VESMÍRNÝ CHRÁM Z PERA VELKÉHO ARCHITEKTA VŠEHOMÍRA
24.10.2016  Josef Čáp 

Barva není pouhou estetickou látkou, jež dokáže zkrášlit vnitřní i vnější prostředí, ale je to především všestranná informace, která propůjčuje vzhledu půvab a dokonalost nádhery, což je jedna z hlavních předností podporující trvání existence.

Dokonce i náš svět včetně celého vesmíru, vzešel z informace, tedy z určitého obsahu, který povstal z inteligentního plánu, co byl vložen do reality, kterou nazýváme přítomností. Tudíž není pochyb o tom, že jakási INTELIGENCE stvořila veškeré atomy, subatomární částice, ale i hmotu zahrnující do této skutečnosti vědomí, neboť to působí po celém širém kosmu. Jestliže se přikloníte k tomuto bizarnímu názoru, ohledně fundamentální INFORMACE, z níž vše povstalo, tj. VESMÍR, HVĚZDY, PLANETY, ČLOVĚK, můžete dospět k přesvědčení o tom, že život není výsledkem štěstěny, nýbrž propracovaného záměru, protože byl implementován do všech částí vesmírného světa, v němž jsou zastoupeny fyzikální síly, jež se zrodily z tajuplné částice, která byla stvořena v „neprostorovém“ působišti. Viděno z této perspektivy máme před sebou datové úložiště, kde se vyskytují údaje o kosmu, což jsou kupříkladu informace o jeho trvání, smyslu a zániku, atd. 

To jest jakýsi rotační algoritmus v prostředí, kde minulost a budoucnost jsou utvářeny přítomností, která je v tomto konceptu pouhým přeludem virtuálního času. Zjednodušeně řečeno - VESMÍR funguje na principech hardwarového disku, a to na platformě samo-šifrování, kteréžto v tomto pojetí představuje spirituální clonu, o níž bude ještě níže podrobná řeč. Co se na takový pomyslný disk zapíše, lze kdykoliv vymazat, a to platí i o UNIVERSU. Ovšem kým je tento hypotetický pevný disk od jeho počátku řízen, to jest velkou záhadou, jenž jediného čtenáře pátrajícího po účelu bytí nemůže nechat v klidu. Některé indície však naznačují, že odhalení o tomto rébusu máme takřka na dosah ruky, i když v tomto směru stojíme tváří v tvář - NADPŘIROZENÉMU NESKUTEČNU!


 
Objasnění nekonečna...

Často si kladu otázku, jestlipak můžeme proniknout do mystéria vesmírného tvoření, pokud je něco takového vůbec možné? Abychom mohli nevysvětlitelné (vesmírné) nekonečnosti, nějak porozumět, musíme nejprve přijít na kloub hvězdnému prostoru, jehož jsme sami součástí. Jak lze definovat prostor v němž je uložen vesmír? Na to nelze jednoznačně odpovědět, proto jsem musel vypracovat objasňující teorii o nekonečnu, abych v myšlenkách nepropadl nad touto nesnází čirému šílenství, a to se může snadno stát kdekomu, věřte mi! Sice jsem už tuto teorii prezentoval v jiném svém článku, ale opakování je matka moudrosti, proto nebude na škodu, když ji opět využiji. Prosím, zkuste se nad touto hypotézou nezaujatě zamyslet:

Nekonečno - to jest neměnná informace o prostoru, jehož ohraničené rozměry uvnitř plochy, nelze lidskými smysly zaznamenat, přesto je dosažitelnost roviny dána existencí prostoru, jinak by se z prostoru neutvořil prostor, ale bezrozměrná představa neexistujícího charakteru. Je-li prostor trvalou konstantou, podléhá přesně určené velikosti a matematickým zvyklostem, což je určující faktor z kterého lze vyvodit, že nekonečno je konečnou distancí abstraktního prostoru.


Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že prostor je konsekvencí informačního charakteru. Kdo chce této teorii porozumět, pak je nutné, aby si vesmír vyobrazil jako geometrický kvádr. Hranol (kvádr) je totiž trojrozměrné těleso, jehož stěny jsou tvořeny šesti pravoúhlými čtyřúhelníky. Jenže aby mohl kvádr existovat, musí být nejprve narýsován, a to podle striktních pravidel přesné geometrie. Tím mám na mysli jeho délku, šířku a výšku. Každý kvádr má nějaký objem, který je tvořen hranicí, což je povrch kvádru. S pomocí matematického vzorce to lze vyjádřit takto:

Objem V a povrch S kvádru, vypočítáme z délky jeho hran, tj. a, b, c.

V=abc

S=2(ab+bc+ac)

To jsou základní vlastnosti kvádru, jenž může být kýmkoliv vytvořen do reálné podoby, za předpokladu, když budou při jeho náčrtu dodrženy všechny geometrické parametry. Tato měřítka jsou přitom daná informací, na to bychom neměli zapomínat. Jestliže je nekonečno neměnná informace o prostoru, jehož ohraničené rozměry uvnitř plochy, nelze lidskými smysly zaznamenat, můžeme si nekonečno zobrazit jako KRUH, z něhož nevede cesty ven. Uvnitř kruhu se budeme neustále točit dokola, neboť kruh představuje samotnou podstatu nekonečna. Je patrné, že působení uvnitř kruhu je trvalá záležitost.

(Pozn. změna by nestala v případě, kdyby se do kruhu vložila úsečka, která je označena dvěma krajními body, čímž by vznikl začátek a konec, opak nekonečna.)

Když si představíme nekonečno jako kruh bez konce, musíme dospět k jednoznačnému závěru, ano, nekonečno je podmíněno tvarem prostoru, to jest rozhodující zákonitost nekonečna. Podoba (tvar) je tedy nejpodstatnějším kritériem NEKONEČNA, zároveň i vysvětlením přijatelného faktu, že nekonečno není nekonečné, pokud víme o tom, že se pohybujeme v bezkonečném kruhu. Je-li nekonečný prostor podmíněn tvarem vyjádřeného kruhu, musí být i kruh součástí něčeho velkolepého, a v tomto případě to bude kvádr, který vytváří prostor v němž je uložen kruh s kosmickým obsahem.

Jakmile vhodíme jakýkoliv předmět do vody, co se stane? Na vodní ploše se okamžitě vytvoří kruh. Vodní hladina, kterou si můžeme vyobrazit jako plochu, je ohraničena břehem, zatímco souš v tomto konceptu představuje domnělý kvádr, jež odděluje vodu od pevniny. Tímto znázorněním si lze představit kruh (VESMÍR) jako součást roviny (K=V), která je obsahem kvádru, což lze vysvětlit i tak, že nekonečno se rozprostírá v geometricky přesně vymezeném prostoru, jehož existenci nelze v tomto rozpoložení odhalit, zejména z toho důvodu, že se vesmír nalézá uvnitř nekonečného (neohraničeného) kruhu.

To nám poskytuje objasňující odpověď na naši otázku: proč se v kosmu vše točí konstantně dokola. Eppur si muove, tuhle frázi lze přeložit do češtiny takto: „A přece se točí!“. Tahle pravdivá slova prohlásil Galileo Galilei poté, co byl nucen se veřejně zříci Koperníkova učení. Všechny planety i hvězdy včetně našeho Slunce se točí bez přestání dokola, dokonce i naše galaxie Mléčná dráha či jiné galaxie ve vesmíru, jsou podřízeny fenoménu rotace. Mimochodem, slovo „rota“ v latině znamená - kolo.

Proč je tomu tak? Voda je život, o tom není pochyb, zároveň však představuje médium, které se zrodilo ze stejných struktur, z jakých byl stvořen samotný kosmos, tudíž mohu vesmír připodobnit k vodě a jejím vlastnostem, jenž podléhají shodným vesmírným principům. Kosmonauti trénují pohyb v obrovské nádrži naplněné vodou, protože zrovna tohle prostředí nejlépe imituje stav beztíže. Voda je z tohoto prostého důvodu jasným důkazem, že UNIVERSUM je součástí KRUHU NEKONEČNA, poněvadž napodobuje identické prostředí v němž se sama nachází (jakýkoli předmět vržený do vody - kostka, trojúhelník, disk, atp., vytváří na vodní hladině odraz kruhu, zrcadlení vlastního obsahu), tj. obrazec kruhu.

Jestliže se kruh „nekonečno“ dotýká všech stran hypotetického (vymezeného) kvádru, musí prostor podléhat základním matematickým pravidlům, a to je určující vodítko přivádějící nás k vědomosti, že nekonečno je konečnou distancí abstraktního prostoru. Pokud můžeme vše přesně vypočítat, proč byl v této teorii použit výraz - ABSTRAKTNÍ PROSTOR (?), když lze vesmírnou sféru vyjádřit matematickou cestou, čili výpočtem s následným výsledkem. Pakliže se nekonečno vyskytuje v omezeném prostoru (v kruhu, který je obsažen v trojrozměrném kvádru), musí ke slovu přijít lidská zvídavost, která se bude sama sebe dotazovat, co se asi nalézá za pomyslnou hranicí kvadratického prostoru?

Může být „KVÁDR“ s obsahem vesmírného kruhu nekonečnosti, součástí ještě větších celků, čili jiných kvádrů? Předpokládám, že tomu tak bude, proto jsem vesmírnou rovinu nazval - ABSTRAKTNÍM PROSTOREM! Co se asi bude nalézat za tímto nepřekročitelným prahem kvadratického prostoru, položme si tuto „nezodpověditelnou“ otázku pro jistotu ještě jednou. 

V geometrické architektuře je kvádr základ půdorysu u všech staveb, a z tohoto dokonalého nárysu vznikají pak přenádherné domy nebo chrámy. Tudíž se domnívám, že za hranicí vesmírného kruhu nekonečnosti, tedy nad tímto tajemným kvádrem, se bude nejspíš nalézat „ON“,,, ARCHITEKT - STVOŘITEL VESMÍRNÉHO KRUHU NEKONEČNOSTI. Jde o to, že tento kvádr může být domnělým (sídlem) chrámem a dílnou PÁNA VĚČNOSTI. V tomto nadčasovém chrámu byl promyšlen a stvořen do sebemenších detailů - VESMÍR!



Informace o prostoru...

Vesmírný prostor rozdělujeme na tři základní vzdálenosti.

1. Meziplanetární prostor

2. Mezihvězdný prostor

3. Mezigalaktický prostor

Mezi těmito prostory se vyskytuje takřka dokonalé vakuum (Pozn. Vakuum znamená vzduchoprázdnost, z technického hlediska jde o podtlak plynu, který je ve srovnání s atmosférickým tlakem výrazně nižší.), ale i tohle takzvané vesmírné vakuum, není stoprocentní, což znamená, že prázdný prostor není zdaleka tak prázdný, jak se dosud předpokládalo. I v našich mořích a jezerech jsou různé konzistence vody, a to je možný důkaz týkající se skutečnosti, že plyn a všechny atomy v kosmu působící, jsou uloženy v něčem, čemu já říkám „NÁDOBA“, to jest hypotetický objekt představující hvězdné akvárium.

Kdyby tomu tak nebylo, muselo by dokonalé vakuum vykazovat nulových hodnot tlaku, protože i nepatrný tlak se bude nacházet výhradně v uzavřeném prostředí, nikoliv v prosakující nádržce, ve které už není žádný tlak, neboť obsah (voda) byl kvůli trhlinám vypuštěn. Kde není žádný výskyt tlaku, neexistuje stoprocentní vzduchoprázdno! Jak nám stále častěji astronomické výzkumy potvrzují, nulovou hodnotu tlaku v kosmu nelze detekovat, zřejmě kvůli tomu, že VESMÍRNÁ NÁDOBA, není prolomena netěsností. S největší pravděpodobností, nebude proto tedy stoprocentní vesmírné vakuum existovat!

Zrovna tohle potvrzuje mou domněnku o tom, že je vesmír trvale umístěn v uzavřeném prostředí, kde se neakumuluje voda či vzduch, nýbrž informace elementární povahy, které umožňují materii z níž byl stvořen vesmír, respektive i sám člověk, smysl a existenci. Měli bychom mít na paměti, že nekonečný prostor je pouhá iluze naší fantazie, neboť to, že nevidíme na druhou stranu břehu, ještě neznamená, že druhý břeh za obzorem moře neexistuje.



Proč je Vesmír výsledkem - VELKÉHO ARCHITEKTA VŠEHOMÍRA?

Soustavu dvou rovnic o dvou neznámých můžeme obecně zapsat takto:

ax + by = c

dx + ey = f

kde a, b, c, d, e, f - jsou reálná čísla, x, y jsou proměnné. 

Vyřešit soustavu dvou rovnic o dvou neznámých znamená ve zvolené číselné množině nalézt všechny uspořádané dvojice, které jsou řešením obou rovnic. Množina všech řešení soustavy je průnikem množin všech řešení jednotlivých rovnic soustavy. Na tomto uvedeném příkladu o dvou neznámých lze prokazatelně spatřit to, jak precizně jazykem matematiky byl vesmír postaven do vzhledu, jemuž říkáme - ohromující! Jestliže byl kosmos stvořen s pomocí matematických vzorců a pravidel, pak nelze zpochybnit tu skutečnost, že za jeho zrozením stála VYŠŠÍ INTELIGENCE, nikoliv často vědci vyzdvihovaná pravděpodobnost nebo náhoda.

Ve hvězdách je soustředěna většina viditelné hmoty vesmíru. Hvězdy jsou složeny převážně z vodíku a hélia, také ze stopových těžších prvků. Když dosáhne jádro hvězdy dostatečné hustoty, vodík se začne postupně přeměňovat na helium. Jakmile je vodík spotřebován, stává se z hvězdy takzvaný ČERVENÝ OBR. Hvězdná struktura červeného obra je pokaždé degradována do stavu, kdy je část hmoty z obsahu vyhořelého Slunce vymrštěna do mezihvězdného prostoru.

Jádro se posléze transformuje na bílého trpaslíka či neutronovou hvězdu, nebo černou díru. Z této rozptýlené hmoty, která byla vyvržena do mezihvězdného prostoru, později vzniká nová generace jasně zářících hvězd. V tomto vývoji je obsažen prokazatelný řád, vytvořený systém na principech INTELIGENCE, matematiky a procesu stárnutí. Recyklace vyhořelého hvězdného materiálu jen zesiluje názor, že vesmírné procesy jsou nastaveny právě takto, což vyvrací eventuální nahodilost, o chaosu ani nemluvě!

Universum je z tohoto úhlu pohledu, architektonickým skutkem té nejvyšší možné inteligence, která stojí v pozadí za tímto nepochopitelným vesmírným výtvorem, z jehož záměru kromě jiného vzešel také tento článek, ve kterém máte předloženy těžko pochopitelné úvahy, jež jsou taktéž dílem VELKÉHO ARCHITEKTA VŠEHOMÍRA.

To, že dýcháme a přemýšlíme, tvoříme, bohužel i ničíme, to jest důsledek reflexe zvané VYŠŠÍ VŮLE, nikoliv zmatku, případně náhody. Je smutné, že se přítomnost této „vůle“ na úrovni našeho bytí, neustále zpochybňuje! I když máme před sebou zcela jasné důkazy o všudypřítomné inteligenci, která se projevuje tím, že existuje ŽIVOT a VESMÍR, stále je pro mnohé lidi velice těžké si připustit, že jsme s tímto „nadpřirozenem“ pupeční šňůrou propojeni.

Abychom mohli vyšší vůli porozumět, je zapotřebí uvnitř sebe sama nalézt osvobození, rovněž ochotu se podvolit nezištné snaze, která poodkrývá neprodyšnou clonu, zahalující jsoucno VELKÉHO ARCHITEKTA VŠEHOMÍRA. Vždyť absolutně vše, co je nám dáno, je nám poskytnuto z důvodu předurčenosti, to jest životní poslání, na jehož konci musíme pocítit Stvořitele za života. Smyslem našeho bytí není přece smrt, nýbrž poznání!

Z tohoto cítění se nám do rukou dostávají INFORMACE, které lze v konstrukci skříně, stejně jako v konstrukci celé sluneční soustavy, poodhalit. Takováto informace představuje univerzální klíč, s jehož pomocí lze dosáhnout duchovního vzestupu, rovněž vyváženého technického pokroku, k němuž se neustále přibližujeme nebo oddalujeme zároveň.

Jde o to, že evoluční vývoj lidstva není rovnoměrně rozložen na celou společnost, takže tu máme v našem mentálním pokroku evidentní nesoulad, který je příčinou veškerého utrpení, jež je pácháno člověku člověkem. Některé lidské bytosti předběhly svou dobu o stovky let, čímž se stává civilizační „nejednota“ potenciálním palivem - nekončících konfliktů a válek, chudoby a bezpráví.

Pátrající menšina se zajímá o smysl stvoření, také o příčinách a důvodech kosmického mystéria, zatímco většinová společnost uctívá výhradně materiální hodnoty, jenž jsou pouhými atributy pomíjivosti, která rezonuje leda tak se smrtí, nikoliv s poznáním života či vesmíru, jemuž se má vyjít vstříc. Ať se to někomu líbí, nebo ne, my všichni jsme konsekvencí vyšší vůle i vyššího záměru, přestože jsme každý jiný, anebo jinak spirituálně naladěn.

Abychom mohli dostatečně pochopit hodnoty našeho světa, nebo se vymanit z bludu negativní rozdílnosti, nesporně by nám pomohlo poznání o existenci mimozemských entit, které mj. tuto planetu již dlouhodobě navštěvují. Kdyby k tomuto nejvýznamnějšímu odhalení v dějinách lidstva došlo, záhy by se veškeré rozdíly rozplynuly! Zbytečně se přeci neříká, v jednotě je síla! Proto musíme ukázat, že jsme sjednoceni proti přetrvávající nesnášenlivosti. Jednota je totiž symbolem výše popisovaného kruhu, a tento piktogram je pilířem kompaktního vesmíru, takže bychom kruh ani jednotu v tomto pozemském uspořádání, neměli zpochybňovat!

V esoterických naukách se můžeme dočíst o tom, že cesta člověka z nízkosti našeho světa až do nejvyšší duchovní výšky, k Stvořiteli, si lze představit v podobě přechodu dlouhou řadou komnat. Každá komnata má svoje vlastnosti. Jestliže člověk tyto vlastnosti mění, je jedno, z jakého důvodu, jako by se automaticky přemisťoval neviditelným proudem na místo, které odpovídá jeho novým vlastnostem. Měli bychom si uvědomit, že člověk, který se zrodil v této realitě, je povinen změnit svoje srdce z egoistického v altruistické během pobytu v tomto světě. To jest cíl a prvotní účel života!

Pomyslným vrcholem takového snažení, má být nalezení osvobozující informace, která poskytne hledajícím přímou odpověď na otázku: CO JE TO VESMÍR? KÝM BYL INICIOVÁN A JAKÉ PŘEDURČENÍ NÁM MÁ POSKYTNOUT ŽIVOT? Dokud nebudeme znát přesnou odpověď na tyto otázky, budeme žít v nepřetržitém klamu věčné nekonečnosti, která nedovoluje vzestup člověka od neandrtálce k moudré bytosti světla.

Ti, kteří tato slova pochopí, snadněji se povznesou k VELKÉMU ARCHITEKTU VŠEHOMÍRA - STRŮJCI KOSMU A ŽIVOTA. K této vědomosti se můžeme dopracovat, buď vědeckou nebo spirituální cestou, přičemž ani jedna z těchto dvou možností není vyloučena. Naopak, jedno či druhé posiluje vzájemnou součinnost obou dvou směrů, ze kterých sem na Zem, může přijít nečekané osvobození v podobě kýženého poznání.


Chcete-li podat důkaz o existenci VELKÉHO ARCHITEKTA VŠEHOMÍRA, postačí k tomu obyčejný pohled na jasnou noční oblohu, kde lze spatřit vše, o čem v tomto pojednání byla celou dobu řeč. Ano, pohled na hvězdnou oblohu poskytuje nejen uvolnění, ale také zdraví prospěšnou energii, která je základem lásky a míru. Závěrem bych dodal, že s touto úvahou naprosto rezonuje tento citát: „Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.“ Daniel 12,3.

 


  

 Tento obrázek vytvořil Josef Čáp



-konec-