Nedávno jsem se zamýšlel nad existencí lidské duše, která obrazně řečeno v této realitě představuje autonomní systém života, jehož řídícím prvkům fyzická struktura vlastního JÁ, jen ztěžka dokáže porozumět. Může však materiální schránka (tělo) pocítit vjemy nehmotné duše?

Je schopno naše ego vyslyšet vzdálené volání, jež vychází ze srdečního centra, kde se nejspíš duše člověka nalézá? Nejspíš ano, jinak bychom se přece ani nenarodili, neboť jsme výsledkem ženského a mužského energetického potenciálu, který stojí za naším zrodem a existencí. Díky tomuto vzájemnému obohacování mezi ženou a mužem vchází do tohoto světa nový život, nikoliv nové duše!

Pakliže narozením člověka nevzniká nová duše, čím lze vysvětlit současné přelidnění (?), které na této planetě může skončit katastrofou! Každý může namítnout, že zmiňovaná přelidněnost dokazuje pouze jediné, a to že představa o existenci lidské duše, je jen jakási náboženská iluze, která je založena na pouhé víře o posmrtném životě.

Reinkarnaci - převtělování, nemůžeme na základě víry považovat za důvěryhodné vysvětlení, neboť se to týká toho, co následuje po smrti, nebo, zdali je vůbec v naší tělesné schránce ona duše přítomna, protože kdyby se v nás nenalézala, počet obyvatel na této planetě by logicky zůstával na konstantní úrovni, tudíž bychom dnes nemuseli čelit populační explozi!

Pokud se tedy přikloníte k názoru, že v nás duše existují a jsou nesmrtelné, čemuž věří také autor tohoto článku, můžete se snáze vydat vstříc neobyčejnému poznání, které kohokoliv může osvítit v této spirituální oblasti, s čímž rezonuje tento řecký citát a nápis, jenž byl umístěn nad vrcholem nejslavnější věštírny v Delfách: „Poznej sám sebe - Gnóthi sautón“.

Duše je informace hvězdného vědomí

Předpokládá se, že duše všech živých organismů, člověka nevyjímaje, jsou věčné a nesmrtelné. Z toho lze vyvodit jen jedno: kdyby tohle tvrzení o nesmrtelné duši bylo pravdivé, nedocházelo by na této planetě k populačnímu rozmachu živočišného druhu - Homo sapiens. Jakmile v této sféře bytí zemře člověk, potom podle nauk o reinkarnaci, se duše zemřelého znovu převtěluje do fyzického těla, což je v tomto materiálním světě jakási nádoba.

Co nám tyto závěry o znovuzrozených duší mohou prozradit? Není možné, aby se lidstvo vymklo populační rovnováze, poněvadž kolik duší bude v tomto existenčním prostoru působit, tolik jich bude odsud odcházet, a znovu sem přicházet, čímž by podle tohoto principu nemělo nastat to, čeho jsme nyní svědky, tedy že celkový počet obyvatel na této planetě neúměrně vzrůstá, což je z hlediska biodiverzity a ekosystémů neudržitelné!

Nezničitelná informace

Pokud je pravda, že informace je nezničitelná, což nakonec připouštějí mnozí vědci, lze duši považovat za specifický substrát, a to nehmotného informačního charakteru. Jak lze tohle tvrzení v souvislosti s touto úvahou, pochopit?

Je-li v člověku duše obsažena, pak lze předpokládat, že pod povrchem našeho fyzického obalu - těla, se budou o nás, a také o našem životě, shromažďovat informace, jenž k svému neustálému rozvoji a růstu duše potřebuje. Pakliže naše vědomí a paměť, funguje na základě akumulovaných informací, o nichž jsou mnozí vědci přesvědčeni, že jsou nezničitelné, není těžké si v tomto kontextu představit skutečnou funkční lidskou duši, která pro nás představuje velkou naději v poznání o nesmrtelnosti života.

Jakmile se zamyslíte nad tím, co jsou sny, nebo z jakých nadpřirozených zdrojů vlastně pocházejí, objasnění jejich vzniku nás může překvapit, poněvadž v našem životě mohou představovat vytracenou - zapomenutou mozaiku z minulých životů, která do našeho spánkového nevědomí vstupuje z paměťových zlomků nepomíjivé duše. Proto jsou sny záhadné, nemají hlavu ani patu, nelze je logicky vysvětlit, protože vyplouvají na povrch do podvědomí skrze hlubokou propast spirituálního zapomnění.

Vraťme se ale k předchozímu tématu, odkud se nové duše, které zvyšují populační růst, vlastně berou? To je zcela oprávněný dotaz, neboť odpověď na tuhle otázku poskytne svědectví o existenci duše, která je ve společnosti stále považována za výplod lidské představivosti.

Vezmeme-li v úvahu tu skutečnost, že smrtí člověka zaniká výhradně fyzický obal lidské bytosti, nikoliv jeho informační jádro, které vždy po opuštění zemřelého těla vchází do čisté a ničím nezatížené tělesné schránky, v níž započne nový život, můžeme se na tomto světě opětovně setkat s výjimečnými osobnostmi minulých dob.

Není divu, že se některé myšlenky a ideje na první pohled opakujícího se charakteru, sem do naší fyzické reality neustále vracejí, neboť pocházejí z jednoho a toho samého zdroje, čímž je informační obsah reinkarnované spirituální duše. Pokud se říká, že se dějiny opakují, pak je tohle tvrzení postavené na fundamentu znovuzrození, což znamená, že se historie ve skutečnosti neopakuje!

To co se však z minulých časů vrací jako bumerang, jsou významné osobnosti historie, neboli jejich duše, jež se na tomto světě navracejí ke svým dřívějším myšlenkovým proudům a ideálům. Kupříkladu do tohoto schématu dobře zapadá francouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804-1814, Napoleon I. Bonaparte a nacistický vůdce Adolf Hitler.

Obě tyto persony mohly vzejít ze stejné duše, což se v jejich životě projevilo dobyvatelskými úmysly, čímž byly válečnické sklony a snaha směřující k vytvoření světového impéria. Takže je patrné, že za zdánlivým „Déjà vu“ lze spatřit zcela pravděpodobnější reinkarnaci, která určuje osud a vývoj lidstva.

Proto na tomto světě - Napoleonova a Hitlerova duše, je stále přítomna! V souladu s tím nelze totiž vyloučit, že se mohou tyto dobyvatelské osobnosti znovu probudit k životu, za předpokladu, že jim dáme šanci chopit se moci, která jim umožní navázat na jejich dřívější plány a vize o uspořádání světa, a to pod nadvládou jednoho muže.

Znovuzrození

Takovéto znovuzrození se týká kohokoliv z nás, nejsou tím dotčené jen významné osobnosti, a tak se naskýtá otázka, když nezaniká informační shluk vytvářející lidskou duši, co stojí znovuzrozené duši v cestě, aby si na svůj předchozí život opět vzpomněla?

Na základě mnohočetných svědectví, ať už šlo o různé regresivní terapie zabývající se minulými životy, anebo dokonce lidmi, kteří o sobě tvrdili, že si pamatují na svůj život před tímto stávajícím životem, lze bez obav prohlásit, že předešlé životy, jenž během své působnosti duše zaznamenala, nebyly nikdy zapomenuté, neboť v nás trvale přežívají!

Proč si ale nedokážeme minulé bytí nějakým způsobem v této přítomné existenci připomenout, když jde o uvědomění si toho, že před současným životem, jsme my všichni zažili mnoho jiných a odlišných projevů dřívějšího bytí! Domnívám se, že k tomuto uvědomění, jinými slovy řečeno probuzení, máme dojít postupně.

Převtělovat se totiž budeme do té doby, než si po znovuzrození vzpomeneme na náš předchozí statut a existenci, poněvadž to z nás právě učiní „polobohy“. V podstatě jde o to, aby těmito neustále se opakujícími reinkarnacemi tahle podstata života - duše, dosáhla vrcholu neskomírajícího zapomnění! Jaký to všechno dává smysl? Ve vesmíru má všechno svou vzestupnou tendenci, přesně to znamená, že od nedokonalosti vše směřuje k dokonalosti.

Než vyklíčí obyčejné semínko tak, aby z něj vyrostla rostlina, musí se v něm nejprve probudit skryté síly po růstu. Lidskou duši si proto představme jako semeno, z něhož jednou obrazně řečeno vyroste přenádherná rostlina, která si uvědomí, že už není tím pomyslným jádrem, ale vysokou rozkvetlou rostlinou, která na rozdíl od zeminou zastíněným semínkem, přijímá a pociťuje sluneční svit.

Rostlina má blíže k nebi a slunečnímu záření, zrovna jako má blíže k nebi uvědomělá duše, z níž se po probuzení stává konzument kosmického světla, jehož energetické zdroje posilují vzájemnou interakci, a to mezi vyzařováním a příjmem. Pokud chcete, můžeme to vnímat za určitý druh nepřímé komunikace, tedy mezi Vyšším vědomím kosmu a jeho Nižší pod úrovní, která se snaží dosáhnout koruny domnělého stromu.

---

---