Musíme porozumět účelu
V tomto kosmickém uspořádání všechno do sebe přesně zapadá, z čehož lze usoudit, že veškeré projevy v kosmickém prostředí jsou řízeny skrytou inteligencí, o jejímž působení můžeme na této úrovni bytí jen uvažovat. Abychom kosmickému tajemství mohli vůbec porozumět, pak je nutné zabývat se - ÚČELEM! Vezměme si například vodu. O vodě se říká, že je to život, neboť zavlažuje rostliny a lesy, napájí pozemské živočichy životodárnou tekutinou, bez níž by vše živé včetně člověka, zahynulo na dehydrataci.
Voda se kromě jiného také podílí na fungování a principech zemského klimatu, proto je to krev pozemského života, a to je skutečnost, kterou nelze zpochybnit. Účel vody je v tomto prostředí jasně předurčen, slouží k udržování a rozvoji života. V tomto kontextu si položme související dotaz, který se týká znovu onoho účelu. Jakou úlohu tedy zastávají planety v této hádance o kosmu?
Domnívám se, že účelem planet je ochrana zranitelného života, a to před kosmickým zářením či jinými faktory neumožňující existenci bytí. Jakoukoliv planetu si lze z tohoto úhlu pohledu představit jako vejce, pod jehož tenkou skořápkou se nalézá embryonální život, který je bezpečně chráněn proti vnějším vlivům nebezpečného prostředí, kde mohou číhat různé nástrahy, kupříkladu bakterie nebo viry ohrožující vaječný zárodek v jeho raném počátku. Vaječnou skořápku si tak můžeme ztotožnit s atmosférou naší planety, což je vzdušný ochranný obal Země.
Co tím chci říct? Bez nadsázky řečeno - všechny planety jsou v celém širém kosmu ostrovy života, jenž v tomto nekonečnu a prázdnotě poskytují životu bezpečné prostředí, to jest bezriziková sféra, která umožňuje veškeré existenci dokončit své poslání k němuž byla stvořena. Z tohoto úhlu pohledu ve všem hledejme účel, abychom poodkryli svou budoucnost vsazenou do záhady jménem život.
Kam se poděl život?
Jestliže jsou planety v tomto vesmírném schématu ostrovy života, tak proč není život přítomen na ostatních planetách v této naší sluneční soustavě? Planetární výzkum a vesmírné sondy prozatím neodhalily život na Merkuru, Venuši ani Marsu, což je vzhledem k planetě Zemi očividná abnormalita. Tudíž si tohle mystérium o životě v kosmu zasluhuje podrobnější objasnění.
Ačkoliv nebyl soudobou vědou mimozemský život doposud detekován, tak to ještě neznamená, že se s ním americká NASA v kosmickém prostoru vůbec nesetkala. Díky uniklým informacím se můžeme seznámit s indiciemi o mimozemském životě, akorát je nutné se v tomto chaotickém informačním bludišti správně orientovat.
Jak to tedy vypadá s existencí života na okolních planetách? Lze jinde odhalit mimozemský život či ne? Když v roce 1989 družice Magellan pořídila snímky z Venuše, nikoho by v té době asi nenapadlo, že jistý ufolog vystupující na internetu pod přezdívkou mundodesconocido, odhalí na těchto záběrech – stavby, které nevzešly z náhody, ale z počinu nám neznámé inteligence. Takže za těmito stavbami nestál pozemšťan - člověk, nýbrž jasně myslící mimozemská kultura, o tom nelze diskutovat.
Pakliže se domníváte, že jde o nějaký výmysl senzacechtivého badatele, tak vás musím ubezpečit, že mimozemské stopy touto nejjasnější planetou nekončí. Jiný ufolog a badatel - Scott Waring, přišel s pozoruhodným tvrzením a názorem o tom, že na rozpáleném povrchu planety Merkur, se nachází dokonce město.
Na povrchu Merkuru se údajně nalézá kamenná tvář podobající se obličeji, který byl odhalen v roce 1976 sondou Viking Orbiter na Marsu. Tím se od Merkuru dostáváme přímo k Marsu, na kterém nás čeká nejedno překvapení, co se alespoň mimozemského života týče. Na rudé planetě bylo totiž odhaleno hned několik artefaktů, které naznačují mimozemskou přítomnost na Marsu, kde byla ostatně objevena i zmiňovaná marsovská hlava, ale také mohyly připomínající tvar pozemských pyramid.
Buď jak buď, ale když si uvědomíme, co všechno u těchto našich planetárních sousedů bylo již odhaleno, tak nelze dojít k jinému závěru, než, že za vším, co jsme na cizích světech optikou čočky zachytili, nebyla jen porucha fotografických zařízení, případně klam světla a stínů, jak se nám snaží kompetentní představitelé z vesmírného výzkumu, neustále podsouvat. Proč je tomu tak? Jde o to, že co přesahuje hranice naší planety, ale i rozsah lidské fantazie, není určeno komukoliv, alespoň podle představ vědecké elity. Proto je obyčejný člověk držen v přesvědčení, že tahle planeta (Zeměkoule) je středem vesmíru, a vše se spontánně otáčí jenom kolem ní.
Věřím tomu, že postupně začínáte chápat, že účelem planet není jejich bezdůvodná rotace, jakožto ochrana určená k životu, jež se nemůže v kosmickém vzduchoprázdnu rozvíjet bez pevné půdy pod nohama. Jestliže je tahle hypotéza o účelu planet z poloviny pravdivá, potom je smysluplné se zabývat tím, co se stalo příčinou toho, že na sousedních planetách nalézáme pouhé střípky z mimozemské minulosti, nikoliv však mimozemskou přítomnost, která se kdesi v čase vytratila.
Minulost je oknem do budoucnosti
Co se stalo s těmito mimozemskými civilizacemi, jenž kdysi působily na Merkuru, Marsu a Venuši? Samozřejmě lze namítnout, když se vše ohledně mimozemského života striktně tají, tak pořád určitá nepozemská společenství na těchto planetách mohou stále přetrvávat, ani to nelze pochopitelně vyloučit.
Jenomže, kdyby nějací vyspělí mimozemšťané na těchto planetách přeci jen žili, umožnili by našim sondám a robotickým vozítkům, aby se tato lidská technika bez jejich souhlasu a vědomí, svévolně proháněla po jejich domovině? To by nemohla žádná vyspělá civilizace připustit! Lze tedy předpokládat, že by se naše průzkumné prostředky k těmto kosmickým sousedům ani nepřiblížily, za předpokladu, že na těchto planetách nějací mimozemšťané skutečně působí. Tak tomu však v daném případě evidentně není, že!
Shrňme si tohle zamyšlení do jednoho uceleného bodu. V kosmickém prostředí byly planety stvořeny pro existenci a rozvoj kreativního života. Z toho lze vyvodit jediný možný závěr: nějaké formy života by se měly na všech planetách trvale vyskytovat, a to včetně naší sluneční soustavy. Z nějakých neznámých příčin, se však s životem mimo naši planetu nesetkáváme.
Z neověřených zdrojů a různých informačních kanálů se dozvídáme, že na sousedních planetách byly nalezeny neznámé pozůstatky, zřejmě po zaniklých civilizacích mimozemského původu. Co ale stálo na jiných planetách za zánikem mimozemšťanů (?), to prozatím netušíme. Bezpečně však víme, že to, co se kdysi přihodilo u našich planetárních sousedů, se v těchto časech odehrává na tomto posledním ostrově bujarého života, to jest tady na ZEMI!
I když jsem často kritizován za postoj, který zastávám ohledně započatého vymírání naší planety, tak mi jakýkoliv objektivně smýšlející čtenář, musí dát za pravdu, že nelze přehlédnout globální exitus přírody, jenž bezprostředně souvisí s budoucí existencí lidstva, neboť naše rasa z této perspektivy kráčí rovnou do ztracena, čili do záhuby!
V tomto kontextu si prosím uvědomme, že kupříkladu na Marsu podle nejnovějších výzkumů a simulací, se nacházely řeky a oceány. Voda je totiž primárním základem života, takže se na Marsu muselo vyskytovat čisté životní prostředí, podobné tomu našemu pozemskému. Je zřejmé, že rudá planeta hýřila taktéž rozmanitým životem, a to naprosto dokazuje, jak je v kosmickém prostředí tenká hranice mezi životem a smrtí.
Robotismus nahradí kapitalismus
V předchozích pojednáních - O NADŘAZENOSTI V KOSMICKÉM USPOŘÁDÁNÍ (2) jsem se zmínil o tom, že vedle tohoto prostoru a času, lze očekávat existenci jiného VESMÍRU, v němž se může odehrávat to samé, co tady v této námi vnímané (ne)realitě.
V této předešlé úvaze jsem dospěl k pozoruhodnému závěru o tom, že tahle skutečnost byla stvořena jakousi nadčasovou civilizační entitou, výhradně kvůli tomu, aby bylo možné v naší stvořené sféře, studovat a monitorovat vůči umělé inteligenci nejodolnější vesmírná společenství a organismy, které by dokázaly neporazitelnou robotickou (umělou inteligenci) přemoci, nebo ji alespoň pochopit tak, aby bylo možné tomuhle hypotetickému zlu, nějak ve vesmíru vzdorovat.
Pozn.Vědci dnes připouštějí, že takzvané rychlé rádiové záblesky, mohou pocházet z gigantických rádiových vysílačů mimozemské inteligence. Já se však domnívám, že to jsou ve skutečnosti kosmické konflikty (války), mezi robotickým společenstvím, řízeným umělou inteligencí, a posledním zbytkem inteligentního organického života ve vesmíru. Mějme se tedy před tímto signálem smrti na pozoru!!
Z tohoto úhlu pohledu je náš svět a vesmír součástí experimentu, v němž se dohlíží nad evolučním vývojem nejúspěšnějších ras a kultur, tedy takových civilizací, které nepodlehnou technickému pokroku, o němž se ví, že přivádí organickou inteligenci k používání robotických systémů, jenž posilují zrod syntetické inteligence, která se ve chvíli uvědomění vlastního JÁ, stává pro původního stvořitele hrozbou.
V souvislosti s tímto tématem, vzniká tak velice zásadní a pikantní otázka; co by nastalo, kdyby se v této simulaci objevil potřebný nástroj (výsledek), jenž by přinesl nesimulované existenci kýženou odpověď, jak se definitivně vypořádat s robotickými stroji a umělou inteligencí. Mohl by takový objev tam někde na druhé straně, pakliže je to možné, ukončit tuto naši dlouhotrvající realitu? Vraťme se ale ještě jednou k záhadě, která má očividný vliv na budoucnost naší planety, potažmo i celého lidstva.
Co zapříčinilo zhroucení života na Merkuru, Venuši a Marsu? Souhlasím s tím, že existuje celá řada různých příčin, které mohly výše popisovaným planetám přivodit zkázu v podobě záhuby života. Například střet s asteroidem či kometou, to může být nejpravděpodobnější scénář planetární pohromy. Nicméně existuje mnohem jednodušší příčina objasnění, která může v nést do této záhady pravdu.
Naše civilizace vstoupila do nové éry digitalizace a technického pokroku, a to je nebývale rychlý vývoj zastiňující přirozenou cestu evoluce. Co mám v tomto případě na mysli? Společensky kulturní vzestup v rámci posilující globalizace, je utužován technickým pokrokem, který nás nevědomě vhání do spárů umělé inteligence a područí robotických systémů - strojů, čili těch robotů, kteří se v určité fázi svého zdokonalování, jednou vymknou kontrole lidského vědomí. A to je jen špička ledovce tohoto problému, který se existence člověka bezprostředně dotýká.
Musím znovu zopakovat, že tento transformační proces přichází nenápadně, bez našeho vědomí a představivosti, přičemž málokdo si uvědomuje, jaké nebezpečí nám robotická epocha vlastně přináší, zejména v souvislosti s podmaňováním všech biologických forem života na této planetě. V této chvíli lidstvo stojí na pomyslné křižovatce, a to znamená, že se buď robotismu podvolíme, nebo budeme tomuto zlu nějakým způsobem čelit, přesněji řečeno vzdorovat. V tomto případě není mnoho variant k výběru.
Do konceptu absolutní robotizace patří mnohá opatření, např. různé elektronické evidence, jež se týkají tržeb, lékárnických receptů, legitimování obyvatelstva, případně i čipování civilizace. Další budoucí kroky, které rezonuji s plány robotizace lidstva, jsou snahy o zákazu hotovosti. Za nějakou dobu se peníze nahradí virtuální měnou, třeba BITCOINY, a jiná nařízení s pokrokovými nápady teprve čekají na svou premiéru.
Umělá inteligence není slučitelná s přírodou
V serverovém prostředí jsou o každém z nás uloženy všelijaké údaje, to jest kupříkladu identita, sociální sítě o nás zas prozradí skoro všechno, co jíme a pijeme, jakou máme náladu, atp. Díky datovému prostoru přicházíme postupně o individuální vědomí, poněvadž to vstupuje pod kybernetickou nadvládu, a to bude trvat tak dlouho, dokud integrované obvody nepřevezmou kontrolu nad celým světem.
Jestliže nechápete, o čem je tedy řeč, tak mám na mysli – INTERNET. Takže abych nemusel zabíhat do podrobností, co se internetu a umělé inteligence týče, můžete si vše potřebné přečíst v tomto uvedeném odkazu: https://odrazy-tajemna.wz.cz/Kybernetika2013.html
Životní prostředí zastává v tomto přechodu k absolutnímu robotismu, nezanedbatelnou úlohu… Jakou? Čím méně budeme mít kyslíku k dispozici, tím rychleji se nám budou vytrácet intelektuální schopnosti. Kvůli klesající inteligenci pozemských obyvatel, se tak nadřazenost robotických systémů vůči člověku prohloubí, že si nakonec bez těchto „pomocníků“ v běžném životě ani neškrtneme!
Takže odlesňování a drancování přírody, jde ruku v ruce vstříc nástupu robotů, kteří až převezmou plnou kontrolu nad tímto světem, nebudou mít pak tyto nekrevní bytosti s člověkem vůbec žádné slitování. Nedostatek vody zapříčiňuje globální vysychání, a právě tohle jednoznačně přispívá k rozšiřování nehostinných pouští a nárůstu teplot, celkové destabilizaci počasí, přičemž tohle vše vede k tomu, že nám země chřadne a umírá.
Jenomže právě tohle nahrává robotické inteligenci, která ke svému životu nepotřebuje vodu, kyslík ani jídlo, odpočinek, atd. Robotům k životu stačí jen solární energie, takže vyprahlé a na sluneční svit bohaté pouště, jsou ideálním prostředím pro tuto robotickou existenci. To se však bohužel nedá říct o člověku!
Pevně věřím, že budete se mnou souhlasit, když budu tvrdit, že stávající civilizace vytváří lepší podmínky k životu robotům a UI, nežli člověku, což je velice smutné, protože tím pohrdáme sami sebou! Je to stejné, jako bychom sami sobě kopali hrob! Čímž se jako bumerang vrací opět stejná a nezodpovězená otázka; proč jsou sousední planety bez života, když by tam tento druh projevu měl rovněž přebývat?
Naši sousedé to nezvládli!
Nejspíš to bude dáno tím, že u těchto našich vesmírných sousedů, tedy ještě před naším inteligenčním skokem, vzplanula na těchto planetách apokalyptická válka, a to mezi biologickou a robotickou formou života. Předpokládám, že to byly jaderné exploze, které nenávratně poškodily atmosférickou a prvkovou rovnováhu planet. Vezměme si například, jakým způsobem poškodily jaderné zkoušky, životní prostředí na této planetě. To musím ještě zdůraznit, že šlo pouze o řízené testy! V letech 1945 až 1998 bylo na Zemi uskutečněno 2053 jaderných výbuchů. Dovedu si představit, že mnozí odborníci nebudou s takovýmto názorem souhlasit, ale tyto jaderné zkoušky zapříčinily podle mého názoru dnešní klimatické proměny, které souvisí s oteplováním naší planety.
Ozonové díry, globální vysychání, nedostatek vody, tohle vše mají na svědomí dříve uskutečněné jaderné testy. A nyní si představte, co by se s tímto ostrovem života stalo, kdyby zde vybuchlo 2000 atomových bomb najednou? Veškerá voda z moří a jezer by nenávratně vyprchala do kosmu, životadárný kyslík by zas vyhořel. Co by tady zůstalo? Patrně stejné INFERNO, jaké jsme už bohužel odhalili na Merkuru či Venuši!
A i když to může znít poněkud přehnaně, kvůli digitálnímu věku jsme se i my ocitli na hraně propasti. Zatímco se vedou bouřlivé debaty o tom, zda je globální oteplování podvod či ne, lidstvo mezitím investuje miliardy dolarů do zbrojního a robotického průmyslu, abychom v tomto nesmyslném rozmaru pozorovali na vlastní oči zánik přírodního dědictví, včetně zázraku vlastního života.
O tom, jak tohle vše jednou skončí, ponechám jen na vašem uvážení, přesto mi dovolte, abych vás znovu upozornil na pořízené snímky z Marsu, kde lze vizuálně spatřit také naši budoucnost, pakliže nebudeme přemýšlet a vážit si toho, co teď tady máme! Pokud se dokážeme s robotickým pokušením vypořádat, a to tak, že samostatně uvažující elektroniku (tj. například automobily, počítačové aplikace, drony, atp.) nebudeme vůbec využívat, máme šanci na přežití. Jestliže se rozhodneme správně, tedy dát přednost životu, určitě takové rozhodnutí ocení i sám Stvořitel, neboť Jeho vědomí se musí v této naší sféře rovněž nacházet.
Na závěr bych k této úvaze velmi rád připojil rezonující text, z této známé a pro tento věk aktuální písně od kapely Katapult: A co děti, mají si kde hrát?...
Až se bude
psát rok dva tisíce šest
Až se všichni
přestěhujem do obrovských měst
Až dálnicí
zeměkouli opředem
Až budem pyšni na
všechno, co dovedem
Pak bude možná pozdě
na to chtít se ptát:
Co děti, mají si kde
hrát?
Až suroviny budem vozit z
Měsíce
Až počasí bude
řídit družice
Až budem létat na
Venuši na výlet
Až za nás budou
počítače přemýšlet
Pak bude možná pozdě
na to chtít se ptát:
Co děti, mají si kde
hrát?
Až budeme mít
továrny i na stromy
Až umělá
tráva bude před domy
Až zavládne v
celém světě blahobyt
Až budem umět skoro
všechno vyrobit
Pak bude možná pozdě
na to chtít se ptát:
Co děti, mají si kde
hrát?