Jsme obklopeni
něčím, co nelze nikdy pochopit ani vysvětlit, přesto jsme my
všichni tohoto (ne)hmotného neznáma
jeho neoddělitelnou součástí. V tomto
případě nelze na nic jiného pomyslet, než na
všudypřítomný vesmír.
Věčná
hádanka
Již
staří Řekové se zabývali jednou a tou
samou otázkou – co je to vlastně
vesmír, čili kosmos? Nejstarší
geocentrické modely vznikly právě v
antickém Řecku, tehdejší
filozofové z této doby předpokládali,
že vesmír je v prostoru konečný a trvá
v samotném důsledku věčně.
Současná astronomická
pozorování, prováděná těmi
nejmodernějšími dalekohledy, včetně
známého Hubblova vesmírného
teleskopu, překvapivě nedokazují nic
zásadního, co by v
pátrání po kosmickém zrodu
či jeho účelu, přispělo k bližšímu
porozumění (rozuzlení), jaká že to Moc
nebo Síla, stála a stále
stojí za touto tajemnou genezí.
Expanze
vesmíru?
Jaké máme dnes znalosti o kosmu, a co o něm
vlastně víme?
Nejvýznamnější objev, který
tak trochu ozřejmuje naši představu o tomto
vesmírném (nekonečném) prostoru, je
důležitý fakt o jeho neustálé
rozpínavosti.
Tahle vesmírná expanze byla poprvé
vypozorována americkým astronomem Edwinem
Hubblem, který za pomoci takzvaného
rudého posuvu zjistil, že se galaxie od sebe
vzdalují. Tento rudý posuv představuje
vzdalování naší planety
Země vůči všem galaxiím, což je nyní
známé jako Hubblův zákon.
Rudý
posuv ještě více umocnilo reliktní
záření - odhalené astronomy Arnem
Penziasem a Robertem Wilsonem, které potvrdilo tu
pravdivost, že se kosmos rozpíná a měl kdysi i
svůj počátek. Z těchto teorií postupem času
vznikl převládající
kosmický model, který je dnes
všeobecně znám jako „Velký
třesk“.
Tento velký třesk zapříčinila nesmírně
malá, absolutně zhmotnělá částice
(tzv. praatom), která ve správném
(načasovaném) okamžiku, spustila reakci z níž
vzešel tento zmiňovaný velký třesk a
později i tento nedozírný kosmos.
Poslední
postřehy (údaje) rovněž poukazují na to, že
expanze vesmíru nepochopitelně akceleruje, a to za
přispění takzvané - temné energie.
Jenomže ani tento Hubblův zákon, anebo samotná
podstata vzniku velkého třesku, nemusí v budoucnu
představovat tu nezpochybnitelnou jistotu v našem
chápání o této
kosmologické hádance, navzdory tomu, že je tento
objev uznáván celou vědeckou
veřejností, jakožto jediné a možné
vysvětlení vzniku tohoto universa.
Existují
mnohé filozofické směry ohledně
vesmíru, které se postupem času měnily či
přetvářely, vždy podle nově získaných
informací a objevů, o této kosmické
záhadě, jenž doprovází lidstvo od
nepaměti v celé jeho historii.
Jedna
z hlavních příčin, proč vzniklo tolik variant
vesmírných modelů (teorií) o jeho
počátku, spočívá v neprokazatelnosti
doložitelných vědeckých důkazů, neboť ač se to
tak nezdá, stále se pohybujeme na poli
spekulací a neprokazatelných úvah.
Zřejmě nikdy nebude sebelepšího
svědectví o pravdivosti, jednoho či druhého
kosmologického postulátu, proto
budoucí náhledy, teorie a hlavně
vědecké práce, se budou měnit dle nově
zjištěných poznatků.
Starověcí
astronomové
V dávných dobách se
například věřilo, že hvězd je na nebi pouze tolik, kolik
jich tam na noční obloze bylo k vidění. Dnes
však bezpečně víme, že máme mnohem
více sluncí (hvězd), než je schopno zachytit oko
člověka. Zajímavostí je též ta
skutečnost, že naši předci, ačkoliv neměli s námi
totožné informace o vesmíru, tak se přesto ve
hvězdných výšinách vyznali
snadněji a lépe, než my dnes!
Současné společenství vzhledem k tomu, že
pořád někam spěchá, aniž by vůbec
tušilo vlastně kam, nemá tu
dřívější potřebu pozorovat hvězdy,
vzhlížet k nim s úctou a pokorou
stejným způsobem, jako to dělávaly
předchozí generace. V dobách kdy ještě
neexistovalo veřejné osvětlení, lidé
znali velice dobře všechna viditelná
souhvězdí, o kterých si dokonce
vyprávěli i různé příběhy a
báje.
Středověcí
astronomové dokonce vkládali svá
pozorování, ale i záznamy,
nenápadně do fresek hradů a zámků, kde jsou
trvale zachyceny jejich badatelské počiny, až do těchto
dnešních dob. Díky těmto
starým historickým pramenům, se přesvědčujeme o
tom, že starověké národy (civilizace), nebyly
oproti nám, až tak moc zaostalé, jak by se z
dnešního úhlu pohledu mohlo
předpokládat.
Tyto starobylé kultury, ačkoliv neměly současné
super výkonné počítače, nebo
obří optické teleskopy, dokázaly
předpovídat s naprostou přesností
jakékoliv vesmírné úkazy
– zatmění Slunce i Měsíce, přelety
komet atd.
Mnoho čtenářů může namítnout, že bez
dnešních technických pomůcek a
různých specifických vymožeností
(teleskopy, sondy, satelity atd.), něco takového
není vůbec myslitelné, ale doopravdy je tomu tak!
Vzpomeňme např. na Mayskou civilizaci, zvlášť na
vědomosti, kterými tento mystický
národ disponoval.
Znalosti starých Mayů o tomto vesmíru,
nás obzvlášť pak v těchto časech
udivují, nejvíce však
odborníky na slovo vzaté, kteří jsou
právě z těchto ohromujících
znalostí doslova konsternováni.
Letošní přechod Venuše přes Slunce
(6.června 2012), byl právě mayským
národem před tisíci lety do
dnešních časů předvídán, to
je přeci naprosto úžasné, zároveň i
nepochopitelné, ale jak je patrné, tak
mayským kněžím se to očividně povedlo.
V
tomto směru není možné též
nevzpomenout na jiné prastaré společenstva,
které rovněž vynikaly pro nás tak
šokujícími vědomostmi o
vesmíru. Národ starého Egypta v tomto
ohledu nějak výrazně nezaostával za již
zmiňovanou Mayskou civilizací, a dokonce ani
staroindický svět nebyl z tohoto hlediska nikterak pozadu.
Nejpodivnější na těchto starověkých
společenstvech je ta skutečnost, že všechny tyto
pradávné kultury v souvislosti s
vesmírem, očekávaly po určitém
časovém cyklu zjevný konec světa!
Mayové předpověděli již do předu na toto
21.století všechna zatmění Slunce,
různé přechody planet, viz přechod Venuše apod.
Nikdo proto dnes nemůže těmto starověkým národům
upřít onu přesnost a hlavně určitou vyspělost v jejich
kosmických prognózách,
které se tak neskutečně nyní vyplňují.
Přestože ovládáme sofistikovanou techniku
(satelity, řízené rakety, radary) a
domníváme se, jak jsme v našem
konání civilizačně vyspělí, tak i
přesto nedokážeme to samé, co kdysi hravě
zvládl naturální lid
dřívějšího světa (Mayové,
Egypťané). Nedokážeme prognózovat
budoucnost na tisíc let dopředu, na rozdíl od
těchto dnes již neexistujících národů.
Bez
stavebního plánu, dům nevznikne!
Vraťme
se ještě jednou zpět k velkému třesku, k
oné podstatě, o kterou se opírá i
tento náš
stávající svět. Jednoduše
řečeno, vesmír vznikl podle mnohých astrofyziků
neřízenou a ničím nekoordinovanou
náhodou, takže z naprostého zmatku, čili chaosu.
Představte si, že budete pozorovat aktivní
vulkán, z kterého nekontrolovatelně
uniká žhavá smrtící
láva, která hned po vychladnutí,
vytvoří samovolně nádherné
symetrické město.
Samozřejmě,
že takováto představa se musí jevit
každému, zcela určitě jako utopická, ale v
porovnání s předkládanou
teorií o velkém třesku, je tento
příměr víc než totožný.
Předpokládám, že není
zapotřebí mít jakéhokoliv
akademického vzdělání, aby i
sám laik pochopil, že bez stavebního
plánu, hlavního projektanta, dělníků a
zedníků, samo od sebe nikdy nic nevznikne. Stavět chaoticky
budovy anebo dokonce celá města, asi opravdu nelze!
Co je
tajemnějšího víc než
vesmír?
Velký
třesk, pokud se i přesto nepřikloníme k té
nepravděpodobné neuspořádanosti, byl v
samotném důsledku vyvolán za pomoci
inteligentního a hlavně předprogramovaného
schématu, ze kterého toto vše co
nás obestírá (hvězdy, planety,
galaxie) takto dokonale povstalo. Lidská buňka obsahuje
19,37 % uhlíku, stejný stavební prvek
je zastoupen v atomech Slunce (0,030 %), elementárně řečeno,
v lidském těle koluje stejná substance,
jaká se nachází v centru
samotných hvězd.
Co z toho vyplývá? Jelikož
sdílíme stejný vesmír,
který byl vybudován ze shodných
materiálů (chemických prvků), podle
nadefinovaného stavebního vzorce, lze se
oprávněně domnívat, že vše
pochází z jedné a té
samé (mimo-vesmírné) dílny.
Vznik kosmu musel být proto logicky iniciován,
nějakým „vesmírným
architektem“ nadčasovým stavitelem,
který vytvořil vzor následného
vývoje (vesmír byl na jeho počátku
velice horký, pak postupně ochladl do této
dnešní podoby), a tato
„Tvůrcova“ stopa je hmatatelná vlastně
kdekoliv, stačí povolit uzdu své fantazii a
porozhlédnout se kolem sebe!
Po smrti živočichů, ale i rostlin, je z těchto mrtvých těl
do atmosféry uvolněn uhlík (CO2),
který je vzápětí ve vodě
pocházející z atmosféry,
prostřednictvím deště znovu
přijímán rostlinami, aby tento koloběh
uhlíku mezi živou a neživou přírodou,
neustále stejným způsobem takto pokračoval.
Zdali tento systematický záměr
pochází skutečně od již zmiňovaného
tvůrce (architekta), anebo jde o neuvěřitelnou náhodu,
přírodní zákonitosti, není
pro současnou i tu budoucí civilizaci nikterak
podstatné, mnohem
významnější je tohle
cyklické uspořádání
vesmíru, ale i našeho
zdejšího života.
Umírají rostliny, zvířata, ale i
sám moudrý člověk, a to jenom proto, aby z tohoto
popela (prachu) vznikl opětovně nový a
univerzální život. Většina hvězd
rovněž, buďto vyhasíná
(umírá) nebo po vyčerpání
vlastního paliva (vodíku a hélia)
ihned exploduje, a z této mimořádné
vesmírné události, cyklicky
vzniká zcela nové světlo, tedy
další nově zrozené Slunce v
kosmickém prostoru.
Tento neustále se opakující
řád, uctívali již staří
Mayové, kteří na těchto periodických
zákonech, vytvořili dnes tak známý
''Mayský kalendář''. Tento kalendář
údajně končí v letošním
roce 21.prosince, což se v mnohých souvislostech,
dává dohromady i s možným koncem
světa, který spíše završuje
své astronomické trvání
(dobu), než-li přehnaně vyvolané obavy z konce
všech konců, čili ze zániku tohoto světa!
Jestli tento kalendář doopravdy končí v tomto
roce 2012, a co se má potom odehrát, se toho
dosti napsalo, existuje celá řada protichůdných
informací i nepodložených nepravd o
této nejdiskutovanější
záhadě.
Ovšem
naši společnost dle mého názoru, by
mělo mnohem více zajímat, snad i znepokojovat,
pokud tato periodika skutečně fungují na tomto
popisovaném (cyklickém) principu, zda nemůže
náhodou v budoucnosti dojít k opaku
velkého třesku, k jeho křachu-též krachu, tedy k
zhroucení (smrštění) celého
vesmírného světa!
Naprogramovaný
konec?
Nedochází
již v těchto dnešních časech k tomuto
zásadnímu zlomu (průlomu), kdy se celý
tento obří komplex (kosmos) v jeho nepochopitelné
kráse a nekonečné věčnosti,
ubírá k svému vytyčenému
cíli, tedy zániku?
K onomu okamžiku pravdy z něhož vše povstalo, do
této dokonale nenapodobitelné struktury.
Dnešní astronomická
pozorování něco podobného již
delší dobu signalizují, aspoň co se
týče té akcelerace v kosmickém
rozpínání, ale
nedává se to do přímého
kontextu s možným zánikem onoho
vesmírného fundamentu.
Pokud uhasínají hvězdy, zanikají
celé galaxie, lze s naprostou jistotou očekávat,
skon i tohoto stávajícího universa,
jenž se podle tohoto (cyklického)
scénáře či záměru, dočká
svého dlouhodobého naplnění, čili
jistého konce z kterého opětovně vzplane
další zrod, započetí
dalšího životního
(vesmírného) cyklu.
Tento nekonečně se
opakující koloběh, můžeme nazvat
recyklačním kosmologickým procesem. Bohužel, proč
a z jakého důvodu k tomuto dějství
dochází, pokud to tedy takto vůbec funguje, nelze
v našich myslích nikdy pochopit.
Tajemství proto zůstane tajemstvím a
vesmír zas VESMÍREM, toto je ta jediná
jistota na kterou se můžeme my tzv. moderní lidé
z 21.století naprosto spolehnout!
KONEC
REKLAMA