Co je to slovo? SLOVO - to je skupina hlásek tvořící určitý význam, který je součástí slovní zásoby. Jinak řečeno, slovo je hlasová frekvence vycházející z bytosti člověka. Lidské slovo je vytvářeno vědomím a jazykem, to jsou dva základní nástroje bez nichž by jsme mezi sebou nemohli mluvit.

Takže slovo je zvukový komunikační prostředek, s jehož pomocí se slovně vyjadřujeme, neboli spolu hovoříme.

Slovo nevzniká výhradně jen ze svalového orgánu, jímž je v ústní dutině umístěný jazyk, jehož ohebnost stojí za šířením různých zvuků, kterým říkáme řeč, ale především z vyplouvajících myšlenek, které jsou tímto svalovým orgánem (jazykem) transformovány do vibrující hlasové stopy. S příchodem knihtisku se lidské slovo a myšlenky přenesly na papír, čímž se duch našeho stvoření nevědomě povznesl nad tělesnou schránku vlastní existence, aniž by musel svou „spirituální nádobu“ kvůli smrti, navždy opustit. Kolik bylo od této doby vynálezu knihtisku, ve skutečnosti napsáno knih? To je velice zajímavá otázka, která by mohla nejednoho čtenáře zajímat.

---

 
Nepomíjivé slovo

Kupříkladu v této otázce společnost Google má naprosto jasno, jde prý o neuvěřitelný počet, tj. 129 864 880 knih. K tomuto údaji dospěl Google díky projektu - Google Books, poměrně snadno. Tahle společnost totiž přesouvá veškeré tištěné dědictví ze světových knihoven, do digitálního prostředí a úložišť.

Buď jak buď, ale pokud se zamyslíme nad tímto nepochopitelným počtem, musíme dojít k jednomyslnému závěru, který nám naznačuje skutečnost o tom, že náš svět se vším, co k němu patří, byl do sebemenších podrobností již napsán a uložen.

Co lze z tohoto bizarního tvrzení vyvodit? Až bude projekt - Google Books dokončen, pak se ocitne kolektivní étos lidstva v prostředí digitální reality, neboť tištěné slovo z minulosti a budoucnosti splyne v jeden jediný ucelený zápis, z čehož se zrodí průsečík mezi tím, co bylo a co bude, což pokoří nezlomný zub času, jež stojí za pomíjivostí veškeré hmoty. 


Co to přesně znamená? Jakákoliv matérie kvůli procesu stárnutí koroduje nebo trouchnivý, rozpadá se na nicotný prach. Nicméně energetická stopa hmoty se nevytrácí, zůstává v jiné formě na jiné než materiální bázi.

Představte si dynamitové válečky v nichž je obsažena spící síla, která se v momentě aktivace probudí k životu. Dokud nezažehneme doutnák vložený do této výbušniny, jsou dynamitové válečky zcela neškodnou hmotou, s níž si mohou hrát i malé děti. Ale jakmile se jednou zažehne zápalná šňůra u dynamitu nebo u jiných trhavin, změní se obyčejný kus hmoty v cosi, co lze popsat jako ohnivou bouři s vražednou účinností.

Vše co stojí této chaotické síle v cestě, je rozdrceno na padrť, nicméně energie z této explozivní hmoty rozhodně nezanikne, alespoň z vizuálního pohledu. Pokud je dynamitem odstřelena celá skála, jejíž stáří se odhaduje na 3,8 miliardy let, zvlášť když je takový masiv v okamžiku výbuchu rozmetán tlakovou vlnou na kamení, potom je naprosto markantní, že projev této exploze po sobě zanechal nepřehlédnutelný otisk v krajině, který vymazal z povrchu zemského část geologické historie, protože vzniklý kráter po této skále není ničím jiným, než mementem ohromné síly a energie.

Co mám tímto příkladem na mysli? Chemická reakce u dynamitu podnítila hmotu k přeměně, u níž došlo k devastující  explozi  ničící veškerý materiál v její těsné blízkosti. Výsledkem takovéto reakce je pak určitá prázdnota, neboť na místě, kde dříve stála skála, bude po miliardy let přebývat jáma připomínající tuhle mimořádnou událost.

Kdo má tohle na svědomí? Toto vše můžeme na vrub přičíst - Akci a Reakci, to jsou elementární prvky myšlenek a slova. Na počátku za slovem člověka, byla nejprve jeho myšlenka - to je pomyslná akce,  přičemž vypuštěné slovo do éteru - lze považovat za reakci.


Skryté DNA ve slově

Jakmile slova uložíme kamsi do neznámého virtuálního prostoru, mohou pak veškeré myšlenky, úvahy a příběhy lidstva, a to kupříkladu na pevném disku přetrvat miliardy let. Z těchto odkazů může vzejít samotná věčnost, jejíž existenci nelze rozumět. Tisíce dnes již nežijících knižních autorů, lze díky digitalizaci znovu vzkřísit k životu, a to s pomocí slova, které je z této viděné perspektivy - věčné! Uložené slovo je tedy nehmotné a věčné, to jest ona  nepomíjivost ducha, který tímto způsobem překonává samotnou podstatu korozivní hmoty.   

Těžko tomu uvěřit, ale obyčejné slovo lze považovat za takzvané vnější DNA, v němž je stejně jako u vnitřního DNA vše potřebné - uložené a zapsané. Věřím tomu, že se jednou tohle mé tvrzení podaří v budoucnu prokázat, nehledě na to, že obdobné úvahy nemusí korespondovat s názory současné vědy, která stále nedokáže porozumět ani smyslu života.

Jenomže vyslovené slovo je mocným instrumentem vesmírného Stvořitele, tudíž když jsme Jeho výtvorem a dětmi, jak je psáno ve všech možných náboženských spisech, můžeme tak předpokládat, že mocná síla slova je v nás taktéž přítomna, čímž můžeme její neskutečnou Moc ve svém životě rovněž využít, ale i zneužít, aniž bychom si toho byli vědomi.






Odkud pochází naše pocity?

Je evidentní, že skrze slovo povstalo vše, co je hmatatelné nebo přinejmenším uchopitelné, tj. kromě jiného život a naše planeta, taktéž Slunce poskytující teplo a světlo, ba i Vesmír, jehož  nekonečným prostorem se šíří věčné SLOVO, jemuž vděčíme za to, že jsme! Kosmické slovo je doopravdy všudypřítomné, neboť je obsažené ve všem, co jest, tudíž se nalézá také ve hmotě, rovněž v plynech či světle. Z tohoto důvodu se musíme seznámit s tím, co je to světlo, poněvadž mezi Světlem a Slovem existuje přímá souvislost.

Co je to tedy světlo? Světlo je jakousi ozvěnou slova kosmického Tvůrce, což je univerzální vibrace, která je lidskými smysly absorbována do DNA. Tím bychom mohli objasnit, odkud pochází inteligence člověka. Takže slovo a světlo jsou v podstatě jedno a totéž, asi jako je rozdíl mezi teplou či studenou vodou.
 
Uveďme si nyní malou ukázku toho, jak lze se slovem efektivně pracovat. V meteorologických předpovědích často slýcháme cosi o pocitové teplotě vzduchu,  nicméně ta neodpovídá naměřené skutečnosti. I když bude venku příjemných 20 stupňů, jakmile se dozvíte, že pocitová teplota bude  cca o čtyři stupně nižší, tj. 16 stupňů, začnete vnímat větší zimu než teplo. To je dáno vyřčeným slovem o chladu, které do lidského těla proniká obdobně, asi jako vzduch do plic. Z toho lze usoudit, že o teplu a chladu rozhoduje Síla a Moc vysloveného slova, nikoliv exaktně naměřené hodnoty určující teplotu.

Vědci se neustále snaží odhalit tajemství materie, pitvají se marně v atomech a molekulách, přesto nemohou přijít na to, co stojí za tajemstvím hmoty! Vysvětlení není nijak složité... Hmotu stmeluje do jednoho jediného kompaktního celku  kosmické SLOVO (!), nikoliv fiktivní atomy, které nelze ani uchopit nebo pojmout.

Kdyby se však takováto spekulace zakládala na pravdě, čímpak bychom vysvětlili fyzikální reakce u jaderného štěpení (?), z čehož se zrodila jedna z nejstrašnějších zbraní všech dob, čili atomová nebo vodíková bomba!

Jelikož z předchozího jednoznačně vyplývá, že kosmické slovo je všudypřítomné, v první řadě ve hmotě, z níž jsme též stvořeni, snadno se tak můžeme dovtípit, že ve složení materie se nalézá hypotetická částice, kterou v tomto příspěvku nazýváme - Velkým Slovem. Což mimochodem znamená, že je zde úzká vazba mezi kosmickým a lidským slovem.

Bůh prohlásil: „Budiž světlo!“, čímž z těchto dvou slov vzešlo světlo a den, tak proč by lidé na poli vědeckém, nemohli učinit to samé, akorát v jiném měřítku, když vyřkli mocné SLOVO, z jehož působení došlo k primárnímu štěpení „pseudoatomů“, jež zavdaly podnět k nevídané explozi, která na krátkou chvíli Zemi přinesla přítomnost spalujícího Slunce!

K štěpení atomů tedy dochází z důvodu přání a vysloveného mocného slova, protože slovo je hmotou v hmotě. Tak jako je lidské slovo zvukem naší bytosti, je Stvořitelovo slovo hlasem kosmické nekonečnosti.

Zatímco slovo vesmíru je slovem naděje a nově se rodícího života, oproti tomu je lidské slovo neměnným slovem negativního myšlení a zkázy, to platí pro minulé ale i současné civilizace, neboť místo lásky se v té či oné době vyvíjejí prostředky k ničení života, které jdou ruku v ruce s veškerými krvavými konflikty a válkami, co se kdy odehrály. Všechno souvisí se vším, přičemž pocity člověka přicházejí k lidem ze dvou nehmotných zdrojů, z nevyvinutého vnitřního a klidného kosmického slova. Náš pozemský svět se vždy nalézá v takovém rozpoložení, v jakém právě převažuje to či ono zmiňované slovo. K jakému slovu se přikláníte vy?  



Slovem vše začíná a končí

Jak můžeme se slovem účinně zacházet, abychom slovo lidské povýšili ku slovu kosmickému, čímž bychom ve světě učinili veškerým útrapám definitivní konec, a to tak, aby skončilo přetrvávající bezpráví a útlak, který jednou z našich hlav a myslí vymizí!Možná to vyzní šíleně, ale dobré či zlé slovo působí vždy na naší spoluutvářenou realitu.

Dozvuk dobrotivého slova vyvolává zpětné zrcadlení na lidský organismus a celou civilizaci, proto musíme nad svými pronesenými slovy hluboce přemýšlet, dřív než něco jedovatého vypustíme do sféry komunikačního prostředí.


Láska, světlo, srdce, pokora, jednota, mír, poctivost, skromnost, přátelství, otevřenost, atd., to jsou slova z nichž musí povstat vyzrálejší společnost a kvalitnější lidstvo, to proto, aby se zde zachoval zázrak planetárního života. Vskutku, každé slovo má nesmírný dopad na konání v našem životě, což není náhoda, ale prozřetelnost vyššího záměru, kterážto z Nebe přichází na Zemi. Jde o to, že jakýmkoliv slovem vyjadřujeme svůj niterný záměr, jenž se spontánně převádí z nehmoty na hmotu.

Slovem činíme krásu, radost i povzbuzení, taktéž smutek a bolest, což se projevuje ve všech oblastech lidského soužití. Pokud budete žít v prostředí, v němž vás obklopí dobrosrdečné slovo, o to silněji ve vaší povaze převáží altruismus nad egoismem, jemuž příliš snadno podléháme. Řekněte protivnému sousedovi líbivě pochvalné slovo, například to, že má pěkný automobil nebo oblečení. Když tak učiníte, ihned pochopíte nezdolnou sílu hřejivého slova, protože ze zapšklého člověka znenadání vyroste překrásně rozkvetlá rostlina.

Myslím si, že s dobromyslnými slovy lze svět změnit k lepšímu, protože dobrotivá slova jsou jako melodická píseň. Nikdo netouží po tom, aby musel poslouchat skřípějící tóny a melodie, které se mu nelíbí, že. Proto používejme přátelských a krásně laděných slov co nejčastěji, a hned bude na světě líp!

Jestliže je naše slovo pupeční šňůrou s Tvůrcem kosmu vzájemně propojené, pak lze tímže slovem k vesmírnému sluchu a hvězdné inteligenci promlouvat. A proč bychom měli promlouvat k hvězdnému Stvořiteli? Nejspíš proto, že jsme Jeho vyřčeným slovem, které ve vesmíru nepřetržitě rezonuje od jeho vyslovení. Tímto klíčovým slovem je kupříkladu: „Budiž - ČLOVĚK!“

Není ničeho snadnějšího, než ukázat dobrou vůli člověku, neboť v tomto rozhodnutí se nalézá opět mocné slovo, které pozitivně zachvacuje naše pocity, na nichž spočívá naděje. Nezapomeňme prosím, že z povzbudivého slova vzešel nádherný vesmír  s mořem třpytivých hvězd a barvitých mlhovin, že se nejednomu pozorovateli může zdát, jako by hleděl na plátno (obraz) slavného renesančního malíře.

---

Kdo je oním tajemným malířem, to v tuto chvíli není důležité, protože za vším hledejme jedno jediné slovo, které z našich úst vychází do éteru zdejšího světa, ale i do kosmických výšin, kde život hvězd pramení. To jest slovo LÁSKA, takže mějme se všichni moc rádi! Koneckonců co lepšího si mohou obyčejní smrtelníci přát, než spokojenost a život v míru s láskou a dobrým slovem v srdci!!

---

-konec-