Není
dne, abychom se nesetkali s nějakou záhadou,
kterou lze adekvátně vysvětlit. Svět je vskutku
tajemný, stačí se jen rozhlédnout
kolem sebe a otevřít oči! Jedna z mnoha
záhad, která v tomto směru zaujala
širší veřejnost,
především pak odborníky na leteckou
dopravu a bezpečnost, je malajsijské letadlo
„MALAYSIA AIRLINES LET MH370“ s 239 lidmi na
palubě, které před dvěma týdny zmizelo cestou z
Kuala Lumpuru do Pekingu.
Po tomto
letounu pátrá již 25 zemí,
čínské i americké satelity, leč
bezvýsledně. Ale ať už
pátrání po malajsijském
letadle dopadne jakkoliv, nezvěstný stroj bude nalezen, i
kdyby se s nadsázkou případné trosky
havarovaného letadla měly kamuflovat. V
dnešní době nemohou záhady existovat,
žijeme přeci v 21 století, a exaktní věda
dokáže objasnit prakticky cokoliv!? Co když je tomu naopak?
Neobjasněné
případy
Ačkoliv se
dopravní letadla běžně
neztrácí beze stopy, zejména z toho
důvodu, že současné letecké stroje jsou vybaveny
sofistikovanou technikou, umožňující jejich
nepřetržitý monitoring, tak i přesto je od roku 1948
pohřešováno cca sto letadel, která
nebyla nikdy nalezena. Třeba v roce 2003 „Boeing
727“ při letu z Angoly do Burkiny Fasso se vytratil
neznámo kam. Rovněž Boeing 707 brazilského
Varigu, je doposud nezvěstným strojem, který už
nedoletěl do cíle a nebyly objeveny ani jeho
zřícené trosky. Po těchto letadel nezůstalo zhola
nic, jen nepatrný otisk v čase!
Kromě
letadel se ztrácí také
námořní lodě, kupříkladu loď
„Marine Sulphur Queen“ jež s nákladem 15
000 tun roztavené síry, za
neobjasněných okolností zmizela ve
vodách věčného zapomnění, aniž by
někdo z posádky vyslal nouzové
volání o pomoc. Existují ale i
starší případy, kdy se z
neznámých příčin vytratila loď, anebo
jen její posádka. Plachetnice - Mary Celeste,
která se vydala 5. listopadu 1872 z newyorského
přístavu do italského Janova,
doprovázelo ji osm námořníků včetně
kapitána Benjemina Spoonera Brigsse, kterého
ještě následovala manželka Sarah a
dvouletá dcera Sophie.
I když Mary Celeste byla náhodně spatřena jinou
lodí (Dei Gratia) 4. prosince 1872 mezi Azory a
Portugalskem, nebyla nikým ovládána.
Očividně neřízenou plachetnici, se rozhodli prozkoumat
námořníci z lodě Dei Gratie, aby zjistili, co se
stalo s její posádkou. Místo odpovědi
však zažili šok, neboť objevili takzvanou loď
duchů. V útrobách této lodě nebyl
nalezen ani jeden pasažér, přestože plachetnice nebyla
poškozena po bouři či boji a měla dostatek potravin.
V kajutách byly nalezeny zavazadla, počínaje
osobních věcí námořníků,
cennosti, atp. Na jednom stolku byla dokonce otevřená
lahvička s lékem proti kašli, vypadalo to, jakoby
ji chtěl někdo použít, což se z nějakého důvodu
nestalo. Námořníci z Dei Gratie měli na
této opuštěné lodi
neobvyklý pocit, z jejich popisu to na Mary Celeste vypadalo
podivně, jako kdyby se osazenstvo před chvílí
vypařilo neznámo kam. Jde o jednu z
největších záhad v dějinách
námořnictva!
Mnohé civilizace
záhadně zmizely nejen v čase,
ale také z povrchu zemského! A z
jakého důvodu?
Mayská
civilizace nám vešla do povědomí
především svým
propracovaným kalendářem, který měl
skončit po třinácti několikasetletých cyklech
(tzv. baktunech), tedy 21. prosince 2012.
O tomto datu se vedly nesčetné úvahy,
které se zabývaly možným koncem světa
právě v době zimního slunovratu v roce 2012.
Mayská civilizace nás dodnes fascinuje, nejen
kvůli tomuto kalendáři, ale zejména pro znalosti,
které berou dech i dnešním vědcům
zabývající se kosmologií.
Mayská civilizace snad i proto leží na srdci
četným badatelům, kteří
pátrají po příčinách
zániku tohoto národa, respektive pro jeho
vytracení z povrchu zemského. Proč zmizela
civilizace Mayů?
Na přelomu tisíciletí, přibližně 500 let před
příchodem Kryštofa Kolumba, se z ničeho nic
vytratil národ stavějící
nádherné monumentální
pyramidy, chrámy a hvězdárny. Některé
hypotézy hovoří o ekologické
katastrofě, která zapříčinila
záhadné zmizení mayského
lidu.
Zhruba
v 10. století ustalo budování
všech významných pyramid a
chrámů, ba i měst, ze kterých lze
vyčíst astronomickou vyspělost tohoto
neobyčejného národa. Jiná domněnka
vychází z předpokladu, že tato civilizace byla
zničena ve válkách s jinými
národy o nadvládu nad
teritoriálním územím
tehdejší střední Ameriky.
Ovšem, kdyby byla jedna či druhá úvaha
pravdivá, jak bychom vysvětlili bojem neponičené
megalitické stavby na Yucatánu?
Jestliže
by dnes nastal celosvětový hladomor, co by zůstalo z
dnešních moderních měst?
Lokální bitky, rabování a
regionální války o potraviny, změnily
by ráz obývaných měst k
nepoznání! To se přece na Yucatánu
nestalo?! John Lloyd Stephens a Frederick Catherwood nalezli v 19.
století úchvatné zříceniny
uprostřed pralesů střední Ameriky, šlo o ruiny
starého mayského města, které bylo
džunglí téměř pohlceno, přesto se
kamenné artefakty v tropické vegetaci
nevytratily.
Mnohé
nálezy byly v tomto městě velice
kuriózní až tajemné.
Některá díla nebyla vůbec dokončena,
například stropní rytiny, kamenné
sloupy (stély) atd., jakoby tvůrci těchto
kolosálních staveb před něčím prchli
pryč, anebo se snad po nich jen slehla zem?
Desetimilionový národ, pakliže nebude vyhuben
zbraní jaderné pumy, nemůže bez
zjevných příčin a zčistajasna zaniknout, vytratit
se, což je případ mayské civilizace.
Hromadným exodem asi nelze tento rébus vysvětlit,
proto je zapotřebí hledat i jiná
(nevědecká) vysvětlení. Fantazijní
představa je však nezbytným klíčem k
rozuzlení výše
nevysvětlitelných zmizení.
Epifýza
– Hvězdná brána
uprostřed čela?
Tento
nepárový orgán je
endokrinní žláza, která transformuje
světelnou energii na elektrochemický impulz, jež
napájí jinou důležitou část mozku,
tzv. hypotalamus. Tato žláza produkuje
především hormon melatonin, který
vzniká během tmy, ten ve večerních
hodinách vyvolává potřebu
spánku a podílí se na regeneraci
vyčerpaného organismu.
Jeho nedostatek se u člověka projevuje neodůvodněnou
nespavostí. S postupujícím věkem se
rovněž snižuje tvorba tohoto hormonu, takže není divu, že
právě senioři trpí nejčastěji
stresující nespavostí.
Zatímco často meditující
lidé mají dostatek nezbytného
melatoninu, nehledě na jejich věk či zdravotní
rozpoložení. Přemíra umělého světla
podle odborných studií
škodí rostlinám, tažným
ptákům (ztrácejí směr), ale hlavně
lidem.
Deprese a jiné závažné
civilizační nemoci, se z medicínského
hlediska přičítají
chybějícímu melatoninu, který nemůže
epifýza při současném světelném
znečištění v dostatečné
míře vyrobit. Jak může souviset epifýza se
zmizelým malajsijským letadlem, které
nelze přes veškeré úsilí i
dostupnou techniku vypátrat? Šišinka
mozková (epifýza) se
nachází uprostřed naší
lebky, v duchovním světě se tento orgán označuje
za tzv. neviditelné třetí oko.
Herofilus, řecký anatom tvrdil, že epifýza
řídí tok myšlenek, v jiných
kulturách (např. ve védských spisech)
se o tomto oku mluví jako o šesté
čakře. Hinduisté jej nazývají
Bráhmovým oknem, v Číně zas
nebeským okem. V dávno minulých
dobách prý lidem třetí oko vystupovalo
z čela lebky, takže bylo u kořene nosu viditelné. Člověk
třetího oka dříve využíval v
běžném životě, podobně jako my dnes mobilní
telefony.
K čemu se využívalo? Napříč různými
kulturami se traduje, že třetí oko je sídlem
intuice, ale také telepatických
schopností či jasnovidectví. Staří
egypťané považovali třetí oko za symbol boha
Hora, jehož znak (oko) dohlíželo nad
staroegyptským náboženstvím, hlavně v
boji Světla proti Temnotě.
V Indii je nositelem třetího oka Bůh Šiva,
který je představitelem
nejvyšší moudrosti a
nadpřirozených schopností. Někdy je
nazýván také jako
„Trinetríšvara“, čili Bůh se
třemi očima. V legendách a bájích se
setkáváme s kyklopy, kteří byli
vysocí a měli uprostřed čela jedno oko. Tento
orgán dokonale ovládali, protože komunikovali
mezi sebou výhradně telepaticky.
Jak je tedy výše patrné,
třetí oko bylo součástí
mnohých kultur a legend, to dnes může vyznít
směšně, ale když si uvědomíme, co nám
tyto civilizace dávnověku po sobě zanechaly (tj. pyramidy,
chrámy, akvadukty, atp.), není se pak čemu
smát! Co asi zůstane po nás? Není
žádné tajemství, že pyramidy
nacházíme po celém světě (Egypt,
Čína, Japonsko, Mexiko), které jsou si
podobné jako vejce vejci.
Mohli se v oněch časech mezi sebou setkávat architekti a
stavitelé pyramid, i když v těchto dobách
neexistovala letecká ani žádná
jiná mechanizovaná doprava? Odpověď
zní: ano! Kostely či mešity se v současnosti
nacházejí na všech kontinentech, tyto
duchovní svatyně vycházejí ze
stejného urbanistického konceptu, jejich
vzájemnou podobnost nelze zpochybnit, zrovna tak jako
stavební vzor u pyramid.
Jde o identické stavby s religiózním
zaměřením na spiritualitu věřícího
člověka, takže slouží stejnému účelu.
Vybudované pyramidy rovněž sloužily stejnému
poslání, je nesporné, že se tito
stavitelé a architekti museli navzájem
potkávat, vzájemně se obohacovat,
shodné rysy na těchto stavbách nelze
přehlédnout!
Otázkou pak zůstává, jak se
dávní stavitelé kamenných
monumentů, dokázali navštěvovat, když ve
starověku nebyla žádná (rychlá)
doprava, jakou máme dnes? Aby bylo vůbec možné
tuto záhadu srozumitelným způsobem popsat a
vysvětlit, je nutné se seznámit s
příběhem, který se stal 24. října 1593
v Mexiku.
Španělský voják
působící tehdy na
Filipínách v hlavním městě Manile, se
znenadání ocitl v Mexiku, tedy v zemi 15 000 km
vzdálené od Filipín. Jak se tam
dostal, nedokázal po zbytek svého života
vysvětlit!
Tento voják ''Gil Pérez'' popsal svůj
neobjasněný příběh takto: „Byl jsem na
stráži v Manile, když jsem se dozvěděl, že jeho Excelence
(filipínský guvernér – Gomez
Perez Dasmariñas) byl zavražděn
čínskými piráty. Udělalo se mi mdlo,
opřel jsem se o zeď, zavřel oči, a když jsem je znovu otevřel, byl jsem
tady.“
Nekontrolovatelný
proud myšlenek představuje
značné nebezpečí!
Je
nadmíru jasné, že tato příhoda
vystihuje teleportaci člověka, který překonal během
jedné vteřiny bezmála 15 000 km. Ostatně o něčem
takovém, bylo tehdy, zrovna jako dnes,
nemyslitelné jen uvažovat!
A tím se dostáváme k jádru
věci. Není náhodou třetí oko
biologickým zařízením,
které nám bylo dáno do
vínku samotným Stvořitelem, abychom mohli
cestovat napříč celými kontinenty, ba i
vesmírnými světy?
Jak již bylo řečeno, tenhle tělesný orgán
(třetí oko) je zdrojem neprobádaných
lidských schopností, vlastně těch
nadpřirozených energetických sil,
kterých naši předkové
využívali, třeba při stavbě pyramid,
cestováním mezi kontinenty, a možná i
v komunikaci s Architektem tohoto vesmíru. Nelze pochybovat
o tom, že člověk dokáže nemožné, může si přivodit
dokonce i vlastní zkázu, ta se
minimálně jednou stala v éře starověku.
Mnozí badatelé a vědci spekulují nad
možnou jadernou válkou, jež mohla propuknout ve
starověké Indii. Pokud člověk dokáže vskutku
nemožné, a to ve smyslu využití síly
třetího oka, proč by potom nemohlo dojít i k
jadernému výbuchu, který
vzešel jako zažehnutý popud z
nadpřirozené mysli nahněvaného člověka.
Jestliže se lidská bytost dokáže kamkoliv
teleportovat, přemisťovat se v čase i prostoru, proč by tohle
tajuplné stvoření (člověk) nemohlo
zapříčinit, dejme tomu explozi
podobající se atomové bombě?
Teoreticky nelze vyloučit, že někteří lidé v sobě
ukrývají (nevědomě) destruktivní
potenciál, který může ohrozit, ba i zničit celou
planetu Zemi. V jiném případě tahle moc v člověku
dřímající, může zavinit
zmizení jakéhokoliv dopravního
prostředku, včetně dopravního letadla, jak se koneckonců
přihodilo letu MH370 malajsijských aerolinek.
Na závěr lze
říci...
Pakliže by tomu tak bylo, lze se dovtípit, proč
došlo k zásahu z těch
nejvyšších sfér, odkud byla
těmto stvořením (lidem)
nevážících si vlastního
života, zablokována božská Moc, která
jim byla propůjčena výhradně k velebení jejich
planetárního domova. Občas dojde k
nechtěnému prolomení této blokace,
výsledkem jsou pak nezvěstná letadla, lodě,
města, dokonce i celé národy, vzpomeňme
ještě jednou na mayskou civilizaci.
V případě, že nezavrhneme tuto poněkud fantaskní
úvahu, můžeme dojít až k pozoruhodnému
poznání, které nám
objasní podstatu leckterých záhad
našeho světa, počínaje těch
výše uvedených. Dokud bude - člověk
člověku vlkem, nedosáhne nynější
společenství národů žádoucí
nápravy, která se má stát
aktem velkolepého probuzení, dávno
zapomenutých mentálních
dovedností, o které lidstvo pro svou
záludnou (agresivní) povahu v minulosti
přišlo.
Nezapomeňme v tomto
kontextu na jedno: „Ať je situace jakákoliv,
všechno je jen zkouška výdrže,
která se nakonec změní ve
větší pocit sebevědomí.“
KONEC
REKLAMA