Ať už si o těchto mysteriózních úkazech budete myslet ledacos, očití svědci ví své, tudíž nepotřebují, aby jim někdo objasnil, co viděli, nebo, co si mají myslet, když jejich pozorování potvrzuje všudypřítomná existence, kterou nelze zpochybnit! Na každého účinkuje stejně, jde akorát o to, jestli jsme ochotni si cosi takového připustit, a nepodlehnout klamavému argumentu, že existence v nás posiluje halucinogenní stavy, tedy za předpokladu, že neužíváte farmaka s psychotropními účinky.
Jak je patrno, každý si muže vybrat, co na vlastní oči viděl, přičemž je jedno, zda to byl Duch nebo UFO, protože zákony existence jsou za těchto okolností nekompromisní (nezpochybnitelné), navzdory tomu, že se často vymykají dosavadním lidským představám a zmiňované racionalitě. Zhodnoťme vše podstatné o existenci, neboť s tímto jejím potenciálem dokážeme rozpoznat pokřivenost synteticky generovaného obrazu, čímž je předstíraná skutečnost, která zastírá nefalšovanou existenci.
Důkaz o přítomnosti
Co tím vším chci říct? Kupříkladu o vesmíru víme jen tolik, co nám o něm existence může poskytnout. Musíme si však přiznat, že toho není vskutku mnoho! Dostupnost lidského ducha sahá maximálně k hranicím Pluta, což je trpasličí planeta na okraji našeho solárního systému. Dále už jsme ale nedohlédli, tudíž vše, co se vyskytuje za planetární hranicí této planetky, nelze považovat za existenci, ale za fantazijní rozměr kosmické nedostupnosti.
Musíme si uvědomit, že astronomické dalekohledy s vyspělou elektronikou, nepřinášejí z kosmických hlubin reálný obraz existence, ale spíše vyprojektovanou představu o tomto nedostupném vesmírném prostředí, které z naší perspektivy vypadá diametrálně jinak, anebo už dokonce neexistuje (!), což nemůže nikdo popřít ani vyloučit. Naše vnímání o vesmíru je více či méně založené na klamu, nikoliv na existenci, která podává důkaz o přítomnosti. Z tohoto důvodu lze zpochybnit všechny dosavadní používané (imaginární) znalosti o vesmíru, jemuž se věda a lidstvo od nepaměti snaží přijít na kloub. Kupříkladu za takových sto let, bude vesmír z vědeckého pohledu vypadat úplně jinak, než je tomu dnes!
Svět nedávno obletěla první fotografie černé díry, kterou se podařilo tady na Zemi za pomoci teleskopů rozmístěných po celém světě, detekovat. Po několikaleté analýze dat z největšího virtuálního radioteleskopu na světě, mohli vědci už konečně prohlásit, že vědí, jak vypadá černá díra ve středu galaxie M87, která je od nás vzdálená 55 milionů světelných let. Tyto výsledky si snad zasluhují pochvalu a uznání, že!
Každý může kritizovat, takže pokud máte dojem, že v této úvaze převládá kritika nad pozitivním myšlením, tak věřte, že tomu tak není! Nechci v tomto příspěvku snižovat dlouholetou práci zapálených vědců, takové ambice vskutku nemám. Nicméně, z pohledu existence, kterou jsem vám v tomto článku obšírněji představil, něco takového, čímž je hypotetická černá díra, nemůže ve skutečnosti existovat!
Takováto slova nelze vůbec vypustit do éteru, když jsou k dispozici nezpochybnitelná data, ale vzhledem k daným okolnostem, jenž vyobrazují vesmír jako vytracený obraz minulosti, pak na základě této skutečnosti, můžeme bez skrupulí dojít k názoru, že černé díry nemohou v kosmickém prostředí působit.
Tak přeci jenom, kdyby se ve vesmíru černé díry vyskytovaly, dokud lidstvo nevybuduje kosmické lodě s warp pohonem (Warp pohon je fiktivní technologie vesmírných lodí v universu – byl vyvinut pro cestování nadsvětelnou rychlostí v seriálu Star Trek), důkaz jejich přítomnosti nebude nikdy doložen! Jinak řečeno, pokud černou díru nespatří člověk na vlastní oči, tak cosi takového nemůžeme považovat za faktickou realitu v naší přítomnosti, ať se to někomu líbí, nebo ne!
Měli bychom pochopit, že existence se vyskytuje výlučně v takových kosmických lokalitách, kde je život a žijí inteligentní bytosti, které mohou takovouto existenční přítomnost do sebe nasát, spatřit a pocítit, což je u černých děr požírající veškerou hmotu a světlo, absolutně nemožné! Když se nad existencí objektivně zamyslíme a nebudeme ji v sobě záměrně potlačovat, v tom případě nám její skutečnost dokáže demaskovat (odhalit), stávající pokřivenost společenského zřízení, v němž lidé nejsou šťastni. Díky existenci lze pochopit, že lidstvo nemůže pokračovat v tom, co nyní činní.
Co činíme…?
Přehlížíme existenci zvířat, rostlin, ale i přirozenou lásku, kterou všichni potřebujeme jako sůl! Opomíjíme existenci našeho Slunce a vody, vzduchu, půdy živitelky, na rozdíl od černých děr, jimž se intenzivně věnujeme, jakoby snad více obohacovaly naši realitu a existenci života. Co z tohoto všeho vyplývá? Abychom vůbec mohli změnit současný civilizační řád a systém, v tom případě nesmíme ztrácet čas a ignorovat přirozenou existenci, která zde zastupuje mocnou veličinu vesmírné inteligence.
Když budeme plnými doušky vstřebávat blahodárnou vesmírnou moudrost a skutečnost posilněnou o zmiňovanou existenci, spatříme svět ve zcela jiných pozitivních barvách a odstínech, a tím nečekaně odhalíme vydávané zlo za dobro. Cosi takového může změkčit zatvrzelá lidská srdce, takže by šlo o první krok vedoucí k nápravě lidstva, především však k rekonstrukci prohnilého společenského řádu, který nesmí popírat existenci, bez níž bychom nemohli žít!
Tímto bychom prolomili začarovaný kruh našeho ega, jež stvořilo v lidském těle žalář pro vlastní duši. Jedině s existencí můžeme přemoci zlo v podobě hamižného ega, protože výhradně existence dokáže porazit jeho nezdolnou moc, a to za předpokladu, že jeho plameny v sobě dokážeme udusit (potlačit).
A právě
tohle vše uvedené souvisí s
jedním esoterickým učením, v němž je
řečeno: „Stvořitel
je
blízký pouze těm, kdo Jej v pravdě
prosí o pomoc.“ Vždyť
pouze za pomoci
Stvořitele lze dosáhnout nápravy a
duchovního povznesení. Tato pomoc
však přichází pouze k těm, kdo o
ní žádají upřímně,
„v
pravdě“,
skutečně. Jakmile člověk skutečně dokáže všemi
svými silami křičet
o pomoc ke Stvořiteli,
neprodleně ji získá.
A jestliže od
Stvořitele
nedostane odpověď, je to příznak toho, že jeho prosba je
ještě neúplná, že si ještě
plně
neuvědomil svoji egoistickou přirozenost, vlastnosti jako
ničemné a ještě plně nepocítil svoji
úplnou bezmoc dostat se sám ze svých
vlastností a napravit je.
KONEC