V
každé době se lidé domnívali, že je
jejich civilizace ve srovnání s
minulostí na té
nejvyšší možné a
nejvyspělejší úrovni.
Přítomnost dost často upírá,
minulým časům zrovna ty zásluhy, na
kterých je samotné bytí budoucnosti
existenčně závislé. Žijeme výhradně
svou přítomností, aniž bychom se zpětně
ohlédli do historie, která nás jednak
obohacuje, zároveň i varuje, ale hlavně k něčemu
intuitivnímu předurčuje. Ovšem bez respektu k
oné minulosti, není zdárné
budoucnosti, toto tvrzení se již nejednoukrát v
dějinách lidstva bezesporu potvrdilo.
Civilizační
zaostalost?
Vzpomeňme na
věhlas antického Řecka, které započalo kolem roku
800 př. n.l. a skončilo nenávratně epochou středověku.
Filozofie starého Řecka, umění a věda,
rázem zmizela z povrchu zemského, což přivedlo
všechny pozdější generace, oproti oněm
antickým časům, do stavu zjevné hibernace. K
zájmu o tuto dávno zapomenutou kulturu (věk),
opět došlo v průběhu renesance v dobách
klasicismu (18. - 19. století).
Mnozí současní historici odvozují
tento náš západní svět,
právě od starořeckého
zřízení, které je mnohdy
spojováno se současným demokratickým
systémem. Kdyby se velice vyspělá
antická doba, neocitla teoreticky pod středověkým
tmářstvím, což byl mimochodem ve
vývoji lidstva krok zpět, a éra této
„Řecko-římské“ civilizace
nikdy neskončila, jak by asi vypadal tento současný svět?
Vyspělost či
nevyspělost
Naše
celá společnost je z roku na rok
nemocnější, vyskytují se
jiné neznámé nemoci, epidemie,
virové nákazy, ale i dříve snadno
léčitelné infekce, jsou proti minulým
osvědčeným medikamentům rezistentní ( to jsou
nové a agresivnější kmeny- kapavky,
tuberkulózy, žloutenky, chřipky, atd.).
Stále více lidí trpí
různými alergiemi, depresemi,
neurodegenerativními chorobami,
kardiovaskulárními nemocemi, zhoubnými
i nezhoubnými nádory, a tato těžce
nemocná, totálně vyčerpaná, ve
všech směrech strádající
společnost, pak sebe sama (nesmyslně) neuváženě
hodnotí, jako za tu nejpokrokovější
civilizaci v dějinách lidstva! Vyzrálost či
vyspělost civilizace, představuji si principiálně jinak,
proto nelze náš věk vnímat za zlatou
dobu pokroku, jak je nám prostřednictvím
mediální manipulace podsouváno.
Čím
jsme vlastně oproti minulosti, tak moc
pokrokovější, co vykonáváme
mnohem lépe než naši dávní
předkové? To jediné, co
zvládáme dokonaleji, ve
srovnání se zapomenutou minulostí, je
poškozování životního
prostředí, znečišťování
vzduchu, vodních zdrojů, a oslabování
mezilidských vztahů. Když se ohlédneme do
minulých časů, tak z několika málo
dochovaných historických záznamů
vyčteme právě to, že konkrétně
starobylá medicína v mnoha ohledech předčila
současné lékařství, a tento
zásadní fakt by se určitě neměl z důvodu
vlastní sebereflexe k minulosti, v
žádném případě bagatelizovat.
Pochopitelně
není možné vždy tvrdit, že ve všem
byli dávní léčitelé a
šamani,
úspěšnější než je
současná medicína, ale na druhou stranu, zas
nelze vykreslovat starořecké lékaře za
bezvýznamné, prachobyčejné
šarlatány. Pokud doktoři z dob starého
Řecka a Říma, dokázali za pomocí diet,
bylinných výtažků či různých
magických rituálů, vyléčit epilepsii
ale i rakovinu, nelze potom na starověk nahlížet v tomto
směru, tímto dnešním
rezervovaným způsobem.
Například
východní medicína v současnosti
dokáže vyléčit i takové choroby,
které západní
lékařství označuje za naprosto
neléčitelné, jen se o tom nikde
nedovídáme, snad jen okrajově. Potíž
těchto starobylých léčitelských metod
totiž tkví v tom, že se tyto postupy nedají
nikým patentovat (vlastnit), a co se dnes nedá
prodat, jakoby ani neexistovalo!
Finanční
pouta stojí nad vším!
Zaostalost
civilizace z 21. století spočívá
nejvíce v tom, že vyhrává
zjevný klam nad pravdou. Kdyby se čistě náhodou
potvrdilo, že se „AIDS“ může docela snadno
léčit těmi nejpálivějšími
chilli papričkami, nikdy bychom se o tom nedozvěděli, poněvadž mnoho
farmaceutických firem by přišlo o svůj monopol,
na prodej výhradně zpomalujících a
především pak drahých
preparátů.
Pálivé
papričky si totiž nemůže nikdo jako unikátní
léčivo před-koupit, čili licencovat. Naproti tomu chilli
papričky si lze snadno v obchodě zakoupit, nebo i svépomocně
vypěstovat, takže teoreticky účinný
lék, by postižené pacienty de facto nic
nestál, a tady je ten zakopaný pes!
Klesající zisky farmaceutického
průmyslu, by pak zapříčinily i menší
výběr daní z tohoto dnes
dominujícího odvětví, a to je
nepřijatelné, jak pro tyto výrobce, tak i pro
samotnou státní kasu.
Jelikož
zadlužené země v současnosti nemají
zájem o výpadek daní z
farmaceutického průmyslu, lze v
následujících letech
očekávat, že budoucí léčiva nebudou
již více těmi medikamenty, jak jsme byli
donedávna zvyklí. Možná to někomu bude
připadat, jako velmi laciný vtip, ale jestliže se
podíváme mnohem podrobněji na současný
stav, tak zjistíme, že nemáme v těchto časech
skutečné léky na celou řadu různých
onemocnění. Těmi skutečnými léky
mám na mysli, takové
medicínské postupy, které
vyléčí navždy pacienty z jejich
dlouhodobých zdravotních těžkostí.
Příkladů je
dost
Nyní
uvedu několik málo příkladů, které
dokazují má předchozí
tvrzení. Hypertenze neboli vysoký
krevní tlak, postihuje v ČR okolo 25% dospělé
populace, k dispozici máme celou řadu různých
farmak (léků), jenž snižují tuto
nežádoucí hodnotu krevního tlaku (tj.
140/90 mmHG). Ovšem tyto přípravky
snižující vysoký krevní
tlak, je nutno používat již po zbytek života, jakmile se
jednou vynechají, krevní tlak se opět
vrací k těm nebezpečným hodnotám
ohrožující život každého jednotlivce.
Tento postup, tato medikamentosní
řešení nelze však označit za
lék či léčbu! Musíme se proto zamyslet
nad tím, zda tento stav náhodou z
obchodního hlediska a marketingu, nevyhovuje
právě těmto farmaceutickým společnostem, neboť 25
procent konzumentů (pacientů) z deseti miliónů obyvatel,
není vskutku zanedbatelný počet!
Z
globálního hlediska představuje těchto v
uvozovkách 25 procent, nepředstavitelně
výnosný byznys! Proto se již nyní
hovoří o tom, že farmaceutický průmysl dokonce
pokoří, co se týče v objemu prodeje,
dosavadní zbrojní produkci. Samozřejmě, že nelze
ze všech dílčích neúspěchů
obvinit podniky vyrábějící
léčiva, ale měl by nás
přinejmenším znepokojit ten fakt, že
vzrůstá užívání dlouhodobě
používaných medikamentů. Odborníci z
Bostonu, se v roce 2007 jednoznačně shodli zrovna v tom, že
pravidelný příjem běžných
léků na potlačování
bolestí, může způsobovat hypertenzi (vysoký
krevní tlak).
V tomto směru
jsou nejvíce nebezpečné medikamenty typu
acetaminofen, ibuprofen a aspirin včetně jejich generických
variant. Bylo zjištěno, že osoby
konzumující víc jak patnáct
těchto tablet týdně, jsou vystaveni
vyššímu riziku hypertenze, jde o
neuvěřitelných 48 procent. Kdo na tomto
nepříznivém stavu asi nejvíce
vydělá, není snad nutné poukazovat!
Vrátíme-li si však k dávno
zaniklým mýtickým
civilizacím, pochopíme nezvratně, že
nejúčinější léčba,
konkrétně u vysokého krevního tlaku,
spočívá ve zcela jiných
terapeutických aspektech léčby.
Ájurvédská
medicína, nejstarší
medicínský systém, je zaměřen
zejména na léčení
chronických nemocí, přičemž hlavní
důraz je kladen na stravu a bylinnou léčbu. Někdy
postačí i zdánlivě obyčejná očista
těla, aby se došlo k zdárnému
výsledku, a hypertenze se tak dostala během několika
málo dní, pod naprostou kontrolu, bez nutnosti
používání různých
(syntetických) léčiv, co navíc
poškozují svými
vedlejšími účinky, jiné
orgány lidského těla.
Minulost je
stále přítomná!
Ačkoliv se
můžeme právem i neprávem domnívat, že
žijeme v těch nejmodernějších,
nejokázalejších časech, čemuž
nahrává i to sebevědomí, že
využíváme telekomunikační prostředky
(počítače, internet, satelity, mobilní telefony)
co zkracují nepředstavitelným způsobem
vzdálenosti a čas mezi jednotlivými kontinenty,
tak v mnoha jiných oblastech běžného života,
zaostáváme proti dávným
dobám, víc než bychom si dokázali
představit. Nadřazenost v našich myslích je
očividnou mýlkou toho, co se bohužel v předivech času s
podvědomí člověka nenávratně vytratilo.
Nalézt
a znovu poskládat tyhle chybějící
střípky, jenž odpočívají někde v
hlubinách zapomnění, není
snadným úkolem, ale nutno přiznat, nikoliv
nemožným přáním. Postavené
mrakodrapy po celém světě, se taktéž jednou
stanou tím mementem o nás samotných, o
našem člověčenstvu, ale i o naší
existenci či neexistenci, obdobně jako slavné
egyptské pyramidy v Gíze, které k
nám promlouvají ze zapomenutých časů,
kdy světu vládli ještě skuteční
Bohové, nikoliv loutky!
Jestliže
naše stavby vydrží v erozi času to
samé, co egyptské či mayské pyramidy,
teprve až pak lze odpovědně prohlásit, že jsme
dosáhli onoho věhlasu či vyspělosti, starého
Egypta, Řecka, Indie, Číny apod. Ovšem do
té doby než se tak stane, jsme jen pouhá, zcela
bezvýznamná pospolitost, v oněch
zapomenutých předivech času, a na to bychom neměli
zapomínat!!
KONEC
REKLAMA