Pokud Stvořitelé stvořili časovou kapsu, která ve své podstatě zastavila čas, pak nepochybuji o tom, že o tomto záměru podali a skrytě podávají nepřímá svědectví, jež se týkají zejména toho, koho tento oduševnělý projekt postihl. A to jsou živé a rozumem nadané duše, co si mohou přečíst nejen tohle zamyšlení.

Pradávné lidstvo bylo zasvěcené tím nejsofistikovanějším způsobem, čímž je poselství a stvořený zápis v podobě DNA, v němž jsou na pravou míru objasněny veškeré kauzality týkající se záchrany lidstva, která  podnítila technologicky vyspělé tvůrce  k vytvoření čehosi, co lze nazvat časovou anomálií.

Jak se ale k tomuto převratnému (objasňujícímu) zdroji můžeme dopracovat, pakliže jsou tyto informace součástí naší genové výbavy? Skrze niterné meditace dokáže člověk otevřít cokoli, proto nevylučuji, že i do této úvahy pronikly některá data z tohoto molekulového kanálu DNA!

Převážná většina lidí si stále myslí, že mnohé pokrokové popudy či inspirace vzešly z přirozených příčin obyčejné fantazie, která trvale koluje v naší mysli, ale nemusí tomu tak být vždy!

S tímto výkladem můžeme objasnit četné záhady, jež se týkají významných proroků, zejména však vědou posedlých vizionářů.  Tito klíčníci nevědomě využili svého entuziasmu k odemknutí nedostupného obsahu v rámci uzavřené lidské DNA.

Za těmito prolomenými zámky se nesporně nalézají důležité vědomosti, ovlivňující chod budoucnosti, ať už v pozitivním, případně i negativním slova smyslu. Jakmile porozumíme těmto slovům, začnou se nám postupně otevírat brány do jiných pozemských sfér, kde čas plyne jako voda, na rozdíl od těchto stojatých vod a tůní.

O časové kapse, o níž nemá nikdo ani potuchy, dokáží jen lidé s přemírou silné intuice  přemýšlet, neboť v tomto ohledu potřebný šestý smysl proniká do lůna velkého tajemství, v němž se už žádná logika nevyskytuje.

Nicméně i to málo, z čehož lze vytušit, že hodiny našeho světa nebijí podle „venkovního – vesmírného řádu“, kde není pohyb času potlačen, důvtipnému člověku napoví, že žijeme za hranicí skutečného vesmírného bytí.

Co tedy poukazuje na to, že jsme lapeni v časové pasti? Spousta badatelů z různých zemí se zabývá časoprostorovými anomáliemi, čímž po celé zemi dochází k odhalování zvláštních míst, kde se prý čas zpomaluje o 20 mikrosekund.

Pozn. Časová anomálie je každý úkaz, který má přímý vliv na časoprostor a vždy pozmění chování jeho času.

V těchto lokalitách, kde byly naměřeny určité odchylky od normálu, se často odehrávají nevysvětlitelné úkazy, například je zde pozorováno UFO, anebo z neznámých příčin zde dochází k porušování přírodních zákonů, což se projevuje obrácenou gravitací, takže se vám odbrzděné auto samo rozjede do kopce.

Jen pro zajímavost uvedu, že  v České republice se s takovým místem můžeme konkrétně setkat, a to na kopci u Moravské Třebové. Ovšem jsou i jiné pozice s podobnými úkazy, kde se navíc ještě odehrávají poněkud hrozivější fenomény,  kde mizejí lidé beze stopy.

K těmto oblastem, kam není radno se vydávat, je bezesporu -  Bermudský trojúhelník. V tomto pásmu o rozloze 134 105 kilometru čtverečních, ve vzduchu tu mizí letadla a na moři zas lodě, a to doslova jako pára nad hrncem. Často zde selhává veškerá elektronika, případně se v těchto tajemných vodách objevují mysteriózní světelné koule, s nimiž se také při své plavbě roku 1492 setkal Kryštof Kolumbus.

O čem to vypovídá? Pakliže se dovtípíme, že tyto mysteriózní místa nejsou výsledkem obyčejné hříčky přírody, ale jakýmisi multidimenzionálními propustmi, jenž umožňují průchod mezi časově oddělenými světy, pak není těžké porozumět tomu, že představa o vzájemně propojených mnoho-světech, nám neposkytuje tolik potřebnou jistotu, jakou naše vědomí od nás neustále požaduje.

Každopádně strkat hlavu do písku před obrazem nezkreslené skutečnosti, navzdory tomu, že jí nerozumíme, to by ovšem bylo poněkud pošetilé, neboli tristní řešení, že!

Pokud jsem se v úvodu článku zmiňoval o tajemnu, jakožto o směru a cestě k dosaženému poznání, tak věřte, že časová kapsa v této úvaze hraje významnou roli v odpovědi na otázku: proč se ve světě odehrává tolik nevysvětlitelných fenoménů a podivností, s nimiž se musíme potýkat.

Jakmile se však zbavíme zbytečných obav a strachu, který nás omezuje ve všech možných oblastech bádání či výzkumu, pak můžeme dojít na pomyslný vrchol ledovce, odkud lze spatřit cestu ven  z nepropustného labyrintu, jemuž se říká – REALITA.

Racionální člověk těžko uvěří tomu, co není vidět, ale kdoví, jestli se kvůli tomu vědci ve Švýcarském CERNu nepokoušejí vytvořit časoprostorovou bránu, která by nám umožnila alespoň krátký pohled za hranici našeho vlastního bytí, a tím není tento časově potlačovaný prostor, o němž v tomto příspěvku hovořím jako o časové kapse. Buď jak buď, ale pokusy o prolomení časového kontinua z nějakého důvodu již delší dobu probíhají, třeba ve zmiňovaném CERNu!

Co stálo za stvořením časové kapsy, která nás odpojuje od reálného vesmírného času? Proč žijeme v časové pasti? Kvůli vytracené minulosti nemáme přímé důkazy o epoše, v níž došlo k určitému zásahu, jenž  zapříčinil tuhle soudobou amnézii (výpadek paměti) všemu lidstvu.

Kromě paměti DNA, kde je se vší pravděpodobností vše o našem bytí či nebytí uvedeno, jak jsem již vysvětlil výše, tak se i na tomto tajemném poli se občas zableskne, zvlášť když jsou odhaleny zprávy,  jimž nebyla věnovaná dostatečná pozornost.

Posuďte sami tohle níže uvedené vysvětlení, v němž se můžete ledacos dozvědět, konkrétně to, že svět nemusí být takový, jaký by měl podle nás být!Musím vás ještě upozornit, že jde o 106 let starou otištěnou zprávu, to však nic nemění na důležitosti tohoto oznámení,  o němž si my všichni můžeme myslet své. ČTĚTE POZORNĚ!...

ZA VŠÍM HLEDEJME ATLANTIDU!

V lednu 1914 známý novinář Michael Menšikov, otiskl v časopise - Nová Doba, článek o výpravě jednoho moskevského kupce do oblasti Středozemního moře. Výsledky cesty účastníky expedice ohromily. Na palubu lodi, vyzdvihli sarkofág.

Když ho otevřeli našli v něm tělo ve stavu – ANABIÓZY (tj. skrytá forma života při přežívání nepříznivých podmínek), a rovněž několik předmětů včetně rukopisu, který se později podařilo, rozšifrovat.

Bylo v něm uvedeno:   „Já Hormés -  kněz a kněží potomek, zdravím vědoucího člověka, který si jednou přečte tyto řádky. Z vlastní vůle jsem se pohřbil, abych se znovu zrodil ve šťastnější době, mnozí jsme takto pohřbeni, až ožijeme, řekneme vám vše, o velikém dramatu Atlantidy.“

Pokračování této zprávy...

„Jestliže však něco selže a naše těla, se podají tlení rychleji než splníme naše poslání, vězte, že Atlantida nezahynula v jeden ráz. Tajemství nevyhnutelné zkázy bylo odhaleno našimi mudrci a hierofanty, už před sedmi tisíci lety za vlády Tombaryho.

Když ale byla nalezena potvrzení, že se naše pevnina neodvratně hrouží do hlubin, a zkáza nesčetných národů je nevyhnutelná, bylo rozhodnuto tento rozsudek smrti před všemi živými utajit. Moudří se usnesli, že znalost pravdy vyvolá hrozbu válek za záchranu v jiných zemích, a tehdy zkáza začne ještě dlouho před katastrofou. Ale, takto pokoj pozemšťanů ničím nenarušíme jejich štěstí nic nezastíní dokud,  nenastane osudová chvíle.“

Tělo nalezené v sarkofágu zcela jasně na sobě neslo stopy experimentů, protože samotný sarkofág byl časový modul, v jehož dokonale uzavřeném prostoru čas jakoby se zastavil. Bylo evidentní, že šlo o velice vyspělou technologii, neboť s takovouto technikou se ani dnes nesetkáme!

Ať už je zpráva o nalezení časového modulu (sarkofágu) pravdivá či ne, popřípadě šlo o dezinformaci po slávě lačnících lidí, tak nás obdobné indicie musí přivést k myšlenkovému posunu, který lidstvu umožňuje prolomit stávající klam, na jehož dně se naše existence nalézá.

To, že Atlantida se neustále vkrádá lidem do mysli, nebude vyvoláno náhodou! Kolik různých vědců, archeologů a badatelů, všelijakých snílků, bez zjevných příčin  pátrá po smyslu a existenci bájné Atlantidy, která je z tohoto úhlu pohledu, víc než pouhou pohádkou!

A to ani nemluvím o lidech, co se ztotožnili s tím, že svůj původ odvozují od Platónovy Atlantidy. Napříč všemi národy a národnostmi, žije neutuchající nostalgie po rodné zemi, čili po Atlantidě, kterou lidské podvědomí nepřestává považovat za svůj primární (rajský) domov, kam se lidské myšlenky nezastavitelně ubírají, což vypovídá o značném entuziasmu, který si nelze vysvětlit jinak než tím, že existuje neměnná provázanost mezi naším a tímto mýtickým světem.

Z toho jasně můžeme vyvodit, že Atlantida v nějakém nám neznámém módu stále funguje, aby nás svou spirituální gravitací k sobě přitahovala.

Vskutku, přetrvávající mýtus o Atlantidě koluje napříč věky, neboť se chová jako elektromagnet, jež svou energetickou silou v mysli člověka vyvolává magnetizující vzpomínky na bytí před velkou katastrofou, k níž v kolébce zrodu inteligentního života došlo. 

Tuhle silnou přitažlivost můžeme vysvětlit tak, že ji máme přítomnou v genech, respektive v DNA, poněvadž to potvrzuje očividný záměr, abychom svým duchem natrvalo zůstali ve spojení s touto „zaniklou“ civilizací. Atlantida je inspirací a zdrojem přání k opětovnému návratu do srdce – normálního tepu života, čemuž nelze odolat.

Zaslaný vzkaz

Objasněme si některé pojmy vzkazu, který světu zanechal v časovém modulu nalezený Atlanťan. V jeho dešifrované zprávě se píše o tom, že mnozí Atlanťané jsou pohřbeni sofistikovaným způsobem, a to tak, aby ve správnou chvíli na správném místě, mohli znovu ožít, aby bylo dosaženo záměru jejich vzkříšení.

Nešlo jen o jednoho Atlanťana, ale o téměř celý národ, jemuž se podařilo přežít. Až přijde správný čas, pak nastane velkolepé probuzení všech dosud spících Atlanťanů, kteří  jsou v jakémsi režimu hibernace, což můžeme připodobnit k uměle navozenému spánku.

Po probuzení nás budou informovat o dramatu, jež stál za jejich úpadkem a nuceném úprku do hibernace, v němž museli po celé věky přetrvat, jinak by zemřeli.

Pakliže by plán na jejich vzkříšení nevyšel a jejich těla v hibernaci zetlela,  tak bychom se měli dozvědět něco víc o jejich světě a příčinách zániku, rovněž o záchranném projektu, z něhož vzešla evakuace a přesun do takzvaných puklin času, o nichž měli atlanští kněží potřebné znalosti a informace.

Co se ve skutečnosti přihodilo, že Atlanťané skončili kdesi v neznámých puklinách času? Ze vzkazu, jenž nám zanechal kněz Hormés, je možné pochopit, že za tímto dramatem Atlantiďanů stála nějaká nečekaná událost či přírodní katastrofa, nejspíš šlo o kosmické kataklyzma, jehož příchod dokázali atlanští astronomové a mudrci předpovědět s naprostou přesností.

Když bylo ale potvrzeno, že se jejich pevnina potápí do hlubokých vod zániku, a zkáza nesčetných národů je nevyhnutelná, aby se předešlo masivní úzkosti, ale především panice, tak se rozhodlo, že tahle předpokládaná pohroma, se bude před všemi obyvateli zatajovat.

Proto se moudří usnesli, respektive vládnoucí kasta, že pokoj a klid pozemšťanů nebude ničím narušen, dokud nenastane ona osudová smrtící chvíle. V souběhu s tímto vším vzešla záchranná idea, jak ochránit Atlanťany před touto předpovězenou apokalypsou, o což se nejvýznamnější hierofanti a mudrci v utajení pokusili.

Řešení se nakonec nalezlo díky poznatkům o časových puklinách, v jejichž časovém vakuu nepanují tytéž podmínky, zejména stejný tok času, což přesně znamená, že jsou tyto časové bubliny vůči všem kosmickým vlivům nedotknutelné.

Takže pokud by v sousedství naší sluneční soustavy, vybuchla hvězda jako supernova, v tom případě by se nejbezpečnějším útočištěm před smrtelnými účinky gama záření, nepochybně stala časová puklina.

Časovou puklinu nebo trhlinu si lze představit jako místo, kde nerovnoměrně plyne čas. Převládající fyzikální teorie říkají, že čas má konstantní rychlost a není možné, aby se zpomaloval nebo zrychloval.

K takovéto situaci může dojít jen za předpokladu, pokud se v blízkosti časového toku nalézá černá díra. A tak nelze vyloučit, že tou časovou puklinou o níž mluví Atlanťané, je ve skutečnosti – ČERNÁ DÍRA!

Nebudeme-li přihlouple zastávat názor, že před dnešní civilizací nemohla existovat ještě vyspělejší a mnohem pokrokovější společnost, která dokázala imitovat ve vesmíru působící černou díru, jež zpomaluje chod a účinky času, pak není vůbec těžké si domyslet, že Atlanťanům se to podařilo, což je ochránilo před absolutní zkázou a zničením jejich civilizace. V tomto kontextu vyvstává otázka, jestli nejsme náhodou i my součástí výše uvedeného projektu záchrany, jež vznikl z popudu Atlantské civilizace.

Žijeme v časové puklině? Budeme se moct jednou vrátit domů, tedy domů do Atlantidy? Ovšem zrovna tak nelze ani vyloučit, že současná proměna světa, kdy čelíme neblahým klimatickým vlivům, např. suchům nebo  větrům s ničivými následky, anebo smrtícím pandemiím, jichž jsme dnes svědky, že všechny tyto negativní tendence slouží jedinému účelu, čímž je s nadsázkou řečeno - probuzení, které má tuhle civilizaci donutit k tomu, abychom si konečně ve svých genech vzpomněli na život před životem, jenž je ukotven a vymezen...ATLANTIDĚ.

Ať už je tomu jakkoli, určitě bychom neměli shnít v této nastíněné puklině času, a nedržet se zuby nehty tohoto sloganu: „Co oči nevidí, to srdce nebolí!“ Možná je to ten důvod, kvůli kterému ani netušíme, co jsme my lidé zač, když neznáme svou minulost! 

Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou. (George Orwell).

---

---

---