PŘÍRODA
SE BRÁNÍ VŠEMU, CO JI
NEJVÍCE OHROŽUJE!
Letošní
počasí se muselo dozajista zbláznit, neboť tento
názor převládá snad u
každého, kdo žije v
této části
středoevropského kontinentu. Ještě
významněji se tohle zdání projevuje v
souvislosti s teplotními výkyvy, které
jsou v tomto roce (2012) svou proměnlivou intenzitou téměř
nepochopitelné.
Na
počátku roku vtrhly nejprve do naší
země, zcela nevídané mrazy, a to s projevem
arktického podnebí, kdy teploty lámaly
všechny možné rekordy, klesaly na
většině území pod minus 30 stupňů, u
Kvildy na Prachaticku bylo dokonce naměřeno minus 38,1 stupně
Celsia.
Nepřízeň
patří k životu
O výjimečnosti tohoto rázu počasí
vypovídají i četné oběti na životech,
v Evropě podlehlo těmto holomrazům zhruba na 300 lidí.
Na
druhou stranu jak dobře víme, tak po zimě vždy
přichází (úleva) v podobě
klidného období jara, čas relaxace a
mírných teplot, pozvolna
vzkvétající vegetace, či
znovu-probuzená fauna k životu.
Květenství jenž svým bílým
závojem nádherně lemuje celou krajinu,
která povstala právě ze zimního
útlumu (spánku) a přichází
opět do svého aktivního cyklu, který
vyvrcholí tím nejteplejším
obdobím v roce, tedy létem. Jaro má
každý člověk velice rád,
obzvlášť po krutých mrazech a
dlouhých dnů, kdy se lidskému organismu v časech
chladu nedostává, onoho důležitého
přísunu slunečního svitu, jenž nás
nejlépe chrání před
neočekávanými depresemi.
Můžeme v těchto dnech ještě vůbec hovořit o
nějakém jaru? Dubnové teploty, které
překračují tropické hodnoty (26 až 30 stupňů),
nikterak nesignalizují příchod té
vytoužené Vesny (jara), neboť kvůli těmto
probíhajícím vedrům, máme
zcela správný dojem, že nastalo již
léto! Teploty v měsíci dubnu jsou o 12 stupňů,
oproti normálu nadprůměrné, a tento
zdánlivě nevýznamný skok způsobil,
výpadek pro přírodu důležité
jarní fáze.
Třebaže se na první pohled můžeme radovat, z těchto typicky
letních teplot, tak vězte, že tento charakter
počasí je velice negativní, jak pro zemědělskou
úrodu, tak i pro samotného člověka.
Ačkoliv to po těchto velice horkých jarních
dnech, vypadá na působení onoho často
diskutovaného skleníkového efektu, tak
pravdou je, že podle posledních meteorologických
měření, mají celoroční
průměrné teploty spíše tu
klesající tendenci, a toto samozřejmě
nekoresponduje se všeobecně uznávanou
teorií o globálním
oteplování.
Dochází
snad k ochlazování?
Předem nelze nic vyloučit, natož potom zamítnout,
naměřené údaje ve své podstatě
nepotvrzují, jedno či druhé tvrzení,
neboť současné nevyzpytatelné počasí,
dokáže během krátké chvíle
způsobit nevídanou změnu, a to takového rozsahu,
že se pak nelze odvolávat (spoléhat) na
celoroční průměry dříve naměřených
(klimatických) dat.
Tudíž je
možné se přiklonit k obojímu,
což je pro stabilitu všech pozemských
ekosystémů, výrazněji
škodlivější či
devastující, než-li je samotné
globální oteplování, nebo i
případné ochlazování.
V tomto směru můžeme vycházet z logické
úvahy, že postupnému nárůstu i poklesu
teplot, se lze mnohem rychleji přizpůsobit, než nestabilnímu
a hlavně se neustále měnícímu
počasí. Toto bych pojmenoval, jako proměnlivý
fenomén dnešní povětrnosti, kdy jeden
den jsou v uvozovkách třicítky, a o
pár hodin později zas sněhové vánice.
V neposlední řadě si už určitě každý
povšiml i toho faktu, že v těchto časech jsou
meteorologové se svými předpověďmi,
takříkajíc velice nejistí proti
minulým dobám, kdy léto bylo
ještě létem, a zima zase zimou. Počasí
se totiž dnes nedá, ani za pomoci těch
nejmodernějších meteorologických
satelitů či super rychlých počítačů
(simulací), ve srovnání s
minulostí lépe předpovědět, což něco
podivného signalizuje.
Pokud se tedy zpětně ohlédneme do
dávné minulosti, tak můžeme tvrdit, že byly doby,
buďto chladného charakteru (doba ledová), nebo
naopak periody velmi teplého (horkého)
počasí. V současnosti zažíváme na
vlastní kůži obojí, navzdory tomu, že tuto
klimatickou výchylku většina obyvatel
stále ještě opomíjí.
Ačkoliv se tato má nevšední
úvaha nedá prokazatelně doložit, tak něco
málo pravdy, a to ve spojitosti s
náladovostí dnešního
počasí, můžeme určitě vypozorovat.
Potlačování
strachu nepomáhá!
Jelikož je celý ekosystém doslova v
přímém ohrožení života, o čemž
vypovídají různé statistiky a
měření, jsou natočené i mnohé
filmové dokumenty o nebezpečí
průmyslové expanze,
znečišťování přírody,
úbytku deštných pralesů atd., tak i
přesto se proti tomuto ohrožujícímu
stavu, kromě
různých mezinárodních
konferencí a debat na toto téma, nic
zásadního nepodniká!
Hromadným způsobem nám stále
vymírají živočišné i
rostlinné druhy, a to v důsledku lidské činnosti,
která zanechává po sobě
výhradně jenom zkázu
a smrt.
Z tohoto důvodu musí nastat v tomto směru, čili co se
týče lidské civilizace, velice
bolestivá, ba přímo citelná změna,
která devastující
chování člověka minimálně
pozastaví, nebo jej přivede až k samotnému
zániku své vlastní existence.
Přírodě se
nedá poručit!!
I proto není nikterak obtížné si
představit, jistý způsob obraného mechanismu,
naší zemské biosféry,
která i bez příčin –
kosmických projevů (např.
zvýšená solární
aktivita), mění a stěžuje lidskému
společenství jeho dosavadní způsob
žití.
Pokud na toto varování
Matky přírody,
dostatečně nezareagujeme tím požadovaným
(správným) způsobem, vše se bude
nadále jenom zhoršovat. Můžeme
očekávat ještě mnohem
silnější proměnlivost (nestálost
počasí), ale i jiné projevy apologie (obrany).
Kromě již avizovaného nestálého
počasí, se naše Země může ochraňovat proti
nám lidem, jinými též vysoce
účinnými prostředky. Přestože minulé
zimy byly i podle mnohých odborníků velice
mírné, což prý způsobuje migraci
různých živočišných druhů
napříč jednotlivými kontinenty, tak i toto
nemusí nutně souviset se změnou klimatu, jak by se
nám na první pohled nabízelo.
Navíc ta letošní zima se evidentně
uvedla, jako jedna z těch ledovějších, prostě
nebyla mírná, aby muselo docházet k
migraci živočišných druhů z jihu na sever.
Pomalu a jistě....
Již jednou jsem naznačoval, příroda se rozhodla
svérázným způsobem čelit
zničující povaze člověka, i proto mne
nepřekvapila zpráva z
roku 2008, že se na Břeclavsku objevil
komár Anopheles hyrcanus, jenž je
zvláštní tím, že se
vyskytuje převážně ve Středozemí.
Tento druh komára je z našeho pohledu dost
nebezpečný, poněvadž jde o přenašeče,
který způsobuje infekční nemoc
„Malárii“.
Zimnicí, čili
malárií, onemocní
ročně ve světě asi
500 miliónů lidí, z toho
více než
milion podlehne této nemoci.
Malárií, ale tento smutný
příběh zdaleka nekončí, někteří
lékaři již připouštějí, že za
zvýšeným nárůstem
– lymské boreliózy, mohou
komáři, blechy a ovádi. Počet
nakažených lymskou boreliózou, má
totiž vrůstající tendenci, a konkrétně
v Jižních Čechách nových
případů, rok od roku přibývá. Byl
zaznamenán i nárůst
klíšťové encefalitidy, což je proti
lymské borelióze, daleko více
závažnější onemocnění.
Co z toho vyplývá? Je patrné, že za
vyššími počty těchto
nemocí, nemohou jen klíšťata, jak se
doposud předpokládalo, ale i jiné
hmyzí druhy. Nedá se rovněž do budoucna vyloučit,
že hmyzí říše bude svůj seznam vysoce
nebezpečných pachatelů (přenašečů)
ještě více navyšovat, a to
zhorší člověku vyhlídky na
volný (svobodný) pohyb, pod širou
oblohou.
V roce 2009 byl na jižní Moravě překvapivě objeven
nový druh
pavouka, který patří vůbec k
těm nejedovatějším pavoukům ve střední
Evropě. Jeho kousnutí může způsobit několikahodinovou
horečku provázanou bolením hlavy. Pavouk dostal
jméno eresus moravicus, tedy stepník
moravský, a byl oprávněně zařazen do
světového katalogu pavouků.
Nesmíme rovněž zapomenout na bodavý hmyz, (včely,
vosy, sršně), tento hmyz je taktéž, co se
týče škodlivosti pro člověka, každou novou
letní sezónu nebezpečnější.
Jed v žihadlech těchto okřídlenců, je proti minulosti
svým účinkem více
toxičtější, navíc agresivita u
bodavého hmyzu především pak vůči
člověku, zcela nepochopitelně vrůstá.
Statistiky uvádějí, že alergie na
hmyzí kousnutí postihuje v České
republice 1-3 %
obyvatelstva. Ve Francii ročně zemře 12 lidí
na bodnutí hmyzem, a tento počet se postupem času
stále navyšuje. V České republice na
anafylaktický šok, v důsledku bodnutí
hmyzem, zemřou za rok přibližně čtyři lidé, a tento trend
zřejmě ani u nás nedosáhl ještě
svého maxima.
V tomto celkovém výčtu podivuhodných
obraných reakcí životního
prostředí (ekosystému), na
zničující vystupování
člověka, bych mohl pokračovat až do nekonečna, neboť jsou
známé i jiné, zrovna tak
nemálo zarážející
příklady, vzdoru přírody vůči lidem (např.
škůdci v zemědělství – invaze kobylek
atd.).
Všechny
tyto
odezvy mají lidstvo přijmout jenom k jednomu
dějství, a to k původnímu návratu
v minulosti uznávaných hodnot, jenž jsou pro
vzájemnou koexistenci mezi dnešní
civilizací, a celou životadárnou
planetární strukturou, naprosto
nezbytné. Záleží jenom na
nás samotných, jak se k této
důležité výzvě my všichni, zpříma postavíme....?!
KONEC
REKLAMA