Proč o nich ví jen málokdo?

Jsou s námi v nevědomé koexistenci, jež se stala základem jejich mystična. Uveďme si příklad, s jehož pomocí pochopíte výše popisované tvrzení o nepostřehnutelnosti symbolů, s nimiž se lze setkat po celém světě. Kupříkladu s americkou jednodolarovkou své útraty platí dnes milióny lidí, a to jak v USA, tak i mimo území Spojených států, aniž by si toho někdo všiml, že je na této bankovce vyobrazen jeden z nejmocnějších symbolů nekonečného vesmíru, čímž je takzvané "VŠEVIDOUCÍ OKO", o jehož významu si něco více ještě řekneme níže.

Jistě, ale tyto vizuální znaky, emblémy či obrázky, vypovídají o přítomnosti něčeho, v čem lze objevit skrytý charakter čehosi, co nevzešlo z pozemské povahy a vůle, a co neustále odněkud nikam putuje! Co to asi může být? Navzdory tomu, že jsme s nejrůznější symbolikou v každodenní přítomnosti, tak si většina lidí záhadných znaků ani nevšimne, i když je máme neustále na očích! Kdo může tyto symboly spatřit, anebo, kde a kdy mohou někoho oslovit? Řeči symbolů jen zasvěcenci nemusí rozumět, neboť jejich vibrace jsou univerzálního charakteru, proto mohou sporadicky oslovit každého!

Jaký je smysl symbolů, s jejichž existencí se můžeme již od starověku setkat? Je v nich obsaženo významné sdělení, jež se týká naší budoucnosti? Popřípadě jde o seslanou pomoc shůry, o níž se máme až nastane ten správný čas, dozvědět? Komu je taková pomoc určena? Může se týkat kohokoliv, zejména toho, koho bez zjevných příčin ohromí? Souvisí snad symbolismus s duší samotného vesmíru, který je obrazovým svědkem veškerého zrození a zániku?

Není-li vám tohle téma cizí, pak nic nebrání tomu, abyste si tento článek dočetli až dokonce, případně v něm nalezli klíče, otevírající hvězdné zámky k opravdovému poznání Svatého Grálu, kde se rozprostírá hranice, mezi touto naší a nadpřirozenou  existencí života, kde neplatí známé fyzikální zákony, tedy to, co považujeme za  skutečnost.

Co je na symbolice tajemné?

Už to, že jsou symboly odjakživa mezi námi, zavdává důvod k tomu, abychom o nich přemýšleli jinak, než tomu bylo doposud. Symboly můžeme roztřídit do tří základních kategorií. A to na symboly vzniklé z popudu člověka, taktéž na symboly přírodního druhu, a nakonec na symboliku nepocházející z tohoto světa. Jde o to, že symboly něco vyzařují, proto je nemůžeme považovat za běžné písmo se sdělovacím potenciálem a schopností. Co tím bylo řečeno?

Symbol je jako záře obklopená aurou, je v něm víc než jedna věta, a zároveň méně než jedno slovo, ale když se před zraky určeného příjemce otevře, vydá za celou Bibli! Symbolický obsah se většinou do lidského podvědomí samočinně vtírá, a to ve smyslu telepatického napojení, což se nápadně podobá podprahovému signálu a vnímání.  Ovšem musím zdůraznit, že symbolismus a symboly jako takové, fungují za jistých okolností účiněji, než zmiňované podprahové vjemy, vzhledem k jejich  spontánní jednoduchosti, která je překvapivě vyspělejší, nežli podprahové obrázky.

Pozn. Podprahový signál je signál osobě, který je pod limitem jejího vnímání (pod prahem, odtud název), takže signál daná osoba sice zaregistruje, ale v té chvíli si to neuvědomí, protože obsah signálu jí přejde přímo do podvědomí, například je podprahovým signálem obrázek, který osoba vidí příliš krátkou dobu. Tato technologie se údajně využívá v reklamě a propagaci. V některých zemích je zákonem zakázána. (Uvedený zdroj: https://cs.wikipedia.org)

To jsem uvedl, abyste lépe pochopili v čem tkví efekt jednotlivých symbolů, protože, jakmile těmto záležitostem porozumíte, nebudou pro vás neviditelné! I kdyby vám symboly neodhalily nitro svého obsahu, tak už budete vědět,   že tady jsou i s jejich zakódovaným obsahem. Tohle bych přirovnal k analfabetismu. Ano, analfabet, který neumí číst a psát, je si vědom toho, že písmena existují, že poskytují určité informace, nebo, že s jejich pomocí se lze podepsat atp.

Ale vzhledem k tomu, že neumí číst, nemůže porozumět jednotlivým slovům z nichž jsou složeny věty, proto když spatří text, může tak akorát požádat někoho, aby mu ho přečetl. Na druhou stranu, všichni analfabeti jsou si vědomi toho, že písmena existují, tudíž chápou, že něco vyjadřují, na rozdíl od symbolů, o nichž většina lidí nemá ani potuchy, jelikož není o nich dostatečné společenské povědomí.

To ovšem neznamená, že když se analfabet na základě tohoto znevýhodnění rozhodne, že s tímto handicapem skoncuje, že se (ne)může naučit číst a psát! Jestliže by však negramotný jedinec  neměl o existenci písmen sebemenšího tušení, potom se pro něho písmo stává absolutně nespatřitelnou směsicí čar a nic neříkajících klikyháků. Jenomže tomu tak není, pokud nejste africkým Křovákem, který žije mimo jakoukoliv civilizaci. Takže, abychom symbolům dokázali porozumět, musíme si uvědomit, že jsou jakýmsi nespecifickým písmem, v němž lze číst, pakliže o tom budeme cosi málo vědět.

Když to trochu následujícím příkladem přeženu, tak abychom se naučili symboly vstřebávat, pak se Křovák musí pozvednout na úroveň analfabeta, a teprve až poté se z něho může zrodit dychtivý čtenář. Za předpokladu, že se analfabet zcela svobodně vydá cestou poznání, aby se pozvedl k moudrosti, která mu umožní číst a psát.

Proto se v tomto příspěvku budeme věnovat „skrytému písmu“, neboli symbolům. Nikoliv proto, abychom nebyli analfabety a mohli číst i psát, nýbrž proto, abychom věděli, že symboly existují! To, jak s touto informací naložíte, ponechám na vašem vlastním uvážení. O tom, jak lze jednotlivé symboly číst, zbytečně nebudu psát sáhodlouhé romány, poněvadž se v této úvaze budeme dotýkat potřebné pozornosti, která nás naučí si všímat, a to veškerých se vyskytujících symbolik a symbolů, tak abychom je dokázali postřehnout.

Vskutku, je poučné mít o symbolech alespoň nějaké znalosti, které v tomto směru představují první krok k jejich rozluštění, neboť to vytváří vzájemnou propojenost  mezi tvůrcem a odběratelem této neverbální komunikace. Znovu si připomeňme, co jsem psal výše o symbolech, zejména to, že je lze rozdělit do tří základních kategorií. Především na symboly jejichž původcem je lidská bytost, příroda a nadpřirozeno.

Co se týče člověka, pod jehož taktovkou vzniká nepřeberné množství různých druhů symbolik, určitě bychom se měli zajímat nejprve o to, co stojí za tímto bizarním postojem a popudem vytvářet symboly. Jde o to, že iniciátor (autor)  symbolů si uvědomuje skutečného potenciálu vlastních, ale i cizích symbolik, protože sám je jejich znalcem a šiřitelem, a z tohoto titulu velmi dobře rozumí tomu, kdo se má stát jejich oprávněným adresátem, respektive koho mají primárně oslovit. O čem tvůrcův záměr symbolik tedy vypovídá?

Představte si situaci, kdy se dostanete k zásadnímu poznání, které se může týkat čehokoliv, třeba významného objevu souvisejícího s existencí mimozemského života, anebo snu, v němž vám bude odhaleno přesné datum soudného dne atd., můžete snad z toho, co jsem výše popsal, tohle bez skrupulí sdělit (oznámit) světu? Lze cosi takového vypustit do éteru, i kdyby šlo o sen s prokazatelnými indiciemi - důkazy? Samozřejmě, nemůžete!!

Zprávy prorockého charakteru nelze nikdy vypustit do společenského prostředí, neboť naše civilizace nedokáže pozitivně přijmout informace, které se vymykají lidskému rozumu a realitě. To, co nelze racionálně vysvětlit, neexistuje, nebo spíše nesmí existovat! Proč? Protože to podkopává důvěru státního zřízení a společenského řádu. Nejspíš by nebylo žádoucí, aby se svět utápěl v zoufalství a beznaději, chaosu či bezvládí, jenom kvůli tomu, že měl někdo živý sen s vidinami konce světa! Tomu musí rozumět snad každý?!

Jak to může dopadnout a skončit není těžké domyslet, stačí se trochu zahledět zpátky do minulosti a zalistovat. Například si vzpomeňme na Giordana Bruna, který byl kvůli svým kosmologickým názorům a vizím, katolickou církví  v římském Campo dei Fiori v roce 1600, upálen. Každopádně obdobných excesů se událo během věků bezpočet. Jaké závěry z toho můžeme vyvodit?

I kdyby astronomové věděli rok dopředu, že Zemi zasáhne takzvaný smrtící asteroid, tak ani vy, ani já, se o tom nikdy zavčas nedovíme. Civilizační systém by fungoval do posledních chvil (minut a vteřin) své nevyvážené existence, aniž by dospěl k nutné sebereflexi, v níž je skrytá tolik potřebná naděje. 

Tohle vše uvedené usvědčuje relativně „vyspělou“ moderní civilizaci z jasného pokrytectví a klamu, na němž je pevně zakotveno současné lidstvo. Takže i kdyby se cosi mělo přihodit, budeme se všichni tvářit a chovat pořád stejně, jako kdyby se nic nedělo. Třeba je to tak dobře, kdo ví? Co si však můžeme vzít k srdci, je objasňující fragment, který nám odkrývá příčinu vzniku všech symbolů vytvořených člověkem.


Fantazie nástroj k tvorbě nepomíjivého

Není divu, že umělečtí velikáni, k nimž patřil nepochybně Leonardo Da Vinci, že své poznatky a dosažené vědomosti, které mj. převyšovaly tehdejší dobu o několik století dopředu, raději včlenil do zamaskované podoby uměleckých děl a symbolů, aby nemohl být nikým perzekvován. 

A tak mnohá díla v sobě skrývají čirý symbolismus, který se otevírá tomu, kdo je připraven se mu podívat přímo do očí. Ačkoliv se mohou komukoliv vyjevit, většinou se vyobrazí těm lidem, kteří již dosáhli určitého povznesení, jehož bylo dosaženo díky vyšší prozřetelnosti, která v každém člověku jinak dřímá. To však neznamená, že si v tomto směru protiřečím, když jsem tvrdil, že jsou symboly komukoliv přístupné, zatímco teď mluvím o tom, že se vyobrazují (otevírají) jenom „povzneseným“ lidem.

Pravdou ovšem zůstává: pokud si člověk zakrývá zrak, anebo když uhne pohledem, určitě nic neuvidí! Z tohoto úhlu pohledu nejsou symboly komukoliv dostupné, pakliže je v sobě potlačíte jako cosi nereálného, což je pochopitelně váš názor a vaše volba.

Jestli jsem se v tomto příspěvku zmínil o Leonardu Da Vincim, jako o někom, kdo nám prostřednictvím svých uměleckých výtvorů, poskytl (zaslal) skrze čas informace o nepředstavitelné budoucnosti, o níž nemohl ve své době referovat, tak bych se styděl za to, kdybych vás neseznámil s významným českým secesním představitelem, malířem a vlastencem, jímž nebyl nikdo jiný než - Alfons Mucha.

U tohoto velikána je třeba vyzdvihnout jeho životní dílo, čímž byl cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém pracoval téměř osmnáct let. Muchova tvorba vycházela výrazně ze symbolismu, v němž bylo rovněž vyjádřeno cosi tajemného (prorockého), co nebylo možné sdělit tehdejší společnosti, proto lze  v Muchově tvoření hledat zatajené „poselství“, které patří výhradně budoucím generacím. 

Jde o vidění světa v němž na lidstvo číhají různé hrozby a nástrahy, o nichž se nemluví a ani nepíše. Konkrétně v jakých jeho dílech můžete vypozorovat tyto symbolické tendence, to nelze prozradit, protože se v tomto případě spoléhám na moje niterná vnuknutí, která pocházejí z nesdělitelných tajů neuhasínajícího symbolismu.

Rozhodně jeho reklamní plakáty a neobyčejně bohaté ilustrace, nesporně stojí za zhlédnutí, neboť tématicky jsou založené na mystickém duchu proměnlivé přírody. Jestliže se chcete zabývat tím, co nesdělitelného do své tvorby Alfons Mucha zahrnul, pokud záměrně použil symbolického (obrazového) jazyka, v tom případě vám mohu předložit pouze domněnky vycházející z osobních pocitů a intuice.  Lze pochopit, že některé prorocké vidiny hraničící až s šílenstvím, nelze bez ostychu a obav před celým světem odhalit. Například hrozby související s třetí světovou válkou, suchy a globálním oteplováním, infernem celé planety Země či příchodem Antikrista apod.

Není proto náhodou, že ústředním motivem jeho výtvarných kousků se stala obnažená žena. Vskutku, žena je symbolem úrody, je to Matka rodička, nositelka zázračného života, bez níž by lidský rod vyhynul! Kupříkladu, kdybychom v tomto roce (2020) kvůli apokalyptickým suchům zůstali bez úrody, vznešené slovo - Matka Země, by se nejspíš skloňovalo ve všech pádech!

Pozn. To, že se ve světě cosi smutného děje, dokazují v tomto roce ničivé (apokalyptické) požáry na jihovýchodě Austrálie. U protinožců se odehrává prozatím s nadsázkou řečeno – KONEC SVĚTA! Ovšem pro mnohé živočišné druhy skutečně již takový konec světa nastal. Například už se píše o tom, že medvídek koala je funkčně vyhynulým druhem. V minulém roce hořely deštné pralesy v Amazonii, na Sibiři bylo spáleno milion hektarů zdravého lesa, ve střední Evropě bojujeme s kůrovcem tak intenzivně, že během několika málo let se promění naše krásná (zalesněná) země ve vyprahlou savanu! Teď už mi zbývá, abych se optal: „Jak se vám dýchá?“ Alfons Mucha mohl dnešní svět spatřit takový, jaký je. V plamenech!

Jenže právě tohle podtrhuje Muchův neobyčejný symbolický odkaz, postoj o němž můžeme prozatím jen přemýšlet a spekulovat, alespoň do té doby, než se cosi přihodí, před čím jsme v jeho dílech záměrně varováni. Pan Alfons Mucha, své budoucí přívržence skrze vlastní vidiny a nadpřirozená vnuknutí osvěžená o skrytý mysticismus, nepochybně oslovil. 

Z jeho pláten totiž vyzařuje nevšední světlo, obohacené o harmonii a dokonalost barev.  Jakmile se jednou s tímto jeho malířským podpisem (stylem) osobně seznámíte, nemůžete jej přestat obdivovat. Měli bychom pochopit; Alfons Mucha sám představuje věčnost času, protože díky jeho nebetyčnému talentu se z něho zrodil nepomíjivý „SYMBOL“ kosmické věčnosti.