Pohyb a skutečnost
Jde o to, že čas nemusí ve skutečnosti existovat, na rozdíl od všudypřítomného pohybu, jehož atributy jsou bez nadsázky nepomíjivé a věčné. Z tohoto úhlu pohledu lze pohyb považovat za hnací sílu expandujícího vesmíru, jehož záhada spočívá v elementárním napětí matérie. S pohybem se lze setkat na makrokosmické i mikrokosmické úrovni, což svědčí o jeho mimořádné a nedoceněné síle, vyskytující se ve všem, co jest.
Co je to tedy pohyb…? Pohyb vytváří realitu, čímž se stává všudypřítomnou energií s vlivem na biologickou a nebiologickou hmotu v prostředí nekonečného universa. Statičnost, neboli jinak řečeno nepohyblivost, je opakem přítomného pohybu, proto můžeme říct: „Kde se nevyskytuje dynamika/hybnost, není ani život, jenž je spjat s existencí veškerenstva.“
Abychom tahle slova a myšlenky lépe pochopili, potom je nutné si uvést konkrétního příkladu. Když budete na kameru zaznamenávat nějakou událost, kupříkladu v zoologické zahradě skákající opice, porozumíte snadněji tomu, že život je vsazen do pohybu. Pokud by v tomto výběhu pro opice, nebyli primáti přítomní, záznam z kamery by obsahoval pouze statický/prázdný obraz, na němž by se nacházelo neměnné a zcela izolované prostředí, jenž lze označit za - NICOTU!
Jakýkoliv pohyb umožňuje pozorovateli vnímat právě probíhající realitu, v tomto výše uvedeném příkladu byly středem pozornosti opice, jež svým přirozeným pohybem vytvářely účel plynoucí skutečnosti, kterou lze jen s pomocí vnitřních smyslů do sebe vstřebat a zpracovat v uložený záznam. Jelikož jsme my lidé živoucím důkazem všudypřítomného pohybu, není nijak složité se dovtípit, co stojí v popředí za existencí mysteriózního kosmu. Není to snad pohyb?!
Jak lze definovat pohyb?
K pohybu dochází za předpokladu, mění-li hmotné objekty svoji vzájemnou polohu, tvar, velikost, tepelné, elektrické nebo magnetické vlastnosti, skupenství, chemické složení, biologické vlastnosti, atd. S tímto vším uvedeným se lze setkat zde na Zemi, kromě toho kdekoliv jinde ve vesmíru, v jehož sférách je pohyb rovněž přítomen.
Co tedy stojí za tím, že je pohyb všudypřítomný? V tomto případě je vysvětlení nasnadě, v každém hmotném objektu je obsažena energie, která vyvolává efekt pohybu ve všem hmatatelném, co lze považovat za viditelnou formu matérie. V tomto smyslu je pohyb záměrem integrované informace do vnějších struktur matérie, z čehož se zrodila živá a neživá hmota, která vyplňuje prázdnotu nekonečného kosmu.
Pohyb je realita a rovněž neklamná skutečnost, a díky tomu je možné rozpoznat fragmenty života a neživota, poněvadž Život je na rozdíl od Neživota, doprovázen koordinovaným (inteligentním) pohybem a rozeznatelným vzorcem chování. Neživot, čili neživá hmota, se oproti životu projevuje vždy bezúčelně, chaoticky nebo taktéž periodicky, zejména pokud jde o cyklický pohyb vesmírných těles, čímž jsou především komety a asteroidy, ale také planety či samotné hvězdy.
S pomocí pohybu můžeme ve vzdáleném vesmíru určit projevy inteligentního mimozemského života, čímž lze snáze identifikovat existenci nepozemských civilizací a veškerého života ve vesmíru vůbec. Z tohoto úhlu pohledu je pohyb jakýmsi zdrojem vesmírné nesmrtelnosti, protože vytváří obraz reality a zájmu pozorování.
Jen si představte, kdybychom na obloze již více nespatřili Měsíc a Slunce, v první řadě však hvězdy a překrásnou noční oblohu, která nás vědomě či nevědomě upozorňuje na skutečnost, že jsme součástí hvězdného prostředí jemuž říkáme - VESMÍR! Kdyby tomu takhle nebylo, tak bychom byli vystaveni absolutní prázdnotě, to jest úplná temnota v obrazu přijímané reality, která by na tomto základě vytvořila hrozivou atmosféru nicoty. Jak si lze nicotu představit?
Třeba tak, že vám vypadne televizní signál, a na vaší potemnělé obrazovce se náhle objeví nápis: NO SIGNAL/NENÍ SIGNÁL Tudíž kvůli vesmíru s obsahem zářících hvězd, se nám otevírá možnost objevovat nové a nepoznané, neboť dobře víme, kde to vlastně žijeme, čímž je pnoucí hvězdný prostor, což je náš domov a osud, svěřený do rukou kosmického světa a jeho záhadného Tvůrce.
A jelikož jsme si vědomi toho, že jsme obklopeni jinými hvězdnými soustavami, můžeme tím považovat viděný vesmír za zjevnou skutečnost odehrávající se reality, jejíž fyzičnosti jsme i my součástí. To zavdává příčinu k tomu, abychom universum s nadšením zkoumali a sledovali, což nás mimo jiné nabádá k tomu, abychom už konečně skoncovali s neandrtálským militarismem a myšlením devastující životadárnou přírodu, poněvadž právě tohle poškozuje jedinečnost naší kosmické domoviny, tedy naší planety Země!
Jestliže se v lidském stvoření nalézá jakési světlo života, což je v podstatě jiný druh kosmického záření, stává se zájem o naší vlastní existenci smysluplnější, neboť v lidské bytosti se vyskytuje mnoho energie a mnoho světla, což nás přivádí k jednoznačnému závěru; dokud světlo uvnitř lidské bytosti svítí, člověk nezhyne, a to do doby, než kosmická záře navždy vyprchá kamsi do nekonečna popisované nicoty.
Jak je tedy patrné, člověk je sám sobě v přeneseném slova smyslu vesmírem, a tudíž je-li universum věčné, měly by se tytéž vlastnosti vyskytovat u lidského druhu. Zatím tomu tak ještě není, ale nelze vyloučit, že se jednou lidské stvoření úspěšně zhostí nejednoduchého úkolu, který umožní člověku zacházet se svou vrozenou/podmíněnou věčností, což není nic jiného, než je spirituální vyzrálost vedoucí k nesmrtelnosti vědomí.
Samozřejmě bychom v tomto kontextu neměli opominout působení všudypřítomného pohybu, protože „dynamika“ s tímto vším nesporně souvisí. Od svého narození až do smrti jsme totiž pod vlivem mocného pohybu, během něhož dochází ke změnám v činnosti mozku, taktéž k úpravě výšky a váhy, ale i vzhledu, a to už vůbec nemluvím o mentálním vývoji, tj. duševní pohyb, z něhož vzešla takováto úvaha a zamyšlení nad skrytou existencí pohybu.
Živá a Neživá
Působení pohybu lze zaznamenat na všech fyzikálních úrovních, to již bylo prokázáno na mikroskopických částicích v kapalném nebo plynném mediu. Skotský botanik a lékař - Robert Brown vypozoroval, že se v roztoku molekulární částice pod vlivem tepelného pohybu trvale srážejí, přičemž směr a síla těchto srážek jsou náhodné, díky čemuž je i okamžitá poloha částice náhodná. Tady bych chtěl upozornit na jednu malou chybičku, která souvisí s tajemnou podstatou pohybu.
Ještě jednou musím připomenout, co jsem psal výše o pohybu živé a neživé matérie, neboť živá hmota je vedena zjevnou logikou a účelovostí, na rozdíl od pohybu neživé matérie, jejíž setrvačnost je dána nesymetrickou povahou. Pro lepší pochopení si uveďme jednoduchého příkladu...
Když se budete chtít přesunout z jednoho místa na jiné, použijete k tomu účelu svůj rozum, kterýžto napoví, že si máte zvolit nejrychlejší a nejsnadnější cestu ke svému cíli. Něco takového u neživé hmoty není přece možné! Kupříkladu kameny se mohou sice pohybovat, ale nikoliv z důvodu, aby vědomě doputovaly na návštěvu k sousední skále, nýbrž z příčiny zemětřesení či gravitace, takže jejich pohyb je zapříčiněn jinými než rozumovými vlastnostmi, s nimiž se prokazatelně setkáváme u jakékoliv živé hmoty.
Když se nad tímto vším důsledně zamyslíme, nelze si nevšimnout toho, že inteligentní hmotu tvoří stejné atomy a matérie a rovněž jejich totožný chaos/proudění, s jakým se setkáváme u neživé hmoty. V tomto případě si musíme položit zásadní otázku; jaký je faktický rozdíl mezi živou a neživou hmotou, když jsou tyto dvě na první pohled odlišné složky, prokazatelně vytvořené ze stejného těsta?
Ačkoliv je pravdou, že živá hmota se od neživé projevuje inteligentně a s důmyslem, je navzdory tomu všemu lidský obal/tělo, vytvořen z „kameninového těsta“. Přičemž tohle uvědomění popírá jakoukoliv existenci, ať už jde v tomto smyslu o živou či neživou matérii.
Co tohle odhalení přesně znamená? Atomární hmota/matérie tvořící strukturu lidské bytosti anebo žulového kamenu je na molekulární bázi identická, jediná odlišnost je pouze v přítomnosti světla, poněvadž to jediné se uvnitř kamenů a neživé hmoty nevyskytuje. U všech živých bytostí se s tímto světelným jevem můžeme setkat. Tuhle tajemnou záři/světlo známe dobře pod názvem - AURA!
Pozn. Aura je podle parapsychologie, alternativní medicíny a okultních věd energetické pole okolo živých organismů. Tedy nejenom lidí, ale i zvířat a rostlin. Lidé zabývající se aurou popisují barvy, tvary a defekty aury. |
Co je toho příčinou, že živá hmota oproti neživé, neobsahuje světlo/auru? Za vším hledejme pohyb! Z pohledu vesmírného pojetí/konceptu je očividné, že v kosmickém prostředí panují dualistické síly protikladů, které matérii rozdělují na dvě složky, a to na živou a neživou hmotu, čímž je vše do detailu rozděleno/rozpracováno na dvě sféry bytí.
Neživá matérie vytváří a zaplňuje prázdný vesmírný prostor, zatímco živá hmota je příjemcem a nástrojem uskutečněných změn v tomto procesu bytí a nebytí, čímž dochází k asimilaci neživé matérie na živou. Jinak vyjádřeno - živá hmota profituje/žije z toho, že může pozorovat/vstřebávat neživou materii, to jest vše, co je pevné a uchopitelné, čímž jsou komety a asteroidy, ale také věci umístěné v našem obývaném prostoru, a to jsou například dveře nebo klika, lustr či skříně a stůl, prostě vše, co zaplňuje rozměr domácího prostředí.
Je zjevné, že jedno bez druhého nemůže být, protože vše co jest, vytváří realitu/skutečnost, která je v neustálém pohybu. Ano, kvůli pohybu nejvyšší hory světa, taktéž světadíly se postupem času mění k nepoznání, asi jako vše, co je součástí naší reality/přítomnosti. Uvědomme si prosím jedno, kdyby nebylo dostatek přítomného pohybu, s naprostou jistotou by se nikdo z nás ani nenarodil, protože taktéž oplodnění závisí na rychlosti/pohybu mužských spermií, neboť nepohyblivé spermie nepřinášejí s sebou úspěch zrodu nového života.
Odhalené tajemství vesmíru
Pohyb nám v tomto všem uvedeném podává pomocnou ruku důležitého pochopení, jemuž je potřeba rozumět. Aby se vesmír mohl nejen v našich očích nějakým způsobem projevit, tak musí existovat, proto v něm musíme vidět cosi skutečného, čímž jsou hvězdy a planety, prostě vše, co v tomto kosmickém prostředí lze pozorovat.
Sledovat můžeme opět jen to, co je v pohybu, a tím je kupříkladu světlo ze vzdálených hvězd a sluncí. Jakmile by se vesmír nenalézal v nepřetržitém pohybu a pnutí, pak by mu hrozilo absolutní zamrznutí, což je v podstatě zánik existence atomů! Kus ledu bez hnutí/pohybu už nelze považovat za vesmír, ale spíše za nicotu, o níž jsem se zmiňoval výše.
Bez pohybu přichází vesmír o veškerou logiku a smysluplnost, poněvadž to, co se nepohybuje, jako by ani nebylo! A v tomto tkví odpověď na otázku; proč musí kosmický svět permanentně vibrovat! Rotují hvězdy ale i jiné objekty, dokonce obří kupy a galaxie, včetně mikroskopických částic interagujících jak mezi sebou, tak i s okolím, a s pomocí tohoto efektu dokáže OKO VELKÉHO POZOROVATELE sledovat vše, co se týká veškerých projevů a vývoje proměnlivé reality, která byla stvořena z důvodu monitorování, zvlášť když byla do těchto detailně rozvedených proporcí takto vtěsnána.
Mám-li vše uvedené stručně sumarizovat do jednoho obsahujícího bodu „G“, potom je nanejvýš jasné, že za vesmírným pohybem stojí mocná inteligence, jejíž odhalení v tomto hvězdném konstruktu může definitivně lidstvu objasnit nezodpovězenou otázku, která se týká především smyslu našeho života.
Všechny tyto vyřčené dotazy prozrazují překvapující fakt o tom, že kdesi mimo vesmírný pohyb a rozměr, čímž je viditelný prostor, se vyskytuje domnělý Pozorovatel a Tvůrce kosmického mystéria, Jehož se snažíme od samého počátku věků - odhalit.
Věřím tomu, až se jednou dovtípíme na jakých faktických principech fungují kosmické procesy, k nimž lze zařadit i pozemské přírodní zákonitosti, uvědomíme si pravdu, jež se týká všudypřítomnosti pohybu, jenž otevře každý zámek k nejednomu kosmickému tajemství, které nás osvobodí od bezduché nevědomosti. Teprve pak se dotkneme nepolapitelné/pohyblivé skutečnosti, díky čemuž se v amnézii pobývající vědomí člověka probudí opět k životu, z jehož příběhu se zrodí zcela nový život a realita.
Dokud onoho potřebného vzestupu/pohybu nedosáhneme, je nutné, abychom se mu snažili přijít za každou cenu na kloub, zkoumali jeho nejniternější aspekty a skryté příčiny, neboť to je cesta k lepším zítřkům. Závěrem mohu každému jen doporučit, pohyb a sportovního ducha, což je zároveň meditace směřující k bráně všehomíra a klidu. Aristoteles napsal: „Energie je to, co vše uvádí do pohybu.“