PROCITNUTÍ NEMUSÍ BÝT VŽDY BOLESTIVÉ 
15.09.2012   Josef Čáp
Současný svět se nalézá na rozcestí a už neví kudy kam. Mluví se o finanční krizi, globálním oteplování, neléčitelných nemocech, nedostatku energetických zdrojů, což jsou důvody dnešního hospodářského útlumu, tohoto zglobalizovaného světa. Lidé mají strach z budoucna, proto podléhají daleko snadněji nepodloženým informacím a manipulačním snahám, které mají za úkol, zbavit člověka onoho důležitého selského rozumu. Chybí nám úsměv na rtech a humor minulých časů. Za druhé světové války, ale i v dobách silné komunistické represe, netrpěli Češi dnešním nedostatkem dobré nálady, žertovalo se o čemkoliv, přestože byl postih pro dopadené šiřitele vtipů vždy fatální! Co ale způsobuje tuto dnešní chmurnou náladu ve společnosti, a proč stále více propadáme těmto nepříznivým stavům deprese?

Skromnost nade vše!

Lidé v minulých dobách žili oproti dnešku skutečně poskrovnu, nejdůležitější hodnotou v žebříčku našich předků bylo především zdraví a rodina, víra v Boha, dobré mezilidské vztahy, teprve až pak hmotné statky. Odpovědnost vůči potomkům byla v očích našich praotců tou nejsilněji vnímanou prioritou, zároveň zásadou nezlomného charakteru, kterou nebylo možné čímkoliv uplatit. Všechno totiž nelze vždy přepočítávat na peníze, hlavně štěstí a spokojenost, to nakonec potvrzuje průzkum životní úrovně a ekonomické prosperity tzv. „index šťastné planety“. Tento index odráží pohodu, štěstí a blaho lidí po celém světě. Nejzajímavější na tomto seznamu je ten fakt, že se v něm neocitly bohaté a nám neustále za vzor předkládané země - USA, Německo, Japonsko apod. A světe div se, vůbec ty nejšťastnější národy „země“ na světě jsou přitom podle tohoto průzkumu - Kostarika, Dominikánská republika a Jamajka. Dokonce i socialistická Kuba předstihla většinu kapitalistických států v tomto žebříčku, neboť skončila neočekávaně na sedmém místě. Česko na 92 pozici jistě nepatří mezi ty nejspokojenější národy tohoto světa, proto se máme v ledasčem zlepšovat.

Hrozí nám depopulace?

Počet na Zemi žijících obyvatel přesáhl podle OSN již sedmi miliardovou hranici, toto číslo je podle mnohých analytiků velice alarmující, protože budoucím generacím hrozí nedostatek základních potravin. V minulosti bylo podobné dilema vyřešeno velice smutným, leč na druhou stranu efektivním způsobem, došlo vždy k válce! První i druhá světová válka, výrazným způsobem zredukovala lidskou populaci. V dnešních časech uvažovat o mezinárodním vojenském konfliktu, když má člověk k dispozici zbraně hromadného ničení (atomové a vodíkové bomby), by bylo sebevraždou celé této současné civilizace. Tohoto faktu jsou si dobře vědomi i nejvyšší představitelé světových mocností, zvlášť proto je tento svět neustále udržován v tomto vakuu. Co máme vlastně podniknout proti hrozbě přemnoženého lidského druhu? Nějaké východisko z této populační exploze, lze rozhodně v blízkém horizontu očekávat, avšak otázkou zůstává jaké? Ačkoliv se může na první pohled každému zdát, že jsem přívržencem oněch šílených elitářských plánů, co mají snížit populační vzestup (křivku) u této existující lidské rasy, tak vězte, že tomu tak není! Jelikož tím pravým viníkem za tento nynější stav není příroda, ale výhradně člověk, nemůže dle mého názoru stejný pachatel napravit to, co sám svým špatným chováním způsobil.

Nakonec jakékoliv řešení, které kdy vzešlo z lidských pohnutek, nepřineslo nikdy tomuto světu, očekávaného a hlavně žádoucího výsledku. Jenom příroda ví co chce, a pokud ji nebudeme omezovat, dokáže se s touto nepříznivou situací právě ona nejlépe vypořádat, aniž by to kohokoliv z nás nějak bolelo! Mužská neplodnost je v současnosti tou největší zdravotní komplikací, která může zásadním způsobem ovlivnit reprodukci lidského druhu, není snad tohle ta odpověď matky přírody na expanzi člověka? Domnívám se, že populační politiku je nejlépe přenechat jiným sférám, které na rozdíl od lidských úmyslů jsou vždy počestné.

Čím více, tím lépe?

Již jednou jsem naznačil, že tuto populační explozi vyvolal svou nesprávnou strategií člověk. Vládci tohoto světa společně s kapitalistickými průmyslníky, potřebovali nutně navýšit počty pracovníků (lidí) ve svých továrnách. Proto se rozmnožování člověka, všemožnými způsoby až do těchto dob, nehorázně podporovalo.

Čím více, tím lépe, toto heslo nejvíce rezonuje s celým tímto kapitalistickým systémem, který je postaven na těchto základech zjevného plýtvání. Je to prosté, více lidí zvyšuje spotřebu čehokoliv, takže se musí vše ve velkém nakupovat, ale i produkovat. Venkované byli kdysi kvůli chybějící pracovní síle, nevědomě vehnáni do víru velkoměsta, aby zde zapomněli na svůj původ, ale i dřívější způsob života, který byl očividně svobodnější, než-li je tato dnešní realita.

Městské návyky tomuto trendu populační progrese velice napomohly, díky tomu došlo k snazší manipulaci pohromadě ustájeného stáda, čili lidí. Centrální moc se stala součástí našeho běžného života, kvůli tomu jsme i teď pod absolutní kontrolou zřízení, které lze pojmenovat jako – SYSTÉM! Soustava věcí či myšlenek, tedy tento zmiňovaný systém je příčinou našeho nevědomého zotročení, kterému je každý z nás nemilosrdně podřízen.

Bohatí i chudí na jedné lodi! 

Mnoho nespokojených Čechů, převážně ti méně movití, se chybně domnívají, že naši nejúspěšnější manažeři, podnikatelé, herci, zpěváci, politici, ale i tuneláři, jsou tak říkajíc za vodou, zejména kvůli materiálnímu blahobytu. Představa o tom, že ten kdo je bohatý, musí být i nutně šťastným jedincem, není vůbec opodstatněná. Pokud této tezi opravdu věříte, tak se Vás pokusím přesvědčit o opaku.

Nejvíce depresivních obyvatel pochází z řad celebrit a vyšších podnikatelských kruhů, průměrní lidé jsou totiž na tom, co se týče aspoň upřímného úsměvu o mnoho lépe. Můžeme snad hovořit o tom, že slavná americká herečka Marilyn Monroe, byla tou nejspokojenější hereckou hvězdou pod sluncem, když pod tíhou úspěchu spáchala pravděpodobně sebevraždu? Vzpomeňme též na popového zpěváka Michaela Jacksona, byl snad tento zpěvák ve svém životě někdy šťasten? V naší domovině nejsme rovněž žádnou výjimkou, slavný český skladatel a hit-maker Karel Svoboda spáchal sebevraždu, proč?? Úspěšný zpěvák Petr Muk, byl v neustálých depresích a proto zemřel, proč?? Jiné dnes žijící legendy českého šoubyznysu, nejsou na tom o dost lépe, neboť nekonečný stres ze ztráty popularity, nepřispívá k jejich harmonickému životu. Úspěšní podnikatelé žijí zas v permanentním strachu z konkurence atd. Takže pokud se detailněji nad těmito aspekty života zamyslíme, zjistíme s velkým úžasem, že nejbohatší obyvatelstvo nežije zcela pohodový a radostný život, jak by se mohlo na první pohled předpokládat. Na samém vrcholu této pomyslné pyramidy, vládne převážně - smutek, přetvářka, závist, nevěra, nenávist, ale i celkové vyčerpání. Iveta Bartošová by mohla o tomto sepsat dokonce velice úspěšnou knihu, s názvem: „Co obnáší život slavné celebrity“. Abychom nezapomněli tak znovu připomenu, že nejšťastnější lidé jsou pro nás chudí Kostaričané, Kubánci atd., nikoliv však Američané, Japonci či Západoevropané!!

Základem všeho zla je nedostatek poznání!

Absolutně vše, co je na tomto světě, vychází z onoho duálního pojetí (dvojitosti), proto poznání hraje v tomto ohledu svou nejvýznamnější roli. Každý z nás je přesvědčen o své pravdě, o svém nevyvratitelném názoru na jakoukoliv věc, ale ve skutečnosti jsme jen nedokonalé duše, co potřebují svést na správnou cestu skutečného poznání. V tomto směru doporučuji, aby má slova byla dobře pochopena, shlédnout velice zajímavou filmovou komedii „Přes palubu/Overboard“, která nejenom pobaví, ale ona dokáže každému nezaujatému pozorovateli, otevřít jeho oči dokořán! Tato romantická komedie zcela přesně vykresluje podstatu duality, která ovlivňuje charakter každého člověka významněji, než-li materiální oběživo tohoto světa – peníze! Empatie neboli soucítění, vzniká pouze za předpokladu, že známe obě dvě strany jedné a té samé mince. Duální vnímání zintenzivňuje soucítění, proto bychom měli tento filozofický model, ve svém životě co nejčastěji uplatňovat. Řád dnešního světa stojí bohužel na jednostrannosti, která vytváří v myšlenkových pochodech u lidí tu současnou sobeckost. Ovládá nás kvantita před kvalitou, chceme mít více než ostatní, a to nám našeptává sám ďábel! Touha po majetku vyvolává v člověku vždy závist i nenávist, a tato slabost lidí je hybnou silou, tohoto prohnilého světa.

Komu se naskytne to privilegium a prozří, okamžitě rozpozná mylné představy o jeho dosavadním životě. Jenom si představte, co by následovalo, kdyby všichni ministři financí světa, ale i vlivní kapitalisté, měli žít určitou dobu v amnézii, (amnézie – dočasná ztráta paměti) tedy v té představě, že jsou zcela obyčejní (chudí) lidé, jak by potom později asi vypadalo jejich procitnutí do reálného života?

To je nakonec hlavní pointa filmu – Přes palubu, kdy milionářka Joana Staytonová v důsledku amnézie, zapomněla na své společenské postavení, a nedobrovolně si musela odzkoušet život chudé matky čtyř dětí. Ačkoliv se zpátky vrátila na svou luxusní loď, tak ji tato zkušenost natolik změnila, že z ní již nebyla ta nafoukaná a arogantní panička. Ano, Joaně Staytnové se dostalo důležitého poznání, proto se z ní stal úplně jiný a mnohem více empatičtější člověk, než tomu bylo dříve v minulosti. Joana Staytnová prozřela jenom kvůli tomu, že spatřila svět z té jiné a drsnější perspektivy, což jí navzdory všemu, co před tím ona zažila, značně ovlivnilo. I když na samém počátku její charakterové přeměny, si musela projít doslova peklem, tak jí tohle procitnutí nikterak neublížilo, bylo tomu právě naopak. Joana byla poprvé ve svém životě nesmírně šťastná!

Čas na změnu!

Zamysleme se čistě hypoteticky; kdyby se něco podobného přihodilo všem mocným tohoto světa, nenastal by pak zvrat v tomto jednostranném systému, a nežilo by se náhodou potom ostatním bytostem o něco lépe?




-konec-