To, co si 60 až 80 procent současníků představuje pod pojmem Bůh, Bohu díky neexistuje. (K. Rahner) Po dobu existence lidstva, vyvstává základní otázka,  jež se týká nás všech; byli jsme stvořeni nejinteligentnější nadčasovou entitou, ne-atomární bytostí, kterou v této realitě známe jako – BŮH?

Jaké máme důkazy o Stvořitelově bytí či nebytí, zejména pokud současní vědci Jeho existenci před širokou veřejností úzkostlivě zamlčují, bez ohledu na to, že víra v Boha není ve vědeckých kruzích považována, za jakýsi náboženský přežitek z dávné minulosti. Ano, dnešní vědci v Něj rovněž věří, jen s tím rozdílem, že mají k Němu z pohledu důkazové složitosti nejblíže, ale z přílišného respektu i obav z veřejného mínění, nejsou ochotni Jeho existenci oficiálně připustit. Samozřejmě i v tomto uzavřeném spolku vědátorů, nalezneme s podivem nečekané výjimky...  

---

 
Známý český popularizátor astronomie, RNDr. Jiří Grygar, CSc. astrofyzik fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, je kupodivu věřícím člověkem. Kdo by si tohle kdy vůbec pomyslel, že vědecká osobnost tohoto kalibru, jakým je svérázný Jiří Grygar, bude věřit v Boha!?

V jednom rozhovoru tento vědec prohlásil: „Existence a vývoj vesmíru nám dnes připadá snad ještě tajemnější než v době, kdy naši předkové věřili na bohy blesku, vod a sopek. Troufám si proto tvrdit, že věřící přírodovědec může dnes svou víru v Boha opřít také o kvalifikovaný údiv nad podivuhodným řádem materiálního světa, jak to kdysi tak předvídavě a výstižně vyjádřil žalmista Páně: "Nebesa vypravují slávu Boha silného a dílo rukou jeho obloha zvěstuje" (Ž 19,2).“

Jelikož věřit znamená víc než vědět, tak mohu v tomto článku předložit tři odlišné pohledy, které se pokusí objasnit záhadu o Bohu, ale i tajemství s nímž bezprostředně souvisí i zrod lidských bytostí. Jaká z těchto tří možností je nejpravděpodobnější?, ponechám na čtenářově fantazii či uvážení. Začal bych nejdříve tím, k čemu lze „Vše-Zdroj“ veškerého života na Zemi i v kosmu připodobnit. Boha lze považovat za neuhasínající světlo či řinoucí se zvuk, jež se šíří nekonečně věčným prostorem.

Stvořitel i světlo, vykazují obdobné znaky nadpřirozenosti, především proto, že jsou hybatelem zdejšího i okolního života! V jednoduchosti je síla, to platí pro tuhle úvahu dvojnásobně, proto nehledejme v tomto kontextu nic složitého, co by zabránilo našemu mozku v přemýšlení nad hádankou: – „Jsi s námi přítomen?“ I když se často setkáváme s názorem, že Jeho existence nemůže být dokázána ani vyvrácena, věřím, že po přečtení tohoto článku, dospějete též k přesvědčení, že Stvořitelův otisk v tomto prostoru a čase je nepřehlédnutelný, aniž bychom k tomu potřebovali hmatatelného důkazu. 


První možnost

Co je to realita, pokud v tomto námi sdíleném prostoru vůbec existuje? Již dlouhodobě se zabývám teorií o virtuálním životě, dalo by se říci o životě ve vzduchoprázdnu, na jehož konci se lze střetnout s neočekávanou skutečností. Domníváme se, že náš životní prostor je ve svém rozsahu hmotným dějištěm odehrávajících se událostí, jenomže tomu tak vůbec nemusí být, jestliže se život ukazuje ve světle jakési představy, která je podstatou námi považované fikce.

Vidíme snad, jak vypadají atomy, z nichž je složen stůl či židle? Přesto pod drobnohledem mikroskopů, pozorujeme struktury, jež jsou běžnému oku nedostupné. Jestliže tedy zrakem vnímáme to, co doopravdy neexistuje nebo je jinak zkreslené, jak potom můžeme vidět skutečnost v reálné podobě? To jest zákon virtuálního bytí!


Není divu, že s virtuální realitou dnes experimentují mnozí vědci, dokonce i některé firmy se intenzivně věnují jejímu vývoji, díky čemuž vzniklo hned několik technologií, které se zdárně přibližují tomuto modelu. Například od roku 2009 se už prodává tzv. virtuální helma, předstírající všech pět lidských smyslů – čich, sluch, zrak, chuť i hmat.

Tyto nové technické vynálezy – alespoň podle mínění výrobců, jednou změní budoucnost lidstva. Jinak kromě těchto pokusů, se s virtuálními projevy střetáváme také v běžném životě, jen s tím rozdílem, že úkazy virtuálního působení, zaměňujeme za optické iluze – halucinace, anebo zázraky, pokud někdo přežije pád z desátého patra, a jiný nepřežije skok ze tří metrů. Každopádně jsou tyto pozoruhodné vjemy součástí pozemského života, nelze je přehlédnout ani popřít, stačí se jen rozhlédnout kolem sebe.

Jednou mi jeden čtenář napsal: „Myslíte si, že jsme všichni bez našeho vědomí a souhlasu, napojeni na zařízení „počítač“, vytvářející různé simulace v našem mozku, stejně jako ve slavném americkém filmu Matrix? Žijeme snad v Matrixu?“

Samozřejmě, že nelze tento způsob bytí opomenout, především když si tuhle hypotetickou existenci dostatečně neuvědomujeme, nevnímáme její nedotknutelnost a zákonitosti, které jsou ve spojení s naším nevědomím. O důvodech a smyslu virtuálního bytí můžeme jen spekulovat, ale zřejmě byla zhotovena kvůli nějaké zkoušce, na jejímž konci se my všichni dočkáme jakéhosi probuzení – odpojení, co nás dovede k samotnému tvůrci tohoto velkolepého projektu.

Staré náboženské spisy hovoří o Bohu nezastřeně, jako o duchovní bytosti, která je příčinou všeho, co existuje. Tahle tvůrčí myšlenka, tedy Bůh, pakliže je v tomto fantazijním prostoru přítomna, stojí logicky za vším, též tímto časoprostorem, který je hybatelem výše zmiňovaného nehmotného bytí.

Holografická projekce v určitém rozpoložení, vyvolává sugesci, čili představu o materiálním trvání, které je pouhým přeludem oklamané mysli, toho či onoho tvora, připojeného do neurotické sítě. Tudíž, tam někde na druhé straně, mimo tento náš předtvořený svět se všemi jeho reáliemi, působí hlavní projektor, jehož považujeme za Stvořitele či Architekta celého kosmu, včetně zdejšího pozemského života. 

Jinak řečeno; věřit v Boha, znamená být přesvědčen o jiné realitě, která se před námi ustavičně skrývá. Probuďte se a rozeznejte pravdu od zdání, to jest první krok k pochopení našeho údělu, ale i záměru té nejvyšší Existence, která nám zavdává důkaz o Božím milosrdenství.

Druhá možnost

Asi není náhoda, že ve starověku případně i středověku, nemluvě o současnosti, se setkáváme s neidentifikovatelnými objekty „UFO“, které jsou tu s námi od nepaměti, akorát v každé epoše lidstva jsou tyto vzdušné objekty považovány za něco jiného. Například v době starověkého Egypta, se dozvídáme o Božích plavidlech, která pravidelně navštěvovala faraonovu říši. Ve staroindických eposech se dočítáme o nebeských vimanách, které byly považovány za vzdušné vozy hvězdných králů. V časech středověku se lidé o těchto objektech zas domnívali, že jde o nebeské démony, atd.

Dnes jsou tyto mysteriózní předměty záležitostí mimozemských civilizací, alespoň je o tom přesvědčena většina současných obyvatel. Ovšem za sto let, mohou naše představy o tomto pozoruhodném fenoménu, doznat zásadních změn; UFO bude znenadání považováno za dopravní prostředek cestovatelů z budoucích časů. Kdo ví, k čemu za sto let dospějeme?

Historie v tomto případě je neúprosná, zvlášť když o ní nevíme téměř nic! Jestliže nemáme dostatečné informace o zrození člověka, nelze pak vyloučit ani domněnku o mimozemských tvůrcích lidské rasy. Pakliže i my lidé, bez potíží šlechtíme či klonujeme hospodářská zvířata i rostliny, co by pak bránilo vyspělé mimozemské rase v rozmnožování humanoidních tvorů?, jakým může být i sám člověk. Je snad Bůh marťanského původu? 

Někoho může tahle myšlenka dokonce popudit, jmenovitě věřící lid, nicméně dokud neprocitneme a neuzříme v cloně skrytou pravdu, názorová mnohotvárnost na Boží majestát bude v nás i nadále přetrvávat. Náboženská rozmanitost sice obohacuje celou naši společnost, ale nezapomeňme, že rozdílné pohledy na Boha, jsou zdrojem minulých i současných svárů!

Takže abychom dospěli, alespoň k dílčímu zjištění o nadpřirozeném Tvůrci, kosmickém Architektu, Bohu a Stvořiteli, musíme se nejprve odpoutat od fundamentalistických úsudků, exaktních postojů, protože ty jsou evidentně tou primární příčinou všemožných mystifikací a klamů, co vytvářejí zmiňovanou clonu, která nám pak znemožňuje spatřit podstatné detaily.

Myšlenka o tom, že nás stvořili zelení mužíčkové, může u někoho vyvolat úsměv, nebo naopak zlost z rouhání, ale pravda je jen jedna, proto ji nemůže mít každý! Ve starých pramenech a literatuře se dozvídáme, že Bůh je největší dokonalost, neboť, cokoliv je v Bohu, je Bůh. Vše, co je kolem nás, je jistým způsobem dokonalé ''celá příroda'', jde o odraz samotného Stvořitele.

Jakmile se však rozhlédneme po světě, kde vládne člověk, lze oprávněně namítnout vzhledem k tomu, co náš druh na této planetě způsobuje, obšírněji řečeno – předvádí (devastace životního prostředí, války...atd.), pochopíme nepochopitelné, především ten fakt, že je člověk z různých perspektiv blíže k mimozemskému stvořiteli, který je tím nejpravděpodobnějším tvůrcem lidské rasy.

Jenomže i kdyby šlo o nejvyspělejší mimozemskou entitu v celém širém vesmíru; Bohu všemohoucímu se nemůže nic vyrovnat, a z této prosté příčiny je lidská chybovost nezvratným potvrzením toho, že je člověk výsledkem biologického experimentu, za kterým stáli nepozemští tvůrci.

I když tohle konstatování vyvolává nepochybně duchovní bolest, tak víra v pravého a jediného Boha, není nikterak oslabena. Je tomu právě naopak, protože i naši mimozemští stvořitelé, vzešli z vůle Nejvyššího,,, jakožto i vše, co se nachází v kosmickém prostoru.

Takže ať už stojí za zrodem člověka kdokoliv, Tvůrcova matérie je nezpochybnitelně základním stavebním kamenem, z něhož povstalo vše, ba i mimozemští tvůrci lidské rasy. Tahle imaginární matérie vytváří pupeční šňůru, mezi člověkem a mimozemšťany a hlavně mezi všemi tvory v universu a Bohem.

Lidmi opracované žulové kameny, např. sochy a kamenné busty, mohou mít taktéž mnoho různých podob či tváří, přesto mají jedno společné – tím je materiál, v tomto případě jde o kámen. Rozdíl odhalíme pouze v technice zpracování té či oné suroviny, ale originální umělcův otisk přehlédnout vskutku nelze.

Z tohoto příkladu je zjevné, že jsme byli stvořeni z Božího materiálu, nikoliv však Stvořitelovou rukou, což vyvolává defekty u lidského charakteru, ale i nedokonalost našeho ducha. Tvořit dokonalé formy života, přísluší výhradně vesmírnému Stvořiteli, nikoliv Jeho výtvorům, což je očividně případ člověka! Nezapomeňme ale prosím, že jde o teorii, která bude záhy v protikladu s třetí níže předloženou možností.

 
Třetí možnost

Kdysi dávní předkové se domnívali, že je naše domovská planeta středem vesmíru, a všechna nebeská tělesa krouží kolem ní. V Bibli se dozvídáme totéž, tedy že Země je skutečným středem vesmíru!

Astronomové by se dnes tomuto názoru doopravdy zasmáli, což je pochopitelné, jednak se můžeme opřít o gravitační zákony, ale i o pořízené snímky z vesmírných teleskopů, které něco podobného jednoznačně vylučují. S touto bizarní hypotézou o tom, že je Země středem vesmíru, přišel jako první řecký filozof Aristotelés. Avšak jak k tomuto závěru dospěl, lze jen těžko odhadnout. Možná to způsobila aktivita tajemně rozdílných nebeských objektů, jenž tento filozof ve své době na obloze pozoroval. 

Jakmile se vrátíme k výše uvedené druhé možnosti tohoto tématu, a zároveň si přečteme výpovědi očitých svědků, kteří spatřili na nebi UFO, pochopíme důležitou pravdu o tom, že nejsme navštěvováni pouze jednou a tou samou mimozemskou rasou, která sem na Zem pravidelně přichází. Po celém světě jsou totiž hlášeny UFO rozličných tvarů a velikostí, což dokazuje multikulturnost jednotlivých nepozemských cestovatelů.

Dočítáme se o vesmírných strojích doutníkového či obdélníkového tvaru, výjimkou nejsou ani kosmická plavidla kulovitého vzhledu, která mění svou barvu. To je nesporný důkaz odlišných technologií, aerodynamiky i motorů a pohonných jednotek. Není divu, že se záhy objevily i popisy jednotlivých mimozemských druhů, působících v prostředí této planety.

O kterých mimozemských rasách se píše nejvíce? Nejznámější jsou údajně tzv. – Šediváci, Reptiliáni, Pléjáďané, Arkturiáni a mnoho dalších. A co z toho všeho plyne?? Jestliže se různé civilizace vzájemně střetávají na této planetě, musí k tomu být nějaký pádný důvod! Ale jaký?

Země, tato planeta, se tímto stává skutečným středem ve vesmíru, naše domovina je jakousi intergalaktickou lokalitou, místem kde dochází k pravidelným setkáním nejvyspělejších kosmických národů. Musíme si však položit zásadní otázku, proč by tímto dějištěm měla být zrovna naše Země, jedna z biliónů miliard planet v celém nekonečném vesmíru?


Kupříkladu, jedním z mnoha důvodů může být i náš lidský druh – člověk, který je možná vůbec tou nejstarší bytostí v celém kosmickém prostoru. Výše zdůrazňovaná lidská nedokonalost, možná pramení z této příčiny, poněvadž jsme byli tím prvním exemplářem inteligentního života, jež se vyskytuje pouze na této planetární oběžnici. Je to obdobné, jako bychom dnes nalezli neandrtálce, přežívajícího někde v zapadlých koutech Antarktidy.

Takovýto objev by vyvolal neskutečnou senzaci, zájem největších vědeckých kapacit, a touhu neinvazivně zkoumat tento původní humanoidní kmen, z kterého se vyvinul i náš současný druh – člověk! Pro tyhle vetřelce z vesmíru, může biologie člověka představovat to samé, co pro lidstvo objev, někde na zemi žijícího neandrtálského stvoření.

Jestliže o naší minulosti téměř nic nevíme, tak žijící předloha prvního humanoida, by mohla objasnit mnohé nezodpovězené otazníky, jež se týkají zastřené lidské existence. Kde jinde hledat Boha, než tam, kde se Jeho dílo vyskytuje ve své plné nádheře, a to se vším všudy, i s jeho výraznou nedokonalostí, která je pro mentálně vyvinutější rasu, kýženou atrakcí vykreslující dokonalost Božího majestátu!

V této uspěchané době, začínáme občas zjišťovat, že prapůvodní (divoké) odrůdy pěstovaných rostlin, vykazují lepší kvalitu i větší odolnost v růstu, narozdíl od přešlechtěných kultivarů různých druhů zelenin. Současné genetické inženýrství, produkuje masově řízené rostliny, které plodí dva až tři roky, a po této krátké době, dochází u takto modifikovaných rostlinných odrůd k sebedestrukci. U laboratorně vytvořených semen, potažmo rostlin, nedochází k běžnému rozmnožování, které je základem přirozeného života.

Jednou se může přihodit, že geneticky zmanipulovanému rostlinstvu se vytratí jeho potenciál v růstu a rozmnožování, což by mělo pro naše zemědělství katastrofální následky. Okamžitě bychom se vraceli k původním rostlinným druhům, které sice nejsou z pohledu výnosnosti, nikterak ziskové, nicméně stálo-plodnost na rozdíl od výnosnosti, skýtá obecně životu větší perspektivu, neboť ta vzešla ze Stvořitelova plánu.

Pokročilé mimozemské národy, mohou procházet vývojovým stádiem degenerace, to je totiž nejpravděpodobnější příčina a následek genetického zušlechťování vlastního rodu, které neočekávaně dospělo ke zkáze, tedy vymírání! Aby nedošlo k tomuto úpadku v rozmnožování a smrti jakékoliv civilizace, musí všechny mimozemské rasy nejprve rozklíčovat tajemství primárního druhu, rozpoznat jeho  univerzální genom, z něhož se zrodily všechny inteligentní formy života.

Pakliže je člověk v kosmu, vůbec tou první  vytvořenou bytostí a humanoidní rasou, není těžké se dovtípit, proč jsme středem zájmu u nejpokročilejších nepozemských národů. Symbolizujeme jakousi cestu k Bohu, návod k Jeho pochopení, neboť jsme databankou vesmírného života, a tím pádem můžeme zachránit jiné mimozemské kultury v jejich selhávající reprodukci. Z tohoto úhlu pohledu je sám člověk, nejprůkaznějším důkazem Boží existence, která je geneticky zaseta v každém z nás!   

---

Vraťme se zpět k základní myšlence; jak souvisí jsoucnost Boha s mimozemskými vetřelci, kteří navštěvují pravidelně naši planetu? Jakmile je trochu pravdy na tom, o čemž jsem výše v podmíněné rovině uvažoval, potom se centrum domnělého vesmíru nachází v této části sluneční soustavy. Tam, kde je pomyslný střed vesmíru, nalézá se i vstupní brána otevírající vchod do absolutního vědění, z něhož vyvěrá opodstatnění víry v existenci Boha.

Jestliže v Něj věří ve všech ohledech dokonalejší mimozemšťané, a mají oprávněný důvod Jej hledat zde u nás na planetě Zemi, tak by bylo přímo trestuhodné, Jeho bytí uvnitř lidské mysli zastírat! Čemu máme věřit? Jsme výtvorem mimozemských zkumavek či původním Stvořitelovým pléměm? Možná neplatí ani jedna ani druhá teorie, to ovšem nějak nesnižuje hodnotu všech tří uvedených a rozepsaných analýz! V tomto případě je lepší, držet se tohoto citátu: „Kdyby Bůh neexistoval, museli bychom si ho vymyslet.“ (Voltaire)

---

---