Někteří
vědci se
dnes domnívají, že život přišel do
naší domoviny z vesmíru,
jaké máme o tom ale důkazy? Americký
úřad pro astronautiku (NASA), nedávno zveřejnil,
že meteority jsou možnými přepravci organického
života, který pochází z
neznámých míst hlubokého
kosmu. Tohle prohlášení
amerických vědců je dosti
překvapující, protože se dosud
předpokládalo, že k zrození života na Zemi
došlo v mořské vodě, což je základem
dnešní školní
výuky. Jestli kvůli tomuto novému poznatku,
přepíšeme dějiny lidstva, ukáže teprve
čas.
Jsme doopravdy
jediní?
Jakmile se
zamyslíme hlouběji, čemu vlastně vděčíme za
zdejší život, musíme neprodleně
dojít k přesvědčení, že zrod vědomého
bytí, není výsledkem
ledajaké náhody, ale spíše
zásahem vyšší
inteligentní moci, o které nemá člověk
ani té nejmenší potuchy.
I kdybychom
připustili, že k tomuto vzniku přispěla nevyzpytatelná
náhoda, (jedině náhoda prý vysvětluje
počátek zdejšího života,
takové je stanovisko současné vědy) přesto nelze
tuto teorii se stejnou intencí aplikovat, na planety mimo
naší sluneční soustavu.
Někdo může
sice
namítnout, že zázrak života, známe jen
z naší planetární domoviny,
proto s nepozemským životem, nemůžeme obstojně argumentovat.
Jenomže se stále více ukazuje, že počet planet
podobajících se té
naší, je natolik obrovský, abychom
jednomyslně zamítli mimozemský život, kdekoliv
jinde ve vesmíru!
Ačkoliv
lidstvo
nemá prozatím přesvědčivé důkazy o
životě na jiných planetách, bylo by
přinejmenším pošetilé si
myslet, že výskyt tohoto divu (života) se
nalézá jen na naší planetě.
Nepochybuji o tom, že v budoucnosti dospějeme ke
kýžené pravdě, a společně s dosud
nepoznanými mimozemskými bratry, započneme hledat
tvůrce tohoto fantastického vesmírného
světa.
Bůh
a Vesmír
Universum
čítá cca na 70
000 000 000 000 000 000 000 hvězd,
to je nepředstavitelné množství energeticky
výkonných objektů, které se
vymykají běžnému lidskému
chápání, neboť jde o
velkolepé dílo, jenž si zasluhuje
přívlastek – Boží výtvor!
Na život lze proto nazírat jako na Stvořitelův akt,
který je nepochybným důkazem jeho
věčné a trvalé existence. Z tohoto důvodu se
nebojím srovnat nekonečnost vesmíru, s neomezenou
existencí Boha všemohoucího.
Racionalita by nám neměla v tomto ohledu zaslepit oči,
konečně si připusťme, že se vše nedá vysvětlit
vědou, jak vesmír, tak i pozemský život!
Tam někde v
nedohlednu, v neprobádaných
dálavách tajemného
všehomíra, vznikl pravděpodobně život,
který se prostřednictvím asteroidů, komet, z
prachu hvězd, šířil skrze tímto
nepochopitelným prostorem.
Domnívám
se, že v každé sluneční soustavě nalezneme
jednobuněčné či mnohobuněčné formy života, neboť
v tomto směru jde o naplánovaný záměr,
tedy rozšiřovat zárodky života do
všech koutů a zákoutí
stvořeného universa. Celý tento
nebeský projekt je vzájemně mezi sebou propojen,
tvoří soulad s tímto nadpřirozeným
konstruktérem a jeho vědomím, společně ze
všemi tvory tento kompaktní celek
obývající.
Expanze
života...
Ačkoliv to
bude
znít jakkoliv neuvěřitelně, Stvořitelem se může
stát prakticky kdekdo, i když na jiné
úrovni bytí. Například
takový pěstitel žampiónů, zvětšuje
taktéž územní plochu, pokud chce
docílit větší sklizně těchto
chutných hub.
Na tomto
příkladu je zřetelně vidět, že plocha u žampiónů
a prostor v hierarchii vesmíru, hrají absolutně
stejnou roli v expanzi, ať už se jedná o pěstební
či kosmickou rozlohu. Zvětšování
vesmíru, anebo jeho věčná ustálenost,
má své logické důvody, to i navzdory
našemu nepochopení.
Podobně je
tomu s
expanzí života v rámci kosmického
prostředí, kde komety a meteority, z tohoto pohledu,
vykonávají pomyslnou práci
secího stroje. Proč by to nemohlo takhle fungovat, o to
víc, když vědci z NASA něco takového
připouštějí! Na této
teoretické rovině, můžeme vysvětlit mnohé
záhady, které bezprostředně souvisí s
tajemstvím vesmíru, ale také života.
Z tohoto
úhlu pohledu lze Boha považovat za pěstitele! Přijde někdy
čas jeho sklizně? Na tyto otázky nelze jednoznačně
odpovědět, přesto není vyloučené, že
každý tvůrce, a to buď přímo či
nepřímo, vyhodnocuje plody své
usilovné práce.
Ohledně života
se
domnívám, že tento duchem zhmotněný
dar, vznikl a stále ještě vzniká v
kosmické líhni, ve které se
rodí embrya života, jež jsou posléze formou
světelné energie vymršťována do
všech možných galaxií, včetně
naší Mléčné
dráhy.
V
této
tzv. kosmické líhni se kromě embryí,
ještě rodí subatomární
materiál, nezbytný k vzniku nových
sluncí a planet, čili těch stavebních elementů
uplatňujících se v tomto universu. Tahle
výrobna, pokud ovšem existuje, musí
být ovládána vysoce
inteligentní bytostí, anebo rozumovým
nehmotným vědomím, které je
příčinou veškerého jsoucna.
Možná
není vesmír nafukující se
bublinou!
V
nedávné minulosti ještě
převládal názor, že je kosmos
statický, čili neměnný a věčný. Teprve
objev astronoma Edwina Hubbleho, který s pomocí
takzvaného rudého posuvu zjistil, že se galaxie
od sebe navzájem vzdalují, což podle
této teorie znamená, že se vesmír ve
své velikosti trvale rozpíná.
Zároveň
s
touto teorií vznikl nový kosmologický
model, který je prezentován jako
takzvaný – Velký třesk! S
tímto názorem nechci nikterak polemizovat, ale
při svých úvahách s
předešlou teorií o kosmické
líhni, jsem narazil na trochu
odlišnější vysvětlení,
které nerezonuje s názorem o Velkém
třesku a rozpínavosti nekonečného
vesmíru.
Kdo se
zajímá o kosmos, musel se dovtípit, že
ještě větší záhadou, nežli
je samotný vesmír, je jeho
neohraničený prostor, ve kterém
dochází podle Hubbleho zákona k jeho
rozpínání. Rozměr je skutečně
stěžejním bodem celé této
hádanky o universu!
Jednoduchý
příklad nám však tuto nejasnost může
ozřejmit, proto vzpomeňme na pěstitele žampionů. Pěstební
plocha sama od sebe je vždy neměnná, tu dokáže
zvětšit pouze pěstitel, zatímco velikost
vesmíru může měnit výhradně jeho Stvořitel.
Pokud se
domníváte, že se universum zvětšuje
kvůli rudému posuvu, tak věřte, že lze tento efekt vysvětlit
i jinak. Každý ví, že nezralé ovoce
během svého zrání mění svou
hmotnost a barvu. Tento účinek
vyvolává neúprosný proces
stárnutí, který má na
svědomí jakostní proměnu nejen u ovoce. Co z toho
plyne?
Pokud
stárne ovoce, ale i ostatní hmota
podřízená tomuto vývoji,
dochází poté k těmto
vizuálním proměnám
(stárnutí) také ve
vesmírných obzorech. Všeobecně
uznávaný rudý posuv, o
který se opírá současná
astronomie, je tak nejspíš obrazem
stárnoucího vesmíru, nikoliv důkazem
jeho rozpínavosti!
Kosmos se
skutečně
mění, ale svou barvou, ne však jak astronomie
vysvětluje rudým posuvem, který je podle
mého názoru pouhým optickým
klamem, neboť vesmír je odpočátku
svého zrodu konstantní. Jak tohle vše
souvisí se vznikem života...?
Záměr
není náhoda!
Společně s
universem
se transformuje člověk, evoluce jej mění jednak fyzicky, ale
i mentálně, a to v souladu s tímto
přednastaveným schématem, který
pochází tam odněkud z nebeských
sfér. Život k nám nepochybně přišel z
vesmíru, dříve či později k tomuto
názoru dospějí všichni lidé
a pochopí, že byl vytvořen kvůli nějakému
účelu.
Tato
civilizace
jednou také prozří, že Tvůrce není jen
vymyšlená bytost, ale
reálná entita s absolutními atributy
jedinečnosti. Někdo tuto jmenovitou entitu nazývá
Bohem, jiný zas Stvořitelem, to podstatné ale
zůstává, máme co dočinění s
tvůrcem nepochopeného života.
Asteroidy, či
jiné vesmírné objekty, sem patrně
zavlekly zárodky života, a to z těch
neznámých míst, kde byl vytvořen,
proto nevylučuji, že objev amerických vědců bude zanedlouho
popřen, případně jinak interpretován, abychom
nedošli k závěru a přesvědčení, že
vznik života není výsledkem náhody v
hlubokém oceánu, nýbrž
promyšleným záměrem
vyšší moci, která
řídí a ovládá to, co my
nazýváme Vesmírem!
Pochopením
tohoto
kosmického řádu, naší
civilizaci přibližuje k podstatě samotného Boha,
který jak předpokládám,
očekává náš vzestup do jeho
mimokosmického domu. Tento článek bych nakonec
ukončil tímto citátem: „Ze života se
nikdo nedostane živý!“
KONEC
REKLAMA