Nic není takové, jak na první pohled vypadá, protože kdyby tomu bylo jinak, nemohli bychom si klást tu nesčetněkrát vyřčenou otázku, jež nenechá nikoho chápavého chladným, a tím je záhada týkajícího se obyčejného vejce, respektive toho, jestli bylo dřív: „VEJCE nebo SLEPICE?“ Jde o to, kdybychom nebyli zvědaví a nezaobírali se obdobnými dotazy, nejspíš bychom žili s opicemi na stromech, a to by nám znemožnilo se podobnými úvahami zabývat.

Tudíž se nelze divit tomu, že svět nám připadá jako jedna velká nevysvětlitelná záhada, z níž nelze ani vytušit odkud kam směřujeme, popřípadě jaký je smysl a význam našeho bytí?

Cožpak luxusní dům nebo vůz, tučné bankovní konto, významné postavení ve společnosti atd., není tohle vše výtvorem skutečné (šťastné) existence? Samozřejmě, není tomu tak, i když vám může patřit cokoliv, ale i tak je právo skutečného vlastnictví dáno pouze tomu, kdo je nesmrtelný, což většina z nás asi nebude!

My smrtelníci, ano, my jsme jen pouhými „správci“ nakupeného majetku, poněvadž to jest podstatný rozdíl od nedotknutelného vlastnictví, které je podmíněno věčností.

Opakem od dočasného jmění, je proti tomu úplně obyčejná lidská myšlenka, což je času vzdorná hodnota (informace), která v morfologickém spektru po sobě zanechává cyklický záznam, který se v prostředí nekonečného universa zhmotňuje do metafyzických informačních struktur, v nichž se kromě jiného tvoří fundament pro nově se rodící a časem nedeprimovanou hvězdnou hmotu.

V člověku v němž nevzplane zvědavost se dusí ve vlastním nezájmu egoistického jsoucna, proto je taková bytost připoutána k formám fyzickým (ve smyslu vlastnictví), a tudíž můžeme i tvrdit: „Kdo se nezajímá o souvislosti, jakoby ani nežil!“ Kvůli neukojitelnému zájmu o nejrůznější záhady, dokázali nevšední lidé konat nevšední činy, především z řad badatelských a vědeckých kruhů.

Díky těmto hlavám a mozkům jsme se dostali k průkopnickým ideám, z nichž vzešly pokrokové technologie, které stále formují náš svět. Doopravdy, pokud by těchto výjimečných lidí nebylo, svět kolem nás by vypadal úplně jinak, než si kdo dokáže představit!


A proto si dnes většina lidí neuvědomuje, že tomu, čemu říkáme život, je ve skutečnosti rutina působící na materiálním klamu, protože majetnický chtíč, ve všech možných aspektech se vyskytuje v nerovnováze s genetickými principy, které jsme darem dostali do vínku, a o nichž nám mohou jedině hvězdné síly podat pravdivého svědectví.

Zaneprázdněnost a honba za větrem v nás vytvářejí sebeklam, proto je náš život podřízen strachu a obavám, z čehož pak prýští všeobecný zmar, co nám znemožňuje se  přeladit na frekvenci kosmického vědomí. Nevěříte? Tak se zamyslete nad tím, proč lesy a rostliny, ale i divoká zvířata nevedou mezi sebou zničující (globální) války, tak jako my lidé, vesměs o pomíjivý majetek?

S největší pravděpodobností je to kvůli tomu, že tahle takzvaná nižší forma života, je na rozdíl od nás lidí napojena, a to přímo na onen zmiňovaný zdroj kosmického vědomí. O skutečné příčině, proč se jako rostliny nedokážeme napojit na tuhle kosmickou frekvenci, o tomto všem se dozvíte až na samém konci článku.

Matérie - příčina závislosti

Nezapomeňte, prosím, že také informační sdělení má mnoho různých tváří a všelijakých podob,  proto obsah tohoto článku považujte za alternativní (nepodloženou) úvahu, která čtenáře má dovést do fantaskních oblastí, co se vymykají rozumu a racionalitě. 

S tímto vším uvedeným rezonuje tento citát: „Myslet lze jen rozumem, ale chápat jen srdcem.“ Kdyby se celé lidstvo dokázalo naladit na stejnou mentální strunu badatelských či vědeckých mozků, potom bychom dosáhli neskutečného civilizačního vzestupu a bytí povznesenosti, o němž si většina z nás může jen nechat zdát.

Něco takového si ani nelze představit, to nejspíš proto, že bychom dokázali ovládat hmotu, která představuje nezpochybnitelnou překážku ve vývoji lidstva. Takováto proměna lidstva s níž korespondují spirituální vibrace myšlenkových pochodů, tohle vše má na psychiku člověka tak značné (pozitivní) vlivy, že by to naše civilizace ihned pocítila na vlastní kůži, což by se netýkalo jen lidského druhu, ale i všeho živého na zemi.

Historicky vzato bychom po druhé okusili chuť vytraceného ráje, kde se nevyskytoval odér pomíjivého materialismu, v jehož labyrintu je osud člověka polapen. Kdybychom se osvobodili od sféry materiálního vlivu, tak bychom se odpoutali od nižších tužeb, které jsou živnou půdou pro základní životní neřesti: předsudky, povýšenost, egocentrismus a chamtivost.

Co znamená, osvobodit se od matérie? Matérie, neboli hmota, ze které jsme i my lidé stvořeni, představuje na úrovni našeho působení prostý obsah shlukujících se atomů, kvůli nimž jsou živé i neživé předměty v celku, čili pohromadě.

Z matérie se tedy skládá naprosto vše, dokonce i potraviny, které musíme jíst, abychom nezemřeli hlady. Veškeré z přírody získané suroviny, popřípadě člověkem vyrobené věci, absolutně vše hmatatelné, to jest výsledkem všeobklopující hmoty!Jen si představte, jaké by to asi bylo, kdybychom se vymanili z područí hmoty a tuhle „látku“ už jsme k životu více nepotřebovali.

Jakmile bychom jakoukoliv materii dokázali technologicky vyrobit, v tom případě by téměř veškeré zlo z povrchu zemského zmizelo! S pomocí takového pokroku by nebylo nutné ničit životní prostředí, nebo devastovat přirozený ráz krajiny, která je v důsledku těžby nerostných surovin nehorázným způsobem zraňována či usmrcována. Na základě této revoluční metody by lidská rasa dosáhla svého evolučního vrcholu, což je odpoutání od forem fyzických, v nichž je člověk spirituálně polapen, proto se mu nedostává růstu duchovního.

Tak tedy, kdybychom hmotu průmyslově vyráběli, sprovodili bychom ze světa veškerou bídu  a strádání, dokonce i nemoci, prostě nic z toho už by nebylo! Teprve tehdy by došlo k pokoření neblahého působení hmoty, která člověka  připravuje o svobodu a možnost volby. Můžeme tvrdit: „Až prolomíme závislost na hmotě, teprve poté poznáme sami sebe, čímž dosáhneme toho, že se z nás stanou zcela svobodné bytosti.“

Za časem nepravděpodobna

Člověk oproštěný od hmotného působení dokáže přemýšlet, zajímá se i o jiné věci, které nesouvisejí jen s hmotnými statky, protože ve společnosti, kde se matérie vyrábí, není majetek v životě lidském tou prvořadou prioritou.

Takto od hmoty osvobozená lidská bytost se postupně začíná zajímat o různé záhady,   jež se vyskytují za abnormalitou nekonečna. Z jiného úhlu pohledu lze matérii považovat za úmyslně stvořenou oponu, která dokonale zastírá obraz viděného světa. Kým byla ale stvořena, anebo, co má být před námi zatajeno?

V tomto případě jde o těžko stravitelné sousto, jež se dotýká prostoru a prostředí, v němž se odehrává to, čemu říkáme náš život. Vědomí lidstva je totiž zaneseno prachem nevšednosti, že je zapotřebí se tímto závalem prohrabat!

A mystika je tou správnou cestou, jak se obrátit k Tvůrci nebo Tvůrcům tajemné všudypřítomnosti, poněvadž kdyby se podařilo se napojit na jejich energetickou vlnu, mohli bychom se dozvědět, že nežijeme v prostředí, které se zrodilo z přirozených příčin.

Opravdu je těžké tomu uvěřit, ale podle všeho se nacházíme v mezičasovém  prostoru, kde hodiny odbíjejí podle jiného časoklíče. V této časové neprodyšnosti sice platí tytéž přírodní zákony, možná také ne (?), jaké panují mimo tuhle naši obklopující realitu, ale podle jiné časové konstanty.

Vskutku, dost možná setrváváme v odtržené skutečnosti od skutečného času, akorát díky materiální zaneprázdněnosti, nejsme schopni tuhle vedle nás působící dimenzi, nějakým způsobem detekovat.

Jedině s pomocí vlastní fantazie lze však naši sousední a také původní námi obývanou realitu, postřehnout či vycítit. Další možností, jak se dobrat k potřebným informacím o naší „předešlé domovině“, vede přes genom člověka, neboť v tomto zápisu DNA je uložena celá historie lidstva.

Tohle si můžeme představit jako vhozenou láhev do moře, do níž byl uložen vzkaz, který musíme nejprve na širém moři ulovit – objevit, protože teprve pak bude možné se dostat k neznámému obsahu, jenž nabízí informace o minulosti, ale i budoucnosti.

To, že je cosi takového možné, tedy, že v našich genech se vyskytují zásadní zprávy o zrodu člověka a jeho přetrvávající existenci, dokazují četné experimenty s lidskou DNA, do níž lze vložit nepředstavitelný objem dat.

George M. Church, profesor genetiky na Harvardu předvedl svoji technologii pro uložení dat do molekul DNA. Podle tohoto amerického profesora, datový objem lze ze 160 kilogramů pevných disků vtěsnat do jediného gramu DNA! Pokud by se s pomocí této metody vyrobil 1 gram DNA, mohlo by se do této paměti vnést cca 700 terabajtu dat, což odpovídá více než 230 moderním pevným diskům o kapacitě 3 TB.

Jestliže dnes dokážeme používat DNA jako paměťovou jednotku, do níž lze vkládat informace nejrůznějšího charakteru, pak si lze docela snadno představit, že Stvořitelé našeho časového pouzdra, ještě efektivněji využili tohoto datově úložného prostoru, jež skýtá tahle oblast lidského genomu.