Co je život? Touto otázkou se zabývali již antičtí filozofové, kteří dospěli k názoru, že život je v nejširším smyslu schopnost bytosti pohybovat se bez vnějšího zásahu z vnitřního popudu. A proto lze tvrdit, že jakékoliv vědomí zabývající se touto otázkou, dosahuje vyšších vibračních frekvencí, přesahujících hranice toho či onoho člověka. Moderní věda popisuje život jako projev látkové výměny a nezbytné reprodukce, což je koncept založený na fungujícím evolučním vývoji. Kde všude se můžeme s tímto zázrakem - životem, setkat? O tom se dozvíte níže v článku.
EVOLUCE -
CESTA K DOKONALOSTI
Naše planeta je doslova prošpikovaná různorodým životem, na nějž můžeme narazit na takových místech, kde bychom to ani nečekali. O tom ale později. Život na buněčné úrovni nelze pouhým okem spatřit, ovšem díky elektronickým mikroskopům o této existenci, nepochybně víme, proto můžeme pozorovat svět mikrobů a virů, o nichž se občas dozvíme v souvislosti s různými epidemiemi či pandemiemi, které se nás snaží upozornit, že se příroda netočí jen kolem lidské bytosti. Zbytečně se neříká: „Chytrému napověz, hloupého trkni.“
Každopádně, zvídavého člověka musí napadnout otázka: kde se tu život vzal, jak vzniká, a jaký je jeho účel? Jak se cosi takového, čímž je život, mohlo zrodit samo od sebe? Popřípadě kolik se ho nalézá na cizích planetách, respektive na všech hvězdách mimo naši sluneční soustavu? Tahle otázka vědomě či nevědomě podněcuje lidské geny k tomu, aby ze sebe vydaly tajemství stvoření.
Pozn. Gen je
základní
jednotka genetické informace (základní
jednotka dědičnosti). Je to určitý
úsek DNA
(sekvence nukleotidů) na chromozomu.
Jelikož jsem přesvědčen o tom, že se v genech
nalézá „AUTORSKÉ
PRÁVO - COPYRIGHT“,
upozornění na Tvůrce
života, ať už je to
kdokoliv, nebo cokoliv, přesto nelze opominout, že zvědavost
lidské bytosti vede k otevření
pomyslného zámku, čímž jsou v tomto
případě - GENY,
jež se týkají
tajemství: BYTÍ
a NEBYTÍ!
Vskutku, pokud bychom si podobné otázky nekladli, pak by náš mozek zakrněl. To, čemu říkáme – EVOLUCE, hned vzápětí by se změnilo na divergenci, což je odchýlení od vývoje. Jednoduše řečeno, divergenci lze považovat za opak evoluce.
Pozn. Divergence je pojem označující odchýlení, odklon, vzájemné vzdalování, popř. vývoj, který vede ke oddalování, rozbíhání. O daných vlastnostech, které se oddalují, říkáme, že divergují. Objekty, procesy, vlastnosti apod., které se účastní divergence, označujeme jako divergentní (výjimečně též jako divergenční).
A co z toho můžeme vyvodit? Jakkoliv úsměvně to může znít, ale jakmile se přestaneme dívat na noční svítící oblohu, na moře plného třpytících se hvězd, tak lidské plémě postihne – DIVERGENCE! Pakliže pohlédneme na dnešní konzumní společnost, na hodnoty, které se propagují a vyznávají, na směr, kterým se lidstvo ubírá, nelze popřít, jak moc jsme se odchýlili od naší přirozenosti, jenž podporuje zmiňovanou evoluci.
Tím pádem vyvstává otázka: „Kdy dosáhneme domnělého vrcholu evoluce, pakliže se to vůbec někdy podaří?“ Odpověď na tuhle nelehkou otázku, poskytuje čirá zvědavost, protože všetečnost je hybnou silou našeho přirozeného rozvoje. Takzvaný „konečný cíl“ se dostaví teprve tehdy, až ČLOVĚK sám sobě porozumí a ve svých útrobách nalezne samotného TVŮRCE ŽIVOTA.
Samozřejmě, do té doby budeme ovládáni programy EVOLUCE, anebo DIVERGENCÍ. Jak dlouho to bude trvat? Dokud bude život pro inteligentní formu bytí velkou neznámou a nedosáhne potřebné hladiny vědomí, tak nemůže dojít ke kýženému vzestupu, což je z jiného úhlu pohledu - ODHALENÍ.
Do té doby je potřeba, abychom se zabývali všemi možnými záhadami tohoto a jiných světů, zejména proto, že hádanky a tajemno různého druhu jsou kořením - obohacením přítomné existence, včetně vlastního bytí. Není tomu náhodou, že jsme neustále konfrontováni s tajemnem a záhadami, poněvadž za branou poznání se nalézá skutečná - ODPOVĚĎ.
A to je SÍLA SVĚTLA, která dokáže osvítit pravdivou bytost. Tyto závěry poskytují komukoliv důvod k zamyšlení, proč je smysluplné se zaobírat tajemnem, které je prediktorem k zmiňovanému odhalení, zvlášť v těchto vypjatých a transformujících se časech, kdy jsme paralyzováni strachem a nejistotou.
Tudíž
si
dopřejte psychického uvolnění v podobě
mystéria,
jenž vám v kontextu s
pochopením života předkládám k
rozptýlení a duchovnímu růstu, neboť
to je cesta k dovršení
popisované
evoluce.
KDO BY HLEDAL
ŽIVOT V KAMENECH?
Už jste slyšeli o tom, že se mohou „kameny“ rozmnožovat? Asi vám to bude připadat naprosto šílené, ale na jihu Rumunska se nalézají nerosty s reprodukční schopností, navzdory tomu, že je něco takového z pohledu současné vědy nemožné, že. Nelze-li něco vysvětlit, pak to neexistuje!
Jenomže v tomto případě máme co do činění s prokazatelnou záhadou, nad níž si vědci lámou hlavu již pěkných pár let. Tyto kameny popírající jakoukoli představu o zákonitostech života, nejen že se rozmnožují, ale jsou schopny také růstu, což popírá vše, o čem jsme dosud věděli.
S rumunskými – TROVANTY, tak se tyto „ne-kameny“ nazývají, se můžete setkat ve vesnici Oteşani nebo také v nedaleké Costești, která se dokonce pyšní přírodním muzeem trovantů. Vzhledem k tomu, že se jedná o přírodní památku zapsanou v UNESCO, tak sem přijíždějí tisíce turistů. Tyto kameny jsou také výjimečné v tom, že se dokážou i pohybovat. Za dva týdny se prý jeden z pozorovaných balvanů posunul o 2,5 milimetru. Z dosavadních výzkumů bylo zjištěno, že je tahle „zombie hornina“ složena ze slinutého písku a minerálních solí.
V rozpůleném trovantu byly odhaleny letokruhy podobající se stromovým letokruhům, z čehož geologové mohou hypoteticky odhadnout jejich věk. Co vyvolává jejich růst? Kamenné jádro trovantů na sebe postupně nabaluje písek. Jakmile na něj dopadne dešťová voda bohatá na uhličitan vápenatý, spustí se chemická reakce, jež způsobí cementaci písku a objem kamene se začne zvětšovat.
Alespoň takhle se růst trovantů vysvětluje, nicméně, někteří badatelé se domnívají, že tento druh kamene, představuje dosud neznámou anorganickou formu života. Každopádně, nelze racionálně vysvětlit, proč když kámen získá potřebnou vláhu, tak se na jeho povrchu vytvoří malá „bulka“, která postupně přibývá do určité velikosti, až se nakonec od „mateřského kamene“ odlomí, aby mohla vést samostatný život.
A právě v tomto oddělování, lze spatřit projev života, navzdory tomu, že jde o pouhý „kámen“. Vskutku, život jak ho známe, funguje na úplně odlišných fundamentech, o nichž můžeme jen spekulovat. Proto předpokládám, že život jako takový, jest výsledkem všudypřítomné a nevyčerpatelné hvězdné energie s obsahem kmitajícího světla, v jehož principech se nalézá tvůrčí program, nad nímž bdí hořejší Vědomí a Existence, čímž je nepomíjivě nadřazený Duch oddělující temnotu od záře.
Tak
ještě jednou: „Život jako
takový, jest výsledkem
všudypřítomné a
nevyčerpatelné hvězdné energie s obsahem
kmitajícího světla, v jehož principech se
nalézá tvůrčí program, nad
nímž bdí hořejší
Vědomí a Existence, čímž je nepomíjivě
nadřazený Duch oddělující temnotu od
záře.“
KÁMEN - PROSTŘEDNÍK
MEZI NEBEM A ZEMÍ
V materialistickém chápání světa bychom mohli říct, že všechno, co existuje, vzniklo z čiré náhody, čili bezdůvodně, a to bez hlubšího smyslu a spoluodpovědnosti, aniž by za tím cokoliv jiného stálo. Náhoda, neboli náhodný jev, nemusíme nalézt, protože jev žádnou příčinu nemá. Proto není nutné zabývat se náhodou, zkoumat její niternosti, když jde jen o vzduchoprázdnost bez hmatatelného vyjádření, které nepřináší životu v podobě matérie, jakýkoliv užitek.
Věřící pronese něco v tom smyslu, že vše bylo stvořené Bohem. Závěry ponechám na vašem uvážení. Každopádně, duchovně to lze popsat nejpřesněji: „To, že člověk pociťuje tmu, znamená jeho přípravu k přijímání světla.“
Kdo
oživuje svět – kdo vyvolává
příchod světla, anebo co zapříčiňuje růst
„mrtvého kamene“, bylo již v tomto
příspěvku naznačeno
výše. Trovanty mohou být
vskutku čímkoliv, dokonce se v
souvislosti s nimi spekuluje o tom, že jsou mimozemského
původu.
K tomu, co zde zaznělo, si dovolím přidat jednu hypotetickou domněnku. Nelze vyloučit, že živé kameny stály za zrodem naší planety Země, čímž lze tuhle oběžnici považovat za soustavu organického a anorganického života, která je závislá na spolupráci a rovnováze, taktéž na světelně energetické výživě, tedy i toho, co sem z nedostupných hlubin vesmíru, nepřetržitě přichází.
Tomuhle tvrzení nasvědčuje i fakt, že se s těmito rostoucími kameny můžeme setkat například i v Rusku, konkrétně ve městě Andrejevka. V části Údolí smrti v americké Nevadě zvané - Racetrack Playa, jsou zas roztroušeny stovky kamenů, některé o hmotnosti až 320 kg, které se tajemně přemisťují na dráze desítek až stovek metrů. Zanechávají za sebou stopy, jakoby jezdily na saních nebo snowboardech. Tyto pohybující se kameny očividně zapadají do předcházející teze, že z živoucího kamene byla planeta Země, sestavena, tedy zhmotněna.
Kdo ví, jestli ostatní planety v naší sluneční soustavě nebyly zrozeny z téhož anorganického života? Vědci tvrdí, že naše planeta je ze dne na den těžší, protože na ni každý den dopadne obrovské množství vesmírného prachu. Každý rok to je asi 40 tisíc tun. Možná je všechno jinak! Na tomto hmotném nárůstu zemského tělesa, se mohou podílet i jiné vlivy, kupříkladu rostoucí „oživlá“ hornina, třeba takové kameny, jimž v Rumunsku říkají – TROVANTY.
Proto mě vůbec nepřekvapuje, že kámen byl odjakživa v historii nejvyspělejších civilizací a dávno zaniklých kultur, základním stavebním prostředkem - surovinou, z čehož povstaly času vzdorné pyramidy, ale i jiné kamenné monumenty, rezonující s tajemným duchem VELKÉHO KOSMICKÉHO TVŮRCE.
Tento citát od Voltaire, asi bude tou nejlepší tečkou za koncem tohoto zamyšlení a článku: „Kdyby Bůh neexistoval, museli bychom si ho vymyslet. Ale on existuje! Celá příroda to přímo křičí.“
...............................................................................................................................................................................
