Současný
svět se nalézá na rozcestí a už
neví kudy kam. Mluví se o finanční
krizi, globálním
oteplování, neléčitelných
nemocech, nedostatku energetických zdrojů, což jsou důvody
dnešního hospodářského
útlumu, tohoto zglobalizovaného světa.
Lidé mají strach z budoucna, proto
podléhají daleko snadněji nepodloženým
informacím a manipulačním snahám,
které mají za úkol, zbavit člověka
onoho důležitého selského rozumu.
Chybí
nám úsměv na rtech a humor
minulých časů. Za druhé světové
války, ale i v dobách silné
komunistické represe, netrpěli Češi
dnešním nedostatkem dobré
nálady, žertovalo se o čemkoliv, přestože byl postih pro
dopadené šiřitele vtipů vždy
fatální! Co ale způsobuje tuto
dnešní chmurnou náladu ve společnosti,
a proč stále více propadáme těmto
nepříznivým stavům deprese?
Skromnost
nade
vše!
Lidé
v minulých dobách žili oproti dnešku
skutečně poskrovnu, nejdůležitější hodnotou v
žebříčku našich předků bylo
především zdraví a rodina,
víra v Boha, dobré mezilidské vztahy,
teprve až pak hmotné statky.
Odpovědnost vůči potomkům byla v očích našich
praotců tou nejsilněji vnímanou prioritou,
zároveň zásadou nezlomného charakteru,
kterou nebylo možné čímkoliv uplatit.
Všechno totiž nelze vždy přepočítávat
na peníze, hlavně štěstí a
spokojenost, to nakonec potvrzuje průzkum životní
úrovně a ekonomické prosperity tzv.
„index šťastné planety“.
Tento index odráží pohodu,
štěstí a blaho lidí po
celém světě. Nejzajímavější
na tomto seznamu je ten fakt, že se v něm neocitly bohaté a
nám neustále za vzor
předkládané země - USA, Německo, Japonsko apod.
A světe div se, vůbec ty nejšťastnější
národy „země“ na světě jsou přitom podle
tohoto průzkumu - Kostarika, Dominikánská
republika a Jamajka. Dokonce i socialistická Kuba předstihla
většinu kapitalistických států v tomto
žebříčku, neboť skončila neočekávaně na
sedmém místě. Česko na 92 pozici jistě
nepatří mezi ty nejspokojenější
národy tohoto světa, proto se máme v ledasčem
zlepšovat.
Hrozí
nám depopulace?
Počet
na Zemi žijících obyvatel přesáhl
podle OSN již sedmi miliardovou hranici, toto číslo je podle
mnohých analytiků velice alarmující,
protože budoucím generacím hrozí
nedostatek základních potravin. V minulosti bylo
podobné dilema vyřešeno velice
smutným, leč na druhou stranu efektivním
způsobem, došlo vždy k válce! První i
druhá světová válka,
výrazným způsobem zredukovala lidskou populaci.
V dnešních časech uvažovat o
mezinárodním vojenském konfliktu, když
má člověk k dispozici zbraně hromadného
ničení (atomové a vodíkové
bomby), by bylo sebevraždou celé této
současné civilizace. Tohoto faktu jsou si dobře vědomi i
nejvyšší představitelé
světových mocností, zvlášť
proto je tento svět neustále udržován v tomto
vakuu.
Co
máme vlastně podniknout proti hrozbě přemnoženého
lidského druhu? Nějaké východisko z
této populační exploze, lze rozhodně v
blízkém horizontu očekávat,
avšak otázkou zůstává
jaké?
Ačkoliv se může na první pohled každému
zdát, že jsem přívržencem oněch
šílených
elitářských plánů, co mají
snížit populační vzestup (křivku) u
této existující lidské
rasy, tak vězte, že tomu tak není! Jelikož tím
pravým viníkem za tento
nynější stav není příroda,
ale výhradně člověk, nemůže dle mého
názoru stejný pachatel napravit to, co
sám svým špatným
chováním způsobil.
Nakonec
jakékoliv řešení, které kdy
vzešlo z lidských pohnutek, nepřineslo nikdy
tomuto světu, očekávaného a hlavně
žádoucího výsledku. Jenom
příroda ví co chce, a pokud ji nebudeme omezovat,
dokáže se s touto nepříznivou situací
právě ona nejlépe vypořádat, aniž by
to kohokoliv z nás nějak bolelo!
Mužská neplodnost je v současnosti tou
největší zdravotní
komplikací, která může
zásadním způsobem ovlivnit reprodukci
lidského druhu, není snad tohle ta odpověď matky
přírody na expanzi člověka? Domnívám
se, že populační politiku je nejlépe přenechat
jiným sférám, které na
rozdíl od lidských úmyslů jsou vždy
počestné.
Čím
více, tím lépe?
Již
jednou jsem naznačil, že tuto populační explozi vyvolal svou
nesprávnou strategií člověk. Vládci
tohoto světa společně s kapitalistickými
průmyslníky, potřebovali nutně navýšit
počty pracovníků (lidí) ve svých
továrnách. Proto se
rozmnožování člověka,
všemožnými způsoby až do těchto dob,
nehorázně podporovalo.
Čím více, tím lépe, toto
heslo nejvíce rezonuje s celým tímto
kapitalistickým systémem, který je
postaven na těchto základech zjevného
plýtvání. Je to prosté,
více lidí zvyšuje spotřebu čehokoliv,
takže se musí vše ve velkém nakupovat,
ale i produkovat.
Venkované byli kdysi kvůli chybějící
pracovní síle, nevědomě vehnáni do
víru velkoměsta, aby zde zapomněli na svůj původ, ale i
dřívější způsob života,
který byl očividně svobodnější, než-li
je tato dnešní realita.
Městské
návyky tomuto trendu populační progrese velice
napomohly, díky tomu došlo k
snazší manipulaci pohromadě
ustájeného stáda, čili
lidí. Centrální moc se stala
součástí našeho běžného
života, kvůli tomu jsme i teď pod absolutní kontrolou
zřízení, které lze pojmenovat jako
– SYSTÉM! Soustava věcí či
myšlenek, tedy tento zmiňovaný systém
je příčinou našeho nevědomého
zotročení, kterému je každý z
nás nemilosrdně podřízen.
Bohatí
i chudí na jedné lodi!
Mnoho
nespokojených Čechů, převážně ti méně
movití, se chybně domnívají, že
naši
nejúspěšnější manažeři,
podnikatelé, herci, zpěváci, politici, ale i
tuneláři, jsou tak říkajíc za vodou,
zejména kvůli materiálnímu blahobytu.
Představa o tom, že ten kdo je bohatý, musí
být i nutně šťastným jedincem,
není vůbec opodstatněná. Pokud této
tezi opravdu věříte, tak se Vás
pokusím přesvědčit o opaku.
Nejvíce depresivních obyvatel
pochází z řad celebrit a
vyšších podnikatelských
kruhů, průměrní lidé jsou totiž na tom, co se
týče aspoň upřímného úsměvu
o mnoho lépe. Můžeme snad hovořit o tom, že
slavná americká herečka Marilyn Monroe, byla tou
nejspokojenější hereckou hvězdou pod sluncem,
když pod tíhou úspěchu spáchala
pravděpodobně sebevraždu?
Vzpomeňme též na popového zpěváka
Michaela Jacksona, byl snad tento zpěvák ve svém
životě někdy šťasten? V naší domovině
nejsme rovněž žádnou výjimkou, slavný
český skladatel a hit-maker Karel Svoboda spáchal
sebevraždu, proč??
Úspěšný zpěvák Petr Muk,
byl v neustálých depresích a proto
zemřel, proč?? Jiné dnes žijící
legendy českého šoubyznysu, nejsou na tom o dost
lépe, neboť nekonečný stres ze ztráty
popularity, nepřispívá k jejich
harmonickému životu.
Úspěšní podnikatelé
žijí zas v permanentním strachu z konkurence atd.
Takže pokud se detailněji nad těmito aspekty života
zamyslíme, zjistíme s velkým
úžasem, že nejbohatší obyvatelstvo
nežije zcela pohodový a radostný život, jak by se
mohlo na první pohled předpokládat.
Na samém vrcholu této pomyslné
pyramidy, vládne převážně - smutek,
přetvářka, závist, nevěra, nenávist,
ale i celkové vyčerpání. Iveta
Bartošová by mohla o tomto sepsat dokonce velice
úspěšnou knihu, s názvem:
„Co obnáší život
slavné celebrity“. Abychom nezapomněli tak znovu
připomenu, že nejšťastnější
lidé jsou pro nás chudí
Kostaričané, Kubánci atd., nikoliv
však Američané, Japonci či
Západoevropané!!
Základem
všeho zla je nedostatek
poznání!
Absolutně vše, co je na tomto světě,
vychází z onoho duálního
pojetí (dvojitosti), proto poznání
hraje v tomto ohledu svou
nejvýznamnější roli. Každý
z nás je přesvědčen o své pravdě, o
svém nevyvratitelném názoru na
jakoukoliv věc, ale ve skutečnosti jsme jen nedokonalé
duše, co potřebují svést na
správnou cestu skutečného
poznání.
V tomto směru doporučuji, aby má slova byla dobře pochopena,
shlédnout velice zajímavou filmovou komedii
„Přes palubu/Overboard“, která nejenom
pobaví, ale ona dokáže každému
nezaujatému pozorovateli, otevřít jeho oči
dokořán!
Tato romantická komedie zcela přesně vykresluje podstatu
duality, která ovlivňuje charakter každého
člověka významněji, než-li materiální
oběživo tohoto světa – peníze! Empatie neboli
soucítění, vzniká pouze za
předpokladu, že známe obě dvě strany jedné a
té samé mince.
Duální
vnímání zintenzivňuje
soucítění, proto bychom měli tento
filozofický model, ve svém životě co nejčastěji
uplatňovat. Řád dnešního světa
stojí bohužel na jednostrannosti, která
vytváří v myšlenkových
pochodech u lidí tu současnou sobeckost.
Ovládá nás kvantita před kvalitou,
chceme mít více než ostatní, a to
nám našeptává
sám ďábel! Touha po majetku
vyvolává v člověku vždy závist i
nenávist, a tato slabost lidí je hybnou silou,
tohoto prohnilého světa.
Komu
se naskytne to privilegium a prozří, okamžitě
rozpozná mylné představy o jeho
dosavadním životě. Jenom si představte, co by
následovalo, kdyby všichni ministři
financí světa, ale i vlivní
kapitalisté, měli žít určitou dobu v
amnézii, (amnézie – dočasná
ztráta paměti) tedy v té představě, že jsou zcela
obyčejní (chudí) lidé, jak by potom
později asi vypadalo jejich procitnutí do
reálného života?
To
je nakonec hlavní pointa filmu – Přes palubu, kdy
milionářka Joana Staytonová v důsledku
amnézie, zapomněla na své společenské
postavení, a nedobrovolně si musela odzkoušet
život chudé matky čtyř dětí.
Ačkoliv se zpátky vrátila na svou
luxusní loď, tak ji tato zkušenost natolik
změnila, že z ní již nebyla ta nafoukaná a
arogantní panička. Ano, Joaně Staytnové se
dostalo důležitého poznání, proto se z
ní stal úplně jiný a mnohem
více empatičtější člověk, než tomu
bylo dříve v minulosti.
Joana Staytnová prozřela jenom kvůli tomu, že spatřila svět
z té jiné a drsnější
perspektivy, což jí navzdory všemu, co před
tím ona zažila, značně ovlivnilo. I když na samém
počátku její charakterové přeměny, si
musela projít doslova peklem, tak jí tohle
procitnutí nikterak neublížilo, bylo tomu
právě naopak. Joana byla poprvé ve
svém životě nesmírně
šťastná!
Čas na změnu!
Zamysleme
se čistě hypoteticky; kdyby se něco podobného přihodilo
všem mocným tohoto světa, nenastal by pak zvrat v
tomto jednostranném systému, a nežilo by se
náhodou potom ostatním bytostem o něco
lépe?
KONEC
REKLAMA