04.05.2012 Josef Čáp
Naše
země nebyla nikdy tím vysněným rájem pod sluncem, naši předkové
si na tomto kontinentě prožili své, hned dvě krvavé světové
války, přesto je Česko proti jiným koutům světa relativně
klidným ostrovem v rozbouřeném Tichém oceánu. Češi jsou totiž
proti jiným zemím, i když se to nezdá, tím skromnějším
národem, který k spokojenému životu nepotřebuje příliš mnoho.
Tato avizovaná skromnost byla a je velkým kapitálem do budoucích
horších časů, ovšem i toto se nesmí přehánět.
Reformy?
Současná sociopolitická situace je pro mnoho obyvatel (hlavně v těch menších městech) v některých případech dokonce i ekonomicky neúnosná, na druhou stranu je zapotřebí si rovněž uvědomit, že i v těchto zdánlivě špatných časech, se mnohým lidem životní úroveň výrazně zlepšila. Tyto dnešní protivládní demonstrace, které právě nyní zažíváme a budeme i nadále vídat, jsou zcela legitimní, neboť upozorňují na korupci v tomto upadajícím státě, který se tak nevědomě řítí do krachu! Mnoho nespokojenců z řad odborových organizací a občanských iniciativ očekává (oprávněně) po odchodu „Nečasovy vlády“ ty vytoužené pozitivní změny, které zastaví bujarou korupci, (ne)ekonomické reformy a zdražování, vzrůstající nezaměstnanost a stabilitu cen potravin, paliv atd. Otázkou však zůstává, zda jsou takováto zbožná přání vůbec reálná? Nejprve si musíme uvědomit, co způsobilo tento nepříznivý ekonomický stav, a proč vlastně tato vláda sahá k nepopulárním opatřením (škrtům) apod. Mezi neparlamentními politiky vládne přesvědčení, že tu dnešní ekonomicko-politickou krizi v ČR, překonáme nebo vyřešíme přímou demokracií, která nás zbaví právě té škodlivé korupce, politikaření a planých slibů. Toto řešení by bylo snad i účinné, ale bohužel v jiné době, nikoliv v těchto časech ekonomického útlumu. Pochopitelnou nespokojenost obyvatel naší země, za tohoto stavu nemůže spasit, jenom změna volebního systému, neboť doba si toho žádá mnohem víc, především pak zvýšení životní úrovně, a to je za této stávající situace téměř nemožné.
Hra se slovy!
Slovo reforma znamená – změna, náprava, zlepšení, ale to co se dnes v této ekonomice odehrává, nelze nazvat ani pojmenovat nápravou, poněvadž dochází jen ke zvyšování cen a daní, přímých i nepřímých. Kromě těchto neustále se zvyšujících daní, zdravotních poplatků, soudních poplatků apod., není vidu ani slechu, po jakýchkoliv prorůstových (hospodářských) pozitivech, která by oživila tuto ekonomiku. Kam se poděly ty předvolební sliby této vládní (ne)koalice, kde-že ty loňské sněhy jsou, vlády jenž sama sebe (nevýstižně) pojmenovala jako - protikorupční a odpovědně rozpočtovou. Přes veškerá a hlavně tvrdá opatření, roste nezadržitelně dluh České republiky, stát postrádá finance na cokoliv, není schopen ufinancovat služby, které přísluší státnímu zřízení, aspoň ve smyslu evropských zvyklostí. Další finanční zatěžování domácností neřeší vůbec nic, naopak oslabená koupěschopnost paradoxně ještě více zhoršuje, již tak na kolenou podlomenou českou ekonomiku. Pro srovnání, státní zadlužení Řecka se pohybuje kolem 7,7 biliónu korun, a tento finanční závazek nezadržitelně narůstá, naproti tomu republikový dluh Česka, je sice menší než ten řecký, přibližně 1,168 biliónů korun, ale politická nestabilita, rozhádanost, skandály, budoucí generální stávky, mohou výši státního dluhu zcela snadno navýšit, až na samotnou úroveň tohoto děsivého řeckého zadlužení.
Kde končí české daně?
Kdo není zcela nevidomí, musí si být vědom toho, že nakupování mnohem lacinějšího zboží za hranicemi tohoto státu, se stalo v současnosti běžnou normalitou tuzemských zákazníků, kteří z důvodu úspor raději pořizují své nákupy venku (mimo prostor ČR), což způsobuje státnímu rozpočtu nemalé finanční ztráty. Co proti tomuto jevu podniká vlastně ministerstvo financí? Nic!! Tento stav ještě více zhoršuje svými neefektivními kroky, jenž nehorázně zvyšují ceny na domácím trhu, a toto mnohonásobně-krát zesiluje tuto zlověstnou agónii! České daně místo toho, aby snižovaly finanční závazky této republice, nesmyslně potom končí v otevřené náruči cizích státních pokladen. Jezdíme do Polska kvůli lacinějšímu benzínu či naftě, cestujeme do Německa za nákupy těch lacinějších potravin, ale výplaty starobních důchodů žádáme v této zemi, nikoliv v zahraničí! Zamysleme se nad správností tohoto našeho konání!
Pokud budeme my všichni upřednostňovat vše, co pochází mimo tento nám svěřený stát, nedivme se pak tomu, že je státní pokladna děravá jako řešeto. Nízké sociální dávky v nezaměstnanosti, celkově malé platy ve všech oborech, jsou tohoto všeho očividným důsledkem. Jakmile správce našich daní, bude i nadále, místo reforem zvyšovat jen spotřební daň na DPH, budou vzápětí všechna ta zmiňovaná znevýhodnění ještě silněji kulminovat než doposud. To vše bude probíhat tak dlouho, až ČR nakonec nebude schopna splácet své enormní dluhy a pod touto tíhou definitivně zbankrotuje.
Uznávám, že by se nemělo tímto strašit, že tak daleko díky bohu (snad) ještě nejsme, ale pokud podle statistiků již téměř každý desátý Čech, včetně dětí a seniorů, žije v příjmovém pásmu chudoby, tak strašák z Řecka není již žádnou hrozbou, ale spíše opravdovou realitou, pokud to naši politici mimochodem ještě nevědí!
Demokracie je závislá na prosperitě!
Politika jako taková se doopravdy stává pro voliče, tou neproniknutelnou bariérou, přes kterou není možné vzájemně (mezi lidem a politiky) komunikovat, poněvadž politici žijí mimo jakoukoliv realitu obyčejného člověka. Tento stav a chování degraduje zatěžujícím způsobem naši demokracii.
Pokud bude i nadále chudnout Český národ, komu v návaznosti budou potom prodávat své finální výrobky (produkty) čeští výrobci? Koho budou potom zaměstnávat naše (kromě ne-tuzemských podniků) firmy, když nebudou mít možnost svou práci prodávat? Přitom k zvyšování daní prý dochází z důvodů zamezování narůstajícího státního dluhu, což je více úsměvné, než-li smutné! Jestliže projíždíte nádhernou českou krajinou, není možné si taktéž nepovšimnout mnohých opuštěných budov, kde dříve stály továrny a závody, jenž vydávaly zvuky různých strojů i houkajících parních sirén. Vytunelované podniky a po nich vzniklá torza, jsou výsledným mementem postkomunistického kapitalismu, po kterém zůstaly už jen ty prázdné haly, které připomínají kdysi slavnou minulost českého průmyslu, jenž byl pojmem dokonce i v celosvětovém měřítku.
Konkrétně textilní průmysl představoval vývozní artikl, jenž naši zemi důstojně reprezentoval rovněž po celém světě. Ještě v 80. letech bylo bývalé Československo považováno za textilní velmoc. Podle údajů MPO ČR pracovalo v textilním průmyslu v roce 1990 celkem 153 000 osob a fungovalo zde 72 textilních podniků. V roce 2005 se celkový stav pracovníků snížil na 50 589 osob. Samozřejmě je možné pokračovat v tomto výčtu různých průmyslových odvětvích, v čem naše země vynikala (průmysl - obuvnický, strojírenský, papírenský, potravinářský, sklářský), ale nemá smysl hořekovat nad tím, co se již více nevrátí! Mnozí Češi stále nechápou, nedokáží pochopit, jak se něco takového vlastně mohlo stát, proč známá a průmyslová země, se proměnila v chudý rozvíjející se stát (nyní krachující), který už jenom vzpomíná na svou dřívější a hlavně slavnou minulost. Aby se tomuto úpadku dalo aspoň částečně porozumět, tak doporučuji každému z nás navštívit - Svobodný stát Bavorsko! V této části Německa musí totiž každý pochopit, že kapitál není nadnárodní, jak je nám zde v ČR předkládáno! Němečtí podnikatelé, ale i politici jsou vlastenecky založeným národem, Němci nejsou na rozdíl od našich politiků uplatitelní!
Úcta k vlastnímu národu
V Evropě ztrácíme onu důležitou národní hrdost, (jsme k smíchu celému světu) neboť prodáváme téměř cokoliv, včetně nás samých. Naši přední představitelé nereprezentují totiž naši republiku, oni reprezentují své vlastní zájmy, na úkor tohoto národa. Podle toho je tak i s námi Čechy v cizině nakládáno, jsme součástí Evropské unie, tedy celku, který se deklaruje jako svazek vzájemně propojených a solidárních států. Ovšem ta solidarita platí jen pro některé země, hlavně pro takové co jsou ekonomicky úspěšné, nekorupční a důvěryhodné, naše země do této skupiny bohužel nepatří. Spor o víza s Kanadou tohle tvrzení jen dokládá, neboť Evropská unie zlomila nad ČR svou ochranou hůl, tedy tu pomyslnou hůl v podobě garantované solidarity.
V době, kdy Kanada zavedla proti ČR víza, nejenom že EU nepodnikla žádná protiopatření, ale ještě navíc souhlasila s ponižujícím vydáváním víz pro české občany v zahraničním státě ( v Rakousku ve Vídni). Tímto nechci kritizovat jen EU za toto její chování, neboť tento postoj k Česku věrohodně popisuje vztah jiných členských zemí (politiků) vůči našim vrcholovým představitelům. Nutno dodat, že tato chmurná nálada a skepse z politiky, se projevuje i v jiných státech (EU) na východ směrem od nás.
Ovšem ani západ Evropy není v těchto časech zcela oproštěn od korupce a populistických nálad, které se začínají víc než kdy jindy projevovat. Evropa je v této době závislejší více na financích, na zachování eura, než-li na demokratických hodnotách (zásadách), kterými se stále zaštiťuje. Ano, bez chleba nemůže ani demokracie zdárně fungovat, z tohoto důvodu se stále více Čechů přiklání k předlistopadové době, což je evidentní prohra, přinejmenším aspoň té české demokracie!
Nová doba – nový politický systém?
Mnoho lidí po celém světě si vůbec neuvědomuje, že žijeme v tzv. transformačním roce 2012, proto se nedá nikterak vyloučit náhrada tohoto stávajícího politického systému za jiný, který nebude mít s tímto současným (nemravným) stavem, nic co do činění. Uvnitř tohoto jednotného nespokojeného celku se může nenápadně zrodit cosi, třeba přerod nových hodnot a myšlenek, jenž se začnou i v této zemi pozvolna projevovat. Toto pnutí je i z globálního hlediska nepřehlédnutelné, celosvětová obchodní a finanční krize postihla i dříve prosperující ekonomiky, například USA se musí stejným způsobem, jako Řecko či Portugalsko, vypořádat s narůstajícím státním deficitem, a náhlé úspory spolu s vysokou nezaměstnaností, zesilují mnohem silněji tento nově vznikající mentální odpor. Pokud byli lidé v minulých letech se svou životní úrovní nespokojeni, tak vězte, že budoucí časy nebudou o nic lepší, lze očekávat jenom zhoršující se tento trend, který nás dovede k jisté změně. Jelikož je každá transformace vždy velice bolestivá, i my Češi máme takovou vlastní zkušenost s transformací (přechod od socialismu na kapitalismus), čeká nás ve skutečnosti nelehká doba plných zvratů a nepříjemných proměn. Jak moc bolestivá bude tato změna (transformace) to je hádanka, na kterou není možné zcela srozumitelně odpovědět. Státy, co jsou však v mnoha ohledech soběstačné, mají výhodu svobodné volby, proti těm zemím jenž podléhají podmíněným závislostem (dovoz ropy-plynu, import potravin, vlastní zdroje pitné vody). Každý stát či republika, se musí výlučně spolehnout sama na sebe, nemá smysl se obracet na pomoc zvenčí, na podporu EU v horších časech apod. Jistotu máme pouze v jednom, na konci této krkolomné cesty, buď přijde úsvit nebo tma. Někdo může pocítit to světlo, jiný zase tmu, to nelze předvídat.
Historie nabízí ponaučení!
Z historického pohledu, je velice zajímavé, že k největším politickým zvratům či změnám, docházelo a dochází, vždy v dobách proměnlivého počasí. Pro zajímavost jen připomenu, že toto letošní počasí má poněkud neobvyklý charakter kolísajících teplot, kdy netušíme zda máme jaro, zimu nebo léto! Počasí této planety však nejvíce ovlivňuje naše hvězda Slunce, podle samotných vědců z NASA, nás čeká v tomto roce (2012) velmi silná sluneční aktivita, která má vyvrcholit letos kolem 20 prosince. Projeví se nějak významně tyto vesmírné vlivy v našem světě, v našem stávajícím životě, v této realitě, stejně tak jako v dobách dávno minulých...?
-konec-
