Kdyby Sir Isaac
Newton mohl
ve své době využívat
dnešních moderních
vymožeností, např. supervýkonných
počítačů, hvězdářských dalekohledů,
kosmických sond apod., velkou nezámou
pak zůstává, jestli by tento velikán
vědy dospěl k těmtýž poznatkům a teoriím, z nichž
dnes vychází celý vědecký
svět?
O Charlesi Darwinovi lze říci to samé; zrodila by
se v jeho mysli idea a posléze i slavná teorie o
původu druhů - EVOLUČNÍ TEORIE (?), kdyby měl tento
britský přírodovědec k dispozici
dnešní moderní prostředky na
výzkum, kupříkladu elektronický
mikroskop, anebo genetický analyzátor pro
sekvenci a fragmentační analýzu DNA? Ačkoliv
žijeme v takzvaných digitálních
časech, tak i přesto stojí současné
vědecké poznatky na velice vrtkavých
základech, neboť většina dnes
všeobecně uznávaných
teorií, pochází právě z
oněch dob, kdy světu vládlo přesvědčení, že ZEMĚ
je placka uprostřed vesmíru.
V každém století se
odehrává něco převratného...
Co tím chci říct? Lidstvo se
nějakým způsobem vyvíjí, někam
směřuje, proto je každé století o
jiném vidění světa, co však
zůstává a nikdy nezaniká, to jest
cesta k sebezdokonalování a vnitřní
touha po poznání. To je přeci
přirozený proces, díky němuž jsme
došli až tam, kde jsme nyní. Jak se civilizace
rozvíjí, tak se proměňuje, a s touto přeměnou
přicházejí různé výzvy
společně s novými znalostmi, které pak lidstvo
posouvají do jakéhosi nadpozemského
vědomí, v němž se člověk může povznést nad
hmotou, která zatím přesahuje naše
schopnosti chápání.
Nové obzory nám v tomto směru mohou
přinést vyspělejší úroveň
bytí. Nebraňme se proto alternativním
úvahám obdobného charakteru, neboť
právě tyto myšlenky jsou posly
lepších zítřků, z kterých
se zrodí jiný duch doby a nová
éra civilizačního života. Jakmile se
rozhlédnete po celém světě, musíte si
uvědomit, že již teď žijeme v období dramatických
změn, ve kterých dochází k proměně
této planety, jsme očitými svědky tohoto
dění.
Na této planetě se mění klimatické
podmínky, dochází k
neúprosnému
vymírání všech
živočišných a rostlinných druhů,
deštné pralesy jsou nahrazovány
pouští, a s tím souvisí
sucha, případně nedostatek pitné vody.
Navíc nám docházejí
nerostné suroviny a čelíme populační
explozi, jejíž následky mohou být pro
ekosystém katastrofální!
A v rozporu s tímto vším se
přibližujeme k nádhernému
vesmírnému věku, v němž bude odhaleno
mystérium stvoření, nepochybně započnou
kosmické lety na Mars s lidskou posádkou,
dočkáme se osudového
setkání s mimozemšťany a
mimozemským životem, díky čemuž se
naše civilizace konečně sjednotí.
Aby tahle vysněná epocha přišla co nejrychleji,
je zapotřebí se vymanit z nynějšího
stereotypu života a přijmout odvážné -
neracionální myšlenky,
přicházející sem k nám, tam
odněkud z nebeských sfér. Pokud těmto
hvězdným vzkazům budeme intenzivně naslouchat, dojdeme do
zasloužené oázy klidu a bezpečí. Je
nutné, abychom se na těchto globálních
změnách podíleli my všichni, poněvadž
v jednotě je síla. Jakékoliv
úsilí v tomto směru pak urychluje tento
nezvratný cyklický průběh, na jehož konci ti co
přežijí, zažijí nevídané
uvolnění a stav osvícení.
Gravitační iluze
Ale abych nezůstal ve stínu tohoto
tématu, dovolím si zde prezentovat své
badatelské vize a poznatky, jež se do značné
míry vymykají dosavadním
představám o fyzikálních
zákonech, které jsou neměnné, neboť
zamrzly ve starých časech panující
inkvizice.
Pozemský život je závislý na
přitažlivosti. V tomto případě mám na mysli -
GRAVITACI! Co je to gravitace? To je univerzální
silové působení mezi všemi formami
hmoty. Isaac Newton přišel na to, že gravitační
působení je vzájemné, to přesně
znamená, že tou samou silou jakou Země působí na
vás, působíte vy na ni.
Čím hmotnější tělesa na
sebe působí, tím je gravitační
síla větší.
Zvětší-li se vzdálenost
gravitačních těles dvakrát, síla se
zmenší čtyřikrát. Takovéto
závěry nám pak pomáhají
pochopit podstatu kosmického
fungování, což je důležitý předpoklad
k tomu, abychom si uvědomili na jakých principech byl
stvořen vesmír. Představte si to asi takhle:
Měsíc je gravitační silou přitahován k
Zemi, zatímco Země je touto neviditelnou energií
přitahována Sluncem. Když budeme takto pokračovat, dojdeme
až na samý konec vesmíru.
Slunce je gravitací přichyceno ke Galaxii a Galaxie zas ke
kupě galaxií. Kosmos je z tohoto úhlu pohledu
obřím komplexem v němž vládnou přesně
stanovené fyzikální
podmínky, ty byly k tomuto účelu stvořeny, aby
UNIVERSUM mohlo v jeho nekonečnosti přetrvávat navěky, a to
v různých jeho podobách. Jsem totiž přesvědčen,
že i v kosmu máme pravidelné periody,
které lze připodobnit k pozemským
ročním obdobím. Jaro, léto, podzim,
zima - tyto cykly se budou nejspíš v tomto
hvězdném prostředí také vyskytovat.
Jakmile nastane v kosmu jaro, stejně jako tady u
nás na Zemi, začínají kvést
stromy a květiny, akorát v
meziplanetárním prostoru se jarem
rozumí vznik rodícího se života,
nových hvězd, planet a galaxií. Léto v
tomto hvězdném rozpoložení znamená čas
žáru a rozbouřených sluncí, to jest
fáze nejintenzivnějšího svitu.
Vesmírný podzim lze vymezit jako eón
slábnoucího světla, v této periodě je
hvězdná atmosféra barevně
nejsytější. Nakonec nastává
kosmická zima, kterou můžeme označit za dobu temna či smrti,
věk v němž už není žádného světla ani
života. Vesmír je v tomto stavu bezduchým
prostorem, který ve spánkovém
stádiu čeká na znovuprobuzení, tedy na
úsvit.
V těchto přírodních
podmínkách a zákonitostech, lze
jednoznačně odhalit Velký Plán a inteligenci, co
jiného? Jenom připomenu, že o Newtonův gravitační
zákon se dnes opírá moderní
astrofyzika. Díky tomuto zákonu mohou
prý vědci předpovědět počáteční polohu
těles, anebo jejich budoucí časový
vývoj na základě pohybových rovnic.
Jinak si musíme přiznat, že tyto gravitační
zákony v reálu vykazují i
četné nedostatky, když nelze s nimi například
definovat sílu!
Newton předpokládal, že když se posune jedno
těleso k druhému, vzdálenost ke všem
ostatním se změní okamžitě, čímž se o
této změně dozvědí i jiné objekty ve
vesmíru. To by znamenalo, že interakce
probíhá neomezenou rychlostí, což
odporuje základním principům
speciální teorie relativity, jež se může
šířit nanejvýš
rychlostí světla! A právě tyto nedostatky
přispěly k tomu, že jsem gravitaci spatřil ve zcela jiném
světle. Jestliže se hmotné objekty vzájemně
přitahují, čímž se dnes vysvětluje gravitace, tak
i přesto nemusí k působení dvou nebo
více činitelů docházet, neboť za těmito
gravitačními účinky může stát v
pozadí úplně něco jiného, co odporuje
popisovaným zákonům přitažlivosti.
Vesmír je postaven na informacích
Pakliže máme pochopit, čím lze
gravitaci z fyzikálního hlediska nahradit,
musíme se nejprve zamyslet nad existencí barev a
materiálního složení pevné
hmoty. Proč je Vesmír barevný? Proč
není hmota výhradně složená z jednoho
prvku? Na tyto poněkud těžko zodpověditelné
otázky, existuje překvapivě jednoduchá odpověď.
Jenom si představte, jak fádně by to tady na
Zemi vypadalo, kdyby naše planeta byla celá
bílá a složená pouze z křemene?! Pokud
by nebyla žádná rozmanitost, nemohly by vznikat
INFORMACE, a pokud se v prostoru nevyskytují informace,
potom máme co do činění s NICOTOU,
která popírá samotnou podstatu
existence.
V absolutně prázdném prostředí
není život možný, proto je prázdnota
atributem Nicoty! Život je totiž založen na bázi
shlukujících se informací,
které mu poskytují účel a smysl. Bez
těchto dvou hodnot přetrvává pouze ona nicota,
která je rovna smrti! Aby život mohl existovat, tak
musí do sebe absorbovat z okolí
veškeré dostupné informace.
Je to stejné jako u věty. Z jednoho písmene
nevznikne celá věta, k tomu je však
zapotřebí přidat ještě několik slov, z nichž se
poté zrodí smysluplná věta,
kterážto vyjadřuje určitou informaci. Uveďme si
konkrétní příklad: „Když
budete pokračovat ve čtení tohoto článku,
naleznete návod k nesmrtelnosti!“ Tohle je
přesná ukázka věty, která
nám podává specifickou informaci o
tom, co se stane, když si přečtete tento příspěvek až do
konce.
A tímto se znovu dostávám k tomu, proč
je četnost barev a rozmanitost v jakémkoliv
prostředí, naprosto nezbytným předpokladem k
vývoji života. Vše kolem nás i ve
vesmíru, bylo záměrně takto stvořeno, aby
veškeré tvorstvo po celém
širém kosmu, bylo nuceno vstřebávat
rozmanité informace, z nichž se tvoří
účel a smysl jakéhokoliv bytí.
Z informace byl s největší
pravděpodobností vytvořen i vesmír, do jehož
paměti bylo umístěno nesčetné množství
potřebných fragmentů, a to ve formě barevných
plynů, hmotných těles či objektů, jenž dokonale
zaplňují to, co považujeme v této námi
sdílené realitě za prostor. Prostor
musí být stále něčím
vyplněn, to jest základní podmínka a
zákon přítomnosti.
Vesmírná matérie tudíž
nemohla vzniknout z náhody, nýbrž z
účelu kumulace, proto lze hmotu považovat za složku s
informačním obsahem. Na tomto základě lze
předpokládat, že se v hmotě nalézá
paměť, která předurčuje povahové rysy
veškerých prvků. Jaký
konkrétní druh informace se třeba
nalézá v malém meteoritu? Už to že
existuje, poskytuje sdělení o tom, z jakého
stavebního materiálu je složen, jakou
má hmotnost, případně barvu, anebo z
jaké planety či komety pochází.
Tím pádem je hmota v kosmickém
prostředí jakousi komponentou, jejíž
účel musí všechny bytosti
svým vědomím zpracovat, z čehož vzniká
smysl a účel existence, o které jsem již
výše referoval.
Účel poskytuje na vše jasnou odpověď
Když se nad tímto tvrzením patřičně
zamyslíte, dojdete k překvapujícímu
objevu, z něhož lze pochopit, že velikost těles nemá
souvislost s přitažlivostí. Zastavme se na chvíli
u tohoto bodu, u skutečnosti, že gravitace je nepřesně
formulována, neboť nevytváří
silové působení, o kterém byl Newton
přesvědčen.
Pokud by silové působení doopravdy neexistovalo,
čím bychom mohli vysvětlit příčinu
padajících objektů směrem k zemské
tíži? Kdyby nebylo gravitačních
účinků, nemuseli bychom se přece obávat asteroidů
a komet, jenž stále ohrožují tento
námi obývaný svět?!
Tudíž gravitační přitažlivost musí
existovat, lze předchozí tezi vytknout!
Ovšem když vám znovu připomenu
výše uvedenou teorii o INFORMACI,
která je podle mého názoru v
hmotných i nehmotných objektech
přítomna, můžeme tím zdárně vysvětlit
jakoukoliv přitažlivost, která není
podmíněna gravitací, ale přesně danými
pokyny matérie, čímž můžeme vyvrátit
všeobecně uznávaný Newtonův
gravitační zákon. Menší
předměty jsou sice přitahovány
většími, avšak nikoliv kvůli
gravitačním účinkům, ale díky
informacím, jenž hmotu k tomu či onomu účelu
formují, anebo také systematicky
ovlivňují.
Vezměme si příklad z H2O! V této
tekutině jsou uloženy instrukce, které přesně
kontrolují vodu a její
molekulární procesy, zejména pokud je
vystavena nečekanému působení, jako je
například mráz či žár. Jakmile ji
vložíme do mrazícího boxu okamžitě
zamrzá, mění se její
skupenství; z kapaliny se stává
pevná hmota - led. Naopak, když ji přivedeme k varu,
kapalina se transformuje na páru, čili na plyn. K tomuto
jevu dochází především
kvůli tomu, že je voda k tomuto pokynu takhle strukturovaná,
což je výsledkem specifické informace,
která je v H2O obsažena.
Informace je z této perspektivy tou jedinou a možnou
odpovědí, ale i zákonitostí,
která je zodpovědná za gravitační
přitažlivost, přičemž za jiných okolností může
vyvolat i odpudivost, ale to už se dostáváme
daleko, přesně řečeno k antihmotě. Fyzikálně lze
informaci definovat jako proces
vnímání a
poznávání vlastností či
uspořádání objektů kolem
nás. Vytváří, ale i udržuje
kosmický svět v jeho dokonalé věčnosti. Dokonce i
naše civilizace používá
sofistikovaných informací k různým
účelům. Většina moderních
výrobků funguje dnes podle nadefinovaných hodnot,
čili těch informací, které kupříkladu
prodlužují delší životnost toho či
onoho produktu.
Například takové ekologické
sáčky na odpadky, ty jsou extrémně
pevné, nepropustné, neuvolňují
zápach a hlavně jsou rozložitelné. Tyto tři
základní vlastnosti jsou dány
tím, že je člověk stvořil na základě přesně
stanovených pravidel (na informaci), jenž tento
materiál ovlivňují podle zmiňovaných
kritérií. Do těchto sáčků byl vložen
inteligentní systém, který podněcuje
materiál k samovolnému rozkladu. Pokud tyto
odpadové sáčky vystavíme
slunečnímu svitu, případně dlouhodobé
vlhkosti, za pouhých 18 měsíců se tyto molekuly
rozpadají na H2O a CO2, bez negativního efektu na
životní prostředí a přírodu.
Od zkázy k novému počátku
Podívejte se, prosím na
veškerá tělesa ve vesmíru pohledem
výše popisovaného příkladu
a dovtípíte se, že za gravitací
nestojí silové pole, nýbrž
mocná informace. Čemu tedy vděčíme za to, že se
Země nesrazí s Měsícem? Ničemu jinému
než informaci, neboť ta uspořádala
naší sluneční soustavu do
této ideální konstelace.
Jaká Moc stála za stvořením
fundamentální informace, která je
obsažena ve strukturách veškeré hmoty?
Nesporně půjde o neznámou inteligenci, a této
nadčasové entitě kromě jiného vděčíme
za naší existenci, protože i lidská
bytost je pouhou recyklující se hmotou s
určitými vlastnostmi. Proč nás tedy
ohrožují asteroidy (?), když je vše
dokonalé a inteligentně uspořádané?!
Do vesmírného konceptu zřejmě patří
projev destrukce, poněvadž ze zkázy se tvoří
ještě kvalitnější matérie,
což je účel naprogramované hmoty. Chaos je z
určitého pohledu řád, jehož účel
slouží k sebezdokonalování
vedoucí k oné absolutní dokonalosti.
Aby lidstvo dosáhlo
nejvyšší možné
mentální úrovně a žilo v
lásce i harmonii, muselo zažít
apokalyptické konflikty v podobě dvou světových
válek! Bohužel, třetí světová
válka nás kvůli bezcitnému
chování k matce přírodě
ještě čeká, to ale trochu
odbíhám od tématu jenom proto, abyste
pochopili účel zkázy, která je
též součástí této informace
o vesmírném programu, to snad
dává logiku, nebo ne?
Co říci na
závěr? I když v tomto zamyšlení jsou
zcela konkrétně zpochybněny gravitační
zákony, které předal světu velikán
fyziky - Sir Isaac Newton, nejde v tomto případě o
zpochybnění jeho práce, ale o doplnění
prozatím neuznané vize, která se v
následujících časech může
stát zásadním
fyzikálním zákonem, z něhož se konečně
odpoutáme od země až k nebesům, nebo také k
Tvůrci zázraku života.
KONEC
REKLAMA