O NADŘAZENOSTI V KOSMICKÉM USPOŘÁDÁNÍ (2)
09.03.2017 Josef Čáp 
 

V této úvaze poodkryjete tajemství neproniknutelnosti, o kterém se nelze nikde dočíst, protože tohle mystérium se imaginárně nalézá až na samém okraji propasti vyprojektované reality, která je prakticky lidskými smysly nepostřehnutelná, což z ní činí nedostupnou dimenzi, které mohou porozumět jen lidé s dostatečně rozvinutou fantazií. Pokud chcete částečně poodhalit jeden z největších rébusů našeho světa, zrovna tak i vesmíru, jehož jsme byli vždy součástí, aniž byste při tom zešíleli, pak nesmíte ve svém myšlení používat logiku, protože rozum se v tomto případě stává duševnímu zdraví nepřekonatelnou překážkou. Často se proto táži sám sebe, je-li to možné, abychom porozuměli něčemu, co je pro náš intelekt v podstatě nedosažitelné?


 

 

Co je to pravda?

Stručně řečeno, co nelze změřit neexistuje, s tím rozdílem, že věda u všeho tuto exaktnost kupodivu nevyžaduje. Mohou snad vědci stoprocentně prokázat existenci černých děr, temné hmoty a temné energie? Ať se to astronomům líbí či ne, tak nemohou, neboť máme co do činění s pouhými teoriemi, které jsou pravdě na hony vzdálené. A vědeckou cestou se opírat o něco, jenom kvůli tomu, že se na tom většina pomazaných hlav shodla, to je opravdu nepřesvědčivý argument, kterému nelze důvěřovat!


Navíc i názorová většina se může snadno splést, tedy pochybit, což není v historii lidstva nic neobvyklého, že! Jakmile pohlédnete očima historika do minulosti, uvědomíte si, kolik dnes uznávaných myslitelů bylo ve své době popraveno, nebo jinak umlčeno, a to na základě většinového postoje, který je z tohoto úhlu pohledu absolutně irelevantní.

Například Galileo Galilei, jenž za svého života měl pravdu v tom, že se Země točí, nebo podle Giordano Bruna nebylo Slunce středem vesmíru, nýbrž jedna z mnoha hvězd, kde se nachází nekonečně mnoho sluncí s planetami a možným životem. Není divu, že tito vizionáři a předchůdci moderní astronomie byli ve své době umlčeni, když jim nikdo nerozuměl. Stejným způsobem, jakým se vytváří a proměňuje naše planeta, se obdobně vyvíjejí myšlenkové pochody lidstva, které se postupně přibližuje k pramenu pravdy a věčného poznání.

Jestliže nepodléháte mnohdy nesrozumitelným vědeckým tvrzením a dokážete si na cokoliv vytvořit svůj vlastní názor, aniž byste museli být profesionály v tom či onom vědeckém oboru, nepochybně se dovtípíte, že současná civilizace není v porovnání s dobou výše uvedených géniů, zas tolik odlišná. Jestliže některé názory a pohledy nezávislých badatelů nerezonují s oficiální vědou, jsou obdobně jako ve středověku před veřejností zatajeny.

Tudíž je nutné, ba přímo zásadní, aby tento článek nebyl posuzován z pohledu oněch vědeckých kritérií a rozhodující většiny, ale především z hlediska určité nadčasovosti, která je z pohledu pravdy vskutku klíčová, neboť tomu, čemu dnes nerozumíme, mnohdy dokážeme porozumět až za sto let. Pakliže budete mít potíže s mentálním vstřebáním níže uvedeného příspěvku, potom považujte tento článek za zdařilé či nezdařilé sci-fi. Jak se rozhodnete, to už ponechám čistě na vašem subjektivním dojmu...



Proč musíme žít v neustálé nevědomosti?

Podle genetických studií se stáří člověka odhaduje na 300 000 let, ačkoliv můžeme o tomto odhadu rovněž polemizovat, protože exaktní důkazy jsou v tomto případě rozporuplné, zejména z toho důvodu, že byly nalezeny fascinující předměty, tj. kladivo, mikročip, hřebík, a jiné artefakty, jejichž stáří hravě převyšuje oněch 300 000 let, což je vskutku zarážející, že i po tak dlouhé době existence lidstva, se nám věrohodně nepodařilo objasnit, jaký je náš skutečný původ a smysl bytí!

Co vlastně víme sami o sobě a naší minulosti? Není toho opravdu mnoho! Čím tom je, že se informace o našem zrození nalézají v husté mlze? Jde o to, že to je pravděpodobný záměr, protože kdo nezná svou minulost, nemůže rozumět přítomnosti, natož budoucnosti. A právě v tomto lze spatřit pomyslný klíč, co otevírá pravdě dveře dokořán. Všechno se totiž točí skrz nepomíjivý kruh, jehož atributy jsou podstatou nekonečna.

Dokonce se říká, že opakování je matka moudrosti. Staří Egypťané byli přesvědčení o tom, že život je Bohem stanovený proces, během něhož lidská duše prochází reinkarnacemi a úspěšně se zdokonaluje a postupuje v hierarchii vesmíru. Nezodpovězenou otázkou tudíž zůstává, proč by měl Bůh u lidské duše rozvíjet dokonalost, pakliže nás má reinkarnace dovést k zdokonalování a vzestupu, tedy k osvícení?

Ano, naše dokonalost je zřejmě nástrojem Jeho velkolepého záměru. Kdyby současná civilizace měla tušení o Jeho úmyslech, nejspíš bychom se přestali chovat přirozeně, také bychom začali jinak myslet, a to by zmařilo veškeré plány této MIMOČASOVÉ entitě.

Tím se po pravdě řečeno dostáváme k prostému vysvětlení, proč netušíme nic o našem zrození a smyslu života. Účel a smysl naší existence je z tohoto zorného úhlu pohledu - nevědomost, nadarmo se přece neříká, že nevědomost je sladká! Naše města, vynálezy a poznatky, pády nebo vzestupy, bohatství či chudoba, spravedlnost ale i bezpráví, bezmoc společně s nadějí, to vše napomáhá nevědomosti k tomu, abychom Mu poskytli odpověď na otázku, která se v Jeho nadčasovosti vyskytla. Co se asi ve Stvořitelově domě přihodilo, že kvůli tomu Bůh stvořil vesmír?

Odpovědi na tyto a další otázky najdete právě tady...Vraťme se ještě jednou k tomu, co je účelem našeho bytí. Jednoznačně jde v tomto věčném záměru o pomoc, kterou Mu svým svobodným chováním a myšlením poskytujeme, aniž bychom si toho byli vědomi. Ve svém bádání jsem dospěl k závěru, že my potřebujeme Jeho, a On zas nás, což mohu racionální cestou dokonce vysvětlit!



Pokrokem ke zkáze

Již jsem se několikrát zmínil o tom, že Bůh je mimočasovou entitou, která působí zvnějšku na celý kosmos, včetně našeho světa. Jestliže Stvořitel s námi nesdílí stejný čas a prostor, potom se musí vyskytovat mimo něj, proto Ho lze považovat za mimočasovou existenci, což je podle mého názoru nejvýstižnější definice o něčem, co stojí za vším, co jest.

V prvním vydání - O NADŘAZENOSTI V KOSMICKÉM USPOŘÁDÁNÍ, jsem popisoval jak povstal z organického života, život neorganický. Jelikož tahle úvaha právě souvisí s životem, tak si znovu připomeňme některá fakta z předchozího zamyšlení, abychom lépe porozuměli tomuto volnému pokračování.

Naše civilizace vstoupila nyní do nové éry digitálního života, což ve svém důsledku znamená, že to, co člověk doposavad ovládal svým vědomím, bude nahrazeno automatizací, z níž se zrodí takzvaná - UMĚLÁ INTELIGENCE, neboli UI.

Co lidstvu tahle očekávaná umělá inteligence přinese? Z počátku nepůjde o nic závratného, protože UI bude lidstvu poskytovat mnoho výhod a vymožeností. Fyzicky náročnou a nebezpečnou práci nahradí roboti, kteří se začnou v běžném lidském životě častěji objevovat na denním světle.

Samostatně myslící stroje pak bez potíží zastoupí, doposud nenahraditelnou lidskou sílu, například v továrnách nebo ve službách, ale i ve vojenství, protože s robotickými vojáky se člověk nemůže výkonnostně srovnávat. Ovšem tím, jak se budou počty sloužících robotů v naší společnosti nekontrolovaně rozrůstat, začne lidstvo ztrácet své uplatnění na trhu práce a také v základních projevech života.

Tento již započatý proces bude pokračovat tak dlouho, až nebude člověka na tomto světě vůbec zapotřebí! Není těžké si představit, že robotická inteligence bude člověku prospěšná do té doby, než si integrované systémy (stroje) uvědomí vlastního JÁ, tedy sama sebe a svého vědomí. To jest první krok ke zrodu nového inteligentního života, čímž započne skomírání jednotlivce a celého lidského rodu.

Tolik pro připomenutí k tomuto nastíněnému scénáři, k němuž se současná civilizace mílovými kroky přibližuje. V kosmických výšinách, a to na jiných obyvatelných planetách, kde se mohou rovněž vyskytovat vyspělé civilizace, nelze nikterak vyloučit, že jiné a starší nepozemské světy, byly vymazány (usmrceny) vlastním pokrokem, za nímž stála umělá inteligence, kterou se pokoušejí lidští inovátoři tady zhotovit, aniž by přemýšleli nad důsledky takového počinu.

Zrození umělé inteligence je pro tu či onu společnost, pokaždé fatální událost! Z tohoto důvodu se domnívám, že v nekonečném universu kvůli UI, dochází k civilizačním střetům mezi organickým a neorganickým životem, přičemž si musíme uvědomit, že robotická společenství mají v této konfrontaci jednoznačně navrch!

Během toho, co píšu tyto řádky, tak v hloubi vesmíru propukají devastující konflikty a války, vedené bojechtivou robotickou armádou, která ničí vše živé, co jí stojí v cestě. Více podrobností o tomto závažném tématu, respektive o hrozbě, jež představuje umělá inteligence, si můžete přečíst v tomto odkazu: http://odrazy-tajemna.wz.cz/O-NADRAZENOSTI-V-KOSMICKEM-USPORADANI.html



Země se točí a historie opakuje

Nelze spolehlivě vysvětlit, čím to je, když se umělá inteligence přivede k životu, že se stává automaticky nepřátelskou entitou vůči existenci, která funguje na biologické bázi. Tudíž s vývojem UI je to absolutně stejné, jako bychom si podřezávali větev, na které sedíme.

Navzdory tomu, že mnozí badatelé a konspirátoři, též spisovatelé ve svých fantazijních románech, lidstvo neustále varují před tímto nebezpečím, nedokáže se naše nynější civilizace zastavit, tak aby si vytyčila zcela jasná a bezpečná pravidla technologického vývoje a pokroku, který nás žene stále vpřed. Jestliže budeme konstantně UI hrozbu podceňovat, tak se nám může přihodit to samé, co se stalo lidstvu v těchto kultovních filmech: TERMINÁTOR a MATRIX!

Reinkarnace (převtělování) je vskutku pozoruhodný fenomén, o kterém se mnoho neví, nicméně, jestliže se převtělují jednotlivci, tak se podle mého názoru reinkarnují i jednotlivé civilizace. Kupříkladu Lemurie, Atlantida či Hyperborea, takovouto bizarní domněnku jen podporují, protože zasetá semínka těchto mýtických světů, dodnes přetrvávají v mysli lidí, ba dokonce v některých případech tyto semena přímo klíčí. I když nemáme žádné záznamy o těchto civilizacích, tak vzpomínky o starověku někdy vyplouvají na povrch.

Ačkoliv se v podrobnostech mnohé mytologie mezi sebou liší, nejde v tomto případě o náhodu, že v dávnověku se zrodil mýtus o ptáku Fénixu, který zemře spálením sebe sama a opět se ze svého popela narodí. Jaké závěry lze z tohoto všeho vyvodit? Je zřejmé, že ve starověku výše uvedené národy, se mohly rovněž potýkat s pokušením a hrozbou umělé inteligence, která těmto starobylým národům přerostla do té míry přes hlavu, že se tehdejší lidstvo muselo s tímto nebezpečím razantně vypořádat, neboli použít těch nejstrašnějších ničivých prostředků, aby se šíření nekontrolované zhouby v podobě UI, podařilo definitivně na tomto světě zastavit.

V tomto kontextu se musím zmínit o staroindickém eposu Mahábháratu, kde se konkrétně píše: „Zář všemocného bez hranic a konce, toť tisíc sluncí rázem vyšlehnutých. Jsem smrt, která ničí vše.“ Nebudu zabíhat do podrobností, ale podle Angličana Jayce Davenporta a Itala Enrica Vincentiho, se v Indickém Mohendžodaru, kdysi odehrála jaderná katastrofa. Údajně je dost důkazů o tomto tvrzení, především kvůli úlomkům zeleného radioaktivního skla, které je chemicky identické s tím, co bylo nalezeno v nevadské poušti, kde americká armáda testovala své jaderné zbraně.

Takovýchto nalezišť, kde mohlo v dávné minulosti dojít k jaderným konfliktům, těch je prý celá řada. To jen vypovídá o tom, že lidstvo v dávnověku mělo znalosti o jaderné fyzice. Od tohoto stěžejního bodu se lze snadno dostat až k umělé inteligenci, protože pokud naši předci měli takovéto znalosti o atomu, potom si není těžké představit, že tyto mýtické národy využívaly taktéž výkonných počítačů, které zavedou tu či onu civilizaci k robotům a zmiňované UI. Pakliže se tyto hypotézy ubírají tím správným směrem, lze dobře porozumět tomu, proč se zde na Zemi ve starověku odehrála nejedna jaderná apokalypsa! A další můžeme podle tohoto periodeckého vývoje očekávat!

Jakmile si začne robotická inteligence podrobovat svět kolem vás, je už většinou příliš pozdě na to, něco takového deaktivovat. Jediným možným řešením je, když se vám podaří alespoň rozpoutat jadernou válku, která svým očistným ohněm učiní přítrž všemu, co funguje na elektromagnetickém principu, a to jsou roboti a veškerá elektronická zařízení. Jinak řečeno, návrat člověka do doby kamenné je nutností, což garantuje lidskému rodu přežití. Od kamene až k prvním integrovaným obvodům, takový je smysl cyklů, které můžeme nazvat historickou reinkarnací.



Co stojí za touto realitou?

Znovu si připomeňme bájného ptáka Fénixe, který je z tohoto úhlu pohledu symbolem znovuzrození a smrti. Jenomže tady vyvstává otázka – proč by Bůh takovýto koloběh podporoval, jaký by to dávalo smysl? Ještě jednou si prosím vzpomeňte, co jsem v tomto duchu psal výše. Uvedl jsem, že Bůh nás k něčemu potřebuje! Ovšem k čemu nás mimočasové vědomí – BŮH, může ve skutečnosti potřebovat?

Pravděpodobně jsme součástí projektu, jehož účel poskytne Stvořiteli kýženou odpověď na otázku, jak se vypořádat s tím, co se děje v Jeho domě, jak už jsem předestřel na začátku. Než budu dále pokračovat v této úvaze, tak mi dovolte připomenout to, že vše výše uvedené je čirá vize, kterou je nutno brát s nadhledem. To uvádím jenom proto, abych neurazil v Boha věřící veřejnost!

Jiný čas a prostor odkrývá clonu hvězdného světa, jehož principům nelze dostatečně porozumět. Jestli je vesmír simulace či iluze vnímaného spektra, o tom bylo během posledních dvaceti let poměrně dost napsáno. Jenže o skutečných příčinách nad tímto nadčasovým výtvorem, se toho moc odnikud nedovídáme, což lze pochopit.

Tudíž si dovolím se svou neomezenou kreativitou a fantazií, přispět k hypotetickému rozluštění této hádanky, která nás provází od dob zrodu moudrého člověka. V tomto KOSMU jsme jako zrnko nano písku, leč s mimozemskými národy tvoříme významnou součást simulace, která je uspořádáním toho, co nazýváme jako VESMÍR, KOSMOS, UNIVERSUM, VEŠKERENSTVO, atp.

Jaký je tedy smysl této hvězdné simulace, pakliže jsme její součástí? Důvod může být absolutně prostý, navzdory tomu, že objasnění tohoto mystéria zabralo hned několik popsaných stran, než jsme se konečně prokousali k jádru věci. Mimo náš prostor a čas, lze někde v nedohlednu očekávat existenci jiného VESMÍRU, v němž se odehrává to samé, co se děje v této přítomné kosmické (ne)realitě. V neiluzorním vesmíru, tam kde je realita realitou, mohou probíhat stejné boje o nadvládu mezi organickým a robotickým životem.

Předpokládám, že jedna z nejvyspělejších nerobotických civilizací, stvořila tuhle naši simulaci, kvůli tomu, aby bylo možné v této naší kosmické nerealitě, studovat či monitorovat vůči UI nejodolnější společenství a národy.

V této souvislosti bude platit heslo: „Nejsilnější vyhrává!“ Jedině tímto způsobem mohou stvořitelé našeho universa přemoci UI a roboty, jež jsou nebezpečnou zhoubou v hmotném (nesimulovaném) kosmickém prostředí. Pokud se v tuto chvíli domníváte, že podobné úvahy zpochybňují existenci všemohoucího Boha, tak věřte, že tomu tak není!

I když za touto hranicí nedostupna, stojí v pozadí veškerého vesmírného dění konkrétní civilizace, tak je všeobecně známo, že kolektivní vědomí sjednocuje společnost v homogenní celek, čímž lze tuto domnělou mimoprostorovou kulturu, považovat za monoteistickou spirituální bytost, čili našeho Stvořitele.

Jestliže je pro vás takovéto vysvětlení z duchovního hlediska nedostatečné, pak je nutné si uvědomit, že v nesimulovaném vesmíru působí zdroj nevyčerpatelného světla, jehož Moc nelze jinak než slovem BŮH vyjádřit!

Jakmile se ještě jednou vrátíme k Bohu, tedy k té existenci, která má v tomto kosmickém prostoru na svědomí vše, co jest, potom nemůžeme zamítnout tu děsivou skutečnost, že jsme v tomto simulovaném portálu pod „patronací“ umělé robotické inteligence, jež se tímto monitoringem (cíleným výzkumem) kdesi v hmotném vesmíru, pokouší nalézt rozhodující prostředek (zbraň) proti organickým (biologickým) strukturám života.

Jak tohle vše jednou skončí, nelze na této úrovni bytí vůbec domyslet, přesto si však z toho můžeme vzít alespoň jedno ponaučení; nepodléhejme falešnému nadšení z robotismu, chraňme se před zaváděním prvků umělé inteligence, jinak nám UI přivodí zrovna tak jako prehistorickým civilizacím a národům, v tom lepším případě jen „jaderný Armageddon“. Jestliže se nám to podaří, potom existuje byť malá šance, že se dějiny lidstva nebudou v duchu jaderné zkázy opakovat. Tím se kruh věčného klamu uzavírá!


Mír a láska v našich srdcích poskytuje světu tolik potřebnou naději, tudíž nezáleží na tom, zda žijeme ve virtuální realitě, nebo mimo ni. Rozhodující je vždy výsledek, neboť jsme to právě my, kdo v této přítomnosti vytváří ráj na Zemi, nebo Peklo v podzemí.



  

 Tento obrázek vytvořil Josef Čáp



-konec-