STOJÍ ZA ZMIZENÍM MALAJSIJSKÉHO LETADLA VYŠŠÍ VĚDOMÍ ČLOVĚKA?  
28.03.2014  Josef Čáp     

Není dne, abychom se nesetkali z nějakou záhadou, kterou lze adekvátně vysvětlit. Svět je vskutku tajemný, stačí se jen rozhlédnout kolem sebe a otevřít oči!  

Jedna z mnoha záhad, která v tomto směru zaujala širší veřejnost, především pak odborníky na leteckou dopravu a bezpečnost, je malajsijské letadlo „MALAYSIA AIRLINES LET MH370“ s 239 lidmi na palubě, které před dvěma týdny zmizelo cestou z Kuala Lumpuru do Pekingu. Po tomto letounu pátrá již 25 zemí, čínské i americké satelity, leč bezvýsledně. Ale ať už pátrání po malajsijském letadle dopadne jakkoliv, nezvěstný stroj bude nalezen, i kdyby se s nadsázkou případné trosky havarovaného letadla měly kamuflovat. V dnešní době nemohou záhady existovat, žijeme přeci v 21 století, a exaktní věda dokáže objasnit prakticky cokoliv!? Co když je tomu naopak? 
 


Neobjasněné případy

Ačkoliv se dopravní letadla běžně neztrácí beze stopy, zejména z toho důvodu, že současné letecké stroje jsou vybaveny sofistikovanou technikou, umožňující jejich nepřetržitý monitoring, tak i přesto je od roku 1948 pohřešováno cca sto letadel, která nebyla nikdy nalezena. Třeba v roce 2003 „Boeing 727“ při letu z Angoly do Burkiny Fasso se vytratil neznámo kam. Rovněž Boeing 707 brazilského Varigu, je doposud nezvěstným strojem, který už nedoletěl do cíle a nebyly objeveny ani jeho zřícené trosky. Po těchto letadel nezůstalo zhola nic, jen nepatrný otisk v čase!


Kromě letadel se ztrácí také námořní lodě, kupříkladu loď „Marine Sulphur Queen“ jež s nákladem 15 000 tun roztavené síry, za neobjasněných okolností zmizela ve vodách věčného zapomnění, aniž by někdo z posádky vyslal nouzové volání o pomoc. Existují ale i starší případy, kdy se z neznámých příčin vytratila loď, anebo jen její posádka. Plachetnice - Mary Celeste, která se vydala 5. listopadu 1872 z newyorského přístavu do italského Janova, doprovázelo ji osm námořníků včetně kapitána Benjemina Spoonera Brigsse, kterého ještě následovala manželka Sarah a dvouletá dcera Sophie. I když Mary Celeste byla náhodně spatřena jinou lodí (Dei Gratia) 4. prosince 1872 mezi Azory a Portugalskem, nebyla nikým ovládána. Očividně neřízenou plachetnici, se rozhodli prozkoumat námořníci z lodě Dei Gratie, aby zjistili, co se stalo s její posádkou. Místo odpovědi však zažili šok, neboť objevili takzvanou loď duchů. V útrobách této lodě nebyl nalezen ani jeden pasažér, přestože plachetnice nebyla poškozena po bouři či boji a měla dostatek potravin. V kajutách byly nalezeny zavazadla, počínaje osobních věcí námořníků, cennosti, atp. Na jednom stolku byla dokonce otevřená lahvička s lékem proti kašli, vypadalo to, jakoby ji chtěl někdo použít, což se z nějakého důvodu nestalo. Námořníci z Dei Gratie měli na této opuštěné lodi neobvyklý pocit, z jejich popisu to na Mary Celeste vypadalo podivně, jako kdyby se osazenstvo před chvílí vypařilo neznámo kam. Jde o jednu z největších záhad v dějinách námořnictva!

Mnohé civilizace záhadně zmizely nejen v čase, ale také z povrchu zemského! A z 
jakého důvodu?

Mayská civilizace nám vešla do povědomí především svým propracovaným kalendářem, který měl skončit po třinácti několikasetletých cyklech (tzv. baktunech), tedy 21. prosince 2012. O tomto datu se vedly nesčetné úvahy, které se zabývaly možným koncem světa právě v době zimního slunovratu v roce 2012. Mayská civilizace nás dodnes fascinuje, nejen kvůli tomuto kalendáři, ale zejména pro znalosti, které berou dech i dnešním vědcům zabývající se kosmologií. Mayská civilizace snad i proto leží na srdci četným badatelům, kteří pátrají po příčinách zániku tohoto národa, respektive pro jeho vytracení z povrchu zemského. Proč zmizela civilizace Mayů? Na přelomu tisíciletí, přibližně 500 let před příchodem Kryštofa Kolumba, se z ničeho nic vytratil národ stavějící nádherné monumentální pyramidy, chrámy a hvězdárny. Některé hypotézy hovoří o ekologické katastrofě, která zapříčinila záhadné zmizení mayského lidu. Zhruba v 10. století ustalo budování všech významných pyramid a chrámů, ba i měst, ze kterých lze vyčíst astronomickou vyspělost tohoto neobyčejného národa. Jiná domněnka vychází z předpokladu, že tato civilizace byla zničena ve válkách s jinými národy o nadvládu nad teritoriálním územím tehdejší střední Ameriky. Ovšem, kdyby byla jedna či druhá úvaha pravdivá, jak bychom vysvětlili bojem neponičené megalitické stavby na Yucatánu? 

Jestliže by dnes nastal celosvětový hladomor, co by zůstalo z dnešních moderních měst? Lokální bitky, rabování a regionální války o potraviny, změnily by ráz obývaných měst k nepoznání! To se přece na Yucatánu nestalo?! John Lloyd Stephens a Frederick Catherwood nalezli v 19. století úchvatné zříceniny uprostřed pralesů střední Ameriky, šlo o ruiny starého mayského města, které bylo džunglí téměř pohlceno, přesto se kamenné artefakty v tropické vegetaci nevytratily. Mnohé nálezy byly v tomto městě velice kuriózní až tajemné. Některá díla nebyla vůbec dokončena, například stropní rytiny, kamenné sloupy (stély) atd., jakoby tvůrci těchto kolosálních staveb před něčím prchli pryč, anebo se snad po nich jen slehla zem? Desetimilionový národ, pakliže nebude vyhuben zbraní jaderné pumy, nemůže bez zjevných příčin a zčistajasna zaniknout, vytratit se, což je případ mayské civilizace. Hromadným exodem asi nelze tento rébus vysvětlit, proto je zapotřebí hledat i jiná (nevědecká) vysvětlení. Fantazijní představa je však nezbytným klíčem k rozuzlení výše nevysvětlitelných zmizení.

Epifýza – Hvězdná brána uprostřed čela?

Tento nepárový orgán je endokrinní žláza, která transformuje světelnou energii na elektrochemický impulz, jež napájí jinou důležitou část mozku, tzv. hypotalamus. Tato žláza produkuje především hormon melatonin, který vzniká během tmy, ten ve večerních hodinách vyvolává potřebu spánku a podílí se na regeneraci vyčerpaného organismu. Jeho nedostatek se u člověka projevuje neodůvodněnou nespavostí. S postupujícím věkem se rovněž snižuje tvorba tohoto hormonu, takže není divu, že právě senioři trpí nejčastěji stresující nespavostí. Zatímco často meditující lidé mají dostatek nezbytného melatoninu, nehledě na jejich věk či zdravotní rozpoložení. Přemíra umělého světla podle odborných studií škodí rostlinám, tažným ptákům (ztrácejí směr), ale hlavně lidem. Deprese a jiné závažné civilizační nemoci, se z medicínského hlediska přičítají chybějícímu melatoninu, který nemůže epifýza při současném světelném znečištění v dostatečné míře vyrobit. Jak může souviset epifýza se zmizelým malajsijským letadlem, které nelze přes veškeré úsilí i dostupnou techniku vypátrat? Šišinka mozková (epifýza) se nachází uprostřed naší lebky, v duchovním světě se tento orgán označuje za tzv. neviditelné třetí oko.

Herofilus, řecký anatom tvrdil, že epifýza řídí tok myšlenek, v jiných kulturách (např. ve védských spisech) se o tomto oku mluví jako o šesté čakře. Hinduisté jej nazývají Bráhmovým oknem, v Číně zas nebeským okem. V dávno minulých dobách prý lidem třetí oko vystupovalo z čela lebky, takže bylo u kořene nosu viditelné. Člověk třetího oka dříve využíval v běžném životě, podobně jako my dnes mobilní telefony. K čemu se využívalo? Napříč různými kulturami se traduje, že třetí oko je sídlem intuice, ale také telepatických schopností či jasnovidectví. Staří egypťané považovali třetí oko za symbol boha Hora, jehož znak (oko) dohlíželo nad staroegyptským náboženstvím, hlavně v boji Světla proti Temnotě. V Indii je nositelem třetího oka Bůh Šiva, který je představitelem nejvyšší moudrosti a nadpřirozených schopností. Někdy je nazýván také jako „Trinetríšvara“, čili Bůh se třemi očima. V legendách a bájích se setkáváme s kyklopy, kteří byli vysocí a měli uprostřed čela jedno oko. Tento orgán dokonale ovládali, protože komunikovali mezi sebou výhradně telepaticky. Jak je tedy výše patrné, třetí oko bylo součástí mnohých kultur a legend, to dnes může vyznít směšně, ale když si uvědomíme, co nám tyto civilizace dávnověku po sobě zanechaly (tj. pyramidy, chrámy, akvadukty, atp.), není se pak čemu smát! Co asi zůstane po nás? Není žádné tajemství, že pyramidy nacházíme po celém světě (Egypt, Čína, Japonsko, Mexiko), které jsou si podobné jako vejce vejci.

Mohli se v oněch časech mezi sebou setkávat architekti a stavitelé pyramid, i když v těchto dobách neexistovala letecká ani žádná jiná mechanizovaná doprava? Odpověď zní: ano! Kostely či mešity se v současnosti nacházejí na všech kontinentech, tyto duchovní svatyně vycházejí ze stejného urbanistického konceptu, jejich vzájemnou podobnost nelze zpochybnit, zrovna tak jako stavební vzor u pyramid. Jde o identické stavby s religiózním zaměřením na spiritualitu věřícího člověka, takže slouží stejnému účelu. Vybudované pyramidy rovněž sloužily stejnému poslání, je nesporné, že se tito stavitelé a architekti museli navzájem potkávat, vzájemně se obohacovat, shodné rysy na těchto stavbách nelze přehlédnout! Otázkou pak zůstává, jak se dávní stavitelé kamenných monumentů, dokázali navštěvovat, když ve starověku nebyla žádná (rychlá) doprava, jakou máme dnes? Aby bylo vůbec možné tuto záhadu srozumitelným způsobem popsat a vysvětlit, je nutné se seznámit s příběhem, který se stal 24. října 1593 v Mexiku. Španělský voják působící tehdy na Filipínách v hlavním městě Manile, se znenadání ocitl v Mexiku, tedy v zemi 15 000 km vzdálené od Filipín. Jak se tam dostal, nedokázal po zbytek svého života vysvětlit!

Tento voják ''Gil Pérez'' popsal svůj neobjasněný příběh takto: „Byl jsem na stráži v Manile, když jsem se dozvěděl, že jeho Excelence (filipínský guvernér – Gomez Perez Dasmariñas) byl zavražděn čínskými piráty. Udělalo se mi mdlo, opřel jsem se o zeď, zavřel oči, a když jsem je znovu otevřel, byl jsem tady.

Nekontrolovatelný proud myšlenek představuje značné nebezpečí!

Je nadmíru jasné, že tato příhoda vystihuje teleportaci člověka, který překonal během jedné vteřiny bezmála 15 000 km. Ostatně o něčem takovém, bylo tehdy, zrovna jako dnes, nemyslitelné jen uvažovat! A tím se dostáváme k jádru věci. Není náhodou třetí oko biologickým zařízením, které nám bylo dáno do vínku samotným Stvořitelem, abychom mohli cestovat napříč celými kontinenty, ba i vesmírnými světy? Jak již bylo řečeno, tenhle tělesný orgán (třetí oko) je zdrojem neprobádaných lidských schopností, vlastně těch nadpřirozených energetických sil, kterých naši předkové využívali, třeba při stav pyramid, cestováním mezi kontinenty, a možná i v komunikaci s Architektem tohoto vesmíru. Nelze pochybovat o tom, že člověk dokáže nemožné, může si přivodit dokonce i vlastní zkázu, ta se minimálně jednou stala v éře starověku.

Mnozí badatelé a vědci spekulují nad možnou jadernou válkou, jež mohla propuknout ve starověké Indii. Pokud člověk dokáže vskutku nemožné, a to ve smyslu využití síly třetího oka, proč by potom nemohlo dojít i k jadernému výbuchu, který vzešel jako zažehnutý popud z nadpřirozené mysli nahněvaného člověka. Jestliže se lidská bytost dokáže kamkoliv teleportovat, přemisťovat se v čase i prostoru, proč by tohle tajuplné stvoření (člověk) nemohlo zapříčinit, dejme tomu explozi podobající se atomové bombě? Teoreticky nelze vyloučit, že někteří lidé v sobě ukrývají (nevědomě) destruktivní potenciál, který může ohrozit, ba i zničit celou planetu Zemi. V jiném případě tahle moc v člověku dřímající, může zavinit zmizení jakéhokoliv dopravního prostředku, včetně dopravního letadla, jak se koneckonců přihodilo letu MH370 malajsijských aerolinek.

Na závěr lze říci...

Pakliže by tomu tak bylo, lze se dovtípit, proč došlo k zásahu z těch nejvyšších sfér, odkud byla těmto stvořením (lidem) nevážících si vlastního života, zablokována božská Moc, která jim byla propůjčena výhradně k velebení jejich planetárního domova. Občas dojde k nechtěnému prolomení této blokace, výsledkem jsou pak nezvěstná letadla, lodě, města, dokonce i celé národy, vzpomeňme ještě jednou na mayskou civilizaci. V případě, že nezavrhneme tuto poněkud fantaskní úvahu, můžeme dojít až k pozoruhodnému poznání, které nám objasní podstatu leckterých záhad našeho světa, počínaje těch výše uvedených. Dokud bude - člověk člověku vlkem, nedosáhne nynější společenství národů žádoucí nápravy, která se má stát aktem velkolepého probuzení, dávno zapomenutých mentálních dovedností, o které lidstvo pro svou záludnou (agresivní) povahu v minulosti přišlo.


Nezapomeňme v tomto kontextu na jedno: „Ať je situace jakákoliv, všechno je jen zkouška výdrže, která se nakonec změní ve větší pocit sebevědomí.“




-konec-