Uvnitř
lidského obalu se ukrývá něco
tajemného...
V každém živém stvoření, včetně
člověka, se nacházejí stopy částic z
hvězdného prachu. S naprostou jistotou lze proto tvrdit, že
jsme výjimečné bytosti, které v sobě
uchovávají světlo ze
životadárného slunce. Tento citát
není vskutku daleko od pravdy: „Světlo je světlem
života“, a pokud by někdy vyhaslo, dojde k jeho
absolutnímu zániku!
Jak je tedy patrné, samotná existence lidstva je
závislá na shůry
přicházejících paprsků,
které jsou energetickou stravou tohoto neobyčejně
pestrého světa. V současnosti
používáme mnohá
zařízení, která fungují na
fotovoltaickém principu, tj. solární
nabíječky, venkovní osvětlení,
solární ohřev a výroba elektřiny, ale
i stacionární satelity či
vesmírné sondy využívají
těchto solárních prvků.
Jen málo kdo si však uvědomuje, že sám
člověk představuje jakýsi solární
mechanismus, který do sebe absorbuje energii ze slunce,
stejně jako fotovoltaické panely na výrobu
elektřiny. Uvnitř lidské bytosti se zřejmě
nalézá, biologická baterie,
která udržuje celou tuto složitou strukturu (tělesnou
schránku) při životě.
Nejčastěji účinků slunce využívá
náš organismus ve formě zelené a
živočišné stravy, která je chemickou
cestou „např. fotosyntézou“
transformována do nám známé
a poživatelné podoby. Lidské
ústrojí ke své činnosti
používá též elektřiny, tato
síla je využívána v
pohybovém aparátu kvůli vzruchům ve svalstvu,
neboli jinak řečeno, nebýt elektrických podnětů,
tak jsme jen hmotou bez života.
Různé chemické reakce
probíhající v mozkové
tkáni, jsou taktéž závislé
na přítomnosti tohoto zdroje,
řídící orgán (mozek)
využívá dokonce elektrických impulsů
ke své činnosti. Když si uvědomíme, na
jakém principu pracuje lidská bytost,
musíme neodvratně dojít k přesvědčení,
že se v mnohých aspektech podobáme
kybernetickému organismu. Porouchaného robota lze
snadno opravit, poškozené prvky na jeho
výstroji, není těžké vyměnit za
jiné funkční komponenty, které vždy
zprovozní tento pohybový stroj.
Z dnešního pohledu předvádí
moderní medicína taktéž
obdivuhodné až přímo
zázračné zákroky, které se
podobají více či méně opravě
mechanického robota, nežli chirurgické operaci
zachraňující třeba lidský život. V
tomto případě mám na mysli operativní
zásahy - výměna kyčelních či
kolenních kloubů, nasazení implantátů
zlepšujících chrup, zrak, sluch, hlas,
vzhled, aj.
Životnost průmyslově stvořené bytosti, jakým je
třeba robot, závisí na kvalitě a
výdrži používaných baterií,
které mohou být dobíjecí
anebo jednorázové. Vše je totiž
podřízeno dostatečnému množství
energie, která je hybnou silou jakékoli aktivity,
tj. pohyb, pozorovací schopnosti, komunikace, atp.
Jestliže z nějakého důvodu energetický
přísun selhává,
dochází vždy k utlumení,
případně zástavě či smrti
kybernetického stvoření. Tohle
konstatování samozřejmě platí i pro
jiné formy života, počínaje těch
živočišných.
Biologická baterie
Aby člověk mohl realizovat tyto základní
úkony - přemýšlení, mluvu,
pohyb, atp., musí uvnitř sám sebe shromažďovat
nezbytnou energii, která je základní
podmínkou pro všechny tyto (viz nahoře)
uvedené činnosti. Tuto životadárnou energii si
můžeme docela snadno představit jako Slunce.
Naše domovská hvězda ovlivňuje
podstatné události tady na Zemi,
ohřívá přeci vodu a vzduch, prakticky
utváří počasí, formuje
veškerý život, neboť jde o energetický
přísun vyživující tuhle planetu.
Kdyby nedej Pán Bůh tato obří výheň
vyhasla, společně s ní by ustrnul i tento
vzácný pozemský život! Z tohoto důvodu
nelze pochybovat o tom, že energie je nedílnou
součástí lidského života, a to nejen
na této planetární úrovni.
Veškeré tvorstvo tohoto světa, je okamžitě po
porodu obdařeno tzv. biologickou baterií, která
je vybavena životní silou, ta každému jednotlivci
napomáhá uskutečnit své
poslání – tj. žít, konat
dobro, porozumět božské podstatě.
Tuto aktivitu přirozeného života, můžeme
vykonávat do doby vyčerpání těchto
takzvaných biologických akumulátorů.
Proč si ale máme myslet, že pod povrchem
tělesného obalu člověka, se nalézá
něco tak neskutečného, co představuje ona
popisovaná baterie umístěná vně
lidské bytosti?
Vědecký časopis – Nature Biotechnology publikoval
výsledky dvou vědců z Ameriky, kteří vytvořili
vůbec první prototyp funkční baterie, kterou
energeticky vyživují (dobíjejí)
bakterie rodu Rhodoferax ferriducens. Velmi zjednodušeně
řečeno, elektrický proud v tomto případě
vytvářejí bakterie, které
například transformují cukr na elektřinu.
Tato zcela nová a unikátní metoda
určená k výrobě elektřiny pro budoucnost, je
zároveň ukázkovým modelem toho, na
jakém fundamentu může ve skutečnosti existovat organismus
člověka. Mikroorganismy tenkého střeva mohou teoreticky
vykonávat obdobnou činnost, jako tyto pozoruhodné
bakterie pocházející ze sedimentů,
které se našly hluboko v podzemí v
Oyster Bay ve Virgínii. Shrňme ale tuhle úvahu do
jednoho bodu.
Jestliže vzniká elektrický proud, tak kvůli
nějakému účelu, ovšem jeho
využitelnost je podle zákonů fyziky možná jen za
předpokladu, že je dostatečně akumulován do předem
vybraného úložiště, aby se pro
pozdější časy nevytratil a posloužil
svému primárnímu
poslání.
Prach jsi a v prach se
obrátíš!
Na předchozích příkladech lze vypozorovat vzorec,
který naznačuje, že naše fyzická
struktura je v ledasčem totožná s kybernetickým
schématem bytosti, kterou ve sci-fi románech
často líčíme jako androidní či
kybernetickou formu života.
Z vědecko-fantastických románů a filmů dobře
známe, že robotický stroj ''kyborg anebo
android'' potřebuje pro svou činnost neustálý
příjem energie, kterou těmto robotům propůjčují
nejvýkonnější baterie. Jak již celou
dobu naznačuji, u člověka je možno tento efekt taktéž
vypozorovat, což svědčí o pozoruhodném
odhalení, které nás o něco
blíže posouvá k našemu Stvořiteli, o
kterém toho mnoho nevíme! Ale co když je
všechno úplně jinak?
Nemůžeme vyloučit, zvlášť po
předchozích domněnkách, že lidská
entita, kdysi bývala tím, co my dnes z pohledu
fantazie nazýváme androidním druhem!
Když si představíme nejdokonalejší
podobu androidního robota, (pozn. Android je člověku
podobný robot.
Jde o stroj, který má vypadat, chovat se,
pracovat, ale i myslet podobně jako člověk) který již nebude
množen na výrobním pásu, jak se
dočítáme ve vědeckofantastické
literatuře, ale vlastní reprodukcí bez
zásahů jiných strojů. Z tohoto pohledu nepůjde
potom o robota, ale o stvoření se znaky člověka.
Tato vidina je v dnešních časech stále
fantaskní, nelze ji mentálně porozumět, což je
pochopitelné, protože se dívat na sebe sama, jako
na nejpokročilejšího robota, je vzhledem k
dosavadním znalostem a poznání o
člověku, téměř nepřípustná teze ve
smyslu racionality, ale i filozofie.
Ovšem ve starém zákoně se
praví - Bůh stvořil člověka k obrazu svému?
Nepokouší se namátkou
dnešní vývojáři robotů,
docílit obdobného výsledku?
Mimochodem, dnes nejcenněji hodnoceným robotem je
právě takový stroj, který
nejlépe imituje anatomický pohyb člověka. Roboti
jsou vyvíjeni podle lidských předloh, čili k
obrazu jejich konstruktérů!
Jak ale může být člověk tím androidem (robotem),
když je složen z masa a kostí, v žilách mu
místo oleje proudí krev, rozmnožuje se přirozeně,
atp. Komplikované řešení v sobě
ukrývá vždy jednoduchou odpověď!
Předpokládám, že vyspělé technologie,
kterým nelze nikdy porozumět, dokáží
učinit zázrak v aktu stvoření.
Jestliže jsme byli vytvoření z prachu, to se koneckonců
dočítáme i v Bibli, stalo se tak s
přispěním vesmírné moudrosti,
která dokáže mrtvou hmotu přetvořit na živou,
říkejme tomu vdechnutí života.
Představme si, že vytvoříme hliněnou sochu s podobiznou
člověka, tato skulptura je evidentně neživá, jde o
pouhý slepenec prachu a hlíny, ale jakmile
vstříkneme do této hmoty nespecifikovanou
oživující látku, která
spustí proces přeměny, kdy ustálená
hmota (hlína) započne v sobě utvářet a množit
živé buňky, dojde k transformaci neživé materie
na živou.
Není snad tohle ten přesný popis
výroby zdánlivého
humanoidního androida, který byl kdysi touto
nám neznámou metodou takto vytvořen? Nakonec v
židovských příbězích se
setkáváme s postavou golema, ten byl
také vytvořen z hlíny a prachu, takže z
této perspektivy vyplývá, že v
teoretické rovině hliněný android,
není zcela nepoznanou existencí v
dějinách lidstva!
Bytost vytvořená z hlíny, na rozdíl od
jiných materiálů, vykazuje
nejvyspělejší úroveň jejího
vzniku, protože hliněná matérie je
lépe recyklovatelná, oproti plastovým
či kovovým surovinám. Po naplnění
svého údělu se tohle stvoření z
hlíny, navrací zpět ke svým
elementárním kořenům, takže rovnou do
humusu!
V tomto
článku nám vyvstalo mnoho otazníků,
záhad a tajemných pohledů na skutečný
původ člověka. Kardinální otázkou
stále zůstává, kým a proč
jsme byli stvořeni, a jak k tomu vlastně došlo?
Možná i proto donekonečna můžeme psát
podobné úvahy, asi jako je právě tato
neotřelá analýza o naší
existenční podstatě. Hledejme pravdu o nás
samých, abychom konečně pochopili, že
Vyšší Moc stojí vždy nad
vším!