CO SE SKRÝVÁ V LIDSKÉM MOZKU? 
13.06.2016  Josef Čáp 
Tento obrázek vytvořil Josef Čáp

Náš svět je vskutku tajemný, ale myšlenky, co stvořily kupříkladu tento článek, jsou jednoznačně záhadnější. Co je to myšlenka? Na myšlenky lze nahlížet jako na určitý pohled vnitřních zkušeností, jinak řečeno: Jsme tím, co z nás vytvořily procesy uvnitř mozku.
Stále si neuvědomujeme, že jsme výjimečné bytosti, a to především kvůli tomu, že přemýšlíme a máme ony zmiňované myšlenky, kterým mimo jiné vděčíme za všechno možné, třeba za stvoření internetu nebo chladničky. My jsme totiž jako supersportovní automobil, který může dosáhnout vysoké rychlosti - 300 km/h, jenomže kvůli tomu, že nemáme o této skutečnosti absolutně žádné povědomí, jedeme maximálně 80 km/h. Ale jinak jsme výtvorem svých vlastních myšlenek, o jejichž síle nelze pochybovat, zejména když díky nim člověk vzlétl k nebesům a doletěl až k Měsíci! Když se zamyslíme nad tím, jak vypadají naše města a obydlí, ale i vzhled krajiny, není těžké pochopit, že za tímto vším stojí mozkové impulsy, kterým se odborně říká - MYŠLENKY. Ovšem, co je zdrojem těchto myšlenek, jež vyplouvají z hloubi mozku na povrch do všudypřítomné reality, to se pokusí nastínit tato nezvyklá úvaha.


Temná energie

Je evidentní, že svět je kontrolován myšlenkami, jež jsou dvojího charakteru. Člověk má dvě mozkové hemisféry - levou a pravou, přičemž tyto dvě části mozku rezonují s naší kladnou a zápornou povahou. Doslova můžeme hovořit o tom, že se v našem mozku vyskytují dva základní principy, JIN a JANG, což je polarita - vesmírný zákon o rovnováze.

Je důležité, abychom si uvědomili, že výše popisovaná dvoupólovost je ovládaná neznámou silou, kterou astronomové odhalili nedávno ve vesmíru. V kosmu byla objevená hypotetická energie, tj. takzvaná - TEMNÁ ENERGIE, jež se rozprostírá napříč celým vesmírem. Co o této temné energii dnes víme? Snad jen to, že podle výsledků provedených simulací, musí existovat! S jistotou však lze říci, že působí na expanzi vesmíru. Jak může temná energie souviset s lidským mozkem a myšlenkami, asi každého tato otázka napadne. Avšak na tento těžko zodpověditelný dotaz, se naskýtá poměrně jednoduchá odpověď.

Domnívám se, že uvnitř lidského mozku, lze tuto hypotetickou temnou energii kupodivu detekovat, což může být šokující zjištění, které by poodkrylo jednu z velkých záhad kosmického hlavolamu. Proč by se temná energie měla nacházet v lidském mozku, když se předpokládá, že působí ve vesmírném prostředí, které přece s lidským mozkem nemá vůbec nic společného, konkrétně s šedou kůrou, jež tvoří tuhle organickou tkáň mozku. Nejspíš temná energie stála za prvotní myšlenkou, z jejichž proudů povstal kompaktní vesmír v této jeho nádheře a půvabu. Jestliže je lidská bytost komponentním prvkem kosmického konstruktu, nepochybně se musí v mozkovém nitru vesmír vyskytovat. Jak nahoře, tak i dole, to jest zákon analogie, jemuž je člověk od svého zrození podřízen!


Vesmírná myšlenka

Kde vznikají myšlenky (?); samozřejmě v různých částech mozku, tudíž jsem přesvědčen, že jakýsi vnitřní kosmos v hlavě člověka bude se vší pravděpodobností existovat, což je vskutku velkolepý objev, potvrzující předchozí domněnku o temné energii. Představme si náš mozek jako počítač, ve kterém je spuštěno více procesů najednou.

Aby tohle vše mohlo bez problémů fungovat, musí být počítač nepřetržitě napájen elektřinou, bez tohoto zdroje by veškeré procesy v tomto paměťovém zařízení ustaly. Stejné podmínky panují ve vesmíru, i tam musí být „cosi“ jako je elektřina (v tomto případě mám na mysli - temnou energii), co vytváří veškeré reakce, aby kosmos v přeneseném slova smyslu nevychladnul.

Jak je patrné ve výše uvedeném příkladu, existence universa je spjatá s touto temnou energií, kterou můžeme považovat za myšlenku, ve které je vše dokonale nastavené tak, aby fungoval vesmír neomezeně. Jestliže je kosmos z tohoto úhlu pohledu „myšlenkou“, pak je nepochybné, že k tomuto počinu došlo v mozku. V jakém mozku (?), to ponechám na čtenářově představě a fantazii.


Makrokosmos či Mikrokosmos, to jest pořád jeden Kosmos!

I když vědci nevakuovanou energii označují za temnou sílu, nebojím se tvrdit, že tenhle neidentifikovatelný zdroj, je skutečně tou tvůrčí myšlenkou jednotného – UNIVERSA. Z tohoto konceptu (myšlenky) se vytvořil systém, tj energie, hmota a gravitace. Tyto tři fundamentální vesmírné pilíře však nevznikly z náhody, ale z mimoprostorové myšlenky, která tyto tři ukazatele zhmotnila do této pozorovatelné reality. Z tohoto konstatování snadno můžeme dojít k odvážnému závěru o mikrokosmech, v jejichž sférách se mohou vyskytovat identicky stejné vesmíry, jež jsou s tímto naším universem ve všech jeho aspektech totožné.

Představte si, kolik lidí dnes žije na naší planetě, tj. cca sedm miliard obyvatel, takže kdyby se vesmír nalézal v nitru každé lidské bytosti, stala by se jeho nekonečnost fenomenální ukázkou absolutní abstraktivity, to jest labyrint, co nemá cestu tam, ani zpět. Také ve zvířecích mozcích se mohou tyto mikrokosmy vyskytovat, stejně jako u člověka, akorát v tomto případě bude platit tohle pravidlo; čím inteligentnější stvoření, tím bude vyspělejší koncept vnitřního universa. O mnohosti vesmírných národů ani nemluvě, neboť v nekonečném universu jich bude nejspíš tolik, kolik je hvězd ve viditelném vesmíru.

Je pochopitelné, že vše výše uvedené vyznívá poněkud absurdně, zvlášť když v této úvaze je na lidský mozek pohlíženo jako na biologickou tkáň, ve které je umístěn funkční vesmír, v němž kromě planet a sluncí, nalezneme ještě onen zázrak života, nutno dodat v jiném rozměru a realitě. Proto bychom měli podobné sci-fi úvahy vnímat s určitým nadhledem a pochopením, neboť odpor či strach v tomto případě nejsou vůbec na místě!


Komunikace mezi Nižším a Vyšším vesmírným světem

Pokud by bylo pravdou, že v nitru lidského mozku se nachází mikrovesmír, čím bychom mohli být pro jeho obyvatele? Dokážu si představit, že i Bohem! Není divu, že se v tomto případě naskýtá logická otázka – je možné s tímto teoretickým vnitřním vesmírem, navázat kontakt či spojení? Může někdo z vnitřního universa komunikovat se svým Bohem (?), i takhle si lze tuto opovážlivou otázku položit. Jenomže v tomto směru jde o všeobjasňující dotaz, kterýžto může lidskému rodu, tedy nám pozemšťanům, odhalit tajemství stvoření a smyslu tohoto kosmického výtvoru.

Vraťme se ale ještě jednou k výše předloženému dotazu; lze se nějak spojit s tímto vnitřním vesmírem? Domnívám se, že to možné je, ovšem za předpokladu, že tomu budeme bezmezně věřit, protože to je důležitá podmínka, jež nám něco takového může umožnit. Nadarmo se neříká, že víra hory přenáší! V každém případě si musíme uvědomit, že komunikovat s námi mohou jen nejvyspělejší formy života, které jsou v tomto vnitřním vesmíru duchovně nejvyzrálejší. Také lidstvo na této úrovni bytí se neustále vyvíjí, proto předpokládám, že v tomto mikrokosmu tomu nebude jinak. Z toho lze usoudit, že jen některé entity či národy v tomto vnitřním prostředí, mohou s naším vědomím vejít v kontakt.

Pokud na této úrovni bytí dojde k naší smrti, nastává logicky i v tomto vnitřním vesmíru exitus, kosmologicky řečeno - Velký krach, to je atomární zhroucení a zároveň zánik celého universa. Samozřejmě čas ve vnitřním vesmíru plyne diametrálně jinak, než je tomu v naší přítomné realitě. Kupříkladu jeden rok našeho života, může v tomto rozměru představovat miliardu let.

Je nutné si uvědomit, že mezi makrokosmem a mikrokosmem neexistuje lineární čas, ani žádné jiné propojení, takže otevřít komunikační kanál – bránu, mezi těmito dvěma dimenzionálními rovinami, mohou jen vysoce vyspělé civilizace či entity. Ovšem kdyby se o něco takového pokusila nevyspělá stvoření, nastala by tam, nebo tady, katastrofa apokalyptického charakteru. Bohužel, občas se cosi takového přihodí, což se okamžitě projeví tragicky! Níže porozumíte tomu, co bylo tímto myšleno.


Na tuto zkušenost se nelze dostatečně připravit

To, co někdy moderní psychiatrie označuje za duševní poruchu či pocit selhání, to se projevuje kupříkladu vnímáním vnitřních hlasů, které jsou ukázkovým příkladem toho, jak se nějaká vyspělá entita uvnitř našeho mozku, pokouší s námi navázat spojení, a to prostřednictvím kanálu CNS (Pozn. CNS je centrální nervová soustava), z jehož frekvenčních impulsů vycházejí myšlenky do našeho prostoru a času.

Vzpomeňme na medializovaný případ Američana Kevina Dahlgrena, který byl obžalován ze čtyřnásobné vraždy. Psychiatrička Milena Zimulová po vyšetření podezřelého vypověděla, že jí Kevin Dahlgren sdělil, že noc před činem slyšel hlasy, jež mu říkaly, že musí rodinu zabít. Kvůli chybné komunikaci, z níž vzešlo nesprávně formulované slovo - zabít, což mohlo mimochodem znamenat - vejít (vejít ven a komunikovat), které se neustále v hlavě Dahlgrena opakovalo - vejít, vejít, vejít, přičemž on slyšel dokola jen zabít, zabít, zabít, až nakonec tomuto tlaku podlehl.

Jenomže v době spáchání tohoto hrůzného činu, netrpěl Dahlgren žádnou duševní poruchou! Proto předpokládám, že tohle může souviset zrovna s tím, co jsem popisoval výše. Nevyzrálá civilizace či entita působící vnitru lidského mozku, iniciovala pokus o spojení s Kevinem Dahlgrenem, který nebyl na tuhle mimořádnou situaci mentálně připraven, a proto vše skončilo čtyřnásobnou vraždou. Tudíž se stává tento článek dobrým návodem k tomu, jak se připravit na eventuální komunikaci s vnitřním kosmickým světem, a nepropadnout přitom stejnému šílenství.

Obdobných případů, kdy k lidem promlouvají neidentifikovatelné vnitřní hlasy, bylo ve světě zaznamenáno víc než dost. Uveďme si některé případy, abychom pochopili, že fenomén s vnitřními hlasy se zakládá na reálných zkušenostech. Johanka z Arku, přezdívaná jako Panna orléanská, už od svých 14 let slýchala vnitřní hlasy, v nichž slyšela anděly a světce. Další slavnou osobností, která prožívala všechny výše popisované symptomy, nebyl nikdo jiný než Svatá Hildegarda z Bingenu.

Tato vizionářka a prorokyně tvrdila, že od svých tří let naslouchala vnitřnímu hlasu, jež jí přikázal, aby všechny své zážitky podrobně zapisovala. Domnívám se, že tuto ženu, která vešla ve známost jako léčitelka a znalkyně přírody, nelze označit za prostoduchou schizofreničku.

Všechny výše popisované události jsou hypotetickým důkazem vnitřního vesmíru, který se v některých případech může projevit i negativně, ovšem musím podotknout, že v mnoha jiných situacích je navození komunikace mezi Nižším a Vyšším světem, přesněji řečeno mezi - Vyšším a Nižším JÁ, pro kohokoliv z nás velice obohacujícím zážitkem, jež přináší mnoho výhod, pakliže nepropadneme strachu a emocím, viz případ Kevina Dahlgrena. Na tuto zkušenost se nelze nikdy dostatečně připravit, buď to dopadne dobře, nebo s tragickým vyústěním. Nicméně informovanost může posloužit jako dobrá prevence, protože nikdo dopředu neví, kdy bude vnitřním vesmírem osloven!

Kolik různých osobností se s tímto nevysvětlitelným zážitkem na vlastní kůži (sluch) již setkalo? Je pochopitelné, že většina lidí kvůli obavám a výsměchu nikdy nepřizná, že slyší vnitřní hlasy, jež mohou pocházet ze zmiňovaného vnitřního vesmíru.


Možná je celý vesmír jedním obřím mozkem, jehož jsme součástí

Takže, když už jsme se v tomto článku dozvěděli významnou informaci o tom, že kdo slyší svůj vnitřní hlas, tak nemusí být vždy postižen vážnou duševní chorobou, mohli bychom se už konečně posunout k finálnímu rozuzlení: Jsou ve vesmíru námi pozorované hvězdné formace a galaxie součástí většího komplexu, který je uložen v mozku neznámé Bytosti - která v tomto ohledu představuje atributy BOHA?!

Dost možná jsou obří galaxie v tomto vesmírném prostoru jakýmisi neurony (nervovými buňkami), jež vytvářejí organickou materii této bytosti, čili pro Boha, jehož obraz se může podobat humanoidnímu vzhledu člověka. S tímto postojem dokonce koresponduje biblický citát, který hovoří o tom, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu a k jeho podobě. Vesmír má v tomto kontextu s naším mozkem mnoho společného, o tom svědčí leckteré indicie, které naznačují, že tahle fantaskní úvaha není daleko od pravdy. Vezměme si například zmiňované neurony, bez těchto buněk by žádné myšlenky nevzešly. Co ale o těchto buňkách můžeme říct?

Vysílají elektrické impulsy, které se šíři rychlostí 400 km/h. V lidském mozku se nachází cca 100 miliard neuronů, a to je energetická síla, jež by dokázala rozsvítit jednu žárovku. Aby toho nebylo málo, tak si představte, že každá buňka neuronu je propojena s tisíci dalšími jinými neurony, což vytváří jakousi mezihvězdnou síť uvnitř lidského mozku.


Tyto výboje neuronů navíc nápadně připomínají záblesky světla, jež jsou vizuálně podobné těm zábleskům z neutronových hvězd, jejichž intenzitu sledují s velkým zájmem současní astronomové. Jak je tedy patrné, kosmické zákonitosti jsou si v ledasčem podobné s lidským mozkem, ale tento neuvěřitelný soulad nelze výstižněji popsat ani slovy, ani tímto článkem, nýbrž přitažlivým obrazovým sdělením, které už vůbec nepotřebuje žádný komentář. Věřím, že níže umístěný obrázek, je tou nejlepší možnou tečkou a završením myšlenky o kosmickém mozku.


  Tento obrázek vytvořil Josef Čáp

 Tento obrázek vytvořil Josef Čáp



-konec-