Co je dobré vědět...
Z tohoto výše popisovaného experimentu i laik může vytušit, že vesmír jehož jsme i my součástí, který je navíc nesrovnatelně komplikovanější, než všechny vytvořené modely kosmického prostředí, včetně našeho výše popisovaného, musel být stvořen INTELIGENCÍ, nikoliv náhodou a nepředvídatelným chaosem, jak se nás o tom snaží přesvědčit moderní astronomie. Obdobná tvrzení nás připravují o alternativu, v níž za stvořením kosmického světa stojí jediné možné vysvětlení, a tím je Stvořitel. I kdyby však BŮH neexistoval, zvlášť když je universum vypracované do sebemenších detailů a absolutní matematické dokonalosti, potom by nám asi nic jiného nezbývalo, než si Jej vymyslet, pakliže jsme při vědomí a ne v kómatu.
O tom, jak vznikl vesmír se vedou různé debaty, předkládají se hypotézy a teorie, ovšem na vědeckém poli nepadne nikde ani zmínka o inteligenci, která je ze všech názorových pohledů na vznik kosmického prostoru, nejpravděpodobnější. Proč asi? Nejspíš by to změnilo charakter naší nevyzrálé civilizace, díky tomu bychom přestali zbytečně pátrat po mimozemském životě, který bezpochyby existuje, a začali bychom konečně v nekonečných dálavách kosmu hledat, onu nepomíjivou Energii a Moc, Sílu neuhasínajícího Světla a Žáru nadčasové božské Bytosti, čímž není nikdo jiný, než Kosmický Stvořitel a Pán Času, neboli jinak řečeno - Velký Architekt Všehomíra!
Vědci sami přiznávají, že Vesmír jednou zanikne, zcela zamrzne nebo se smrskne a zkolabuje, takže vyhlídky na zářivou budoucnost v této sféře bytí nejsou nikterak růžové, že. Možná v tomto vesmírném projektu přežijí pouze ty národy a civilizace, kterým se podaří s touto mimočasovou entitou navázat trvalé spirituální spojení. Tady v tomto případě bude platit: „Něco končí a něco nového tím začíná!“
Vyšší inteligence
Je nutné, abychom už konečně prozřeli a zároveň pochopili, že kosmos v němž žijeme je výtvorem VYŠŠÍ INTELIGENCE, o níž mluvíme jako o Bohu. Proč je důležité v tomto vesmírném modelu odhalit Pána Boha? Pokud tuhle entitu na nehmotné a matematické bázi nedokážeme detekovat, potom se z našeho lidského mozku stává nemyslící kus hmoty! A to je zjevná porucha v myšlení, protože nemyslící materie je totožná s charakterovými rysy naprogramovaného robota, jímž snad člověk ještě není?
Z tohoto důvodu spočívá smysl naší existence výhradně v tom, že musíme pátrat po této mimočasové Veličině, jež stála za naším zrodem a nynější existencí. Z mých badatelských zkušeností k danému tématu jednoznačně vyplývá, že všechno, čím jsme obklopeni, poskytuje logiku a smysl, navzdory tomu, že v dnešním světě převládá utrpení na všech úrovní života!
Jestli vám to není stále jasné, upřesním ještě jednou předchozí myšlenky, aby bylo možné se v této spletitosti hypotéz a názorů lépe orientovat. Proč žijeme a proč jsme tady? Jsme zde proto, abychom do vyčerpání svých sil ustavičně pracovali a střádali do své smrti pomíjivý majetek? To má být smysl lidského života ještě předtím, než naposledy vydechneme?
Jsme zde proto, abychom se milovali, spokojeně žili a ve prospěch vyšších cílů s láskou tvořili zářivou budoucnost, v níž už nebude převládat egoismus člověka, který poškozuje tuto přenádhernou planetu a její přírodní zázraky. Věřím, že budete souhlasit s tím, že naše dovršené poznání by nemělo rezonovat s heslem: „Po nás potopa!“ Možná jsme na tomto světě kvůli tomu, abychom přišli na to, co prozatím nedokážeme mentálně vstřebat a přenést do reality prchavého života.
A čemu nedokážeme porozumět? Kupříkladu tomu, že jeden bez druhého nic nedokážeme, že jeden bez druhého nezvládneme změnit svět k lepšímu, bez ohledu na náboženství, barvu pleti nebo společenské postavení. To jediné, co nás ustavičně rozděluje, to je do očí bijící nevědomost o tom, že se vzájemně potřebujeme. To je fakt, který si musíme neustále opakovat!
Jakmile dosáhneme kolektivní spokojenosti, kterou momentálně z mnoha příčin postrádáme, dozrajeme do stavu, kdy svoboda myšlení u každého jednotlivce se pozitivně odrazí v celé společnosti. Záleží jen na nás, kdy toho bude dosaženo!? Jestli si myslíte, že podobné úvahy jsou malicherné, tak nejsou (!), protože součástí našeho života je utrpení a bolest, a to nejen fyzická, ale i psychická, která se nikomu z nás nevyhne.
Cožpak záměrem našeho života je čiré utrpení, které nakonec graduje odchodem z tohoto světa! Doufám, že budete souhlasit s tím, že všechny tyto otázky si zasluhují odpověď, nehledě na to, že o důsledcích a příčinách tímto způsobem nastaveného života, můžeme jen spekulovat, případně o něm vyhledávat pravdu mimo dosah této pozemské sféry. To je tak vše, co lze v tomto případě udělat. Jenže kde hledat? Domnívám se, že jediné smysluplné vysvětlení může lidstvu poskytnout tatáž inteligence, jež stála za naším stvořením, čímž je Bůh, kosmický Tvůrce, neboť Jeho existence je v tomto moderním světě ze všech stran zamlčována či různými protichůdnými výklady zkreslována.
To je způsobeno pestrostí a množstvím různorodých náboženských systémů, které pocházejí z jednoho pramene poznání, kdy během věků došlo k rozpadu starověké ucelenosti náhledu na Boha a na nekonečný vesmír. Tak tedy kvůli náboženskému rozkolu se vedou neustále ve jménu Stvořitele zavrženíhodné války, které nemají ani počátku ani konce.
Z tohoto závěru plynou pro lidstvo jednoznačné důsledky, budou-li největší náboženství na světě rozdělena do nepřátelských uskupení, nehomogenních celků, což je v přímém rozporu s duchovními principy a smyslem víry v Boha, stěží se současné civilizaci podaří navázat někdejší svazek se Stvořitelem, který dříve úspěšně fungoval, než se přihodilo cosi, co tyto vazby nešťastně zpřetrhalo, a z člověka se tak díky tomu stal, osamělý tvor bloudící v nekonečnosti temného universa.
Jenomže tahle duchovní vyprázdněnost je příčinou všech těžkostí dnešního světa, tudíž se musíme znovu obrátit na Jeho stranu, abychom Ho jako lidstvo ve starověku dokázali znovu uvnitř sebe sama pocítit, a opětovně s Ním vešli do kontaktu, abychom nezhynuli. Musíme se stmelit, sjednotit slovo Boží do jednoho jediného náboženství, a to tak, aby mu všichni smrtelníci porozuměli. To je přímá a jedině možná cesta vedoucí k VYŠŠÍ INTELIGENCI, kterou ve sloučené víře nelze už zamlčovat!
Klíč k pravdě
Bůh je vskutku odpovědí a klíčem na všechny nářky a stesky v našem životě. Představuje tak univerzální sílu, s kterou je potřeba individuálně pracovat. Takže: „Kdo hledá najde!“ Představte si, co by bylo, kdyby se tímto vším uvedeným lidstvo začalo zabývat? Je pravdou, že některá tajemství zatím nepřísluší, aby je člověk směl znát, to ovšem neznamená, že se o mysteria spojená s Bohem, nemáme zajímat! Čím víc nás bude, tím víc se toho dozvíme, a to oslabuje pomíjivost materiálních tužeb, které jsou příčinou veškerého zla a fanatismu na tomto neklidném světě.
Jak tomu máme rozumět? Síla kolektivního ducha překonává veškeré nedostatky strádajícího lidstva. Následkem toho musíme směřovat od nedokonalosti k dokonalosti, to jest směr k civilizačnímu vzestupu a blaženosti, z něhož se lze dostat od dualismu k rovnováze, kterou je možné zažít výhradně s Bohem. Jestliže máte pocit, že žijeme v neustálém spěchu a shonu, potom musíme zvolnit tempo, jež nás žene do záhuby, a to v globálním měřítku.
Kupříkladu, pokud by nastal na pouhých sedm dní celosvětový výpadek elektřiny, tzv. BLACKOUT, do nebes vychvalovaný pokrok by měl z ostudy kabát, přičemž díky tomuto výchovnému políčku, opět by se zlepšilo - revitalizovalo značně znečištěné ovzduší a voda.
Energetická katastrofa je paradoxně takovým nástrojem, který by nás naladil na spirituální frekvenci kosmického Tvůrce. S nadsázkou pouhý jeden týden nás odděluje od Jeho znovunalezení, což je neskonalá vyhlídka nejen pro náš živočišný druh. Chrám je vždy uprostřed všeho, čili je uvnitř našich tekoucích myšlenek, které se nevědomě snaží dosáhnout skryté vyváženosti, aby mohly konečně vyplout na povrch k dosud nepoznaným horizontům krásy.
Tudíž je zapotřebí se na chvíli zastavit, restartovat otrávené myšlení a celkově zpomalit nezastavitelnou mašinérii pokroku, jemuž vděčíme za hořkou vodu a dusivý vzduch, za odcizování se od přírodních hodnot, na nichž jsme bytostně závislí. Potíž tkví v tom, že se tomuto návodu převážná většina čtenářů vysměje, protože z racionálního pohledu nemůže modlitba ani meditace zlepšit vzduch či vodu, zvlášť když něco takového poškozuje ekonomiku, která je globálním prediktorem civilizačního vývoje, jež z tohoto úhlu pohledu směřuje od života k smrti, od organické existence k syntetickému projevu bytí, atp.
Čas je však neúprosný a teče rychle jako voda, když mění vše i nás k nepoznání, především naše myšlenky, díky jejichž účinkům se formuje a spoluutváří námi vyprojektovaná realita. Jde o to, jestli v této realitě budou rovněž zastoupeny duchovní prvky, k nimž patří Stvořitel, Bůh, Otec, Velký Architekt Všehomíra?
.Jakmile vytěsníme Stvořitele z dosahu našeho vědomí, oč se snaží moderní pokrok, a nahradíme Jej jakousi náhodou, a ještě zapomeneme na vše, co souvisí s životem, o němž se jen mylně domníváme, že známe jeho skutečnou úlohu, která je navíc před námi zatajena, podlehneme trvalé amnézii, což je jinak řečeno - smrt vědomí! Vědomí je v tomto ohledu klíčem k zahalené pravdě o smyslu a účelu života.
Proto nesmíme o tento drahocenný aspekt života nikdy přijít, jinak bychom ztratili vše, co se týká poznání o smyslu lidské bytosti, která je mimochodem vzácnější než všechno zlato na světě! Proč bychom si měli myslet, že náš živočišný druh - člověk, kterýžto sám proti sobě dvakrát použil atomové bomby, zřídil továrny na smrt, stojí za současným vymíráním fauny a flóry, je z této viděné perspektivy výjimečnou bytostí, jež je cennější než všechno zlato světa? Jak už bylo na začátku článku řečeno, Stvořitel stál za vznikem prostoru a hmoty, která vyplňuje prázdnotu uzavřeného kosmického prostředí.
Jakmile se ještě jednou vrátíme k experimentu s vytvořením funkčního modelu vesmíru, z něhož jsme kromě jiného pochopili to, že kosmický svět se zrodil z vůle Vyšší Inteligence, postupně nám dojde, že nejvzácnější materií ve vesmíru je myslící hmota, jež se dokáže zamyslet sama nad sebou, taktéž nad tím, co stálo za jejím zrodem, atd. Homo sapiens - člověk rozumný, je příkladnou ukázkou toho, jak se z nemyslící hmoty podařilo kosmickému Tvůrci úspěšně vytvořit inteligentní materii, která dokáže tvořit a ničit prostředí kolem sebe. Nejsme snad největším zázrakem hmoty, a to přesně do sebe zapadajících atomů, jež vytvářejí tělesnou schránku (pevný obal), v níž se vyskytuje rozum a logika, neboli vědomí.
Předurčenost člověka
Zkuste se ještě jednou zamyslet nad tím, jaký je účel a smysl našeho života? Pokud tak učiníte, možná se vám z čista jasna odhalí překvapivá odpověď, která souvisí s předurčeností lidského individua, jež podvědomě touží po splynutí s kosmickým Stvořitelem, do Jehož chrámu v každém případě spirituální energie směřují. Kdyby však předurčenost neexistovala, ustrnula by evoluce člověka, neboť existuje vzájemná provázanost mezi vývojem vesmíru a evolucí lidské bytosti zde na zemi.
Jak nahoře, tak dole – to je Božský zákon, jež rezonuje s předchozím vysvětlením o předurčenosti. Cosi nás žene kupředu, ale co to je, jen Bůh ví! Co to přesně znamená? Předurčenost je závazek vůči Bohu, Jehož vůle je tímto způsobem v našem vědomí skrytě uložena. V tomto konceptu zvaném život, musí lidská bytost naplnit své poslání, jímž byla pověřena. Proti tomuto závazku se nelze vzepřít, protože je součástí naší povahy a charakteru, ať je jakýkoliv. Předurčenost každému z nás koluje v krvi, a to v podobě genů, které jsou kódy DNA informace hvězdného původu. Co z toho lze vyvodit?
Obrazně řečeno, tomu, čemu říkáme život, není fakticky životem, ale obyčejnou iluzí, v níž se teprve připravujeme (formujeme) na vstup do skutečného života. Lidská krev obsahuje elementární stopy hvězdného prachu, a tím je naše propojenost s hvězdnou inteligencí nevyvratitelná, protože všechny hvězdy včetně našeho Slunce, jsou výtvorem této slovy nepopsatelné inteligence. Jakmile astronomové svými dalekohledy pohlédnou do nedostupných hlubin vesmíru, spatří v těchto dálavách hvězdný život, který se určitým způsobem vyvíjí a zaniká, nebo se znovu rodí, a to je ona předurčenost i vazba se Stvořitelem kosmu, o Němž nelze pochybovat.
Život reprodukuje sám sebe, aby mohl být naplněn svou předurčeností a nikdy neskonal. A právě v tomto projevu tkví iluzorní podstata našeho života. Kdo se musí rozmnožovat? Jenom smrtelníci podléhají tomuto genetickému předurčení, které se týká aktu rozmnožování, protože kdyby k tomuto reprodukčnímu počínání nedocházelo, tak by lidská bytost již dávno vyhynula.
Nicméně, povznesené a duchovně vyspělejší, smrti nepodléhající inteligentní tvorové, se nemusí jako my lidé rozmnožovat, neboť tato stvoření žijí skutečný (neiluzorní) a ničím nerušený život, a to do doby, než se sama dobrovolně rozhodnou splynout v jednu jedinou energii a světlo kosmického Tvůrce. To můžeme klidně přirovnat k takzvané - NIRVÁNĚ, což je základní filozofie sanskrtského učení.
To je nejdůmyslnější demonstrace a důkaz o hvězdné inteligenci, kterou v našich pozemských končinách nazýváme všemohoucím Bohem. Skrze Boží oko nejen na lidstvo hvězdná inteligence nepřetržitě dohlíží, zejména proto, aby zmiňovaná předurčenost došla ku svému osvobozujícímu zenitu. Závěrem mohu už jen konstatovat: není pravdou to, co tvrdí ateisté, a tím je chybějící důkaz o Jeho existenci, který máme každý den na dosah před sebou, neboť - BŮH JE SLUNCE!
 |
