VESMÍR-ZROD A JEHO NEVYHNUTELNÝ KONEC!
16.06.2012   Josef Čáp
Jsme obklopeni něčím, co nelze nikdy pochopit ani vysvětlit, přesto jsme my všichni tohoto (ne)hmotného neznáma jeho neoddělitelnou součástí. V tomto případě nelze na nic jiného pomyslet, než na všudypřítomný vesmír.

Věčná hádanka

Již staří Řekové se zabývali jednou a tou samou otázkou – co je to vlastně vesmír, čili kosmos? Nejstarší geocentrické modely vznikly právě v antickém Řecku, tehdejší filozofové z této doby předpokládali, že vesmír je v prostoru konečný a trvá v samotném důsledku věčně. Současná astronomická pozorování, prováděná těmi nejmodernějšími dalekohledy, včetně známého Hubblova vesmírného teleskopu, překvapivě nedokazují nic zásadního, co by v pátrání po kosmickém zrodu či jeho účelu, přispělo k bližšímu porozumění (rozuzlení), jaká že to Moc nebo Síla, stála a stále stojí za touto tajemnou genezí.

Expanze vesmíru?

Jaké máme dnes znalosti o kosmu, a co o něm vlastně víme? Nejvýznamnější objev, který tak trochu ozřejmuje naši představu o tomto vesmírném (nekonečném) prostoru, je důležitý fakt o jeho neustálé rozpínavosti. Tahle vesmírná expanze byla poprvé vypozorována americkým astronomem Edwinem Hubblem, který za pomoci takzvaného rudého posuvu zjistil, že se galaxie od sebe vzdalují. Tento rudý posuv představuje vzdalování naší planety Země vůči všem galaxiím, což je nyní známé jako Hubblův zákon.

Rudý posuv ještě více umocnilo reliktní záření - odhalené astronomy Arnem Penziasem a Robertem Wilsonem, které potvrdilo tu pravdivost, že se kosmos rozpíná a měl kdysi i svůj počátek. Z těchto teorií postupem času vznikl převládající kosmický model, který je dnes všeobecně znám jako „Velký třesk“. Tento velký třesk zapříčinila nesmírně malá, absolutně zhmotnělá částice (tzv. praatom), která ve správném (načasovaném) okamžiku, spustila reakci z níž vzešel tento zmiňovaný velký třesk a později i tento nedozírný kosmos.

Poslední postřehy (údaje) rovněž poukazují na to, že expanze vesmíru nepochopitelně akceleruje, a to za přispění takzvané - temné energie. Jenomže ani tento Hubblův zákon, anebo samotná podstata vzniku velkého třesku, nemusí v budoucnu představovat tu nezpochybnitelnou jistotu v našem chápání o této kosmologické hádance, navzdory tomu, že je tento objev uznáván celou vědeckou veřejností, jakožto jediné a možné vysvětlení vzniku tohoto universa.

Existují mnohé filozofické směry ohledně vesmíru, které se postupem času měnily či přetvářely, vždy podle nově získaných informací a objevů, o této kosmické záhadě, jenž doprovází lidstvo od nepaměti v celé jeho historii.

Jedna z hlavních příčin, proč vzniklo tolik variant vesmírných modelů (teorií) o jeho počátku, spočívá v neprokazatelnosti doložitelných vědeckých důkazů, neboť ač se to tak nezdá, stále se pohybujeme na poli spekulací a neprokazatelných úvah. Zřejmě nikdy nebude sebelepšího svědectví o pravdivosti, jednoho či druhého kosmologického postulátu, proto budoucí náhledy, teorie a hlavně vědecké práce, se budou měnit dle nově zjištěných poznatků.

Starověcí astronomové

V dávných dobách se například věřilo, že hvězd je na nebi pouze tolik, kolik jich tam na noční obloze bylo k vidění. Dnes však bezpečně víme, že máme mnohem více sluncí (hvězd), než je schopno zachytit oko člověka. Zajímavostí je též ta skutečnost, že naši předci, ačkoliv neměli s námi totožné informace o vesmíru, tak se přesto ve hvězdných výšinách vyznali snadněji a lépe, než my dnes! Současné společenství vzhledem k tomu, že pořád někam spěchá, aniž by vůbec tušilo vlastně kam, nemá tu dřívější potřebu pozorovat hvězdy, vzhlížet k nim s úctou a pokorou stejným způsobem, jako to dělávaly předchozí generace. V dobách kdy ještě neexistovalo veřejné osvětlení, lidé znali velice dobře všechna viditelná souhvězdí, o kterých si dokonce vyprávěli i různé příběhy a báje.

Středověcí astronomové dokonce vkládali svá pozorování, ale i záznamy, nenápadně do fresek hradů a zámků, kde jsou trvale zachyceny jejich badatelské počiny, až do těchto dnešních dob. Díky těmto starým historickým pramenům, se přesvědčujeme o tom, že starověké národy (civilizace), nebyly oproti nám, až tak moc zaostalé, jak by se z dnešního úhlu pohledu mohlo předpokládat. Tyto starobylé kultury, ačkoliv neměly současné super výkonné počítače, nebo obří optické teleskopy, dokázaly předpovídat s naprostou přesností jakékoliv vesmírné úkazy – zatmění Slunce i Měsíce, přelety komet atd.

Mnoho čtenářů může namítnout, že bez dnešních technických pomůcek a různých specifických vymožeností (teleskopy, sondy, satelity atd.), něco takového není vůbec myslitelné, ale doopravdy je tomu tak! Vzpomeňme např. na Mayskou civilizaci, zvlášť na vědomosti, kterými tento mystický národ disponoval. Znalosti starých Mayů o tomto vesmíru, nás obzvlášť pak v těchto časech udivují, nejvíce však odborníky na slovo vzaté, kteří jsou právě z těchto ohromujících znalostí doslova konsternováni. Letošní přechod Venuše přes Slunce (6.června 2012), byl právě mayským národem před tisíci lety do dnešních časů předvídán, to je přeci naprosto úžasné, zároveň i nepochopitelné, ale jak je patrné, tak mayským kněžím se to očividně povedlo.

V tomto směru není možné též nevzpomenout na jiné prastaré společenstva, které rovněž vynikaly pro nás tak šokujícími vědomostmi o vesmíru. Národ starého Egypta v tomto ohledu nějak výrazně nezaostával za již zmiňovanou Mayskou civilizací, a dokonce ani staroindický svět nebyl z tohoto hlediska nikterak pozadu. Nejpodivnější na těchto starověkých společenstvech je ta skutečnost, že všechny tyto pradávné kultury v souvislosti s vesmírem, očekávaly po určitém časovém cyklu zjevný konec světa! Mayové předpověděli již do předu na toto 21.století všechna zatmění Slunce, různé přechody planet, viz přechod Venuše apod.

Nikdo proto dnes nemůže těmto starověkým národům upřít onu přesnost a hlavně určitou vyspělost v jejich kosmických prognózách, které se tak neskutečně nyní vyplňují. Přestože ovládáme sofistikovanou techniku (satelity, řízené rakety, radary) a domníváme se, jak jsme v našem konání civilizačně vyspělí, tak i přesto nedokážeme to samé, co kdysi hravě zvládl naturální lid dřívějšího světa (Mayové, Egypťané). Nedokážeme prognózovat budoucnost na tisíc let dopředu, na rozdíl od těchto dnes již neexistujících národů.

Bez stavebního plánu, dům nevznikne !

Vraťme se ještě jednou zpět k velkému třesku, k oné podstatě, o kterou se opírá i tento náš stávající svět. Jednoduše řečeno, vesmír vznikl podle mnohých astrofyziků neřízenou a ničím nekoordinovanou náhodou, takže z naprostého zmatku, čili chaosu. Představte si, že budete pozorovat aktivní vulkán, z kterého nekontrolovatelně uniká žhavá smrtící láva, která hned po vychladnutí, vytvoří samovolně nádherné symetrické město. Samozřejmě, že takováto představa se musí jevit každému, zcela určitě jako utopická, ale v porovnání s předkládanou teorií o velkém třesku, je tento příměr víc než totožný. Předpokládám, že není zapotřebí mít jakéhokoliv akademického vzdělání, aby i sám laik pochopil, že bez stavebního plánu, hlavního projektanta, dělníků a zedníků, samo od sebe nikdy nic nevznikne. Stavět chaoticky budovy anebo dokonce celá města, asi opravdu nelze!

Co je tajemnějšího víc než vesmír?

Velký třesk, pokud se i přesto nepřikloníme k té nepravděpodobné neuspořádanosti, byl v samotném důsledku vyvolán za pomoci inteligentního a hlavně předprogramovaného schématu, ze kterého toto vše co nás obestírá (hvězdy, planety, galaxie) takto dokonale povstalo. Lidská buňka obsahuje 19,37 % uhlíku, stejný stavební prvek je zastoupen v atomech Slunce (0,030 %), elementárně řečeno, v lidském těle koluje stejná substance, jaká se nachází v centru samotných hvězd. Co z toho vyplývá? Jelikož sdílíme stejný vesmír, který byl vybudován ze shodných materiálů (chemických prvků), podle nadefinovaného stavebního vzorce, lze se oprávněně domnívat, že vše pochází z jedné a té samé (mimo-vesmírné) dílny. Vznik kosmu musel být proto logicky iniciován, nějakým „vesmírným architektem“ nadčasovým stavitelem, který vytvořil vzor následného vývoje (vesmír byl na jeho počátku velice horký, pak postupně ochladl do této dnešní podoby), a tato „Tvůrcova“ stopa je hmatatelná vlastně kdekoliv, stačí povolit uzdu své fantazii a porozhlédnout se kolem sebe!

Po smrti živočichů, ale i rostlin, je z těchto mrtvých těl do atmosféry uvolněn uhlík (CO2), který je vzápětí ve vodě pocházející z atmosféry, prostřednictvím deště znovu přijímán rostlinami, aby tento koloběh uhlíku mezi živou a neživou přírodou, neustále stejným způsobem takto pokračoval. Zdali tento systematický záměr pochází skutečně od již zmiňovaného tvůrce (architekta), anebo jde o neuvěřitelnou náhodu, přírodní zákonitosti, není pro současnou i tu budoucí civilizaci nikterak podstatné, mnohem významnější je tohle cyklické uspořádání vesmíru, ale i našeho zdejšího života.

Umírají rostliny, zvířata, ale i sám moudrý člověk, a to jenom proto, aby z tohoto popela (prachu) vznikl opětovně nový a univerzální život. Většina hvězd rovněž, buďto vyhasíná (umírá) nebo po vyčerpání vlastního paliva (vodíku a hélia) ihned exploduje, a z této mimořádné vesmírné události, cyklicky vzniká zcela nové světlo, tedy další nově zrozené Slunce v kosmickém prostoru. Tento neustále se opakující řád, uctívali již staří Mayové, kteří na těchto periodických zákonech, vytvořili dnes tak známý ''Mayský kalendář''. Tento kalendář údajně končí v letošním roce 21.prosince, což se v mnohých souvislostech, dává dohromady i s možným koncem světa, který spíše završuje své astronomické trvání (dobu), než-li přehnaně vyvolané obavy z konce všech konců, čili ze zániku tohoto světa! Jestli tento kalendář doopravdy končí v tomto roce 2012, a co se má potom odehrát, se toho dosti napsalo, existuje celá řada protichůdných informací i nepodložených nepravd o této nejdiskutovanější záhadě.

Ovšem naši společnost dle mého názoru, by mělo mnohem více zajímat, snad i znepokojovat, pokud tato periodika skutečně fungují na tomto popisovaném (cyklickém) principu, zda nemůže náhodou v budoucnosti dojít k opaku velkého třesku, k jeho křachu-též krachu, tedy k zhroucení (smrštění) celého vesmírného světa!

Naprogramovaný konec?

Nedochází již v těchto dnešních časech k tomuto zásadnímu zlomu (průlomu), kdy se celý tento obří komplex (kosmos) v jeho nepochopitelné kráse a nekonečné věčnosti, ubírá k svému vytyčenému cíli, tedy zániku? K onomu okamžiku pravdy z něhož vše povstalo, do této dokonale nenapodobitelné struktury. Dnešní astronomická pozorování něco podobného již delší dobu signalizují, aspoň co se týče té akcelerace v kosmickém rozpínání, ale nedává se to do přímého kontextu s možným zánikem onoho vesmírného fundamentu.

Pokud uhasínají hvězdy, zanikají celé galaxie, lze s naprostou jistotou očekávat, skon i tohoto stávajícího universa, jenž se podle tohoto (cyklického) scénáře či záměru, dočká svého dlouhodobého naplnění, čili jistého konce z kterého opětovně vzplane další zrod, započetí dalšího životního (vesmírného) cyklu.

Tento nekonečně se opakující koloběh, můžeme nazvat recyklačním kosmologickým procesem. Bohužel, proč a z jakého důvodu k tomuto dějství dochází, pokud to tedy takto vůbec funguje, nelze v našich myslích nikdy pochopit. Tajemství proto zůstane tajemstvím a vesmír zas VESMÍREM, toto je ta jediná jistota na kterou se můžeme my tzv. moderní lidé z 21.století naprosto spolehnout!



-konec-