VZNIK VESMÍRU Z POHLEDU SCI-FI REALITY!  
25.04.2014  Josef Čáp     

Není nic krásnějšího, než nebe plné třpytících se hvězd! Hvězdami a nádherou vesmíru se už zabývali staří Babyloňané, dnes tak činí badatelé, filozofové, spisovatelé, profesionální i neprofesionální astronomové, dokonce i prostý lid. Vznik vesmíru rozhodně souvisí i s naší existencí, tedy se zrodem lidského druhu. Co je Vesmír? Proč vznikl? Jakou úlohu v něm zastává člověk? To jsou otázky, které si zasluhují odpověď, nebo alespoň nějaké vysvětlení, které nám umožní pochopit hádanku o kosmu.


Mnoho toho zatím nevíme!

Je pravda, že moderní astronomie ohledně vesmírného výzkumu, dosáhla značných úspěchů, to koneckonců dnešní civilizaci otevírá novou perspektivu do vesmírného světa, který čeká na své objevení. Nicméně, všemu nelze dostatečně porozumět, zvlášť pokud jde o černé díry, kvasary, temnou energii, temnou hmotu, apod. I když pozorujeme nejvýkonnějšími teleskopy nejhlubší místa v kosmu, o vlastní Sluneční soustavě víme jen pramálo. Osobně se domnívám, že na sousedních planetách, nikoliv jen v dálavách neproniknutelného universa, existuje v nějaké neprobádané formě život, který nebyl astrofyziky do této doby identifikován, což neznamená, že se život vyskytuje pouze tady na Zemi! Jakmile se dostaneme k přímým důkazům o mimozemském životě, bude to mít dopad na nás samé, povzneseme se nad vším, co omezuje naši dosavadní představu o tajemném kosmu. Z tohoto důvodu je smysluplné se věnovat kosmickému výzkumu i bádání, neboť pouze ten má předpoklady dospět k jednomyslnému závěru; odkud jsme a z čeho pocházíme. Fantazii nelze klást žádné meze, především proto, že bez ní bychom nedosáhli současného pokroku, který nám kupříkladu umožňuje sledovat ty nejvzdálenější galaxie, ale i mlhoviny ve viditelném vesmíru. V tomto článku se totiž setkáte s teorií o vzniku vesmíru, který vyžaduje notnou dávku zmiňované fantazie. Abychom mohli něco pochopit, musíme nejprve fantazírovat, teprve pak přemýšlet, což je zásadní podmínka pro níže uvedenou vizi (teoretickou úvahu) zrodu tohoto a jiných vesmírných světů. O vesmíru mnoho nevíme, ale když využijeme sílu lidské představivosti, jsme schopni sto pochopit vznik i podstatu jeho tajemství.

Více vidět znamená více vědět, anebo je tomu naopak?

Současná kosmologie vysvětluje vznik vesmíru, podle tzv. standardního modelu, který vychází z teorie o velkém třesku, jež započal z malého bodu o velké hustotě. Z této malé částice prý vzniklo vše, tj. prostor, hmota, čas, galaxie, hvězdy, planety, též život na naší planetě, atd. Realita vesmíru tedy započala explozí, která po sléze vyvolala podobu inflace – tj. této nynější expanze universa. Tahle teorie se pokouší detailně objasnit počátek kosmu, od jeho zrodu až po jeho možný zánik. Ovšem po důkladné analýze jsem dospěl k názoru (článek - PŘIŠEL K NÁM ŽIVOT Z VESMÍRU, ANEBO OD BOHA? http://odrazy-tajemna.wz.cz/Universum.html), že se kosmos nezvětšuje a ani nedochází k jeho akceleraci, což popírá výše uvedený výklad o velkém třesku. Jestliže k této události nedošlo (Velký třesk), jaká příčina potom stála za jeho zrodem? Co bylo před kosmickou genezí? Proč a z jakých pohnutek se stvořil vesmír? Uvědomme si prosím jedno, kdyby se tato významná událost neodehrála (zrod vesmíru), nemohli by jste například uvažovat nad smyslem tohoto článku! Ačkoliv k velkému třesku nikdy nedošlo, což se pokusím vysvětlit, budu tento odborný termín v tomto textu nadále používat. Proč nedošlo k velkému třesku?

Především z toho důvodu, že nešlo o náhodu ale záměr, jak ve svých článcích neustále zdůrazňuji. Takže bychom velký třesk měli nazývat pravým jménem, tedy jako ''Velký Plán'', vytvořený z čisté myšlenky! Exaktní věda vysvětluje vznik vesmíru i tím, že vše přičítá absolutní náhodě, pokud však nevěříte na náhodu, nemůžete se s tímto vysvětlením spokojit. Každopádně současné astrofyzice se nepodařilo objasnit, co bylo před Velkým třeskem, pokud k této události vůbec došlo? Nepochopitelné nelze pochopit, proto jsem na vyřešení tohoto mystéria, použil sci-fi schopnost, která není omezena striktními pravidly exaktní vědy. Jestli se mi za pomoci této metody, povedlo vyřešit tuhle o kosmu největší záhadu, posoudíte jenom Vy – čtenáři.

Co bylo před Velkým třeskem?

Profesor a teoretik Paul Davies se domnívá, že „NIC“. Tahle odpověď je stejná, jakoby se vás někdo zeptal: „Co předcházelo tomu, než jste se narodili?“ Že by nic? Točíme se stále v kruhu, a to doslovně! Kruh je symbolem času, jednoty a absolutna, dokonce i samotného Boha, takže je patrné, že se náš svět, ba i vesmír, točí v jednom velkém kruhu. Když vhodíme dlažební kostku do vody, vznikne pokaždé na hladině precizní kružnice, nikoliv čtverec či jiný geometrický útvar. Tento efekt lze vysvětlit paměťovou reflexí, která existovala ještě před zrozením vesmírného věku. Nahlížíme zpětně na kdysi vyvinutý element, z kterého vzešlo úplně vše, co dává a nedává smysl. Co z toho vyplývá? Ano, než se stal Vesmír vesmírem, byl pravděpodobně stvořen v technickém zařízení elipsového tvaru, uvnitř kterého došlo k urychlení částic, jež se staly základním kamenem dnešního kosmu, reality vědomí a nevyprchávající energie, která drží veškerou hmotu (atomy) pohromadě. Kruh je tedy jakýsi hypotetický otisk, soustavy vzájemně se do kruhu shlukujících částic, z kterých povstal dnešní kosmos. Jakmile tyto teoretické úvahy převedeme do jazyka vědy, zjistíme, že o něco podobného se pokoušejí vědci v ženevském CERNu! V letech 1957 začal ve švýcarském CERNu nebývalý výzkum, jehož záměr tkví v proniknutí do tajů hmoty, která je hybatelem veškerého života, ale i vesmírného prostoru, kterého jsme také součástí. V roce 1994 byla schválena výstavba urychlovače LHC (Large Hadron Collider), který byl spuštěn do provozu v roce 2008. Od této doby se astrofyzikové snaží (tj. 10 000 vědců z 580 univerzit z 85 různých zemí) v tomto výzkumném centru, odhalit stavební prvky kosmické hmoty, zejména takzvaný Higgsův boson.

Co je Higgsův boson? To je hypotetická částice, kterou předpověděl v roce 1964 britský fyzik Peter Higgs, který teorii o této tajuplné částici dopodrobna rozpracoval s Philipem Andersonem. Boson by měl v současném modelu vesmíru vysvětlit, jak ostatní částice získávají hmotnost. Jakmile by základní prvky neměly žádnou hmotnost, vesmír by dnes vypadal úplně jinak. Asi není náhoda, že se bosonu přezdívá – božská částice! Prozatím se v dlouhých tunelech (27 kilometrů) švýcarského CERNu, pokoušejí výzkumníci odhalit základní podstatu Higgsova bosonu, velkého třesku či znalosti o více rozměrném kosmickém prostoru, ale s postupnými úspěchy, též nově nabytými informacemi o vesmíru, zvědavost vědců neodolá zjevnému pokušení, nikoliv simulovat, nýbrž stvořit vesmír podle vzoru toho našeho. Stane se pak z člověka samozvaný Stvořitel? 

Je možné uvnitř elektromagnetických tunelů či různých urychlovačů, vytvořit v tomto rozměru na okolí zcela nezávislý vesmír, který by vykazoval obdobné atributy zdejšího universa a jeho bizarních projevů? Dokážou výzkumníci v tomto směru vyvolat nemožné, zplodit takový kosmos v jehož útrobách by se rozvíjel solárně – planetární systém, nebo v něm dokonce vznikal rozmanitý život, třeba podobající se tomu lidskému? A nejen to, zkoumat tento hvězdný prostor tak, abychom porozuměli této úvaze, která se pokouší nekonvenčním způsobem vyřešit záhadu o tom, co se událo před velkým třeskem. Předpokládám, že Velký třesk byl iniciován kreativní myšlenkou, jež se transformovala do sebe sama ve skutečnost! Z této životadárné myšlenky vznikl úmysl, a ten zažehl tuto jedinečnou událost, z které poté vypukl onen zázrak „Velký třesk“ jiskra s nevšední energií, co dokázala poskládat tuhle komplikovanou mozaiku do této nynější (úžasné), leč doposavad nepochopitelné struktury. Takže než se zrodil velký třesk, respektive vesmír v jeho raných počátcích, nebyla jenom nicotná nicota, o kterou se lze v tomto kontextu rovněž opřít, ale skutečný svět, podobající se dost možná i tomu našemu. Onen domnělý svět, potažmo celé universum, o kterém můžeme jen v mezích teorie spekulovat, se logicky nalézá mimo náš čas i prostor, za horizontem událostí, kam nelze dohlédnout.

Jsme výsledkem emulace?

Stáří vesmíru se odhaduje na cca 13 miliardy let, zatímco věk Země se odhaduje na 4,56 miliardy let, což je nesrovnatelně méně. Z tohoto úhlu pohledu jsme v hlubokém kosmu velice mladou planetou, lidstvo je tím pádem ve stádiu dospívání, a to ve srovnání s jinými mimozemskými civilizacemi. Na základě logiky věci lze předpokládat, že každá byť jen trochu technicky vyspělá (mimozemská) společnost, bude usilovat o poznatky objasňující vznik a příčinu universa, který se nemohl z pohledu dokonalé propracovanosti zrodit z chaosu či náhody, tak jak je přesvědčena (pozemská) exaktní věda, která razí heslo: „Co nejde vysvětlit to neexistuje!“ Kdyby Albert Einstein, neměl dostatečně vyvinutou obrazotvornost, zřejmě by nikdy nevznikla nejslavnější rovnice všech dob, E=Mc2! Předpokládejme proto, že výzkumná centra jako je obdoba ženevského CERNu, budeme nalézat prakticky kdekoliv, tedy na jiných planetách po celém širém kosmu, kde se již vytvořily první simulované anebo stvořené funkční vesmíry. 

O počtu takto promyšlených a hlavně zrozených vesmírů, vzhledem k nepředstavitelnému množství existujících mimozemských civilizací, ani nelze uvažovat. Zamyslet se však můžeme nad naším světem, především tímto vesmírem, který se může vyskytovat třeba v nějakém urychlovači částic, raději bych použil výstižnější název Kosmotvořičz něhož se odvíjí kromě vesmíru i příběh člověka. Přikláním se též k tezi, že veškerá universa podle tohoto konceptu utváření, budou vykazovat v odlišných podmínkách svého zrodu, stejný směr a vývoj v započaté existenci. Je to obdobné jako u pečiva, ze stejného těsta upečeme vždy tentýž chléb, bez ohledu na to, zda tak učiníme v Praze nebo New Yorku! Vesmír byl totiž navržen tak, abychom my všichni v tomto kosmickém projektu, měli tutéž možnost se napít ze stejného pramene poznání. Jestli jsme v tomto pojetí kosmu na prvé či šestatřicáté pozici, není až tak podstatné, poněvadž se nalézáme vně popisovaného kosmotvořiče, ten se nevědomě, možná ale i vědomě, pokoušejí vytvořit vědci v CERNu, jak bylo výše uvedeno. S pomocí tohoto sofistikovaného zařízení jednou stvoříme vlastní verzi vesmíru, do kterého budeme vstupovat a z něj vystupovat, učit se základům kosmického tvoření atp., abychom pochopili záměry našeho nebo našich stvořitelů, což nám umožní opustit tuhle zdejší dimenzi do prostoru, v němž bylo naše universum navrženo a poté efektivně spuštěno v okamžiku jeho pravdy.


Jaké závěry lze z této úvahy vyvodit? Výše nastíněný kosmotvořič nám jednou umožní konat cesty do námi stvořeného vesmíru, ale i mimo tento prostor, z něhož povstal náš svět (vesmír). Společně pak budeme s našimi „Stvořiteli“ pátrat po prvotním Architektu tohoto zázraku, jež vytvořil nejdůmyslnější originál z něhož vše povstalo. Souhlasím s tím, že by někdo mohl konstatovat, čím praštěnější teorie, tím lépe, ale kdyby nebylo praštěných teorií, žili bychom zřejmě na stromě!




-konec-