MLUVÍ KAMENY MEZIHVĚZDNOU ŘEČÍ?
11.02.2014  Josef Čáp     

Kdyby nebylo prastarého produktu země – tj. přírodního kamene, co bychom dnes věděli o starověké minulosti?

Člověk moudrý (Homo sapiens) vznikl před cca 400 000 až 250 000 lety, usuzují vědci zabývající se evoluční teorií. Tento druh se patrně zrodil v Africe, odkud se pak rozšířil do všech částí světa. Lidé z doby kamenné vynikali značnou zručností, dokázali opracovávat kámen, jak dokazují různé archeologické nálezy z neolitického i eneolitického období. Kromě pazourků, škrabek na zpracování kůže atp., zanechali po sobě nesmazatelný otisk pradávné existence. Z prehistorických maleb, jež byly objeveny v jeskyních ve Španělsku, Francii, Německu, dokonce i na Moravě, je možné spatřit fascinující záblesk dávno neexistujícího světa.  


Ačkoliv máme nedostatečné informace o pravěku, o této epoše lidského zrodu, skalní graffiti a jiné archeologické objevy, jsou vodítkem k pochopení této prastaré éry. Čemu vděčíme za tyto neúplné, leč jediné zachované pozůstatky z oněch neprobádaných časů? Naše údobí se označuje za moderní věk, ocel a beton představují jakousi ikonu současného pokroku, ale ve srovnání s přírodním kamenem, jsou tyto člověkem vytvořené materiály, nicotnou náhradou za dřívější stavební surovinu, která z pohledu historie vyniká rysem dlouhověkosti. Překonají dnešní stavby také tuhle časovou propast, aby je bylo možné v budoucnosti porovnávat s megalitickými pamětihodnostmi?

Jak se zdá, tak kámen z časového hlediska, nelze považovat za ledajakou hmotu, protože se v jeho jádru odráží nepomíjivá stálost, která vykazuje prvky sounáležitosti s vesmírným archetypem. Od samého zrodu inteligentního člověka, dávné civilizace využívaly nerostných darů Matky Země, která se stala poslem nadpozemské síly. V kamenech můžeme spatřit ledacos, dejme tomu obří balvan nebo říční oblázky, ale taktéž ucelenou paměť lidstva, jež byla vytesána z důvodu nadčasovosti do horninového odštěpku, tedy do kamene.



Proč kámen?

Asi není náhodou, že se v pravěku, ale i v pozdějších dobách využíval kámen ze všech dostupných materiálů nejčastěji. Z dnešního pohledu je tahle volba zcela správným rozhodnutím, neboť kamenné stavby (megality - tj. menhiry, kamenné řady, Stonehenge, apod.) překonaly neúprosný zub času, což lze považovat za úctyhodný počin starověkých národů. Kámen je s nadsázkou věčný, i když ani ten není před geologickou erozí ochráněn, za to však léčivé schopnosti, o kterých bych se rád zmínil. Přírodní léčitelství, jak dříve, tak i dnes, využívá uzdravující moci kamenů. Přiložením horkého kamene (např. říční, žulový, čedičový, lávový) na bolavá místa, odstraňuje bloky a harmonizuje uvnitř lidského těla proudění narušených energií. 

V současnosti jsou velice oblíbené masáže, respektive aplikované masáže s lávovými kameny. Tento druh masáže je výbornou relaxací, která pomáhá odstraňovat stres a nervozitu, nespavost i jiné neduhy psychického přepětí. Teplo z kamenů uvolňuje ztuhlé svalstvo, křeče, zmírňuje bolesti kloubů, reguluje trávení a zrychluje metabolismus. Horké kameny na fyzické úrovni odplavují škodlivé látky z tkání, napomáhají ke správné funkci lymfatického systému.

Křemen, tento druh nerostu se nalézá po celém světě, ten zas dokáže pohlcovat negativní energie, včetně elektromagnetického záření. Pozitivně ovlivňuje biomagnetické pole pokud jej držíte v ruce, a taktéž chrání před radiací! Posiluje činnost imunitního systému, a také tělesnou schránku člověka přivádí zpět do rovnováhy. Čistí vodu, takže výrazně ovlivňuje její chuťové vlastnosti. V duchovním světě je hojně využíván k spirituální očistě, harmonizuje především podrážděnou mysl. Existuje celá řada barev a druhů křemene (Černý křemen, Zelený křemen, Harlekýnský křemen, Lithový křemen, Tangerský křemen, Tibetský křemen, aj.), z nichž každý je lékárničkou přírody, která uzdravuje pouhým dotykem výjimečnosti.

Kámen našel uplatnění i v jiných oborech lidské činnosti, vedle stavitelství a léčitelství, byl využíván v pravěké kuchyni. Vaření a grilování na lávových či žulových kamenech, zažívá dnes opětovnou renesanci, návrat k přírodním hodnotám při přípravě pokrmů je prokazatelně na vzestupu. Jídlo uvařené na kameni si zachovává přírodní látky, neztrácí svou přirozenou chuť, což nejvíce ocení příznivci zdravé výživy. Není žádným tajemstvím, že rozžhavené kameny se dříve používaly v pivovarnictví.

Především v alpských regionech, a to zejména v minulých dobách, se vařilo takzvané – Steinbier (kamenné pivo). Tahle metoda přípravy piva se používala ještě začátkem 20. století, nejvíce v okolí Salcburku. Jak se vlastně dělá kamenné pivo? Do zlatavého moku se během výroby vhazovaly na ohni rozpálené kameny, kdy na povrchu žulových kvádrů docházelo k celé řadě nespecifických reakcí, které vylepšili chuť i kvalitu vyrobeného piva

Tato téměř zapomenutá receptura, zažívá v německy mluvících zemích velký návrat, oživila se tak jedna z nejstarších technik vaření piva. Nebyli snad naši předkové vůči přírodě chápavější, když využívali zdarma kvalit tohoto zdroje, který my dnes z nerozumu přehlížíme!? Dokonce i v této době počítačů, tato odvěká pravda neztrácí na svém významu. Zbytečně se neříká:V jednoduchosti je skrytá síla.“ Na příkladu s kamenným pivem, je to víc než patrné, že!



Vzájemná provázanost

Je pravdou, že o své historii příliš mnoho nevíme, nerozumíme předkům ze starých časů, ani jejich stavebním (mistrovským) výtvorům. Egyptské pyramidy, údajně sloužily faraonům jako honosné hrobky, alespoň to tvrdí soudobá archeologie, a to i navzdory tomu, že v pyramidách nebyl žádný významný vládce nalezen, čili pohřben! Uvědomme si, že ve světě nejsou jen egyptské či mayské pyramidy, tahle tajemnem zahalená díla minulosti, nalézáme de facto kdekoliv, třeba v Číně a Japonsku, nebo dokonce i v Evropě (spekuluje se o Bosně, Řecku, atd.). K čemu vůbec pyramidy sloužily, stejná otázka se nám naskýtá i u megalitů (pozn. nejznámější je anglický Stonehenge)? Mnoho nezávislých vědců se přiklonilo k názoru, že pyramidy jsou akumulátory a transformátory kosmické energie. Pro představu níže uvádím, prokazatelné účinky a vlastnosti pyramid...

* Rostliny pěstované v pyramidě rostou rychleji

* Semena získávají lepší klíčivost

* Mrtvoly zvířat se v pyramidě vysuší

* Tupá žiletka umístěná v pyramidě se naostří

* Voda umístěná pod pyramidou urychluje vaření

* Léky skladované v pyramidovém prostoru, získávají vyšší účinnost

* Předměty pod pyramidou se očisťují od plísní a bakterií

* Nemocný člověk se v pyramidě zotaví rychleji

* Odrušuje geopatogenní zóny

Tohle působení pyramid je velice pozoruhodné, ne-li tajemné, o to více si musíme klást otázku: k jakému účelu a proč byly pyramidy postaveny? Abych mohl všem čtenářům objasnit tuhle zapeklitou záhadu, předkládám v tomto článku vlastní teorii, úvahu o smyslu pyramid a megalitických staveb, ale především o kamenu a kamenech, které jsou kupodivu s vesmírným světem navzájem propojené (energeticky i spirituálně).



Pyramidy jsou možná základem vesmírné architektury. Můžeme se s nimi setkat v celém vesmíru?

I když se teď budeme pohybovat v oblasti vědeckofantastické fikce, nezavrhujme od samého počátku, tuhle níže předkládanou úvahu. V roce 1972 pořídila americká sonda Mariner, neobvyklé snímky z povrchu Marsu, kde byly zachyceny bizarní útvary připomínající lidskou tvář a také jehlany podobné egyptským pyramidám. Také se proslýchá, alespoň neoficiálně, že na Měsíci jsou stavby neznámého původu, pouze spekuluji, ale možná jde o kamenné pyramidy. Z tohoto pohledu, čistě hypoteticky, lze předpokládat, že pyramidové stavby se vyskytují mimo naši domovskou planetu, ba co víc, možná se nacházejí i v jiných slunečních soustavách, anebo v celém kosmu! Proč? Odpověď souvisí s materií, kterou nazýváme – Kámen!

Z badatelského hlediska se domnívám, že hornina (pozn. horninu surovou i opracovanou, označujeme za kámen) je fundamentálním materiálem hmotného kosmu, zmrzlá voda a všechny obsažené plyny jsou opakem této hmoty, jako kdyby vesmír byl elementárně rozdělen do dvousložkové soustavy, kde se vyskytují dvě na sobě nezávislé existence. V takovémto uspořádání jsou dvě úrovně bytí: pevná a plynná, hmotná i nehmotná. Život musí být podle této popisované osnovy, rozčleněn do dvou rozměrů, tedy do dvou základních dimenzí, z nichž jedna funguje hmotně a druhá nehmotně. My lidé jsme výsledkem pevné hmoty! 

Nehmotná existence funguje na vyšší úrovni, je to obrazně řečeno plynná forma života. Aby bylo možné porozumět této úvaze, je třeba si uvědomit, že obě dvě výše zmiňované dimenze, vzešly kdysi z jednoho celku. O jaký celek se jedná? Pokud chcete tuhle myšlenku pochopit, nebo ji dopodrobna rozvinout, tak si vyobrazte nějakou nádobu, do které budeme postupně přidávat různé složky, např. vodu a kámen. Všechny tyhle komponenty pak necháme v tu ránu zmrznout, výsledkem bude kus ledu, tedy všeobsahující blok (celek). 

Předpokládám, že vesmír byl v jeho počátcích kolosálním ledovcem v prázdném prostoru, avšak tepelný, respektive světelný zásah zvenčí, jej transformoval do nynější celistvé podoby. Do horkého hrnce vhozená kostka ledu, začala pomalu rozmrzat, to v ní uvolnilo vodu, podstatu všech plynů, také pevnou matérii (kámen) a jiné pro vesmír životně důležité fragmenty. Uvolněné částice pronikající do nově vytvořeného prostředí, se pod vlivem gravitace začaly shlukovat, až vytvořily výrazně větší kompaktnější objekty, což vedlo k vzniku prvních sluncí (hvězd), ale i planet. Naše planeta vznikla podobně, též přitahováním malých (pevných) částic, které se postupně přetvořily na větší objekt, tj. na Zeměkouli! Slunce se utvořilo obdobně, akorát byla při jeho zrodu použita jiná stavební hmota, v tomto případě šlo o nahromaděné plyny.

Na první pohled se může zdát, že tato koncepce vzniku se shoduje s teorií velkého třesku, ale není tomu tak! Současný kosmologický model vychází z předpokladu, že exploze menší částice než je jádro atomu, vyvolala existenci a rozpínavost nám známého vesmíru. Jestliže se ale vesmír zrodil z ledového bloku, pak se vše odvíjelo úplně jinak. Universum se nerozpíná, ale akumuluje, to je diametrální rozdíl v pohledu na danou věc. 

Periodická soustava prvků nevznikla podle vědeckých představ a různých simulací, tyto složky se v kosmu od prvopočátku již vyskytují, neboť byly do vesmíru jakou silou vloženy, asi tak, jako když jsme utvářeli hypotetický kus ledu, který jsme nechali krátce po rozmrznout, abychom z této reakce vytvořili imaginární kaluž (prostor) a dvě základní složky pevného a plynného charakteru.

Vraťme se ale k původnímu tématu, proč jsou pyramidální stavby, případně megalitické útvary, rozeseté po celém vesmíru. Netuším, co stálo za vytracením v minulosti využívaných znalostí o kosmu, o kterém měli naši předkové zvláště hluboké poznatky. Jedno vím však zcela jistě, v oněch dobách tehdejší národy, kámen ovládaly k mnoha mystickým účelům. Jinak řečeno, z kamenných bloků postavené chrámy, sloužily k vzájemné komunikaci s mimozemskými bratry, ba i s Tvůrcem či Architektem tohoto všehomíra. 

Každá byť jen trochu uvědomělá civilizace, musí znát tuhle významnou skutečnost o kamenech, protože z tohoto materiálu vyzařuje energie i kosmické vědění. Všechny vesmírné civilizace, pakliže chtějí komunikovat se Stvořitelem anebo vzájemně mezi sebou, musí vybudovat kamenné svatyně (pyramidy) k tomuto účelu vyhovující. Jaké závěry lze z těchto několika nekonvenčních úvah a teorií vyvodit?



Tak za prvé: pevná hmota (kámen) nám může o sobě prozradit víc, než si dokážeme vůbec představit. Nejstarší civilizace světa, zanechaly o sobě v kamenných deskách informace, které by nám měli připomenout dávno zaniklou slávu a vytracenou paměť lidstva.

Za druhé: z duchovního pohledu nám kameny mají připomenout jejich původ a jednotu s vesmírným řádem, který nás má zas o něco více přiblížit k hvězdnému Architektu, ale i k smyslu veledíla jenž on podnítil.



-konec-