ZA HRANICÍ NESKUTEČNA - JSOU DUCHOVÉ DŮKAZEM POSMRTNÉHO ŽIVOTA?   
24.08.2015  Josef Čáp 
Tento obrázek vytvořil Josef Čáp

Kdo by neznal alespoň jednu knihu od slavného spisovatele Sira Arthura Conana Doyla? Tuhle otázku si lze položit v souvislosti s tímto géniem světové literatury, který se stal pojmem jakési nadčasovosti a prozíravého myšlení. Kdo se však domnívá, že od tohoto autora žádné literární dílo ještě nečetl, bude možná překvapen asi tím, že tomu tak není, protože krále všech soukromých detektivů, hrdinu z televizních obrazovek, tedy Sherlocka Holmese, jak očekávám, bude každý čtenář nebo milovník filmového plátna dobře znát. Proto bychom neměli zapomenout, že to byl právě tento literát - Sir Arthur Conan Doyle, který napsal a představil světu: Sherlocka Holmese! Je neuvěřitelné, že zcela vymyšlený „románový detektiv“ je dodnes pro začínající policisty, vyšetřovatele, soukromá očka, tím prvořadým vzorem v jejich nelehkém oboru kriminalistiky. I když je Sherlock Holmes zcela smyšlenou - imaginární postavou, tak se jeho úspěchy zapsaly tolika lidem do podvědomí, že vzniklo přesvědčení o tom, že jakékoliv trestné činy, budou dříve či později vyřešeny, a tohle iracionální mínění dodnes v západní populaci přetrvává. Samozřejmě je třeba podobná tvrzení vnímat s určitou rezervou, ale to nic nemění na tom, že si Sherlock Holmes vydobyl své místo na literárním nebi, a to především díky jeho výjimečnému tvůrci, skrze nějž se tento knižní detektiv proslavil a zároveň stal legendou v potírání nejzávažnější kriminality.


 

Pravdu může poznat jen ten, kdo se jí dokáže podívat zpříma do očí...


Sir Arthur Conan Doyle, dokázal oslovit svými originálními povídkami, romány, dramaty, poezií a literaturou faktů, celou tehdejší společnost, takže proslul jako politik, který se zasazoval o dodržování lidských práv po celém světě, například vystupoval proti nelidským podmínkám v belgickém Kongu. Věnoval se všemu možnému i nemožnému, proto nelze přehlédnout, že byl příznivcem myšlenky na vybudování podmořského tunelu pod Lamanšským průlivem, tudíž se z něj stala velice uznávaná a respektovaná osobnost.

Málokdo by proto předpokládal, že se tento moderně smýšlející muž, vystudovaný lékař, titulovaný šlechtic za zásluhy pro Velkou Británii, bude zabývat paranormálními jevy, jež byly exaktní vědou odjakživa považovány za něco pokleslého. A ani dnes tomu bohužel není jinak! Sir Arthur Conan Doyle se však ničeho nezalekl, nenechal se znejistit vědeckou předpojatostí, proto se s plným elánem pustil do vlastního výzkumu v oblasti nadpřirozena. Nejvíce ho zaujala tabuizovaná zóna posmrtného života, kde živý lidé komunikují s dušemi zemřelých prostřednictvím média. Jak jste správně vytušili, věnoval se spiritismu a okultním vědám!

Spiritismus, to jest víra v duchy a také přesvědčení o posmrtném životě. Tohle vědění je opředeno různými dohady, pověrami a zejména opodstatněním strachem z neznámého, dokonce jsme před ním varováni v Bibli, kde se dočteme: „Ti, kdo praktikují spiritismus v jakékoli jeho podobě, nezdědí Boží království.“ Opatrnosti není nikdy dost, o spiritismu to platí dvojnásobně, z tohoto důvodu se v tomto článku budu raději věnovat vyvstávajícím otázkám, na místo očekávaného vyvolávání duchů. Můžeme hned začít tím, zda opravdu existují na té pomyslné druhé straně, čili na Onom světě, nehmotné bytosti, které jsou v této přítomnosti považovány za duše zemřelých lidí.

Vyskytuje se po smrti jiná forma života? Jsou duchové skuteční, trpíme snad kolektivní halucinací? Přestože na tyto zásadní otázky, nelze jednoznačně odpovědět, mnohé indicie naznačují, že za hranicí veškerého života - čili po smrti, působí ještě něco, co můžeme nazvat neatomárním prostranstvím, kam směřují všechny údaje z dřívějších životů. V těchto záznamech totiž zůstávají shromážděná data, která když se nepřetransformují do jiné hmotné existence, nositelé (duchové) takovýchto informací se pak neintegrují do dalšího života.

K tomuto stavu většinou dochází u duší, které se nemohou smířit s odchodem na Onen svět, nechtějí se odpoutat například od milované osoby nebo obrovského majetku, který v tomto případě funguje jako magnet, který neinkarnované duchovní bytosti k sobě neustále přitahuje. Pravda je jen jedna, proto nebudu tvrdit, že působení duchů na této úrovni, lze vysvětlit pouze touto mou neprokazatelnou domněnkou.

Jenomže když se nad posmrtným životem nevědecky zamyslíme, a to čistě teoreticky bez hmatatelných důkazů, můžeme snadno dojít až k těmto nečekaným závěrům. O fenoménu duchů se můžeme dočíst leccos, odpůrci z řad vědců budou obdobné jevy striktně odmítat, zatímco spiritističtí vyvolávači duchů obhájí vše, co s tímto mystériem souvisí, protože duchové jsou podle jejich nazírání s námi odnepaměti.

Kdyby se tyhle domněnky nedej pánbůh potvrdily, změnilo by to náš současný pohled na život, jakožto i na smrt, rovněž i na tento stávající systém, který by se pod tíhou této pravdy mohl nečekaně zhroutit. Tak či tak, výskyt těchto přízraků byl zaznamenán tolika svědky, že dnes nelze o těchto zjeveních takřka pochybovat!

Dovídáme se o nich z tisku!

Pravdou je, že se ze všech stran dozvídáme o jejich působení, kupříkladu většina starých hradů a zámků má své vlastní strašidlo a to když se nečekaně zjeví, vyděsí téměř každého návštěvníka těchto památek. V tomto kontextu je nejznámějším českým duchem - BÍLÁ PANÍ! Jenomže s aktivitou duchů se setkáváme na jiných místech, třeba tam, kde se přihodila nějaká tragická událost.

Také v celoplošných médiích jsou častěji zveřejňovány zvěsti o fenoménu duchů, stačí jen číst novinové titulky, tam se to těmito přízraky jen hemží. Níže uvádím nepřeberné množství otištěných zpráv, jež se týkají této záhady s duchy. Většina takovýchto sdělení je navíc doložena videodokumentací; takže proč nevěřit něčemu, co bylo zachyceno kamerovou technikou? ...


V anglické továrně se zjevil duch, zaměstnanci se bojí pracovat sami; Ve skotském kostele se zjevil duch princezny Diany, Číňan ho natočil; V obchodě se zjevil duch mrtvé dívky ze sirotčince. Pravda nebo podvrh?; Na svatbě v Kanadě se zjevil duch; Kamera zachytila neidentifikovaný zvuk a pohyb v nočním hotelu; V 763 let staré hospodě se prý objevil duch, natočila ho kamera; Duch bývalého majitele hospody sahá lidem na ramena a hýbe věcmi; Za oknem bouraného penziónu se objevil duch mrtvé majitelky; Vyfotil jsem v opevnění švýcarského hradu ducha?; Britové: nahráli jsme ducha; Kamera zachytila ve vinárně ducha; Terezínskými katakombami má bloudit duch vojáka. Uvedený zdroj: novinky.cz

 

Bohužel nemůžeme vyloučit, že leckteré události s duchy, jsou vymyšleným bludem schizofreniků apod., kteří se na úkor tohoto mystéria chtějí zviditelnit anebo obohatit, což znevažuje objektivní zkoumání posmrtného života a duchařiny jako takové. Každopádně nejspolehlivějším důkazem, který nás může stoprocentně o bytí či nebytí duchů přesvědčit, je reálný kontakt s dušemi zemřelých, jež mohou s materiálním světem navázat spojení, a to buď telepaticky či vizuálně.


Záhrobí může mít mnoho různých podob


Většinou když se duch zjeví, tak je zhmotněn do mlhovitě průsvitného oblaku. V mnohých případech vypadá takové zjevení jako stín, jindy jako levitující bílá koule, jež se odnikud vynoří, aby se ukázala a hned odešla do neznáma. Očitých svědků, kteří něco podivného už s duchy zažili, těch přibývá jako hub po dešti! To nakonec dokazuje všudypřítomná záznamová technika, podle které lze soudit, že v tomto našem dimenzionálním prostoru, máme s nehmotnými bytostmi opravdu co do činění! Má zkušenost je taková, že se lidé o tomto pozoruhodném úkazu bojí nejen hovořit, takže článek možná pomůže překonat určitá tabu s tímto tématem spojená. Pouhé pomyšlení na záhrobí vhání každému strach do očí! Mnoho známých osobností je však přesvědčeno, že s duchy lze komunikovat, ale dokážu si představit, že své zkušenosti nemohou nijak sdělit, protože by se jim leckdo vysmál, nebo předepsal pilulky. 

Na komunikaci s posmrtným životem se musíme vždy náležitě připravit, ale jenom zasvěcení spiritisté znají patřičné postupy, jak toho úspěšně dosáhnout. Samotní spiritisté nejsou trvale ve spojení s touto nehmotnou existencí, a to kvůli neblahému působení, které ovlivňuje podstatu materiálního života. V tomto kontextu vzpomeňme na biblická varování, o kterých jsem se již zmiňoval.

Na Onom světě, pakliže taková dimenze existuje, vznikl bezčasový prostor, jakési vzduchoprázdno, kam putují všechny duše zemřelých bytostí z celého vesmíru, aby se vyprostily z předchozího života a zatěžujících vzpomínek, což zabraňuje procesu opětovného znovuzrození. Očištěná duše je v tomto směru připravenější na další éru svého nového působení, neboť se z nižšího ducha stává osvícenější stvoření, které trvale přijímá Stvořitelovo světlo. Z těchto opakujících se vtělení vznikají  „NADKOSMICKÉ“ duše, jenž mohou přistoupit k vesmírnému Architektu, což je niterním přáním všech nemateriálních bytostí a entit.

Již jsem naznačil, že pozemské duše se mohou ocitnout kvůli častým inkarnacím, třeba na samém konci vesmíru, jakožto jiný „nelidský“ živočišný druh. Informace jako takové nezanikají, to potvrdili už dávno mnozí významní vědci, tudíž jestli byl člověk stvořen z informace, musí i po jeho smrti z jeho života něco věčného přetrvávat! Tím může být jen duše, nemajícího materiálního těla (obalu), v níž jsou i po smrti uložená data z předešlé existence.

Účelem smyslu života je tedy poznání, o nic jiného v tomto příběhu zvaném život ani nejde! Časté odchody do nemateriálního světa a naopak návraty do fyzického prostředí, slouží k jistému zdokonalování té či oné duše. Záměrem jakékoliv duše je tím pádem znovuzískání fyzického obalu, ve kterém započne další vývoj a využívání důležitých poznatků, přibližující tu či onu duši k zmiňovanému Architektu. Abych celé tohle téma vám čtenářům co nejvíce přiblížil, pokusím se vysvětlit jak nás  mohou duchové během života ovlivňovat.


Častokrát jsem slyšel zcela oprávněný dotaz, že pokud nějaké duše vůbec existují, tak je nemožné, aby na této planetě docházelo k populační explozi, protože se inkarnující stvoření nerozmnožují, čili jejich počet musí být konstantní.

Takováto výtka by ovšem platila jen za předpokladu, kdyby sem nemohly přicházet i jiné duše z mimozemských světů, jež tady mohou nekontrolovaně navyšovat počty pozemských obyvatel. Akt rozmnožování je stále zahalen rouškou určitého tajemství, možná dokážeme klonovat i život, jenže pořád nechápeme jeho fundamentální podstatu.

Domnívám se, aby mohlo vůbec dojít k úspěšnému oplodnění vajíčka, je kromě mužských spermií k tomu ještě zapotřebí fluidum přítomného ducha. Nebudu se pouštět do detailního vysvětlování, ale neplodnost u žen i mužů, může být zapříčiněna právě tímto chybějícím elementem, bez kterého bychom se při rozmnožování neobešli. V Bibli se například dočítáme o tom, že Duch Boží může být také na člověka vylit. Nárůst počtu pozemšťanů a sem přicházejících mimozemských duší, v tomhle ohledu leccos vysvětluje. 

Poltergeist - hlučný duch, který se neintegroval na Onom světě


Jestliže duše nenalezne potřebnou fyzickou schránku pro svou příští existenci, což se může přihodit, stává se z ní přízrak - duch, který se potom pohybuje v tomto prostoru a čase, akorát v jiné než materiální rovině. Jestliže nehmotný zjev (duše) - náplň materiálního života, z nějaké příčiny s hmotou nedokáže asimilovat, lze ji potom označit za zbloudilou duši, kterou spiritisté považují za nebezpečného poltergeista.

Duchové mohou s námi přebývat kdekoliv, například doma, pokud k tomu mají důvod. Leckdy se pokoušejí navazovat spojení s vytracenou rodinou, nenásilně na sebe upozorňují, aby nám neublížili nebo nezpůsobili psychickou újmu. Vždy záleží na tom, jestli ta či ona persona je mentálně připravena komunikovat se záhrobím. Spřízněné duše se občas pro tu či onu rodinu anebo jednotlivce stávají, jakýmisi strážnými anděly.

Pomáhají všelijak, kupříkladu zapříčiní výpadek hodin či budíku, jenom kvůli tomu, abychom se zpozdili a zavčas nedojeli třeba tam, kde nám hrozí bezprostřední nebezpečí. Jestliže duši za života někdo bolestivě ublíží, může se po smrti z ní stát  „Poltergeist“, jehož spiritisté slangově nazývají hlučným duchem. Tento rozzlobený duch se projevuje všemožnými způsoby, přesouvá předměty nebo poškozuje domácí elektroniku, jindy tropí nesnesitelný hluk, apod.


Podvod? Nevědomí člověka? Nazlobený duch?


O tom, co dokáže poltergeist se mohla přesvědčit jedna rodina ve Strašnicích na Rokycansku. Ačkoliv se tento případ udál již před delším časem, dodnes vyvolává četné dohady nad nepřirozenými jevy, které se ve Strašnicích přihodily. Stál za touto záhadou poltergeist?

Jen ve stručnosti připomenu, že v tomto domě docházelo bez zjevných příčin k drobným požárům, praskání skel, atp. Třebaže šlo o zapeklitou záhadu, policie nakonec případ se značnými rozpaky vyřešila. Všechny nevysvětlitelné úkazy včetně požárů, způsobil prý syn pana Mráčka, který se vyšetřujícím orgánům přiznal. Podle slov jeho otce, syna k tomuto jednání dohnalo čiré zoufalství, protože v prostředí strachu se jen těžko žije, tudíž chtěl Mráček junior vyšetřování tímto dětinským způsobem jen popohnat.

Tato klukovina sice vrhá stín na události, které se zde přihodily, nicméně ani policie nedokázala vše spolehlivě vysvětlit, zejména proč vypadávaly elektrické jističe. Navíc na zásuvkách se nenašly žádné stopy samozápalné látky! Jak je tedy patrné, tak syn pana Mráčka, v žádném případě nemohl všechny úkazy v tomto strašidelném domě zapříčinit, což potvrzuje fakt, že se v této domácnosti odehrávaly paranormální rejdy, o kterých moderní vědci nechtějí slyšet ani slovo.

Zázraky jsou vždy spojovány s nadpřirozenem, a i když lze četné úkazy racionálně vysvětlit, tak to vůbec neznamená, že divy nebeské neexistují! Zázrak je vždycky méně pravděpodobný než podvod, k tomuto stanovisku se dnes hlásí většina vědeckých pracovníků, a to jen kvůli tomu, že projev zázraku je všeobecně spojován s tmářstvím či nevzdělaností. Podle tohoto přístupu, když náhodou spatříme ducha, měli bychom si zakrýt oči a mlčet jako hrob!


Nezpochybnitelné svědectví


Dovedete si představit, čistě hypoteticky, kdyby generální tajemník OSN oficiálně připustil existenci duchů a posmrtného života? Co by to znamenalo? Zemětřesení nebo chaos, anebo zamyšlení? K zamyšlení dospěl též diplomovaný lékař, neurochirurg Eben Alexander, ten na vlastní kůži zažil nevysvětlitelnou událost, jež ho natolik změnila, že z odpůrce nadpřirozena se stal, zarytý zastánce posmrtného života. V krátkosti přiblížím příběh tohoto lékaře, který skrze své závažné onemocnění porozuměl tomu, že všechny záhadné jevy světa nemůžeme s pomocí moderní vědy vysvětlit, což ovšem neznamená konec světa, mám-li to co nejjednodušeji takto shrnout.

Když na podzim roku 2008 dostal zánět mozkových blan a na sedm dnů upadl do kómatu, kvůli bakteriím E-coli, které ochromily jeho mozkovou kůru, tak ve stavu klinické smrti si uvědomil, že vědomí se od mozku může odpojit. To je něco nemyslitelného, slýcháváme především z vědeckých kruhů, jenže je to v rozporu s tím, co po probuzení z kómatu vypověděl Dr. Eben Alexander. Ten je nyní skálopevně přesvědčen, že duše existuje a není závislá na lidském těle, spíše je tomu naopak. V kómatu zažil něco fascinujícího, co se pouhými slovy nedá ani popsat. Níže uvádím, co lze ve stavu klinické smrti dokonce prožít, alespoň pokud jde o tuhle nevšední misi na Onen svět, kterou objektivně vylíčil Dr. Eben Alexander.

Posuďte sami...

Na křídlech motýlích se tento lékař vznesl kamsi do nebe, kde narazil na svoji průvodkyni, překrásnou ženu, která se s ním dorozumívala výhradně telepaticky. Později se ocitl v těsném prostoru, který byl temný a zároveň plný světla. To světlo pocházelo ze zářící koule, jež působila jako prostředník mezi ním a přítomným nekonečnem.

Těžko popsatelný pocit, nicméně vše bylo naprosto reálné, do nejmenších detailů vyobrazené, proto nelze všeobecně podobná tvrzení házet za hlavu. A kdo jiný než vystudovaný lékař, dokáže podat nejvěrohodnější svědectví o zážitku blízké smrti, s kterou zároveň souvisí existence posmrtného života, potažmo i duchů. V tomto případě, nemáme co do činění s nějakým pomatencem, ale s vysokoškolsky vzdělaným neurochirurgem, který se bez vlastního přičinění, ocitl na prahu neskutečna a subjektivně popsal svět za hranicí života.


Co říci na závěr?


Myslím si, že jsem v tomto článku uvedl tolik podnětných informací a argumentů k zamyšlení, že bychom Říši mrtvých neměli považovat za dobře vymyšlenou mytologii, ale za místo, kam po smrti fyzického těla, odcházejí bez rozdílu všechny duše. Popírat duchy i podsvětí, mohou jen lidé strachu, to jsou zamrzlé duše v tomto čase a prostoru, které se nemohou povznést k Tvůrci Všehomíra.

Tajné spolky zabývající se duchařinou, mohou do této záhady sice vnést trochu více světla, přesto však ze strachu a z historicky negativních zkušeností, po staletí tajně získávané informace se nedostávají na veřejnost, neboť fenomény obdobného druhu, ohrožují základní principy hmotné skutečnosti.


Materializovaná iluze současného i minulého světa, mohla by se náhle této civilizaci v plné své kráse i děsu odhalit nebo rozplynout, a to je to, oč tady běží. Vzpomeňme na nedemokratické režimy, ty se podobných paranormálních úkazů obávají asi jako čert kříže. Proč? Protože když se budou zjevovat duchové a strašidla, bude tím oslabena jejich moc vládnutí, a to je pouto, které drží lidstvo v područí vlastního sebeklamu. Nepodceňujme tedy tento výstižný citát: „Život mrtvých se přenáší do paměti živých.“
                                                                       ...Cicero...



 Tento obrázek vytvořil Josef Čáp



-konec-