Co lze očekávat od budoucích potravin?
Není
vůbec těžké se
dovtípit, kam současná civilizace vlastně spěje.
Copak toho bylo napsáno málo, vzpomeňme si na
slavné romány od Jules Verna, také od
J.R.R Tolkiena, nebo Karla Čapka, kde se v těchto
pozoruhodných dílech
dočítáme, že o blahobytu lidstva rozhoduje
především jeho morálka a
technická vyspělost. Jenomže, pokud se etika začne
vytrácet a skloní se před úspěchy
moderní vědy, začne se z našeho druhu
vytrácet lidství, ona síla ducha,
která nás kdysi pozvedla nad ostatní
živočichy svým rozumovým
nadáním.
Jestliže
někdy dojde k této evoluční
proměně, přičemž nelze vyloučit, že k tomuto posunu již nějakou dobu
dochází, nebudeme to my, ale
průmyslové výtvory
zhýralého člověka, které budou
ovládat křehký život tohoto
zranitelného světa. Tento proces
zanikajícího lidského ducha je
nejlépe pozorován v biochemických
laboratořích, kde elektronické mikroskopy
mají mnohdy větší slovo, než rozum a
nezkalený úsudek lidského jedince.
Technologie se
nám stala náboženstvím
a elektronika zas vírou, zatímco
přesvědčení o Stvořiteli, je všeobecně
vnímáno za projev slabosti, nebo ještě
hůře za novodobou zaostalost. Nakonec proč bychom měli věřit v Boha,
kterého se snaží nahradit exaktní
věda, jenž se tváří takovým způsobem,
jako by ona jediná znala na vše
správnou odpověď.
V
případě, že někdy v budoucnu zaznamenáme
celosvětový nedostatek potravin, budou to právě
vědci z biochemických laboratoří,
kteří přinesou této civilizaci spásu v
podobě uměle vyrobeného jídla, které
hravě nakrmí všechny
hladovějící obyvatele na této planetě.
K
této imaginární
záchraně lidstva dochází již teď,
takřka každodenně nás o tom informují
média, která popisují biochemiky jako
hrdiny, kteří se snaží z buněk svalové
tkáně zvířat, vyprodukovat
prostřednictvím biopsie poživatelné maso.
Zakrátko až bude tohoto cíle dosaženo, a lidstvo
okusí tuhle laboratorní bílkovinu
(maso), bude pro každého z nás
příliš pozdě, hledat alternativu k
této stravě, neboť ta přirozená navždy
skončí v propadlišti dějin.
Jestliže se
domníváte, že by
laboratorní maso nikdo nepojídal, tak se velice
mýlíte. Nekonečné
zvyšování cen u potravin,
které je v současnosti nepochybně podněcováno,
zřejmě kvůli snadnějšímu přijetí
této budoucí stravy do našeho
běžného jídelníčku, zdárně
napomáhá tomuto potravinovému puči.
Vegetariáni
sice mohou tomuto trendu na první
pohled zatleskat, leč v tomto případě nejde o
přesvědčení neubližovat zvířatům, protože v
popředí této snahy stojí
ponurý byznys, který nemá s
empatií nic společného. Takže, utrpení
zvířat stejně neskončí, budete tomu
právě naopak, neboť většina zvířeny
vyhyne, zachráněný zbytek poslouží
výhradně k laboratorním (bolestivým)
pokusům!
V
době vzniku prvního umělého
sladidla sacharinu, by nikoho v roce 1879 ani ve snu nenapadlo, že
tento objev v budoucnu nahradí klasický
řepný cukr. A jaká je
dnešní realita? Náhradní
sladidla původně určená pro diabetiky, jsou obsažena ve
všech zpracovaných potravinách, jejich
stopy nalézáme dokonce i v
lécích, aniž by to někoho
příliš trápilo, navzdory jejich
zdravotně negativním účinkům.
Postačilo
vyvolat zdánlivý dojem, že tato
náhradní sladidla jsou
zdravější než přírodní
cukr, aby se sladidla pro diabetiky staly
převažující surovinou v
potravinářském průmyslu. Za pár let si
již nikdo nevzpomene, jak chutnal dříve ten
vynikající přírodní
řepný či třtinový cukr!
Jsou peníze hybnou
silou evoluce, která ovlivňuje
naši budoucnost?
Není
pochyb o tom, že hlavní
příčinou této zřetelné manipulace, je
čirá ziskuchtivost potravinářského
průmyslu, kterému v této sféře
působení vzniká prostor k
nepředstavitelné moci. Svět je v rukou toho, kdo jej
sytí!
Obchod s
těmito laboratorně vyrobenými potravinami,
dosáhne jednou takových
nepředstavitelných rozměrů, že jiné stravy na
této planetě nebude! Není asi náhoda,
že někteří výrobci herbicidních
postřiků, záměrně vyrábějí
takové chemikálie, které prokazatelně
usmrcují medonosné včely.
Někdo
mocný z
potravinářského odvětví,
správně pochopil Einsteinova slova, tedy jeho
slavný citát o včelách:
„Pokud by zmizely včely, zbývají
lidstvu jen čtyři roky života.“ Bohužel, Einsteinův
pravdivý výrok se stal inspirací pro
někoho, kdo chce dosáhnout absolutní kontroly
nejen nad potravinovým obchodem.
Jinak řečeno,
dokud se budou pěstovat zemědělské plodiny
tradičním způsobem, čili pod širým
nebem, nelze tyto potraviny nového věku začlenit do
celosvětové prodejní sítě. Nejprve
musí vzniknout příčina a následek,
který tento krok formálně posvětí.
Pokud by někdy
v budoucnu přišlo lidstvo o
veškerá včelstva, tohle by byl ten
zlomový moment, který by otevřel nevratnou cestu
k těmto pseudopotravinám, které mají
nesporný potenciál v časech budoucích.
V příštích letech nám
skutečně hrozí úbytek přirozeně
pěstovaných plodin, to platí zejména
pro ovoce a zeleninu.
Jestliže se i
na dále budou zhoršovat
klimatické podmínky k pěstění
zelených plodin (sucha, mrazy, povodně), nebo dokonce vymřou
hmyzí opylovači (včely), potom logicky dojde na tuto černou
vizi laboratorně vyráběných potravin. Jak se v
budoucnosti asi projeví tento troufalý
plán, když si někdo hraje na Boha, aniž by k tomu měl jeho
pověření?
Vize o tom, jak se budou vyrábět potraviny...
Velkoprodukce
španělských rajčat
probíhá v současnosti v zatemněních
sklenících, sluneční svit je zde
nahrazen umělým osvětlením. V těchto
nepřirozených podmínkách
ztrácí zelenina svou přirozenou
příchuť, nikoliv tvar a barvu. Ovšem v
budoucnosti už tomu tak možná nebude.
Předpokládám,
že ovoce a zelenina se stane
zájmem průmyslové výroby. V
obřích biologických
výrobnách, představme si nádobu o
velikosti jaderného reaktoru, se zde bude tvořit (průmyslově
vyrábět) tzv. potravinová hmota,
připomínající organickou strukturu
dřívějších plodin (např.
hrušky, jablka, okurky, rajčata, atp.)
Takto
vyrobená substance se bude vkládat do
elegantních obalů, které obdrží vzhled
a tvar, kdysi původního ovoce či zeleniny. Maso se bude
vyrábět obdobnou technologií, taktéž v
obřích biologických reaktorech. V těchto
gigantických výrobnách se budou
vyrábět různé druhy masových hmot, od
vepřového masa počínaje a rybím konče.
Je patrné, že produkce laboratorních potravin se
jednou stane víc než realitou, neboť touto popisovanou
technologií budeme neomezeně tvořit cokoliv, včetně
dokonalého člověka.
Dnes kupujeme vodu, za pár let přibude
dýchatelný vzduch!
V
těchto časech zaznamenáváme
systematické odlesňování po
celé zemi, pokud tahle devastace zejména u
tropických deštných pralesů neustane,
tak během příštích 100 roků
zelené plíce světa úplně
vymizí. Více než 50 procent
veškerého kyslíku v
naší atmosféře produkují
řasy, ale kvůli měnícímu se klimatu,
umírají též
nejvýznamnější mořské
rostliny. V mořích a oceánech i proto
ubývá dramaticky kyslíku, to se
projevuje vymíráním ryb a
celého mořského ekosystému.
Jestliže
nezavřeme oči před touto hrůzostrašnou
realitou, není pochyb o tom, že v budoucnosti bude
kyslíku a vůbec dýchatelného vzduchu
nedostatek. Mrtvé oceány a odlesněná
země (poušť) nemohou zajistit dostatečné
množství tohoto životadárného
plynného prvku.
Nesnesitelná
vedra a chybějící
kyslík, vyžene příští
civilizaci do útrob podzemí. V těchto
podzemních prostorách vzniknou
gigantická města, kde se bude chemicky vyrábět
kyslík. Pochopitelně, když se něco produkuje,
musí se to také prodat. Takže,
dýchatelný vzduch se stane v budoucnosti
nejcennější obchodní komoditou. V
této době pracujeme za peníze, ale zanedlouho (v
budoucnosti) už to bude patrně za kyslík či vodu!
Vzhledem
k tomu, že právě v této
proměnlivé éře vytváříme,
šťastnou nebo chmurnou budoucnost, jsou kupodivu
naše nákupy v obchodních domech,
tím nejrozhodujícím hlediskem,
které zhmotní jednu či druhou variantu podoby
následujícího věku. Nenechme se
zastrašit reklamou a nakupujme skutečné
potraviny, odmítejme plasty, recyklujme,
vyhýbejme se chemii, nedovolme pokroku, aby o nás
rozhodoval.
Jelikož tuto
přenádhernou planetu všichni aktivně
usmrcujeme, měli bychom si vizuálně vyobrazit
následky takového jednání,
abychom zabránili této zkáze a
úpadku, dokud je čas! Náš
nezájem o budoucnost vyplývá z
pouhého strachu, kdo by chtěl dopředu znát datum
svého zániku (úmrtí) ?
Bohužel, kvůli
této obavě pak odmítáme
naslouchat, varovným prorockým
věštbám, dnes výstrahám z
ekologických sdružení, dokonce i
vlastní intuici, která
podléhá očividné letargii. Za každou
cenu chceme slyšet jenom dobré zprávy,
ať je situace jakkoliv dramatická. Pohoda v mysli člověka
vyhrává vždy nad nepohodou, kvůli tomuto
vrozenému postoji však
přicházíme o pevnou půdu pod nohama.
Nezapomeňme:
„Záleží vskutku jen na nás,
zdali dopustíme, aby naše vnoučata v
budoucích časech, žila v pomyslném
království hlodavců, nebo na modré
planetě s čistou vodou a dýchatelným vzduchem. Co
víc člověk potřebuje ke štěstí a
spokojenosti, když ví, že budoucnosti na úkor
zítřka neublížil!“