TAJEMSTVÍ PŘITAŽLIVOSTI
16.09.2016  Josef Čáp 

Kdyby Sir Isaac Newton mohl ve své době využívat dnešních moderních vymožeností, např. supervýkonných počítačů, hvězdářských dalekohledů, kosmických sond apod., zůstává velkou otázkou, jestli by tento velikán vědy dospěl k oněm poznatkům a teoriím, z nichž dnes čerpá vědění celý svět? O Charlesi Darwinovi lze říci to samé; zrodila by se v jeho mysli idea a posléze i slavná teorie o původu druhů - EVOLUČNÍ TEORIE (?), kdyby měl tento britský přírodovědec k dispozici dnešní moderní prostředky na výzkum, kupříkladu elektronický mikroskop, anebo genetický analyzátor pro sekvenci a fragmentační analýzu DNA? Ačkoliv žijeme v takzvaných digitálních časech, tak i přesto stojí současné vědecké poznatky na velice vrtkavých základech, neboť většina dnes všeobecně uznávaných teorií, pochází právě z oněch dob, kdy světu vládlo přesvědčení, že ZEMĚ je placka uprostřed vesmíru.



V každém století se odehrává něco převratného...

Co tím chci říct? Lidstvo se nějakým způsobem vyvíjí, někam směřuje, proto je každé století o jiném vidění světa, co však zůstává a nikdy nezaniká, to jest cesta k sebezdokonalování a vnitřní touha po poznání. To je přeci přirozený proces, díky němuž jsme došli až tam, kde jsme nyní. Jak se civilizace rozvíjí, tak se proměňuje, a s touto přeměnou přicházejí různé výzvy společně s novými znalostmi, které pak lidstvo posouvají do jakéhosi nadpozemského vědomí, v němž se člověk může povznést nad hmotou, která zatím přesahuje naše schopnosti chápání.

Nové obzory nám v tomto směru mohou přinést vyspělejší úroveň bytí. Nebraňme se proto alternativním úvahám obdobného charakteru, neboť právě tyto myšlenky jsou posly lepších zítřků, z kterých se zrodí jiný duch doby a nová éra civilizačního života. Jakmile se rozhlédnete po celém světě, musíte si uvědomit, že již teď žijeme v období dramatických změn, ve kterých dochází k proměně této planety, jsme očitými svědky tohoto dění.

Na této planetě se mění klimatické podmínky, dochází k neúprosnému vymírání všech živočišných a rostlinných druhů, deštné pralesy jsou nahrazovány pouští, a s tím souvisí sucha, případně nedostatek pitné vody. Navíc nám docházejí nerostné suroviny a čelíme populační explozi, jejíž následky mohou být pro ekosystém katastrofální!

A v rozporu s tímto vším se přibližujeme k nádhernému vesmírnému věku, v němž bude odhaleno mystérium stvoření, nepochybně započnou kosmické lety na Mars s lidskou posádkou, dočkáme se osudového setkání s mimozemšťany a mimozemským životem, díky čemuž se naše civilizace konečně sjednotí.

Aby tahle vysněná epocha přišla co nejrychleji, je zapotřebí se vymanit z nynějšího stereotypu života a přijmout odvážné - neracionální myšlenky, přicházející sem k nám, tam odněkud z nebeských sfér. Pokud těmto hvězdným vzkazům budeme intenzivně naslouchat, dojdeme do zasloužené oázy klidu a bezpečí. Je nutné, abychom se na těchto globálních změnách podíleli my všichni, poněvadž v jednotě je síla. Jakékoliv úsilí v tomto směru pak urychluje tento nezvratný cyklický průběh, na jehož konci ti co přežijí, zažijí nevídané uvolnění a stav osvícení.


Gravitační iluze

Ale abych nezůstal ve stínu tohoto tématu, dovolím si zde prezentovat své badatelské vize a poznatky, jež se do značné míry vymykají dosavadním představám o fyzikálních zákonech, které jsou neměnné, neboť zamrzly ve starých časech panující inkvizice.

Pozemský život je závislý na přitažlivosti. V tomto případě mám na mysli - GRAVITACI! Co je to gravitace? To je univerzální silové působení mezi všemi formami hmoty. Isaac Newton přišel na to, že gravitační působení je vzájemné, to přesně znamená, že tou samou silou jakou Země působí na vás, působíte vy na ni.

Čím hmotnější tělesa na sebe působí, tím je gravitační síla větší. Zvětší-li se vzdálenost gravitačních těles dvakrát, síla se zmenší čtyřikrát. Takovéto závěry nám pak pomáhají pochopit podstatu kosmického fungování, což je důležitý předpoklad k tomu, abychom si uvědomili na jakých principech byl stvořen vesmír. Představte si to asi takhle: Měsíc je gravitační silou přitahován k Zemi, zatímco Země je touto neviditelnou energií přitahována Sluncem. Když budeme takto pokračovat, dojdeme až na samý konec vesmíru.

Slunce je gravitací přichyceno ke Galaxii a Galaxie zas ke kupě galaxií. Kosmos je z tohoto úhlu pohledu obřím komplexem v němž vládnou přesně stanovené fyzikální podmínky, ty byly k tomuto účelu stvořeny, aby UNIVERSUM mohlo v jeho nekonečnosti přetrvávat navěky, a to v různých jeho podobách. Jsem totiž přesvědčen, že i v kosmu máme pravidelné periody, které lze připodobnit k pozemským ročním obdobím. Jaro, léto, podzim, zima - tyto cykly se budou nejspíš v tomto hvězdném prostředí také vyskytovat.

Jakmile nastane v kosmu jaro, stejně jako tady u nás na Zemi, začínají kvést stromy a květiny, akorát v meziplanetárním prostoru se jarem rozumí vznik rodícího se života, nových hvězd, planet a galaxií. Léto v tomto hvězdném rozpoložení znamená čas žáru a rozbouřených sluncí, to jest fáze nejintenzivnějšího svitu. Vesmírný podzim lze vymezit jako eón slábnoucího světla, v této periodě je hvězdná atmosféra barevně nejsytější. Nakonec nastává kosmická zima, kterou můžeme označit za dobu temna či smrti, věk v němž už není žádného světla ani života. Vesmír je v tomto stavu bezduchým prostorem, který ve spánkovém stádiu čeká na znovuprobuzení, tedy na úsvit.

V těchto přírodních podmínkách a zákonitostech, lze jednoznačně odhalit Velký Plán a inteligenci, co jiného? Jenom připomenu, že o Newtonův gravitační zákon se dnes opírá moderní astrofyzika. Díky tomuto zákonu mohou prý vědci předpovědět počáteční polohu těles, anebo jejich budoucí časový vývoj na základě pohybových rovnic. Jinak si musíme přiznat, že tyto gravitační zákony v reálu vykazují i četné nedostatky, když nelze s nimi například definovat sílu!

Newton předpokládal, že když se posune jedno těleso k druhému, vzdálenost ke všem ostatním se změní okamžitě, čímž se o této změně dozvědí i jiné objekty ve vesmíru. To by znamenalo, že interakce probíhá neomezenou rychlostí, což odporuje základním principům speciální teorie relativity, jež se může šířit nanejvýš rychlostí světla! A právě tyto nedostatky přispěly k tomu, že jsem gravitaci spatřil ve zcela jiném světle. Jestliže se hmotné objekty vzájemně přitahují, čímž se dnes vysvětluje gravitace, tak i přesto nemusí k působení dvou nebo více činitelů docházet, neboť za těmito gravitačními účinky může stát v pozadí úplně něco jiného, co odporuje popisovaným zákonům přitažlivosti.


Vesmír je postaven na informacích

Pakliže máme pochopit, čím lze gravitaci z fyzikálního hlediska nahradit, musíme se nejprve zamyslet nad existencí barev a materiálního složení pevné hmoty. Proč je Vesmír barevný? Proč není hmota výhradně složená z jednoho prvku? Na tyto poněkud těžko zodpověditelné otázky, existuje překvapivě jednoduchá odpověď.

Jenom si představte, jak fádně by to tady na Zemi vypadalo, kdyby naše planeta byla celá bílá a složená pouze z křemene?! Pokud by nebyla žádná rozmanitost, nemohly by vznikat INFORMACE, a pokud se v prostoru nevyskytují informace, potom máme co do činění s NICOTOU, která popírá samotnou podstatu existence.

V absolutně prázdném prostředí není život možný, proto je prázdnota atributem Nicoty! Život je totiž založen na bázi shlukujících se informací, které mu poskytují účel a smysl. Bez těchto dvou hodnot přetrvává pouze ona nicota, která je rovna smrti! Aby život mohl existovat, tak musí do sebe absorbovat z okolí veškeré dostupné informace.

Je to stejné jako u věty. Z jednoho písmene nevznikne celá věta, k tomu je však zapotřebí přidat ještě několik slov, z nichž se poté zrodí smysluplná věta, kterážto vyjadřuje určitou informaci. Uveďme si konkrétní příklad: „Když budete pokračovat ve čtení tohoto článku, naleznete návod k nesmrtelnosti!“ Tohle je přesná ukázka věty, která nám podává specifickou informaci o tom, co se stane, když si přečtete tento příspěvek až do konce.

A tímto se znovu dostávám k tomu, proč je četnost barev a rozmanitost v jakémkoliv prostředí, naprosto nezbytným předpokladem k vývoji života. Vše kolem nás i ve vesmíru, bylo záměrně takto stvořeno, aby veškeré tvorstvo po celém širém kosmu, bylo nuceno vstřebávat rozmanité informace, z nichž se tvoří účel a smysl jakéhokoliv bytí.

Z informace byl s největší pravděpodobností vytvořen i vesmír, do jehož paměti bylo umístěno nesčetné množství potřebných fragmentů, a to ve formě barevných plynů, hmotných těles či objektů, jenž dokonale zaplňují to, co považujeme v této námi sdílené realitě za prostor. Prostor musí být stále něčím vyplněn, to jest základní podmínka a zákon přítomnosti.

Vesmírná matérie tudíž nemohla vzniknout z náhody, nýbrž z účelu kumulace, proto lze hmotu považovat za složku s informačním obsahem. Na tomto základě lze předpokládat, že se v hmotě nalézá paměť, která předurčuje povahové rysy veškerých prvků. Jaký konkrétní druh informace se třeba nalézá v malém meteoritu? Už to že existuje, poskytuje sdělení o tom, z jakého stavebního materiálu je složen, jakou má hmotnost, případně barvu, anebo z jaké planety či komety pochází. Tím pádem je hmota v kosmickém prostředí jakousi komponentou, jejíž účel musí všechny bytosti svým vědomím zpracovat, z čehož vzniká smysl a účel existence, o které jsem již výše referoval.


Účel poskytuje na vše jasnou odpověď

Když se nad tímto tvrzením patřičně zamyslíte, dojdete k překvapujícímu objevu, z něhož lze pochopit, že velikost těles nemá souvislost s přitažlivostí. Zastavme se na chvíli u tohoto bodu, u skutečnosti, že gravitace je nepřesně formulována, neboť nevytváří silové působení, o kterém byl Newton přesvědčen.

Pokud by silové působení doopravdy neexistovalo, čím bychom mohli vysvětlit příčinu padajících objektů směrem k zemské tíži? Kdyby nebylo gravitačních účinků, nemuseli bychom se přece obávat asteroidů a komet, jenž stále ohrožují tento námi obývaný svět?!  Tudíž gravitační přitažlivost musí existovat, lze předchozí tezi vytknout!

Ovšem když vám znovu připomenu výše uvedenou teorii o INFORMACI, která je podle mého názoru v hmotných i nehmotných objektech přítomna, můžeme tím zdárně vysvětlit jakoukoliv přitažlivost, která není podmíněna gravitací, ale přesně danými pokyny matérie, čímž můžeme vyvrátit všeobecně uznávaný Newtonův gravitační zákon. Menší předměty jsou sice přitahovány většími, avšak nikoliv kvůli gravitačním účinkům, ale díky informacím, jenž hmotu k tomu či onomu účelu formují, anebo také systematicky ovlivňují.

Vezměme si příklad z H2O! V této tekutině jsou uloženy instrukce, které přesně kontrolují vodu a její molekulární procesy, zejména pokud je vystavena nečekanému působení, jako je například mráz či žár. Jakmile ji vložíme do mrazícího boxu okamžitě zamrzá, mění se její skupenství; z kapaliny se stává pevná hmota - led. Naopak, když ji přivedeme k varu, kapalina se transformuje na páru, čili na plyn. K tomuto jevu dochází především kvůli tomu, že je voda k tomuto pokynu takhle strukturovaná, což je výsledkem specifické informace, která je v H2O obsažena.

Informace je z této perspektivy tou jedinou a možnou odpovědí, ale i zákonitostí, která je zodpovědná za gravitační přitažlivost, přičemž za jiných okolností může vyvolat i odpudivost, ale to už se dostáváme daleko, přesně řečeno k antihmotě.  Fyzikálně lze informaci definovat jako proces vnímání a poznávání vlastností či uspořádání objektů kolem nás. Vytváří, ale i udržuje kosmický svět v jeho dokonalé věčnosti. Dokonce i naše civilizace používá sofistikovaných informací k různým účelům. Většina moderních výrobků funguje dnes podle nadefinovaných hodnot, čili těch informací, které kupříkladu prodlužují delší životnost toho či onoho produktu.

Například takové ekologické sáčky na odpadky, ty jsou extrémně pevné, nepropustné, neuvolňují zápach a hlavně jsou rozložitelné. Tyto tři základní vlastnosti jsou dány tím, že je člověk stvořil na základě přesně stanovených pravidel (na informaci), jenž tento materiál ovlivňují podle zmiňovaných kritérií. Do těchto sáčků byl vložen inteligentní systém, který podněcuje materiál k samovolnému rozkladu. Pokud tyto odpadové sáčky vystavíme slunečnímu svitu, případně dlouhodobé vlhkosti, za pouhých 18 měsíců se tyto molekuly rozpadají na H2O a CO2, bez negativního efektu na životní prostředí a přírodu.


Od zkázy k novému počátku

Podívejte se, prosím na veškerá tělesa ve vesmíru pohledem výše popisovaného příkladu a dovtípíte se, že za gravitací nestojí silové pole, nýbrž moc informace. Čemu tedy vděčíme za to, že se Země nesrazí s Měsícem? Ničemu jinému než informaci, neboť ta uspořádala naší sluneční soustavu do této ideální konstelace.

Jaká Moc stála za stvořením fundamentální informace, která je obsažena ve strukturách veškeré hmoty? Nesporně půjde o neznámou inteligenci, a této nadčasové entitě kromě jiného vděčíme za naší existenci, protože i lidská bytost je pouhou recyklující se hmotou s určitými vlastnostmi. Proč nás tedy ohrožují asteroidy (?), když je vše dokonalé a inteligentně uspořádané?! Do vesmírného konceptu zřejmě patří projev destrukce, poněvadž ze zkázy se tvoří ještě kvalitnější matérie, což je účel naprogramované hmoty. Chaos je z určitého pohledu řád, jehož účel slouží k sebezdokonalování vedoucí k oné absolutní dokonalosti.

Aby lidstvo dosáhlo nejvyšší možné mentální úrovně a žilo v lásce i harmonii, muselo zažít apokalyptické konflikty v podobě dvou světových válek! Bohužel, třetí světová válka nás kvůli bezcitnému chování k matce přírodě ještě čeká, to ale trochu odbíhám od tématu jenom proto, abyste pochopili účel zkázy, která je též součástí této informace o vesmírném programu, to snad dává logiku, nebo ne?

 


Co říci na závěr? I když v tomto zamyšlení jsou zcela konkrétně zpochybněny gravitační zákony, které předal světu velikán fyziky - Sir Isaac Newton, nejde v tomto případě o zpochybnění jeho práce, ale o doplnění prozatím neuznané vize, která se v následujících časech může stát zásadním fyzikálním zákonem, z něhož se konečně odpoutáme od země až k nebesům, nebo také k Tvůrci zázraku života.

 Tento obrázek vytvořil Josef Čáp



-konec-