Když je nebe bez mráčků a nejsme v místech vyskytujícího se světelného znečištění, (Pozn. Světelné znečištění představuje dnes závažný problém u živočichů a rostlin, ale také znemožňuje pozorování hvězd a vesmírného prostoru.) můžeme sledovat krásu noční oblohy se stovkami hvězd, kterou od nepaměti obdivují milióny lidských očí po celém světě.

Jak jste správně vytušili, v tomto případě jsem měl na mysli nádheru vesmírného stvoření, jehož hvězdy se nás čímsi nevysvětlitelným dotýkají. Z tohoto prostého důvodu se domnívám, že kdyby byla obloha neprůsvitná, a to tak, že bychom nemohli vzhlížet ke hvězdám – technická úroveň by nedosahovala stávajícího pokroku! S tímto tématem nesporně souvisí oprávněný dotaz; jsou na vzdálených hvězdách také planety, kde se vyskytují vhodné podmínky k životu, podobné těm pozemským? Žijí tam „lidé“ případně tvorové podobající se člověku? Jak asi vypadá mimozemská fauna i flóra, životní prostředí, případně kultura nepozemských obyvatel? 

---

Je kosmický výzkum prodlouženou rukou evoluce?

Jenom díky tmavé noční (čisté) obloze, si můžeme klást tyto nebo podobné otázky. A skutečně je tomu tak, protože kdybychom neměli nad hlavami hvězdnou oblohu, nejspíš by civilizace nedosáhla pokroku ani dnešní technické vyspělosti, kterážto lidstvu umožnila přistání na Měsíci. Kvůli existenci vesmíru vznikla celá řada vědeckých hypotéz, jež obohatily lidstvo o pozoruhodné vědomosti. Kupříkladu slavná „teorie relativity“ o kterou se dnes opírá současná astrofyzika, asi jen stěží by spatřila světlo světa, nebýt tohoto fascinujícího kosmického pohledu. 


To, že jsme si vědomi existence prostředí kosmického prostoru, umožnilo nám vyvinout pěnové matrace, které jsou založené na polyuretanové bázi. S touto technologií chtěla NASA poskytnout astronautům větší pohodlí při cestování vesmírem. Jestliže jste si doposud mysleli, že se vás hvězdy nedotýkají, tak na tomto výše uvedeném příkladu je jasně vidět, působení a vliv vesmíru na chování lidstva.

Výzkum vesmíru nás obohatil o ledacos, třeba o umělé tkaniny, které jsou vodě, chladu a žáru odolné. Kosmickému průzkumu vděčíme za mnohé moderní výdobytky, třeba za takzvané chytré materiály, které jsou dnes využívané v automobilovém průmyslu. Dalším nepostradatelným vynálezem, který je přímo spjat s existencí vesmíru, to jsou systémy GPS.

Jak je tedy patrné, zkoumání kosmu urychlilo náš civilizační růst, který se promítá do všech lidských činností i do běžného života. Hvězdy v nás totiž podněcují neutuchající zvědavost po poznání, a tohle přání poskytuje společnosti zázračné technologie, které překonávají hranice lidských možností. Z tohoto úhlu pohledu si dovolím tvrdit, že na planetách, kde hustá (neprodyšná) atmosféra, neumožňuje pohled do vesmírných výšin, se jen těžko lze setkat s vyspělou civilizací!

Nepochybuji proto o tom, že je nám souzeno zabývat se tím, co staří Řekové pojmenovali jako KOSMOS! A abychom vesmírnému mystériu dokázali porozumět, neztratili se v jeho neproniknutelné temnotě, je nezbytné vydat se do jeho tajemných hlubin. Tak jednoduché to však není, zejména když nemáme potřebné vědomosti ani teoretické znalosti, co mohou překonat rychlost světla, abychom se rychle a pohodlně mohli vydat vstříc vesmírnému dobrodružství. Čím lze nekonečné kosmické vzdálenosti pokořit, to se nepochybně dozvíte níže v tomto článku.


Sousední hvězda

Nejbližší hvězda k našemu Slunci se nachází ve vzdálenosti 4,24 světelného roku od Země. Jde o - tzv. červeného trpaslíka (tj. relativně malá a chladná hvězda), který je znám pod jménem Proxima Centauri. Tato hvězda je součástí trojitého systému a je obklopena dalšími dvěma průvodci Alfa Centauri A a Alfa Centauri B. V tomto trojhvězdí objevili evropští astronomové planetu, která je o málo větší než je naše Země. Tahle planeta je zajímavá tím, že se jedná o první vesmírný objekt s podobnou hmotností Zemi.

Její oběžná dráha je v blízkosti Slunce, tudíž lze předpokládat, že povrch planety bude příliš horký, aby zde mohl existovat život. Musím ale zdůraznit, že realita navzdory všem proklamovaným astronomickým pohledům, může vypadat výrazně jinak. Pokud si někdo myslí, že lze s pomocí astronomických dalekohledů popisovat vzdálené a neprobádané kosmické světy, stává se ještě větším fantastou, než je autor tohoto článku. Na rozdíl od mnohých astronomů jsem však přesvědčen, že v každé sluneční soustavě se bude vyskytovat život, alespoň v té či oné podobě.

Vesmír byl stvořen k životu, jinak bychom tady nebyli, to je nezpochybnitelný fakt předchozího tvrzení! Nebo se snad někdo domnívá, že se kosmos zrodil z náhody a existuje pouze na této planetě? K jakému účelu a proč hvězdy po celém vesmíru vzplanuly (?), když úlohou našeho slunečního kotouče je vytváření světla a tepla, což jsou stěžejní rysy pozemského života, a proto je tady na zemi Slunce považováno za symbol života!

Bylo by logické se domnívat, že na jiných hvězdách tomu bude jinak?! Občas se sám sebe ptám, zda je lidstvo povolané k tomu, abychom ve vesmíru vyhledávali život v jeho přirozené kráse, když jeho podstatu nedokážeme vysvětlit natožpak pochopit, o úctě k životu ani nemluvě!


U sousedních hvězd se sice nemusí vyskytovat tentýž pozemský život, protože životní projevy mohou vykazovat všelijaké podoby, které si nelze ani ve snu představit, každopádně se s ním můžeme setkat prakticky kdekoliv, o tom jsem skálopevně přesvědčen!

Kdo tohle nedokáže pochopit, nemůže se zabývat velkou hádankou - co je to život?! Podle astrofyziků se nalézá ve vesmíru 70 000 000 000 000 000 000 000 hvězd. Kdyby u tohoto neskutečného počtu Sluncí, se všude vyskytoval různorodý život, byli bychom s rozumem v koncích, neboť vše uvedené se vymyká lidskému chápání.

Už to samo o sobě dokazuje, že celé Universum je výtvorem inteligentní představy, k jinému závěru ani nelze dospět! Budou mimozemšťané přemýšlet nad tajemstvím stvoření a záhadou vesmíru, asi tak jako my? Předpokládám, že ano. K čemu asi mohli vyzrálejší mimozemšťané dospět? Třeba odhalili velkou záhadu o tom, že všechno ve vesmíru je stvořeno podle stejného schématu, což potvrzuje mou domněnku o nadpřirozeném stvoření kosmu, jehož jste součástí i vy.

Možná pochopili, že zdánlivě nepřekonatelné vzdálenosti ve hvězdném prostoru jsou následkem obyčejného strachu, jenž omezuje tu či onu bytost v obrazotvornosti, po níž lze dojít až k nehmotné svobodě. Nehmotná svoboda je stav, ve kterém duch člověka vítězí nad hmotou. Hmotná bytost nemůže překonat mezihvězdné vzdálenosti, a to je jedna z hlavních překážek, která nás omezuje v poznávání vesmírného mystéria.

Dnešní kosmické sondy jsou schopny dosáhnout 0,01% rychlosti světla, takže výprava na nejbližší hvězdu - Proxima Centauri, by trvala cca 40 tisíc let. Z této příčiny nemohou lidská stvoření přemoci zub času, případně propast nekonečnosti, jelikož ústrojí člověka nemůže prozatím vzdorovat stárnutí, také gravitačním vlivům z následků přetížení nadsvětelné rychlosti, která je základní podmínkou k překonání nekonečných dálek v kosmu.

Myslím si, že v jednoduchosti je obrovská síla, a tahle „energie“ se dokáže vypořádat se všemi negativními důsledky, jež znesnadňují průnik do kosmického středu. Právě proto bychom měli odkrýt tajuplnou moc, o které vůbec nic netušíme, i když nám byla dána do vínku.

Jde o paranormální energii, s kterou lze uskutečnit mezihvězdné expedice kamkoliv do vesmíru. Až tuto sílu v sobě opět probudíme, naplní se osud lidstva, který je nepochybně spjat s kosmickým putováním a nalezením všech chybějících fragmentů, co mají našemu stvoření objasnit zahalené důvody naší skutečné existence.


Rychlost není řešením

Abychom mohli překonat vesmírné vzdálenosti, je nejprve zapotřebí porozumět skrytým osnovám kosmického celku. Ačkoliv už vznikly fiktivní technologie, jež mohou plány mezihvězdných letů posunout blíže k realitě, tak nemohu souhlasit s tím, že kupříkladu tzv. Warp pohon (tj. hypotetická nadsvětelná rychlost, kterou využívaly kosmické lodě v televizním seriálu Star Trek) dokáže vyřešit zatím nepřekonatelné distance mezi jednotlivými hvězdami. Hybná síla budoucnosti se bude nejspíš opírat o jiné a doposud nám neznámé energie, které nás přiblíží k velkému poznání, z něhož povstane mentálně odlišná generace pozemských obyvatel.


Koncepty dnešních sci-fi tvůrců, zatím nemohou proměnit sen lidstva ve skutečnost. Z čeho usuzuji, že tudy cesta nevede? Už jsem tady na to jednoznačně odpověděl. Tělesná schránka člověka nemůže působení nadsvětelné rychlosti vydržet. Představte si, že jen při přetížení 5G, člověk vážící pouhých 70 kg, váží 350 kg. U nadsvětelné rychlosti je tento rozdíl tisícinásobně převýšen, z tohoto důvodu ani hypoteticky si nelze představit, že by kosmonaut vážící 70 kg, mohl překonat tíhu váhy o 3,5 mil. tun (tj. teoretický odhad), to by z něj nadělalo karbanátky.

I kdybychom měli teoreticky dostatečně účinný pohonný zdroj, který by nás dokázal dopravit až za hranice naší sluneční soustavy, přetížení v kosmické lodi s Warp pohonem by nikdo nepřežil! Z tohoto jediného důvodu se domnívám, že jakákoliv rychlost převyšující hodnotu světla, nám neumožní doputovat k jiným světům uprostřed Universa. Zamyslel se už někdo nad tím, proč jsou hvězdné soustavy od sebe tak vzdálené, že rychlost světla v relativně krátkém čase, nedosáhne jednoho koutu vesmíru na druhý?

(Pozn. naměřená rychlost světla ve vakuu má tuto hodnotu - 299 792 458 m/s, nebo 1 079 252 848,8 km/h)

Kvůli této skutečnosti veškerá astronomická pozorování, mohou být jen historickým pohledem do neexistujících hvězdných konstelací, protože než tohle světlo z těchto vzdálených sluncí k nám dorazí, tak tyto generátory světla mohou být už dávno vyhaslé! Kdokoliv mi může oponovat tím, že nepřekonatelná vzdálenost hvězd se týká výhradně naší civilizace, nikoliv mimozemských entit, které mohou k mezihvězdným letům využívat antigravitačních či jiných energetických pohonů, ale věřte tomu nebo ne, ani ty nejvyspělejší nepozemské civilizace bez újmy na zdraví, nemohou vzdorovat výše uvedeným silám z nadsvětelného přetížení. Takovouto gravitační zátěž dokáží přežít snad jen kybernetické formy života, nikoliv však stvoření našeho druhu.

Znovu se tím dostávám k nezodpovězené otázce - proč jsou hvězdné systémy od sebe tak nepřekonatelně vzdálené (?), že jsou všem kosmickým lodím a živým posádkám de facto nedostupné. Připusťme si, že vesmír skutečně vznikl z nadpřirozené mysli a velkolepého plánu, který podporuje rozmach mnohotvárného života, což je primárním záměrem původce tohoto divu.

Jestliže je tomu tak, potom lze předpokládat, že jsme podrobeni určité manipulaci, na jejímž konci sjednocená společnost zjistí, že celý vesmír nám leží u nohou, což je těžko pochopitelný fakt, poněvadž v tomto nastavení slouží kosmická realita k ošálení zraku nepozvednutých civilizací, které se musí k této pravdě nejprve dopracovat. Universum je výtvorem duchovního prostoru, tudíž jako takové nepodléhá fyzikálním zákonům!

Tohle lze považovat za hlavní pohnutku, proč nemůžeme překonat hranice naší sluneční soustavy, neboť jsme zajatci vědeckých dogmat, a ty nás drží pořád při zemi. Pakliže jsme součástí vesmírné tvůrčí myšlenky, potom je tahle hodnota oním prostorem k nalezení pravdy, kterak se dostat ke zdroji věčného poznání, kde je k nalezení střed myšlenky Všehomíra.


V myšlence je skryta nedoceněná moc

Málokdo si uvědomuje, že vše, co člověk stvořil, vzniklo z myšlenky! Prostředí kolem nás je odrazem toho, o čem smýšlíme. Lidský život se nevědomě tvoří z myšlenek. Tento článek rovněž vznikl z myšlenkových pochodů, které jsou důkazem síly nevyčerpatelných myšlenek. Taktéž hmotný svět okolo nás je ovlivněn kolektivním vědomím, čili myšlenkovými impulzy, které jsou stavebním kamenem veškeré hmoty. Pohlédneme-li na naše velkoměsta, co spatříme?

Někdo v nich uvidí pozoruhodné stavby a budovy, jiní lidé mohou v městské zástavbě zhlédnout obraz pouhého stavebního materiálu, který byl přetvořen do rozmanitých podob a tvarů. Když bychom nějaké město nechali srovnat se zemí, tak by poté duch města vešel do rozvalin zapomnění, nezapomeňme však na to, že za tímto ničivým nápadem    stály konkrétní myšlenky, žádná náhoda.

Myšlenka totiž dokáže přeměnit kámen na chrám, zatímco destrukční vnuknutí proměňují chrámy na kámen. Co zůstává? Kámen na kameni? Nikoliv, přetrvávající myšlenka, protože kámen zůstává kamenem, i když z něj lze vytvořit katedrálu či pyramidu. Ať už se to někomu líbí nebo ne, KOSMOS - vznikl z grandiózní myšlenky, kdo však stál za zrodem této „NADMYŠLENKY“ to už není tématem této úvahy. Koneckonců, odpovědět si musí každý sám za sebe.

Dokud jsme vně tohoto myšlenkového proudu, měli bychom se s pomocí vlastních myšlenkových schopností, pokusit o napojení do tohoto hlavního toku, neboť to je jediný možný způsob, jak se lze od myšlenky dopracovat až k mezihvězdným letům, čímž jádro přání dosáhne svého absolutního uspokojení. V tomto kontextu vzpomeňme na staré lidové rčení, které říká: „Láska hory přenáší.“ Láska je vskutku určitý druh myšlenky, proto lze věřit tomu, že dokáže přenášet i hmotné objekty přes hory.

Jestliže nepodlehneme obavám z nadpřirozena, kam patří i nehmotné myšlenky, přemůžeme takřka cokoliv! Na myšlenku lze nahlížet jako na zdroj nevyčerpatelné energie, nebo jako na nezávislou veličinu, která nepodléhá přirozeným zákonitostem, prostoru ba ani času.

Potíž tkví především v tom, že stojíme teprve na samém počátku velkolepého objevu, jež souvisí s využitím energetického potenciálu myšlenek, který se stane v budoucnosti jedním z nejvyspělejších pohonů u moderních intergalaktických korábů, díky čemuž vstoupí člověk do nové éry své existence a také do neproniknutelných míst nekonečného kosmu.

Prozatím nedostupné sluneční soustavy, dříve nebo později pootevřou své brány zvídavému člověku, fantazie pak v této rovině bytí vejde do skutečnosti, čímž kosmické výpravy k jiným hvězdám s lidskou posádkou, se stanou v tomto našem světě procesem evolučního vývoje. Až pronikneme do těchto neznámých míst, co asi v těchto vesmírných dálavách člověk objeví?

Všechno nebo nic, není totiž vyloučeno, že žádné hvězdy kromě našeho Slunce, v tomto prostoru vakua neexistují, protože tohle vše je stvořeno kvůli dojmu iluze, abychom se na této nízké existenční úrovni, nemohli uvědomit šokující pravdu o tom, že jsme součástí nevysvětlitelného experimentu.

---

Jsem si jist tím, že vědecké expedice do vzdálených hlubin kosmu, jsou pro lidstvo z mnoha příčin smysluplné, nebojím se tvrdit - životně nezbytné, zvlášť když víme, že jednou naše Slunce vyhasne. Je však otázkou, jak může vyhasnout něco, co bylo stvořeno z nehmotné myšlenky...?

Proč nechcete poznat, že vesmír je neuvědomělá inteligence, když uvědomělá inteligence se rodí z něho?                                               

---

---