Příroda
dokáže vždy něčím novým překvapit,
její kouzlo tkví především
v harmonii a oslňující nádheře, neboť
originálu se zřejmě nic nevyrovná! Matku
přírodu nikdy nepřechytračíme, protože v
této nevyčerpatelné pokladnici vědění,
jsou ukryté údaje o nás a o
vesmírném světě. V tomto zdroji se
odráží cosi nadpřirozeného,
například nevysychající studnice
moudrosti, která poskytuje důležité informace o
podstatě života, tj. pokyny osvobozující lidskou
mysl od materiálního klamu či stavu
nevědomí, atp.
V
této soustavě můžeme získat skutečnou pravdu o
naší minulosti, taktéž vhled do
budoucích časů. Kdo objasní tajemství
přírody pochopí ledacos, takový objev
může člověka posunout do vyšších
sfér existenčního bytí, čili až za
horizont události, kde se lidský duch
oprošťuje od své závislosti na
simulované hmotě! Jak dojít k tomuto
grálu poznání je smyslem života
všech lidí, co se chtějí vymanit ze
zjevné letargie.
Otázkou
však zůstává, jak
dospět k takovému záměru? Některé
indicie jsou doopravdy nepřehlédnutelné,
sdělují nám: jakým směrem se vydat
vstříc novým poznatkům, kde jsou
uložené znalosti vedoucí k
úplnému prozření nad realitou
dneška! Vše bylo již napsáno, pokusme
se společně odhalit to zázračné
tajemství a dovědět se věci, které jsou
naším očím skryté. Čtěte
dále a dozvíte se mnohem
víc...
Sněhové
vločky
Jeden
z
prvních vědců, kterého fascinovala
krása sněhových vloček, byl německý
astronom a astrolog Johannes Kepler. Jiní
badatelé, třeba americký fotograf a meteorolog
Wilson Alwyn Bentley, zachytil na speciálně
upraveném fotoaparátu okolo pěti tisíc
snímků sněhových vloček. Na první
pohled jsou sněhové vločky obyčejnou zmrzlou vodou,
která ve formě srážek změní krajinu
vždy k nepoznání.
Sníh je v dnešní době
vnímán velice pozitivně, poskytuje
zábavu v zimním období
(alpské lyžování, běh na
lyžích, snowboarding, atp.). Je hybnou silou
turistického průmyslu po celém světě,
který je v časech chladu na sněhu existenčně
závislý! Řidiči sníh zrovna
dvakrát nemilují, což je pochopitelné,
ale jinak je tato bílá nadílka
přínosem pro lidi i přírodu. Zbytečně se v
této pranostice neříká:
„Únor bílý, pole
sílí.“
Sněhové
vločky jsou pozoruhodné už tím, že
každý ledový dendrit je ve své
podstatě originálem, tzn. na světě není
stejné vločky! Pevné skupenství vody
(sníh) vykazuje neobvyklou charakteristiku v
geometrickém uspořádání,
ledové krystalky mají přibližný tvar
šestiúhelníku, jejich podoba je vždy
šestiboká. V odborné literatuře se
uvádí, že jeden krystalek obsahuje cca miliardu
molekul vody, a tohle je přeci dokonalost sama, posuďte sami?
Sněhové krystalky fascinují i současné
vědce, ti se snaží rozluštit záhadu
mnohdy až ornamentálních tvarů vloček,
které připomínají často i květy
rostlin. Představte si, že sněhové vločky při dopadu na
vodní hladinu, vydávají pro
lidský sluch neslyšitelný zvuk.
Tyto mikroskopické ledové útvary,
podle tvaru dělíme do sedmi základních
skupin, přičemž každý z nich je umělecký
unikát. Průměrná rychlost
padajících vloček je odhadnuta na 1,7 metru za
sekundu. Během jedné sněhové bouře dopadne k zemi
okolo 40 milionů tun sněhu, jestliže toto množství převedeme
výpočtem na energii, odpovídá tato
hodnota síle 120 atomových bomb!
Je sníh
bílý?
Většina
lidí si myslí, že sněhové vločky jsou
bílé barvy, ale není tomu tak!
Jednotlivé krystaly mají ostré hrany,
které v sobě lámou světlo ve všech
směrech, naše oko tak registruje sníh v
bílé barvě, přestože je zimní povlak
prokazatelně průhledný.
Jako zajímavost mohu uvést, že velikost
běžné vločky se pohybuje od 0,5 do 1 cm. V
americké Montaně však spadla v roce 1887
nadprůměrně velká vločka, která měla velikost
přes 38 centimetrů. Nejintenzivnější
sněžení bylo zaznamenáno mezi 13. a 19.
únorem 1959 v americké Kalifornii.
Tehdy
napadlo tolik sněhu (cca 4,8 metru), že většina domů byla
doslova zasypána pod vrstvou bílé
masy, která na celé týdny ochromila
celou tuhle zasaženou oblast. Po této dramatické
zkušenosti se už vůbec nedivím, že jsou mezi
námi lidé, kteří mají
strach ze sněhu a mrazu, že trpí tkzv. pagofobií!
Kromě této velice nepříjemné
úzkosti, je jinak sníh
prospěšný lidskému zdraví.
Zemědělci dobře vědí, že voda z
tajícího sněhu je tou
nejlepší zálivkou na jejich pole,
sněhová vláha je vždy garantem
větší úrody.
Mnozí léčitelé jsou o
rozmrazené vodě přesvědčeni, že je to
všelék na civilizační nemoci.
Rozmrazená voda prý snižuje chuť k
jídlu, odplavuje usazeniny z ledvin, tudíž
zlepšuje akné a krevní tlak.
Normalizuje také hladinu cukru, posiluje funkčnost jater a
zlepšuje mozkovou činnost.
Ať tak či tak, tající voda
léčí a navrací životní
sílu, všude tam, kde přírody
není dostatek! Jako perličku bych uvedl ještě
jeden jev, který se týká
ochlazování vody. Co myslíte,
která voda zamrzá rychleji, teplá nebo
studená? Většina čtenářů se může
logicky domnívat, že chladnější H2O
mrzne rychleji než teplá voda, ovšem dočetl jsem
se o opaku. Teplá voda prý kvůli
intenzivnějšímu odpařování
zamrzá (chladne) dříve než studená. To
je fakt neuvěřitelné, ale je to tak!
Trochu jinak
vyrobená čokoláda
V
souvislosti se sněhem, musím ještě vzpomenout na
vynikající recept, který jsem
získal od své babičky. Tato moudrá
žena v zimních časech dělala
vynikající pochoutku z čokolády,
kterou nazývala ''čokoládou na sněhu''.
Pochutina se připravovala následujícím
způsobem: ochucená a na mírném ohni
rozpuštěná čokoláda se vlila do
připravených formiček, které se potom
umístily do škopku s naplněným
čerstvým sněhem. Jakmile ve sněhu
umístěná hmota vychladla, bylo možné
ji okamžitě požívat. Tato úprava
vylepšuje výrazným způsobem kvalitu
čokolády, nebojím se tvrdit, že v
charakteristických rysech chuti je tento produkt zcela
výjimečný.
Každopádně
jsem vyzkoušel i jiný postup (formičky byly
vloženy do chladničky), ten však nedosahoval
stejných kvalit lahodnosti, jako sněhem
vychlazená čokoláda! Racionálně to
vysvětlit nelze, mohu se jen přiklonit k názoru,
který jsem uvedl na začátku článku:
„Příroda se nedá v ničem napodobit,
originálu se zřejmě nic nevyrovná!“
Koneckonců, když se pozorně podíváte na
vyhotovené snímky sněhových vloček,
nepochybně uzříte v jejich obrazu absolutní
jedinečnost, nádheru a ladnost přírody,
která třeba vylepšuje kvalitu
výše popsané
čokolády.
Je voda
paměťové médium?
Lidské
tělo je převážně složeno z vody (70%), jak člověk
stárne, tím méně vody jeho
tělesná schránka zadržuje. V tomto
systému lze vypozorovat vysychání,
tzn. nedostatek tekutin zahušťuje krev, míza pak
není schopna pohybu, a tento stav zaplavuje organismus
toxickými látkami, které pozvolna
vyvolávají nemoci všeho druhu.
Znečištěná voda působí
nepříznivě na zdraví člověka, je živnou půdou
plísní a bakterií, neměla by se
vyskytovat v útrobách člověka, protože otravuje
organismus stejně jako jed! Čistá voda je oproti tomu
základem života, už naši předkové to
věděli, a co my?
Pokud trpíte vážnou nemocí, můžete
vyzkoušet místo drahých medikamentů
čistou vodu, jejím pitím se totiž detoxikujete, a
očista těla s pomocí vody
přináší úlevu i
uzdravení, také úsměv na rtech!
Ovšem v těchto časech je problém, dostat se vůbec
k pramenům čisté vody, chemizace životního
prostředí téměř zamořila
veškeré pitné zdroje, jak
máme tedy pít neznečištěnou
(nezakalenou) vodu, když je jí zjevný nedostatek?
Jak již jsem výše popisoval,
řešení může přinést
zmražená voda, ta je jakoby restartovaná,
tudíž čistá!
Mnozí vědci i badatelé se
domnívají, že se v kapalině
skrývá nedoceněný
potenciál, který může změnit
náš současný pohled na vodu a
její nevídané účinky.
Některé pokusy s tímto živlem
dokazují, že voda dokáže do sebe nasát
energii, která se nachází v
těsné blízkosti jejího dosahu.
To podporuje teorii o tom, že voda má paměť s
nadpřirozenými vlastnostmi! Japonský vědec Masaru
Emoto svými pokusy dokázal, že se v tekutině
odráží negativní, ale i
pozitivní emoce na energetické bázi.
Pokud na vodu působíme kladnými podněty, dejme
tomu meditační hudbou, jsou po zamrznutí
její vzniklé krystaly geometricky
pravidelné, na rozdíl od
nepříjemného hluku, ve kterém se
tvoří vždy chaoticky nepřesné vzorce.
Pokud bychom šli opravdu do hloubky
bádání, nemusel by se nám
Ježíšův počin (proměna vody na víno)
jevit jako zázrak, ale jako
úspěšná prezentace do tajů
přírody zasvěceného velmistra. Měl
Ježíš Kristus o vodě
obsáhlejší informace, než
máme my dnes? Nezapomeňme, že v biblických
příbězích, Syn Boží dokázal
proměnit vodu na víno, rovněž se bez
potíží procházel po vodní
hladině.
To
je
sice z dnešního pohledu neuvěřitelné,
ale s esoterickými znalostmi, kterými
Ježíš Kristus panoval, nikoliv
nemožné! Ve starém zákoně se
dozvídáme o Mojžíšovi,
který skrze Boha otevřel Izraelcům cestu mořem, aby
národ jež on vyváděl z poroby, mohl prchnout před
egyptskými pronásledovateli. Je
zřejmé, že s pomocí Boží tento prorok
dokázal masy vody (dokonce moře) k svému
prospěchu také ovládat.
Lze H2O
ovládat?
Pohlédneme-li
na vodní hladinu, spatříme na ní odraz
vlastního obrazu. V tomto kontextu lze vodu
chápat jako zrcadlo, ale zrovna tak to může být
prostředek umožňující jakoukoliv transformaci,
jenž zhmotňuje vyslané myšlenky na pevnou hmotu.
Co z toho vyplývá?
Voda může být za jistých okolností
nesprávně pochopeným, tzv. – kamenem
mudrců. Tato hypotetická látka (Kámen
mudrců) prý podle alchymistů dokáže přeměnit
bezcenné kovy na zlato, rovněž si lze z této
substance vyrobit elixír života, který
slouží k omlazení ba i nesmrtelnosti.
Možná je kámen mudrců pouhou
mystifikací obyčejné vody, která
není v tomto směru tak prostá, jak by se mohlo na
první pohled zdát! Sněhové krystalky
ledu, mohou zas v této hříčce přírody,
představovat jakýsi druh vesmírných
glyfů, které pocházejí od
samotného Tvůrce času a všeho, co je kolem
nás.
Tento druh tajemného písma je možné
přečíst výhradně telepatickým
způsobem, nebo tak nějak. Každopádně jsem přesvědčen, že se
v jednotlivých sněhových vločkách
nalézají celistvé encyklopedie
vědění, o všem možném,
především pak o vesmíru a jeho vzniku,
Stvořiteli kosmu i o podstatě lidského života, včetně
této planety Země!
V
dávno minulých dobách naši
předci, jakýmsi způsobem dokázali číst
(přijímat informace) z těchto magických glyfů,
proto nám z oněch dob zůstali nesmazatelné
stavby, které by jsme v současnosti nedokázali
ani vymyslet, natož potom věkem překonat.
V tomto případě mám na mysli - pyramidy, sfingu,
chrámový komplex na Pumapunku, atp. Je dost
pravděpodobné, že to byli tajemnem
obeznámení kněží, kteří za
pomoci tajných nauk, vybudovali něco tak úžasně
nadčasového. Vraťme se ale zpět k významu vody.
Vědci si myslí, že je přítomná v
celém vesmíru, ať už v tekutém nebo
pevném skupenství, takže H2O asi není
jen úplně obyčejnou tekutinou, pakliže je
základem kosmického kolosu.
Tahle sloučenina
kyslíku a vodíku je neobyčejným
dárcem všeho poznání, neboť
existuje pevná vazba mezi vodou a bytím, mezi
nebem a zemí, je i energeticky propojená s
Tvůrcem tohoto vesmíru, protože se v ní
zrcadlí jeho mysl, která je s námi v
této kapalné podobě
všudypřítomná..
„Kdo jí ovoce,
má při tom myslet na ty,
kdo vypěstovali ovocné stromy. Kdo pije vodu, má
myslet na pramen.“
KONEC
REKLAMA