NEPOZNANÁ CHUŤ DÁVNO ZAPOMENUTÝCH POTRAVIN
23.05.2012   Josef Čáp

V 70 letech 19.století započala v zemědělství revoluce, která by se dnes dala tak příznačně označit, jako zvrat v ovlivňování chuťového smyslu člověka
. Přišla nová éra hybridních rostlin, které zvýšily jak produkci, tak i údajnou kvalitu inovovaných agrárních plodin. Organická chemie objevila vhodné vlastnosti rostlin, které byly přeneseny na nově vzniklé hybridní potomky, což umožňuje větší využití chemických hnojiv za účelem větších sklizní. Tento radikální postup vedl k tzv. ''zelené revoluci'', která zásadně ovlivnila současné stravovací návyky jak u lidí, tak i u našeho přirozeného apetitu, který zvlášť pak v těchto proměnlivých časech postrádáme.

Ztráta chuti?

Ve srovnání s minulostí proti dnešku, trpíme doslova ageuzií ( tj. ztráta schopnosti vnímat chuťové podněty), neboť potravinářsky-chemický průmysl se nikterak neohlíží na kvalitu svých vyráběných produktů, a už vůbec nerespektuje přirozenost běžně dostupných v přírodě se vyskytujících základních chutí! Tato dnešní civilizace se jednoznačně odvrátila od hodnot jenž v minulosti garantovaly potravinám jejich předešlý punc kvality, čili barvu, vůni a již zmiňovanou chuťovou jakost. Toto vzdálení způsobilo, že v těchto časech neznáme vlastnosti oněch bývalých v současnosti již neprodávaných potravin!

Ano, je to tak, většina z nás již nezná originalitu někdejších zemědělských výrobků (plodin), od těch dnešních synteticky upravených, které byly za přispění výrobně technologických postupů natolik změněny, že se z potravin vytratila ona dokonalá vlastnost, která poskytovala jejím strávníkům nejen ten důležitý energetický potenciál k životu, ale i významnou obsahující složku v podobě nepostradatelných minerálů, vitaminů a aminokyselin.

Vytracená přirozenost

Kvalita a původní chuť např. u mléka, másla, smetany, je tudíž proti minulým časům takřka nesrovnatelná. Tak třeba dříve ve skle prodávaná smetana ke šlehání, pamětníci mi jistě dají za pravdu, byla tou pravou smetanou, z níž se mohla vytvořit dokonalá a naprosto konzistentní šlehačka, která nepostrádala vůbec nic, včetně té dnes již chybějící chuti! Takto dříve vyrobená smetana ke šlehání nebyla pasterizovaná tzv. UHT metodou (vysoce tepelnou úpravou), měla sice pouhou 3-denní trvanlivost, ale byla to na rozdíl od té současné, ta opravdová velmi lahodná šlehačka, žádný plastik ve spreji!

U zemědělských rostlin je tato situace, aspoň co se týče ztráty chuti, výrazněji nepříznivější, čili ještě mnohem horší! Chutnají vám například ty dnešní v hypermarketech prodávaná rajčata? Samozřejmě, že většině spotřebitelů budou celoročně prodávané tomaty velice chutnat, pokud v životě nejedli kromě těchto v hypermarketech nabízených rajčat nic jiného, nemohou zákazníci tu opravdovou kvalitu od zmetků nikterak rozpoznat. Na tomto principu je dnes založený celý potravinářský průmysl, který nás ve vší tichosti připravuje pomalu o paměť, tak aby člověk ztratil nebo zapomněl na jeho nejdůležitější smysl, tedy chuť. Ten kdo má vlastní zahrádku, zná celou pravdu o nabízeném a bez chuťovém ovoci i zelenině, prodávaných v našich obchodech. Některé snahy potlačovat drobné zahrádkáře (zelináře) nelze proto nepřehlédnout, poněvadž tito drobní pěstitelé znají tuto pravdu, a mohou poskytnout zřetelně odlišné (kvalitnější) zboží, na rozdíl od nadnárodních společností.

Slovo: „rajče“, již samo o sobě naznačuje, že jde o plod, který má něco společného se samotným rájem. V tomto případě se jednalo spíše o chuť, která byla velice výrazná (dobrá), až se tento plod musel pojmenovat po zahradě symbolizující samotný ráj – tedy jako rajče. Poptávka po rajských jablíčkách byla vždy obrovská, i z tohoto důvodu bylo zapotřebí ze strany velkopěstitelů, zvýšit její produkci, tedy výnosnost, tak aby byla rajčata celoročně k mání na skladech, čili ve všech obchodech. Rajčata se začala mnohokráte šlechtit, všelijak geneticky upravovat, a to nejen kvůli odolnosti vůči chorobám, ale i pro jejich efektivnější pěstění, což zlevňuje samotnou produkci rajčat. Vznikly nové hybridní kultivary, které obvykle více plodí a dozrávají i mnohem dříve, oproti těm minulým odrůdám. Avšak musím zdůraznit, tyto upravená hybridní rajčata nechutnají tak dobře, jako ta ne-hybridní. Za tuto kvantitu, nedostáváme tu někdejší kvalitu, i proto se nám geneze rajských jablíček zcela vytrácí!

Jsme to co jíme!

Různé alergie na mnohé potraviny, kterými již trpí velká skupina lidí (nejvíce dětí) s tímto stavem, přímo i nepřímo souvisí. Zeptejme se proto našich babiček a dědů, kdo dříve z nich trpěl nějakou potravinovou alergií, třeba konkrétně na jahody? Odpověď bude docela jasná, naši předkové nebyli na pyly přecitlivělí, tak jako my dnes. Potravinová alergie byla kdysi zcela neznámým pojmem. Čím to asi bude? Vždyť naši dědové a babičky jedli proti dnešku daleko více zdravěji, tímto argumentem oponují mnozí odborníci na výživu. Ve skutečnosti je tomu právě naopak, ještě v dobách tzv. socialismu, se jedlo z dnešního pohledu velice nezdravě. Hlavní potravinový zdroj v těchto časech představovalo výhradně maso, zeleniny bylo vskutku na obchodních pultech pramálo. Tučné polotovary a kaloricky vydatná strava, to byla realita bývalého – Československa!

Ani životní prostředí nebylo tehdy na tom lépe než dnes, spíše to bylo kvůli velkým průmyslovým znečišťovatelům (kteří v této době již neexistují) výrazněji horší. Potravinová přecitlivělost (alergie) byla přesto proti současnosti, velice okrajovou záležitostí. Dnes je každý desátý Čech na něco alergický, a tento nelichotivý vzestup neustále pokračuje, což dokládají i nové potraviny (plodiny) způsobující alergie. Jestliže se dříve říkávalo: „Jezte jedno jablíčko denně a znáte o doktora méně“, tak vězte, že jablka dnes patří mezi ovoce způsobující nepříjemné alergie. Smutné je na tom, že potravinovou přecitlivělost vyvolávají podle alergologů i jiné druhy ovoce – hrušky, třešně, broskve, jahody, kiwi i ananasy. Slýcháváme v médiích, že máme jíst zeleninu, je prý zdravá! Jenomže naše civilizace je alergická už i na tuto doporučovanou zeleninu (špenát, rajčata, celer, petržel, kerblík), dříve běžně (neškodná) konzumovaná zelenina.

Nyní budeme v obchodech, kde se prodává ovoce i zelenina, dostávat příbalové letáky, na nichž bude napsáno: „ Pozor, ministerstvo zdravotnictví varuje - toto ovoce či zelenina může u přecitlivělých jedinců vyvolat silné alergické reakce!“. Úsměvné, ale, to co se dnes jeví jako šprým, může se za nedlouho stát tou smutnou skutečností. Navíc tato tendence je na vzestupu, proto se v tomto ohledu deformovaných (vyšlechtěných) plodin, nedá cokoliv pozitivního očekávat! Mezi další potravinové alergeny patří, mléko, mouka, vejce, ořechy, sója, ryby, korýši, měkkýši, a v neposlední řadě i aditiva (přídatné látky v potravinách).

Nebezpečné náhražky?

Zamysleme se nad těmito potravinovými zdroji a pokusme se nalézt možnou příčinu toho, proč je tato základní strava dnes pro mnoho lidí zdravotně zatěžující, ba přímo v některých případech i nebezpečná. Konkrétně o mléku se toho v souvislosti s alergiemi napsalo dost, jenže všechna možná vysvětlení o přecitlivělosti lidí na kravské mléko po určité době vždy selhávají. Jedna z možných příčin dle mnohých odborníků na zdravou výživu, proč konzumace mléka způsobuje současné civilizaci jisté zdravotní potíže, je prý v jeho nadměrné spotřebě. Jak známo tak mléko obsahuje látku zvanou ''Kasein'', tato substance tvoří okolo 75-80% veškeré mléčné bílkoviny, a navíc je tento mléčný kasein značně teplotně odolný. Kasein je uváděn jako jeden z hlavních viníků způsobující alergie na mléčné produkty. Avšak málo kdo ví, že kasein a kaseináty se používají jako plniva a zjemňovače při imitaci párků, u instantních polévek a vývarů. Často se kaseináty používají k tomu, aby nutričně obohatily jídla, díky jejich vysokému obsahu bílkovin, což výrazně snižuje náklady na výrobu četných potravinových produktů. Mezi tyto nutričně obohacená jídla patří např. různé sušenky a cereálie, směsi pro kojence, výživové tyčinky, vysoko-proteinové práškové nápoje.

Další využití je u náhražky smetany do kávy, omáček, zmrzliny, salátových dresingů, zpracovaného masa a uzenin, pekařské polevy a cukrářských krémů. Není tedy pochyb o tom, že kyselinotvorný kasein, může v mnoha ohledech způsobit četné alergické reakce v některých polotovarech (dokonce může vyvolávat i pálení žáhy) kde je bohužel, kvůli jeho vysoké efektivitě na snížení nákladů při výrobě potravin, takto nadměrně zastoupen.

Tento fakt zároveň vykresluje situaci na současném potravinovém trhu, kdy takovéto (triky) náhražky, násilně mění náš přirozený apetit u dřívějších polotovarů. Párky nebo šunkový salám, bez složení těchto bílkovinných doplňků, chutná diametrálně jinak, tudíž lépe! Nějak nepřeženu, když prohlásím, že kdyby naši předkové ochutnali jakýkoliv dnes běžně v hypermarketech prodávaný mastný výrobek (klobásu, šunku, špekáček) nejenom, že by jim nechutnal, ale u některých citlivých jedinců z této doby, určitě by dokázal vyvolat i zvracení! Naproti tomu, kdybychom my dnes měli tu možnost ochutnat některé výrobky, například od prvorepublikových řezníků, pekařů, cukrářů, cítili bychom se jako v chuťovém ráji.

Kvantita vyhrává nad kvalitou!

Ano, neznáme kvalitu dávno prodávaných potravin (polotovarů) z minulých dob, jíme odlišněji a hlavně bez obsahu potřebných látek, důležitých pro lidské tělo! Doufám, že správně chápete, proč je nám neustále doporučováno nakupovat ty – NÍZKOTUČNÉ MLÉČNÉ VÝROBKY?! Není to kvůli tomu nebezpečnému tuku v těchto mléčných výrobcích (mléko, máslo, tvaroh, jogurty), který by se měl prý podílet na vzniku vysokého LDN cholesterolu v krvi, což údajně způsobuje kardiovaskulární nemoci či jiné zdravotní potíže. V tomto případě se jedná o velice laciný potravinový doplněk získaný z mléka (bílkoviny, kaseináty), který je pak úspěšně využívaný, jako náhražka při výrobě jiných potravin či polotovarů, o kterých jsem se zde již jednou zmiňoval (mastné a pekařské produkty atd.).

Poněvadž kdybychom od zítřka přestali nakupovat, tyto do nebe vychvalované nízko-tučné (mléčné) produkty, potravinářský průmysl by okamžitě přišel o lacinou a nenahraditelnou komponentu, která slouží při výrobě náhražkové hmoty, jenž je pak z důvodů vysokých zisků, vkládaná do všech možných zpracovaných potravin. Přidám ještě jednu malou poznámku, naši předkové jedli výlučně plnotučné mléčné produkty či výrobky (máslo, mléko, sýry), mimoto ale i čisté sádlo, a přesto se v minulých dobách nemoci kardiovaskulárního charakteru takřka nevyskytovaly. Vraťme se ale zpět k mléku, a k jeho možným příčinám, které způsobují jeho konzumentům ty dnes známé potravinové alergie. Přes všechny tady uváděné argumenty (kaseiny v potravinách), není tohle tou zásadní příčinou této přecitlivělosti na mléko apod. Zrovna stejným způsobem, jakým se nám lidem podstrkují místo plnohodnotných potravin, jen vysoce energeticky bohaté, ale na výživu zas ochuzené poživatiny, se obdobným postupem přikročilo k vykrmování hospodářských zvířat. Skot je krmen takovou potravou, která má přispět u těchto hospodářských zvířat k vyšší dojivosti a snížení nákladů na krmiva. Masokostní moučka jenž je vyráběná z jatečných odpadů a nízko-rizikových konfiskátů živočišného původu, je právě vyživován tento dnešní skot.

Masokostní moučka

Jen pár slov o masokostní moučce. Tato masokostní moučka je vysoce bílkovinné krmivo (čili velmi vydatné) a je vyráběno z jatečného kafilerního odpadu (dříve z uhynulých zvířat), rozvaří se, vysuší, rozemele a sterilizuje za zvýšeného tlaku a teploty. Tímto krmivem je pak skot velmi zdárně a především pak levně vykrmován. Člověk, ale v jeho pokroku a konání pozapomněl na jedno významné hledisko, hospodářská zvířata jsou jen býložravci, nikoliv masožravci. Pokud tedy nutíme býložravé tvory konzumovat „maso“, což je v přírodě zcela nepřirozené (nepřijatelné), musí se potom tato násilná stravovací změna někde promítnout!

A tento zvrácený přechod z rostlinné stravy na masová krmiva, se již promítl do našeho šetrného zdraví, v podobě těch nepříjemných alergických projevů, které zjevně snižují onu podstatnou kvalitu života, všem těm alergickým pacientům.

Proč se nemůžeme stravovat přirozeně?

Musím zdůraznit, že vyrobené mléko z ekologických chovů je svou typickou chutí absolutně odlišné od tradičních velkochovů. Ten kdo již ochutnal nějaký „Bio-výrobek“, třeba z mléka, musí potvrdit, že je zde patrný rozdíl, jak v chuti, tak i v barvě, oproti konvenčním zemědělským produktům. Pokud takovouto pozitivní (vlastní) zkušenost z bio-výrobků nemáte, potom to nejspíš znamená, že jste nevyzkoušeli ten pravý ekologický (bio) produkt. Bohužel na českém potravinovém trhu je spousta takovýchto potravin, co se jen tváří jako bio, v reálu pak s touto kvalitou nemají vůbec nic společného! Co z tohoto všeho vlastně vyplývá? Jestliže neznáme v dnešních časech, tu delikátnost (chuť) minulých potravin, které byly dříve naprosto čisté, nebarvené, náhražkami nekontaminované, potom jsme my všichni daleko více ústupní, těmto novým trendům, jenž z jídla vytvářejí úplně obyčejnou nevýživnou hmotu, která lidskému tělu poskytuje výhradně prázdnou energii bez gurmánského zážitku. Takto nezasvěcení spotřebitelé se poté již nebudou více zabývat tím, jak co chutná, o jakou jde kvalitu, protože bohužel nerozpoznají, co jim ta či ona firma (obchod) předloží k snědku.

Rozhodující faktor v mysli lidí (zákazníků), kteří neznají skutečnou chuť potravin, bude potom vždy cena před kvalitou, bez ohledu na to, zda je takový výrobek zdravý či nezdravý! Rostlinným mazadlům budeme pak říkat máslo, naředěnému cukru se sirupem med, rostlinnému tuku ve spreji šlehačka, směs škrobů a drůbežích separátů pojmenujeme jako uzeninu, rybí odpad společně s moukou se magicky promění na rybí prsty, z pilinové hmoty přetvořené na těsto vznikne chléb, syntetickému sladidlu budeme říkat přírodní cukr, obarvenému ztuženému tuku se poskytne přívlastek čokoláda atd., atd!

Jestliže se tato deformace potravin zavčas nezastaví a lidé budou tento nepřehlédnutelný podvod pořád tolerovat nebo slepě přehlížet, tzv. pseudopotraviny nás potom skutečně připraví o chuťový vjem, což se nejhmatatelněji odrazí na našich dětech, které se díky ziskuchtivým firmám či výrobcům, bez vlastního přičinění dostanou do: „Potravinového Matrixu“, ze kterého již není cesty zpět. Doopravdy tak moc touží celá naše společnost po takovéto realitě, která nás uvrhne do iluzorního světa neskutečných triků a kouzel, jenž zastíní samotného lidského ducha?

V neposlední řadě nezapomeňme ani na to, že odklon od přírody je vždy v jistém smyslu distancem od samotného Boha, který nám tuto celou naši existenci, ale i svět v němž se rodíme a umíráme jenom propůjčil!




-konec-