, tak se pokusím čtenáři do žil a do vědomí, vstříknout trochu čirého optimismu, který vychází z nabídnuté alternativy, jež má v sobě potenciál cosi obtížného vyřešit.
Letošní vedra a sucha mohou tomuto pojednání výrazně pomoci, jelikož si můžete živěji představit, kam existující civilizace spěje, co ji čeká a nemine, pokud se na chvíli nezastavíme a nezamyslíme se hlouběji nad tím, co je potřeba učinit, abychom stávající systém, který se přímo zúčastňuje bezhlavého drancování a ničení přírody, nahradili zodpovědnějším zřízením, které nepůjde proti životu, ale naopak s ním bude splývat od pokroku až k civilizačnímu povznesení, což je skrytý cíl veškerého lidského snažení a smyslu života.
Pouhé zpomalení postačí
Slovo zastavit znamená uvést cosi do klidu, tím však nemusí být pokrok ani moderní vývoj lidstva, ale spíše rychleji běžící čas, přičemž takovéto časové zrychlování nemusí nutně souviset s tím, že jsme starší, ale s tím, že jsme si nevědomě stvořili uspěchanější věk, v němž hodiny jdou čím dál rychleji.
Jsem přesvědčen o tom, že veškeré obtíže současného světa, jsou způsobené rychleji plynoucím časem, který se přímo či nepřímo podílí na vzniku současné krize, která se projevuje kromě jiného klimatickými změnami, jenž souvisejí s naším moderním průmyslem, ekonomikou či digitálním rozvojem, který paradoxně napomáhá zjevnému civilizačnímu úpadku, jehož jsme v těchto letech očitými svědky. Čím modernější technologie v běžném životě využíváme, o to víc jsme hloupější a také zranitelnější, přičemž v tomto tkví záludnost
pokrokového vývoje.
Všechno souvisí se vším, v tomto případě mám na mysli - Čas a Systém. Ještě musím k času uvést jednu poznámku. Jeden můj čtenář mi napsal, že čas jako takový neexistuje, protože jsme si tuhle časovou jednotku vytvořili kvůli tomu, abychom mohli přesně chodit do práce či na schůzky, atp. Považuji za velmi důležité tohle objasnit, neboť to přispěje k lepší orientaci u níže předkládaných úvah, jejichž smyslem je popud k zamyšlení, ale i impuls k ochraně světa, který nám chřadne jako rostlina bez vody. Díky těmto letošním vedrům a suchům, nebudete snad podobné obavy přehlížet, tak jako kdyby neexistovaly.
Samozřejmě, čas skutečně existuje, je součástí vesmírné reality, i když je třeba přiznat, že jeho účelovost je odlišná, oproti našim pozemským podmínkám. Kosmický čas funguje na principu stárnutí, jehož projevy lze vypozorovat v celém viditelném vesmíru. V našich planetárních podmínkách čas udává především den a noc, proto se nelze přiklonit k názoru, že tahle měřící jednotka neexistuje.
Tak ještě jednou a už naposledy, čas není fiktivní, protože každému měří stejně, hvězdám do doby než vyhasnou a nám lidem, než naposledy vydechneme. Jeho zvláštností jsou určité anomálie, s jejichž působením se můžeme v naší planetární sféře rovněž setkat.
Kupříkladu, i když má den 24 hodin, neplyne vždy rovnoměrně. Abych to upřesnil na pravou míru, běží sice exaktně po vteřinách, minutách a hodinách, nicméně z pocitového hlediska tiká trochu jinak. Přes zimní období, kdy je den kratší a venkovní teploty jsou většinou pod bodem mrazu, zažíváme falešný pocit, asi jako kdyby se čas přes zimu zpomalil a hodina trvala déle, tedy víc než 60 minut. Co z toho lze vyvodit? Na základě vnitřního pocitu lze ovlivnit tok času, což znamená, že s pomocí klamu je možné tok času zpomalit.
Kdyby bylo možné tímto způsobem zbrzdit hodinové ručičky, mohlo by to lidstvu značně pomoci s překonáním transformačního období, jehož vznik započal v roce 2012, tedy v roce v němž měl podle mnohých lidí nastat konec světa, nebo nás měli navštívit mimozemšťané, což se sice nestalo, zato však nastaly doposud nevídané změny v klimatu, které dávají zvlášť v tomto roce 2018 o sobě vědět, zejména když vysychají prameny a řeky, rtuť teploměrů šplhá až ke čtyřicítce, zeleň se změnila na vyprahlou poušť, atd.
Znovu se vraťme k času. Jestliže čas plyne kontinuálně, jak lze docílit toho, aby exaktní jednotka - čas, byla s pomocí lidského vědomí zpomalena? Když si ještě jednou vzpomenete na pocitové aspekty - zjistíte, že tyto vjemy nepůsobí jen na čas, ale také na teplotu, která se mnohdy neslučuje s naměřenými údaji teploměru. V tomto případě jde o takzvanou pocitovou teplotu, o níž lze hovořit jako o teplotě zdánlivé, která neodpovídá přesně naměřeným hodnotám. S pomocí tohoto pocitového fenoménu, můžeme i čas výrazně zmanipulovat, takže ho lze nefyzikální cestou přibrzdit, což je možné považovat za časové zpomalení, o které by nám mělo jít především.
S virtuálním plánováním k lepším zítřkům...
Co by se asi stalo, kdyby se byť jen na oko podařilo chod času zpomalit? Co by to přineslo této nezastavitelně rozjeté civilizaci, která nedosáhne ani na brzdový pedál, proto nemůže zpomalit a směřuje neznámo kam. Časové zpomalení je neagresivní prostředek, jenž dokáže zvrátit globální oteplování, jehož negativní účinky destabilizují klimatický systém, proto je současné počasí, tak říkajíc, nepředvídatelné, z čehož lze usoudit, že počasí potřebuje jakousi regeneraci, aby znovu rezonovalo s životem, nikoliv se smrtí, jak je tomu zrovna v tomto horkem vyprahlém roce 2018!
Pomaleji plynoucí čas by snížil veškeré exhalace, a to by očistilo celou planetu od skleníkových plynů z průmyslu a automobilového provozu. Každopádně, časová úspora (zpomalení) by nám poskytla více volného času, to jest doba, která by nám umožnila se zamyslet nad dalším směřováním a budoucností lidstva. To by prospělo zejména zatížené mysli člověka, která je momentálně otrávená vynalézavostí vlastního ducha.
Vskutku, čas je mocným hybatelem veškerých proměnných záležitostí, proto by stávající civilizaci prospělo, kdyby se hodinové odpočítávání zvolnilo, abychom přirozenou cestou, tedy stárnutím, konečně už dospěli. Kdybychom zpomalili čas, zpomalili bychom tím veškeré jevy, jejichž účinky už teď ohrožují tuto civilizaci na životě a existenci, a to je, co bychom měli mít především na zřeteli.
Čím zpomalit čas?
Nejjednodušeji toho lze dosáhnout, když budeme více (volného) času trávit doma, nežli v práci. Kdybychom výrazně snížili pracovní dobu, která je dnes v průměru osmihodinová, alespoň tady u nás v Evropě, dosáhli bychom tím výše popisovaného pocitového efektu, který by reálný čas prodloužil o dvě fiktivní hodiny, což je onen fundament časového zpomalování.
Jestli vám to připadá poněkud přitažené za vlasy, tak se dobře zamyslete nad tím, co by takovéto rozhodnutí přineslo světu? Myslím si, že většina pracujících lidí, obdobnou časovou úlevu - revoluční snížení pracovní doby, musí ve vlastním zájmu podpořit. Nebo toužíte pracovat od nevidím do nevidím v jednom zápřahu? Více volného času znamená, obdržet větší svobodu a pocítit potěšení ze života, a to je základ pevného zdraví, k němuž můžeme ještě přidat harmonické stárnutí.
Takováto změna je zásah do ubíhajícího času, poněvadž pocit časového zpomalení jde ruku v ruce s cítěním svobody a kvalitnějšího života. Tudíž kratší pracovní doba je zjevným nástrojem, jak dosáhnout všech výše uvedených výhod tohoto pomyslného zpomalování. Můžeme se zastavit, pokud poskytneme tomuto nápadu a řešení zelenou kartu a prostor k realizaci. Na první pohled se zdá, že cosi takového není proveditelné, protože to vyznívá příliš utopisticky!
Taktéž první plány na dobývání vesmíru nepochybně vzbuzovaly nedůvěru, asi jako program Apollo, který na první pohled vypadal nereálně, nicméně na konci všeho snažení se podařilo americkým astronautům 20. července 1969, přistát na Měsíci a 21 července téhož roku poprvé v historii lidstva, vstoupila noha člověka na povrch jiného vesmírného tělesa, čímž byl satelit naší Země, tedy Měsíc.
Každopádně, nic není nemožné, pokud se cíle nevzdáme před jeho dosažením. Koneckonců této civilizaci už nezbývá nic jiného, pakliže chce přežít! V tomto případě je dvouhodinová pracovní doba razantní odezvou a také vodítkem k záchraně lidského pokolení, protože průmyslové podniky omezí o šest hodin svou produkci, která zapříčiňuje globální oteplování.
Stromy jsou pilířem života
Rozumím tomu, když budete namítat, že jsou i nepřetržité provozy, jichž se obdobná opatření dotknout nemohou, například u strategických elektráren atp., ale i kdyby se průmyslová výroba snížila o pouhou polovinu, tak to pocítíme my všichni!! Ubylo by vozidel a hlavně kamionů na silnicích a dálnicích, protože by se přepravovalo méně zboží a pracujícího obyvatelstva, čímž by se snížily emise výfukových plynů z motorových vozidel, které značně oteplují planetu a znečišťují životní prostředí.
A to už vůbec nemluvím o úspoře vody, která nám pomalu dochází, protože kvůli pokračujícímu odlesňování deštných pralesů, podporujeme sucha a tvorbu pouští, což se děje kvůli zhoubné ziskuchtivosti a aroganci různých firem, za nimiž vždy stojí mocní majitelé, jimž je budoucnost této planety absolutně lhostejná.
Jakmile budete sledovat různé probíhající debaty na televizních obrazovkách, kde se různí odborníci mezi sebou přou o to, co způsobuje globální oteplování, které bychom měli přesněji pojmenovat, jako celosvětové umírání, nikoliv přírody, ale lidstva, musíte se dovtípit, co vyvolává exitus našeho světa, čímž je nehorázná lež a neúcta k životu. Nic jiného v tom nehledejme!
Jestliže tito lidé budou neustále opakovat stále stejná klišé, že musíme omezit naši závislost na fosilních palivech, tak se prosím neposuneme ani o píď k podstatě problému, čímž je odlesňování!!! ZA OTEPLOVÁNÍM PLANETY STOJÍ ODLESŇOVÁNÍ!!! Pro lepší pochopení v krátkosti zde uvedu názornou ukázku toho, proč je tomu tak.
Hektar zdravého lesa denně vyprodukuje 10 tun kyslíku, což je 700 000 litrů oxygenu (kyslíku). Stromy tuto planetu ochlazují, ještě jednou prosím, stromy přehřátou planetu Zemi, ochlazují! Stromy zachytávají jedovaté zplodiny, jemné částice prachu atd. Jediný akr stromů dokáže každoročně z atmosféry odebrat na 13 tun různého prachu, což je úctyhodné. Stromy zadržují vodu a vytvářejí nám ideální prostředí k životu.
Čím méně stromů, tím větší vedra, čím větší vedra, tím méně vody, čím méně vody, tím více konfliktů a tak podobně. Dokud tohle od kompetentních hlav pomazaných, natvrdo nezazní, budeme se stále častěji koupat ve vlastních exkrementech. Proto je nezbytné, abychom se pokud možno zastavili, zpomalili chod času, zvlášť když už teď víme, jak a čím toho můžeme dosáhnout.
V jednoduchosti dřímá síla
Nepochybuji o tom, že všichni naši mediálně známí ekonomové, návrhy na dvouhodinovou pracovní dobu striktně odmítnou, zesměšní a vyvrátí jako nežádoucí zásah pro národní hospodářství, ale když nepodlehneme tomuto strašení, tak přijde úleva a ochlazení, a to nám všem otevře oči dokořán, čímž se probereme z dlouho přetrvávající letargie, která nám zabraňuje vnímat vlastní smysly a uzavřený rozum.
Nejlépe těmto mým myšlenkám porozumí budoucí generace, jenž budou v minulosti pátrat po tom; kde se stala chyba? Kvůli dnešku se budou totiž v budoucích dobách podnikat cesty časem do této naší současné éry, která z nerozumu ignoruje varovné signály přírody, možná zdvyhnutý prst samotného Stvořitele.
Dvouhodinová pracovní doba, s tím musím souhlasit, nemůže prospět nenasytnému kapitálu, tvorbě zisku a moci, která je s touto hierarchií vzájemně propojena. Jenomže když teď nepodnikneme potřebné ozdravující kroky k záchraně lidstva a planetárního systému, slangovým jazykem kapitálu a všech těchto finančních struktur, přijdou všichni průmyslníci a páni světa na buben. Bez chybějící vody se zastaví veškeré hospodářství a celosvětová ekonomika, taktéž zemědělství, ale i sám život, protože ve vodě je skryta jeho energie, ale i tajemství související s kosmickým Tvůrcem veškerenstva. Když se nám nedostane vody, potom už budou zoufalí lidé, dělat jen zoufalé činy.
Voda nám evidentně dochází, přičemž jak přiznávají vyděšení meteorologové a hydrologové, nikdo teď neví, jak to půjde dál, co bude v příštím roce následovat? A proto znovu opakuji tytéž myšlenky; zpomalme čas výše popisovaným způsobem, což nám umožní, abychom skrz tohle složité transformační období, prošli bez újmy na psychice a zdraví.
Pakliže se nám to podaří, snáze se vyhneme všem myslitelným apokalyptickým scénářům, přičemž odměnou nám v tomto případě zato bude - vstup do dosud nepoznané a osvícené éry nově uspořádaného světa, v jehož obraze se bude reflektovat to, čemu citlivěji vnímavější jedinci říkají - VYŠŠÍ KOSMICKÉ VĚDOMÍ!
Jsem přesvědčen o tom, že dvouhodinová pracovní doba v celkovém kontextu procesu transformace lidstva, je tím správným krokem a řešením, jak zabít dvě mouchy jednou ranou, anebo zamezit zkáze a dojít k evolučnímu povznesení. Tím druhým počinem bude svět bez peněz, ale to už je na jiné téma, jemuž lépe porozumějí příští generace obyvatel, čili jak doufám vyzrálejší civilizace.
Mystické učení - KABALA, v tomto směru poskytuje srozumitelnou odpověď a cestu, která vede k osvobozujícímu poznání. Co k tomuto výňatku více dodat: „Příčinou a cílem všech našich strádání ve světě je to, aby si lidstvo uvědomilo, že zdrojem veškerého strádání je egoismus a že jakmile lidstvo dosáhne přání jej odmítnout, získá dokonalost.“ Na závěr chci popřát všem čtenářům dostatek vláhy a vody, též stínu, ale také rozvahy, kterou budeme v příštích letech nepochybně potřebovat. S tímto upřímným přáním koresponduje níže uvedený rýmovaný povzdech, jenž zapadá do všech vedrem vyprahlých období, stejně jako je tomu v tomto neskutečně suchém létě - 2018.
KAPKA DEŠTĚ
Chtěl bych býti pouhou kapkou deště, která míří k zemi a přináší suché půdě blahodárné deště. Malá kapka vždy suchému kraji nese, vláhu a uzdravení, úlevu, ze všeho nejvíce osvěžení.
Bez kapek deště v řekách vody nikdy není, tuhle svatou pravdu znala všechna lidská pokolení. To platí stále, zvlášť dnes, navzdory tomu, že nás ovládá virtuální realita, chamtivost a internet.
Chtěl bych býti pouhou kapkou deště, dívat se shůry nebes na krásu mého padajícího deště, z oblaků jako malá kapička dolů toužím se snést, zdali přinesu záplavy nebo užitek, netuším, já jsem jen déšť.
Chtěl bych býti kapkou vodní páry, abych stvořil nádhernou duhu z paprsků, co osvítí chmurné lidské plány, nebi modrému já chci oslnivou barvu darovat, v horku či parnu každý bude mou vodu a vláhu milovat, protože má kapka přináší spásné ochlazení, též zavlažení, z něhož vzejde netušené lidstva probuzení.
Chtěl bych býti pouhou kapkou deště, která nikdy neskoná a žije věčně, rostlinám a stromům, všemu živému, budou mé kapky vláhy vždy pomáhat, neboť já jsem strážný anděl přírody, kapalina života, co proudí z vody do vody.
Voda je život a já jsem malou kapkou vody, vody do nepohody, když z výše spatřím utrpení přírody, změní se můj žal na déšť a záplavy, aby zaslepené lidské oči vodou nikdy nepohrdaly. Chtěl bych býti pouhou kapkou deště, kapkou deště, která nezná zlo, nenávist, žádnou bolest, JEN BŮH VÍ jakých strastí ještě.
Chtěl bych létat čistým vzduchem a radovat se z toho, že v této existenci nejsem přítomen svým duchem. Kapkou deště na tomto světě chci na chvilenku býti, v modrém velkém oceánu jako rybka volná, já toužím na okamžik žíti.
Až se jednou
vypařím a náhle jako pták
Fénix z popela opět vstanu, již nepoznám
trápení ani krutou zradu, na kapku vody se můj
lidský duch proměnil, to abych svůj příběh
v této eseji a karmě dokončil. Dobře poslouchejte
tato moudrá slova, protože já jsem
čistá voda, pravda z
nebes a oblaků, melodie z vyšších
sfér co hraje na harfu, vláha i život
věčný, oddejme se
proto životu a jeho blahodárnému dešti.
AMEN.
 |
